Hospodářské noviny: Pořadník na Sněžku

Hospodářské noviny | 9.7.2020 | Autor: Viktor Votruba

Ještě letos chce mít ministr jasno, jak regulovat vstup na nejnavštěvovanější přírodní lokality, jako je vrchol Sněžky či prameny Labe a Vltavy. Vysoká návštěvnost je ničí. První omezená mohou nastat už příští rok.

Vzasedací místnosti ministerstva životního prostředí zní úvodní melodie Krkonošských pohádek. Vyzvání tak telefon ministra Richarda Brabce (ANO), který teď nejnavštěvovanějšímu českému pohoří věnuje velkou pozornost. Hledá způsob, jak ochránit místa, která v nejstarším národním parku na území Česka trpí rostoucím počtem turistů. Hlavním úkolem, na kterém pracuje už od roku 2014, kdy ministerstvo převzal, je ale boj proti suchu. Koncem června jeho úřad schválil 21 lokalit pro stavbu nových přehrad a podporuje úpravy krajiny, aby lépe zadržovala vodu – od velkých projektů až po domácí nádrže na dešťovku. Opozice Brabcovi vyčítá, že na větších dílech pracuje pomalu, například na vracení potoků a řek z narovnaných koryt do původní podoby s meandry a luhy. Loni jich ministerstvo pomohlo revitalizovat 19 kilometrů, z minulosti jsou ale narovnaných kilometrů desetitisíce. Ministr se hájí tím, že problém je v pozemcích. „Neumím si představit politickou shodu na tom, že budeme stovkám tisíc lidí vyvlastňovat pozemky,“ říká.

Před pár dny jste uvedl, že chystáte omezení vstupu na nejnavštěvovanější místa národních parků, jako je Sněžka nebo pramen Labe. Bude to už letos?
Určitě to nebude letos. Maximálně může někde dojít k ohrazení návštěvnického prostoru, tak jako se to stalo v Krkonoších na Sněžce. Příroda na některých místech dostává hrozně zabrat, což je třeba případ zmíněné Sněžky, kterou navštíví až 15 tisíc lidí denně. Stojí se tam i 500 metrů dlouhé fronty a husím pochodem se jde na vrchol, kde je víc lidí než teď na Václaváku. Mě osobně už by taková návštěva hory ani nelákala.

Jakým způsobem chcete návštěvnost omezit? Budou po cestě na Sněžku turnikety?
Na konkrétním řešení pracuje skupina lidí z národních párků a našeho ministerstva, včetně mě. Sledujeme přitom i zkušenosti ze zahraničí. Jasno chceme mít do konce roku.

Proč jste vstupy začali řešit právě teď?
Češi teď více než dřív jezdí do české přírody, místo dovolených v zahraničí. Téma sledujeme delší dobu, teď ho řešíme na základě podnětů z národních parků. Všechno chceme zvážit a jednáme i v regionech. Partnerem jsou pro nás obce, chceme, aby se s námi na řešení shodly.

A jak se k tomu obce staví?
Z průzkumů víme, že řada obcí v národních parcích by něco takového podpořila. Ani jim nevyhovuje, když se k nim najednou nahrne velká spousta lidí. Nestíhají je odbavit a skoro nic z nich nemají. Chtěli bychom turisty rozložit v čase i místě. V Česku máme spoustu míst, i mimo národní parky, které stojí za to vidět. Mám ale pocit, že se u nás rozvinula taková forma asijského turismu, jíž jsme se dříve smáli. Tedy někam přijet, udělat si fotku a svištět zase dál. Sběratelství zážitků, kdy je nejdůležitější se o fotky podělit na sociálních sítích.

Jednou z variant je to, že by si turisté návštěvu rezervovali na webovém portálu. Nevyloučilo by to třeba starší lidi, kteří nemají přístup na internet?
Jsem přesvědčený, že by to nebyl problém. Stejná obava byla u kotlíkových dotací, kde je registrace nesrovnatelně složitější, přesto to nikoho nevyloučilo. Dalším příkladem jsou zoologické zahrady, zámky či jeskyně, které se otevřely po karanténě přes elektronické rezervace. I tam bylo plno starších lidí. Buď s těmi technologiemi už umí, nebo jim to zařídily děti. Nechceme nikoho diskriminovat, a už vůbec ne seniory, kteří jsou často vášnivými cestovateli. Pokud by se ukázalo, že ten systém nefunguje, vůbec bychom ho nezaváděli.

Bude nutné zvýšit počet strážců národních parků a přidat správám peníze? V Krkonoších je jeden pracovník na 550 kilometrů čtverečních, to kontrolu limituje.
Když se však podíváte na zahraniční národní parky, fungují personálně podobně. Aby mohl mít každý strážce na starosti pouze malý kus území, museli bychom jich mít tisíce a to nejde. Krkonošský národní park už ale počítá s tím, že své lidi cíleně přesune do konkrétních míst. Jsem přesvědčen, že to zvládnou.

A co financování národních parků obecně, budete jim peníze přidávat?
To je jiný problém, a ten už řešíme. Tři ze čtyř národních parků přišly o velké peníze z prodeje dřeva. Kvůli kůrovcové kalamitě se jeho cena dramaticky snížila. Utrpěly hlavně Krkonoše a Šumava, dohromady přišly až o 170 milionů korun ročně. O to více jim dáváme z rozpočtu ministerstva, tedy ze státních peněz. Také však chceme, aby více využívaly různých grantů a evropských fondů. Novou situaci musí zohlednit ve svém hospodaření, nechceme ale, aby omezovaly nabídku služeb pro turisty.

Jste s fungováním národních parků spokojený?
Je to naše výkladní skříň a svou práci dělají velmi dobře. Jejich vzrůstající návštěvnost ukazuje, že je lidé vzali za své. Z průzkumů vychází, že jsou populární a lidé jsou s jejich podobou spokojeni.

Koncem června vaše ministerstvo odsouhlasilo nové lokality pro stavbu přehrad. Dohromady jich teď bude 86. Jak detailně jste návrhy hodnotili?
Řešili jsme, zda by nedošlo k velkému střetu s ochranou přírody. Dále jsme hodnotili situaci v regionu s pitnou vodou. Preferovali jsme místa, kde už teď hrozí její nedostatek. Náš nynější souhlas však neznamená, že by v budoucnu projekt přehrady prošel při posuzování vlivu na životní prostředí EIA. To je mnohem detailnější a náročnější. Nejde teď o seznam stavebních povolení, ale chráněných území. Na kolika z těchto míst se nakonec bude stavět, je velká neznámá. Seznam se bude ještě vyvíjet, vybraných míst může přibývat i ubývat.

Na červnovém jednání sněmovny věnovaném suchu jste uvedl, že denně děláte 12 až 15 projektů proti suchu. Do toho však počítáte i domácí nádrže na dešťovku. Není chyba směšovat je s velkými projekty, jako je budování tůní, mokřadů a přirozených toků řek?
I tyhle projekty zaměřené na dešťovku jsou důležité. Opozice na nás často až nesmyslně útočí a říká, že největší a někdy skoro jediný problém je v zemědělství. To ale není pravda. Když zadržíme více vody v zemědělské půdě, což je samozřejmě dobře, neznamená to, že jde o vodu, kterou budeme moci okamžitě využít. Naopak dešťová voda, která dnes zbytečně odtéká ze zpevněných ploch do kanalizace, je celkem snadno využitelná.

V prezentaci ministerstva za rok 2019 uvádíte, že jste pomohli udělat 3164 čtverečních metrů zelených střech. Celostátně je to ale zanedbatelné, podobnou rozlohu zelených střech má i vesnice Dolní Břežany. Není chyba chlubit se takovými čísly?
Už teď mě mrzí, že jsme to číslo do prezentace dali. Navíc to ani není konečné. Celkem jsme loni podpořili asi 15 tisíc čtverečních metrů zelených střech.

Ani to však není na Česko nijak oslnivé.
Jasně. Je potřeba to brát jako první vlaštovky. Ten program je nový. U velké Dešťovky zaměřené na využití dešťové vody jsme na začátku měli také jen 10 projektů, než se to rozjelo. Dnes jich máme možná už 200.

Vidíte problém na straně obcí, které se stále rozkoukávají a projekty nevyužívají?
Rozhodnutí stavět zelené střechy je v hlavách lidí. Jde jen o to se rozhodnout. Zelené střechy ovšem vždycky budou jen doplňkem. Nelze je udělat všude. Jsou náročné na konstrukci a jsou i dražší. V rámci změny vodního zákona, který by měl využívání dešťové vody zjednodušit a lidi více motivovat, dáváme jednoznačně přednost zadržování či vypařování dešťové vody. Její svedení do kanalizace je poslední možnost. Důležité je vodu zadržet a využít. Jestli to bude na střeše nebo na pozemku, už je skoro jedno.

Jak to bude s využíváním šedé vody, tedy té například z koupelen? Bude to pro stavebníky povinné, tak jako od příštího roku dešťovka?
Přál bych si, aby to v budoucnu bylo stejné, jako je to nyní s dešťovou vodou. Měla by se využívat. Navíc už dnes developeři říkají, že se jim i nájemníkům tyto investice vrátí.

Kdy má k povinnému využívání šedé vody dojít?
Chtěl bych, aby to bylo v horizontu pěti až 10 let. Možná k tomu ale dojde dříve. Na nízkoenergetické stavby jsme se také připravovali poměrně dlouho. Musí být dostupné potřebné technologie a musí být i poptávka. Dnes to podporujeme a investory motivujeme, aby se jim to vyplatilo. Spousta lidí už to nyní vyžaduje, což investory nutí takové byty stavět.

Loni jste pomohli revitalizovat 19 kilometrů potoků a řek. Narovnáním však v minulosti přišly o 55 tisíc kilometrů. Podle Greenpeace by trvalo přes tisíc let, než byste jim tímto tempem vrátili přírodní charakter.
I v tomhle případě nám opozice vyčítá pomalost. Ale předtím se tady více než 100 let cíleně odváděla voda z krajiny. A stejné opoziční strany by asi jen těžko souhlasily s jediným efektivním řešením tohoto problému, protože jsou extrémně citlivé na omezování soukromého majetku.

Narážíte na to, že revitalizaci komplikuje velké množství vlastníků pozemků, s nimiž je třeba jednat?
Přesně tak. Předminulý týden jsme se byli podívat na nádherném projektu revitalizace části Tachlovického potoka. Z hnusného potoka v betonovém korytě udělali 1,5 kilometru dlouhou přírodní oázu i s jezerem, kde žije 104 druhů ptáků včetně ledňáčků. Udělat to trvalo několik měsíců, ale majetkově se to připravovalo 10 let.

Měly by se takové projekty zařadit mezi liniové stavby jako dálnice či železnice, čímž by se jejich příprava urychlila?
To je právě vrcholné politikum. Umíte si představit, že bychom revitalizace tisíců kilometrů malých vodních toků, tedy zejména potoků, zařadili mezi projekty, kde bude snazší vyvlastňování? To bych chtěl ten parlament vidět. U revitalizací potoků by taková zásadní změna těžko prošla. Přitom bychom jich mohli dělat stovky kilometrů ročně. Peníze na to máme. Neumím si však představit, že by se našla politická shoda na tom, že budeme stovkám tisíc lidí vyvlastňovat pozemky. Jiná situace je samozřejmě třeba u přehrad nebo velkých přivaděčů.

Peníze na to máte teď, jste si ale jistý, že jich budete mít dost i v rámci nového evropského programovacího období, které začne platit od příštího roku?
Určitě na to peníze budou. Nejsou zatím známé částky pro jednotlivé operační programy, nicméně ty programy už jsou připravené včetně toho našeho. Evropská unie hodně preferuje zelené investice, takže věříme, že bychom neměli mít méně peněz než v tomto období 2014 až 2020, což je zhruba 70 miliard korun. Navíc se jedná o fondu obnovy, a tam věřím, že máme šanci sáhnout si na další peníze do zelených investic. Největší prioritou logicky budou zdroje pitné vody a obecněji boj se suchem. Stovkám obcí vysychají jejich obecní studny a vrty. Jen za poslední dva a půl roku jsme 580 obcím našli nové zdroje pitné vody nebo zlepšili jejich kvalitu.

Nevyloučil jste, že příští rok nahradíte na postu prvního místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka, který v nejužším vedení skončí. Lákalo by vás to vůbec, nebo by to bylo spíš z povinnosti?
Kdybych si myslel, že to je povinnost, tak bych to nikdy nedělal, na to je to až moc velká zátěž. Nehledě na to, že bych nebyl jediným kandidátem. Sněm je však ještě daleko a může se stát spousta věcí. Je možné, že nominován budu. Už před rokem a půl jsem na sněmu takovou nominaci měl. Rozhodně to ale není nic, po čem bych prahl. Mám hrozně rád svou práci.

Právě proto mě zaráží, že byste byl ochoten více času věnovat stranické politice.
Ale to je propojené. Andreje Babiše také baví práce premiéra, zároveň je však předsedou hnutí a strašně ho to zatěžuje. Vnímám ale svou odpovědnost za hnutí, které jsem spoluzakládal. Mám stranickou legitimaci s číslem 002. Nepochybuji o tom, že by to bylo hodně práce. Kdyby dnes existoval klouzavý mandát, tak se práce poslance vzdám a soustředím jen na práci ministra. Je složité skloubit to dohromady. Kolikrát bych byl raději v regionu se starosty a řešil třeba sucho, než seděl ve sněmovně.

Litoval jste někdy vstupu do politiky?
Ne. Samozřejmě jsou chvíle, kdy dostáváme nálož od médií a od lidí, kteří píší hnusné věci. Ještě stále jsem neztvrdl tak, že by mi to bylo úplně jedno. A v takových momentech si samozřejmě říkám, jestli to mám zapotřebí. Na druhou stranu si myslím, že jsme hodně věcí posunuli. Je to úžasná možnost, jak vymyslet a zrealizovat spoustu projektů. Když mi pak starostové či lidé řeknou, že jsme něco udělali dobře, tak to mě zase potěší.

Nemáte ale někdy pocit, že ať uděláte cokoliv, sklidíte kritiku? Například když se na Twitteru pochlubíte dobrým projektem, sklidíte pouze negativní komentáře. Není to frustrující?
Asi to tak měla každá vláda a každý ministr. Věřím však, že spousta lidí, kteří na sociální sítě nepíší, naše programy oceňuje. A proto jsem také hrozně rád v terénu. Na každém výjezdu se najde někdo, kdo nás pochválí, například za kotlíkové dotace, Novou zelenou úsporám nebo třeba za Dešťovku. Svým založením jsem spíše běžec na dlouhou trať, který si jde tvrdošíjně za svojí vizí. A jsem přesvědčen, že ta vize prostě má smysl.