ČT24: Vývoj protipovodňových opatření

Videozáznam rozhovoru zde (čas 17:44)

A teď se pojďme zaměřit na protipovodňová opatření, ta se totiž zpožďují a mnoho z nich se nedaří prosadit. Peníze na ně jdou ze státního rozpočtu i z fondů Evropské unie. Každý rok resorty rozdělily průměrně jednu miliardu a 400 000 000 Kč. To je ale pouze třetina předpokládaných investic. Víc než polovina opatření, která Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí navrhovaly mezi lety 2015 a 21, do konce roku 21 ani nezačne.

K ochraně před povodněmi napomáhají také opatření, která vracejí vodním tokům jejich přirozenou podobu, a takzvaná revitalizace a taky renaturalizace. Ty ale podle Nejvyššího kontrolního úřadu probíhají pouze zřídka a pomalu. Největším problémem důsledku změn klimatu jsou právě povodně a jejich ekonomické, ale také sociální dopady. Letos už si bleskové záplavy na Olomoucku vyžádaly jednu oběť.

Mezi nejčastěji postižené oblasti patří například bydlení, dopravní infrastruktura, stavby a sítě anebo třeba ekologie. Teď jsou posílené výdaje na opravu obecního a krajského majetku postižené letošními povodněmi o pět set milionů korun. Kabinet taky odsouhlasil navýšení rozpočtu Ministerstva zemědělství na tento rok o jednu miliardu na opatření pro boj se suchem a povodněmi.

A na financování protipovodňových opatření jsou vyčleněné projekty. V letech 2002-2007, tedy v první etapě programu, bylo ochráněno 315 000 obyvatel a majetek v souhrnné hodnotě 240 miliard korun. Celkem byly profinancovány 4 miliardy a 43 000 000 Kč. Ve druhé etapě projektu na podporu prevence před povodněmi bylo schváleno 11 miliard a 550 000 000. Program se potom soustředil především na technická opatření podél vodních toků.

No a třetí etapa programu do roku 2020, ta je určena pro správce vodních toků a primárně je směřovaná do oblastí s vysokou pravděpodobností povodní. Potřeba finančních zdrojů se odhaduje na 10 -12 miliard korun.

No a míříme za dalším hostem dnešní Devadesátky, u telefonu je Karel Drbal, hydrogeolog a vedoucí brněnské pobočky Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka.

Do jaké míry je Česko dobře, nebo naopak špatně připraveno opatřeními na povodně typu těch, které teď zažíváme?

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
No, největší problém těchto povodni je v jejich příčině. Nedá se lokalizovat a odhadnout, kdy a kde udeří. Takže dá se říci, že tyto typy povodní vyvolané přívalovými srážkami můžeme očekávat kdykoliv. My jsme se na našem pracovišti snažili změřit, jak ten problém je velký, to znamená, je to odpověď na vaši otázku, bylo to před 10 lety, respektive v roce 2009 po povodních, které jste zmiňovali, které sužovaly i Moravskoslezský kraj, Jičínsko, Novojičínsko a podobně, a zjistili jsme, že vlastně jsou silné faktory a dá se lokalizovat místa, která mohou kromě škod na zemědělské a lesní půdě také atakovat lidská obydlí, urbanizované plochy, a po nějaké filtraci jsme těch míst zjistili, že jich je 9000. No a pokud si představíte zdrojovou plochu, na kterou dopadne srážkový úhrn 50, 80, 100 mm, tak ty plochy představují asi 18 000 km2 a zemědělská půda na nich asi 7 000 km2, takže jsou to docela významná čísla. No a abych odpověděl na otázku, jaká je ochrana proti tomu. Tak myslíme si, že nejvhodnější je prevence, to znamená být na to připraven dopředu, protože na tu operativu nebo v čas těchto povodní zbývá jenom prostě zachránit životy, uniknout.

Rozumím. Na to jsem se koneckonců ptal. Pochopil jsem ale současně správně, že ty plochy potenciálně zasažené jsou tak rozsáhlé, že všechny ochránit je nemožné, takže stoprocentní nebo značná účinná ochrana v zásadě není možná. Nebo se mýlím?

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
No, říkáte to správně, dá se samozřejmě jakási problematičnost těch ploch odstupňovat, to znamená, nejproblematičtější plochy snesou i technická opatření, ty méně problematické třeba organizační, agrotechnická opatření, jiné hospodaření na zemědělské a lesní půdě, čehož jsme samozřejmě svědky, opatření se realizují prostřednictvím pozemkových úprav a podobně, no a pokud se dostane teoreticky blátotok a voda do urbanizovaných území, tak tam samozřejmě je důležité, aby byly kapacitní propustky a zejména, aby v podstatě se neztěžovaly ty potenciální situace tím, že třeba v cestě té dravé vodě stojí odplavitelný materiál, dřevo a tak dále.

Takže dostatečně široké, dostatečně kapacitní odtokové cesty, ale včetně kanalizace, pokud tomu správně rozumím.

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
No, to je dosti obtížné prostě navázat to na kanalizaci, mělo by se jednat o vyčištěná koryta i těch drobných toků a proti tomu jde samozřejmě jejich zanášení, protože ty přívalové deště samozřejmě doprovází erozní jevy, čemuž se dá bránit samozřejmě zase ochranou té zemědělské půdy. Takže je to takový propojený řetězec příčin a důsledků. A abychom zabránili, že ničivý blátotok atakuje lidská obydlí a bude ohrožovat lidské životy, tak je to prostě potřeba vnímat komplexně.

Já bych jenom ještě dodal, že mnohdy překvapení pro řadu obyvatel řady míst znamenalo, že povodeň tohoto typu přišla v místech, kde obvykle není žádný vodní tok ani přítok, ale je tam nějaká mírná údolnice, a tím, že na kopci padl přívalový déšť, tak prostě vznikl občasný tok.

Když pomineme opatření, která se dají udělat přímo v přírodě nebo na poli typu remízku, typu jiného hospodaření, co jsou technická, základní technická opatření, základní stavby, které mohou chránit bezpečně obce a města před velkou vodou, aniž by silně zasahovala do životního prostředí?

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
Myslíte teď před velkou vodou způsobenou přívalovými dešti? Pořád se bavíme o přívalových deštích?

Obecně před velkou vodou.

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
No, tak obecně to znamená odpojení /nesrozumitelné/ prostoru řek, to znamená, to jsou většinou liniové stavby, hráze podél vodních toků anebo umělá retence, to jest nádržní prostor, který samozřejmě znamená vybudování příčné stavby, nádrže, to jsou ta technická opatření, pokud půjdeme do těch ploch vlastně a do polí, do té zemědělské a lesní půdy, tak jsou to, mezi ta technická opatření patří mělké příkopy, průlehy, /nesrozumitelné/ záchytné, svodné anebo nízké hrázky. Takže to jsou takové ty hlavní asi technické prvky. No a zmínil jsem ty nádrže, to znamená retenční prostory, které transformují povodňové průtoky na přijatelnější míru, tak ty jsou buďto vodné, nebo suché, suché nádrže, to jsou jednoúčelová opatření, která ale mají tu výhodu, že mohou zachytit i ten nepříjemný blátotok.

Ještě poslední věc mě zajímá, souhlasíte s tím, že jsme svědky v podobě sucha, v podobě těchto přívalových srážek, nárazových povodní, svědky jedné mince o dvou stranách? Tedy že to obojí je projev globální klimatické změny?

Karel DRBAL, hydrogeolog, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.
Samozřejmě. Samozřejmě to spolu souvisí, a jestliže vyjdeme z teze, která se mnohokrát zopakovala, že vlastně roční úhrn srážek nad Českou republikou se zásadně nemění, ten objem, jenom jeho distribuce v rámci biologického roku, tak potom vlastně ty chybějící srážky třeba ve formě sněhových srážek prostě se musí někdy objevit. Bohužel se to objeví v krátkém často, ve vysokých úhrnech a touto formou.

Míříme za Janou Tejkalovou z Ministerstva životního prostředí, kde je zástupkyní ředitele odboru ochrany vod.

My jsme před malou chvílí mluvili o tom, že se ne zcela daří vyčerpat vyčleněné prostředky na stavbu protipovodňových opatření, co je za problém? Proč se to nedaří, proč nevzniká tolik protipovodňových opatření, na kolik by byly peníze?

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Já bych to vzala tak, oni technická opatření i přírodě blízká opatření většinou požadují pozemky. A problémy jsou s pozemky. Takže než třeba obec získá pozemek na stavbu protipovodňového opatření, tak to může trvat i řadu let. Takže je je hlavní brzdou výstavby těch technických protipovodňových opatření. Ale nejsou samozřejmě jenom technická protipovodňová opatření.

Jak intenzivně se stát a taky samosprávy snaží právě o vytváření protipovodňových opatření? Samozřejmě se zkušeností, kterou máme od devadesátých let, od těch velkých povodní, které jsme zažili.

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Já myslím, že od těch devadesátých let se vlastně stát komplexně věnuje protipovodňové ochraně, a vlastně když zůstaneme u těch bleskových povodní, o kterých se bavíme, tak tam kromě těch opatření, o kterých mluvil kolega Drbal, tak jsou ještě důležitá opatření typu té informace. Protože u těch bleskových povodní je ta informace velmi zásadní a její rychlost je pro záchranu třeba životů velmi zásadní. Takže i tomu se třeba Ministerstvo životního prostředí intenzivně věnuje.

Jinými slovy, aby systém a starostové byli informováni a podobně.

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Ano. Jednak je to na úrovni státu, to znamená nějaká předpovědní povodňová služba, to znamená to, co zajišťuje Český hydrometeorologický ústav, to, co vidíme běžně v televizi, ty mapky, radary, systém výstrah, systém sdílení výstrah, který přes hasičský záchranný sbor běží vlastně až k jednotlivým starostům v případě toho, že nebezpečí povodní hrozí.

Už jsme se bavili o tom, že letos ty bleskové záplavy překvapily i obce, kde to jednoduše nečekali, protože tam není žádný velký tok, je tam třeba jeden malý potůček, co může udělat starosta takové obce, která byla zaskočená a který si teď klade otázku, dobrá, jak se můžeme lépe ochránit proti takovýmto případům? Kam se může obrátit, co může udělat?

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Tak Ministerstvo životního prostředí má vlastně dlouhodobě dotační tituly na ochranu před povodněmi a věnuje se kromě těch technických protipovodňových a přírodě blízkých protipovodňových opatření, o kterých mluvil kolega Drbal, tak se věnuje i těmto takzvaně měkkým opatřením, to znamená lokálním varovným a výstražných systémům, jejichž role vlastně třeba u těchto konkrétně bleskových povodní je velmi nezastupitelná. Protože oni poskytují vlastně tu lokální informaci  té konkrétní obci, že jí hrozí nebezpečí. Protože běžně ta obec dostane informaci tedy, existuje výstraha, ale samozřejmě, a dlouho to ještě bude trvat a nemyslím si, že to někdy budeme umět předpovědět, přesné místo pro to, kde vlastně z těch předpovídaných srážek, kde přesně ta bouřka se vyskytne. Takže proto je právě lokální varovný a výstražný systém, který vlastně umožní té obci vlastně to varování na té lokální úrovni. To znamená třeba obec v nějakém úzkém údolí, kde není třeba ani tok, anebo je tam jenom drobný vodní tok, tak ve chvíli, kdy někde nad obcí existuje srážkoměr nebo více srážkoměrů, tak ty mohou zachytit to, že vlastně tam spadlo velké množství srážek, a poskytnout nějaký čas vlastně starostovi, aby varoval obyvatele, aby obyvatelé třeba teoreticky zachránili svůj život, protože někdy na víc nemusí být čas, pokud je ta srážka velmi intenzivní.

Dobrá. Jak moc dlouhý běh to je? Pokud se teď malá obec rozhodne, že by ráda měla nějaký výstražný systém a že by ráda nepodcenila ani protipovodňová opatření, ať už činěná v krajině, nebo v podobě nějaké technické stavby. Teď se rozhodne, obrátí se na Ministerstvo životního prostředí s dotazem, jaký dotační program může využít, za jak dlouho budou mít peníze a za jak dlouho bude stavba hotova?

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Co se týká těch lokálních varovných a výstražných systémů, to jsou tak akce samozřejmě, když tedy vezmeme otázku podání žádosti, tak to jsou třeba akce zhruba na rok, na 2, záleží samozřejmě v tom výběrovém řízení, ale víceméně ty výzvy jsou otevřeny poměrně kontinuálně 2× za rok, takže je možno se přihlásit.

A mají obce zájem o tyto programy?

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Mají obce zájem o tyto programy, případně mají obce zájem též o takzvané digitální povodňové plány, což je vlastně svým způsobem kuchařka pro daného starostu, jak se chovat při povodni, vlastně si připravit plán, já nevím, zkontrolovat si třeba místa, která omezují ten tok, zkontrolovat si ta místa, kde vlastně potenciálně hrozí vstup té původně do obce, což je takzvaný systém kritických bodů, které ministerstvo nechalo vlastně, existují spočítané na webových stránkách, kde vlastně obec se může podívat, zda takový kritický bod právě na jejím území leží.

My už jsme se bavili o tom, že sucho a podobné srážky jsou 2 strany téže mince, mimochodem, jak se moderně a dobře pracovat s dešťovou vodou, která ve své většině je požehnání, pokud jí není samozřejmě příliš?

Jana TEJKALOVÁ, zástupkyně ředitele odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí
Tak samozřejmě původní systém, že všechnu vodu odvedeme, který třeba funguje stále ještě v centrech velkých měst, tak postupně se opouští pro takzvaný systém hospodaření se srážkovými vodami, který vlastně tu vodu odvádí mimo jednotnou kanalizaci, v rámci dešťové kanalizace nebo v rámci systému hospodaření se srážkovými vodami, což má samozřejmě výhodu v tom, že pak tato voda vlastně nezatěžuje tolik kanalizační systém, nedochází třeba k přetokům, jak je to někdy vidět, k přetokům vlastně z kanalizace přímo zpátky třeba do obce a podobně.

ČT 24 | 19.6.2020 | Pořad: 90' ČT24 | Moderátor: Jiří Václavek