ČRO Radiožurnál: Je načase chránit vodu ústavní cestou, připouští ministr životního prostředí Richard Brabec

Audiozáznam rozhovoru zde


Venku prší, ale v politice zuří boj se suchem. Máme vůbec s přírodou bojovat? Je to správný způsob, jak se vypořádat s extrémy počasí? Jak fungují programy, s nimiž přichází stát? Dokáží se politické strany na tak nepolitickém tématu shodnout? Dosáhneme do 30 let klimatické neutrality? A opravdu potřebujeme desítky nových přehrad? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je dnes ministr životního prostředí z hnutí ANO Richard Brabec. Dobrý den, vítejte v našem sněmovním studiu.

Dobrý den a děkuji za pozvání.

Ani netušíte, jak jsem rád, že jste přišel. Začínáme později, protože teď právě skončila ta mimořádná schůze. Ona byla svolaná z podnětu opozice. Vy jste na začátku vypočítával projekty, které se realizují. Řekl jste, že jich je až 15 denně. Jako příklad uvádíte vodovody a kanalizaci mimo jiné, ale to je přece infrastruktura, která by se musela stavět stejně, nebo ne?

Některé z těch projektů by se musely stavět stejně, ale většina z nich se týká už oblastí, se kterými jsme přišli my. A to je hlavně využití dešťové vody. To jsou nové zdroje pitné vody pro malé obce. A to jsou třeba domácí čistírny odpadních vod. To jsou skutečně tisíce konkrétních projektů v krajině - tůní, mokřadů, rybníků. Já si myslím, že kdokoliv, kdo jede přes Českou republiku, tak vidí, že se i v té krajině něco mění. To, co já jsem to uvedl, jako že některé ty projekty nejsou vidět, protože jeden z kolegů říkal, kde ty peníze jsou, to je hodně peněz, tak já si říkám, no ona ta část je opravdu pod zemí, protože to jsou nové vody a kanalizace. Takže musely by se dělat, ale je pravda, že by se třeba mohly dělat později.

Jak například nový vodovod může udržet vodu v krajině?

Nový vodovod určitě neudrží vodu v krajině, ale nový vodovod je prostě samozřejmě zdroj, řekněme, je to adaptační opatření. To znamená, je to něco, kde reagujeme na sucho i pro lidi, kteří doteďka neměli problém se suchem. To jsou dneska tisíce malých obcí, které vlastně historicky byly vázány nebo závislé na studních, které byly 10-15 metrů hluboké. Ty obce a řada lidí tam mělo svoji studnu a neměli vodovod a ani si ho nechtěli teda upřímně řečeno pořizovat, protože ta voda byla dražší. A najednou během několika málo let dominovým efektem padaly a vysychaly ty studny a stovky obcí se vlastně ocitly bez vody.

K té dnešní mimořádné schůzi Sněmovny, proč myslíte, že ji opozice měla potřebu ji svolat, když vláda podle vás nezaspala?

Protože jsou volby, respektive blíží se volby.

Myslíte to vážně?

Jo, já to myslím vážně. Víte, opozice je tady od toho, aby kritizovala, to je normální, to je běžné, tomu já se nedivím. Ale pravda je, že celá řada lidí z opozice, kteří dneska ty poslední měsíce mluví o suchu, tak o tom skutečně mluví až poslední, řekněme, půl roku až rok. Já se suchem zabývám intenzivně od roku 2014, kdy ještě vlastně sucho ani na Českou republiku nedolehlo. Já to vždycky porovnávám podle toho, ale nechci házet všechny do jednoho pytle, to bych byl nespravedlivý, je tam řada lidí, kteří se tou tématikou zabývají dlouhodobě, ale to téma sucho prostě teď to je atraktivní sexy téma.

Dobře, ale proč tedy, jak upozorňuje například STAN, leží legislativní návrhy, které by pomohly čelit suchu nebo lépe hospodařit s vodou, už přes rok v Poslanecké sněmovně?

Přiznám se, že mě třeba u toho vodního zákona to mrzelo, speciálně u toho vodního zákona, že trochu propadával. Tam řeknu na rovinu, že prostě to byly nějaké určité priority, které se týkaly dalších ekonomických oblastí. Pak přišel covid, takže zase to prostě spadlo díky tomuhle tomu nebo propadlo, takže jestliže já jsem řekl, že to schůzi považuju za zbytečnou z hlediska debat o nějakých věcech, které dlouhodobě známa, a dokonce už je děláme řadu let, tak v tomto konkrétním případě jí vítám, protože urychlila některé body, ke kterým bychom se možná dostali o něco později. Možná že na to druhé čtení by došlo během 14 dnů, ale jsem rád, že na něj došlo dneska.

Takže nakonec nepovažujete tu schůzi za úplně zbytečnou?

To já jsem řekl. To já jsem i řekl z toho důvodu, že jsme uzavřeli vlastně druhé čtení vodního zákona a otevřeli některé další body. Tak nakonec z ní mám radost.

Poslanec Jan Farský ze STAN upozornil, že protierozní vyhláška je na Ministerstvu životního prostředí připravena už od roku 2017 a dodnes není schválená, aby mohla platit. Můžete vysvětlit proč?

Jednoznačně, protože to byla a je, tedy musím říct, velmi složitá debata mezi Ministerstvem životního prostředí a nejenom mezi Ministerstvem zemědělství, ale hlavně mezi všemi zemědělskými asociacemi včetně soukromých zemědělců nebo Asociace soukromých zemědělců. A ten důvod je prostě takový, a já ho řeknu zcela otevřeně, že pan ministr Jurečka, bývalý ministr zemědělství, který vlastně ještě před ukončením činnosti vlády, respektive po volbách, připravoval určité pozice Ministerstva zemědělství k té protierozní vyhlášce. My jsme jako MŽP žili v dobré víře, že to je všechno vyřešené s těmi zemědělskými asociacemi a potom jsme se dostali do role, kdy ti zemědělci prostě řekli, my s tím nesouhlasíme, protože se nám to zdá byrokratické.

Dobře, ale od té doby už uplynulo kolik? 3 roky.

Uplynuly 2 roky a 2 roky se velmi intenzivně prostě o tom bavíme, ale zase...

Kdy ta vyhláška vejde v platnost?

Já jsem pevně přesvědčen, že vejde v platnost...My ji chceme představit v září letošního roku a měla by být platná od 1. ledna příštího roku. A je tady i velmi důležitá symbolika nebo spojení s tím, že od 1. ledna příštího roku bude omezení velikosti půdních bloků na 30 hektarů na všech zemědělských půdách, nejenom na těch erozně ohrožených, a k tomu právě bude ještě dobře konvenovat ta protierozní vyhláška. Chci ale říct, že z té protierozní vyhlášky se stal trošku jakýsi symbol, ale boj se suchem žádná vyhláška nikdy nevyhrála a nevyhraje ho ani ta protierozní.

Tak to je, myslím, že jasné, ale už zmíněný Marian Jurečka, předseda KDU-ČSL, chce předložit návrh, který znemožní stavět průmyslové zóny a obchodní centra na zemědělské půdě. V tom byste ho podpořil?

Já bych ho podpořil. Problém je to, že to opět je takové trochu předvolební plácnutí, protože já si velmi dobře pamatuju debatu, která byla při novele zákona zemědělského půdního fondu. My jsme tam původně navrhovali jako předkladatelé, aby zemědělská půda té nejlepší, tedy první a druhé, bonity nemohla být zastavená jinak, než při převaze veřejného zájmu. A tenkrát tam velmi silná skupina nakonec prosadila vlastně určitý protinávrh, který říkal, ano, nechť toto platí, ale jenom v případě, že už nebyli ve starých územních plánech ty zóny vlastně určeny pro tu průmyslovou výrobu. A to byl ten problém. Na to dneska dojíždíme. Jinými slovy kdybychom se k té debatě vrátili, já budu určitě pro, ale jsem si stoprocentně jistý, že se tam vyrojí napříč politickými stranami celá řada starostů, a to byla tenkrát hlavně iniciativa starostů a primátorů, kteří říkali, no jo, ale my tam máme historicky schválené průmyslové zóny, my už jsme je přislíbili investorům a teď my budeme prostě třeba platit to, že oni už do toho v dobré víře investovali peníze. Takže já bych byl určitě pro to, aby zemědělská půda byla dobře využitá, co nejlépe využitá, ale já trošku zase možná i vaše posluchače jenom ve zkratce...zábory zemědělské půdy jsou zhruba 7000 hektarů ročně, ale jenom relativně malá část, možná 1000-1200 hektarů, jsou právě na ty velké průmyslové nebo obchodní záměry.

Ale i přesto by to jistě stálo za to.

I přesto by to stálo za to, protože je celá řada prostě pozemků takzvaných brownfieldů, kde by se mi to líbilo daleko víc než na poli.

Piráti připravili plán pro řešení hospodaření s vodou, udržitelné zemědělství, ekologičtější podobu obcí a měst nebo zjednodušení dotačních programů. Neříkejte prosím, že to je zase plácnutí předvolební. Nacházíte v něm něco podnětného, co byste vy dokázal přijmout za své?

Já se přiznám, že jsem ho ještě ani nečetl. Oni tam dneska jako jenom vytáhli heslo, vodu řešíme teď, ale ještě jsem ho neviděl. Já ale když se třeba podívám na některé návrhy, tak oni prostě konvenují s našimi návrhy. A já si myslím, že Piráti třeba oceňují, aspoň jsem slyšel, řadu programů i Ministerstva životního prostředí, využívání dešťové vody, novou legislativu, která právě dešťovou vodu řeší především ve městech. Až si to přečtu, řeknu, ale myslím, že se tam někde určitě sejdeme.

Starostové a nezávislí navrhují dokonce ústavní ochranu vody podobně, jak to mají ve Švýcarsku, Izraeli nebo Nizozemsku. Nejsou jediní. Jste pro?

Jsme pro, ale připravujeme vlastní návrh, který představíme s panem ministrem Tomanem a který vlastně už více než krok řešíme s ústavními právníky, protože to je opravdová revoluce. Já jsem taky přesvědčen, že doba nazrála a vzácnost vody prostě dozrála k tomu, že nějaká forma ústavní ochrany pravděpodobně ne přímo v Ústavě, ani ne v Listině základních práv a svobod, ale pravděpodobně samostatným ústavním zákonem by tady mohla být a měla být, ale je to opravdu velmi citlivá debata. A to se ukázalo i dneska, protože tam samozřejmě byli poslanci a poslankyně, kteří říkali, skutečně s tím jako s šafránem, protože každá změna Ústavy je vždycky citlivé téma. Potřebujeme, a to samozřejmě minimálně, 120 poslanců a příslušnou skupinu senátorů. Ale já si myslím, že ta doba tady je, a když se to dobře napíše a připraví, a já si myslím, že jsme na dobré cestě, tak je šance skutečně tu vodu dostat tam, kam patří. To znamená do té pozice nejvzácnější tekutiny.

Hostem Dvaceti minut je dnes Richard Brabec, ministr životního prostředí. Začátkem června jste po ministryni financí žádal na boj se suchem 5 miliard korun ze státní rozpočtu navíc. Před týdnem jste na sněmovním výboru pro životní prostředí tvrdil, že peněz je dost, ale obcím je prý musíte nutit. Můžete vysvětlit, jak to je?

Určitě. Tak ty 2 miliardy v zásadě, nechci říct, už mám v kapse. Takhle bych to nechtěl zakřiknout, ale pokud projde...

Čili žádal jste 5, ale dostanete asi 2.

Ne, dostanu 2 miliardy na letošní rok. Já jsem nežádal 5 miliard na letošní rok, já jsem chtěl 2 miliardy na letošní rok a 3 miliardy na příští rok. Takže ty 2 miliardy na letošní rok paní ministryně financí nejenom přislíbila, ale vláda je schválila. Teď jde o to, jestli projde navýšení deficitu státního rozpočtu. Pokud ano, tak máme další 2 miliardy, které přisypeme k těm našim zhruba čtyřem, které máme na boj se suchem ještě v letošním roce, a potěšíme tak, pevně věřím, mnoho desítek obcí, které čekají v zásobníku a mají schválené projekty, které mají připravené, a mají dokonce i stavební povolení na vodovody a kanalizace. Další 3 miliardy bychom chtěli prosadit do rozpočtu 2021 navíc právě na ty další desítky projektů, celkem jich je asi 220, pro obce, které dneska už jsme nebyli schopni vlastně pokrýt z těch našich stávajících peněz. Takže tohle to je 5 miliard, které jsem chtěl. Zbytek peněz máme ještě z evropských zdrojů a z národních zdrojů. A vy jste říkal o tom, že musíme nutit obce...

To jste říkali vy.

Tak když jste mi to připomněl, já jsem to opravdu řekl a je to pravda, týká se to konkrétního projektu, kterýmu dneska říkáme Velká dešťovka. To je velmi zajímavý program, kde obce a města, už dneska máme 150 takových pilotních projektů, kde obce a města zachytávají dešťovou vodu s naší podporou do nějakých třeba velkých nádrží nebo do rybníků, do různých prostě třeba i přírodních opatření, nechávají ji zasakovat a nenechají ji odtéct do kanalizace. To jsou úžasné projekty. Dneska to zase vypadá, že prostě bude v těch dalších dnech pršet. A kdybychom chytli tuhle tu vodu, která nám napršela minulý týden a teď, dneska, zítra pravděpodobně o víkendu a měli jsme na to prostě ty nádrže, tak máme další možná desítky milionů kubíků po celé republice vody dešťové.

V čem je háček? Proč tedy obce do toho nechtějí jít? Čeho se obávají?

Velmi jednoduše řečeno, obce vlastně měly jiné priority. A já se tomu nedivím. Dosud to bylo tak, že samozřejmě obce měly celou řadu nabídek, také mají omezené rozpočty a ta voda se musí stát natolik sexy tématem pro ně a pro jejich obyvatele, aby obhájili to, že třeba kvůli tomu posunou výstavbu chodníků nebo dětského hřiště, protože ne všechno stíhají najednou. Tomu já naprosto rozumím. My jsme tady od toho, abychom je přesvědčili, a to děláme, objíždíme celou republiku, nesedím v Praze, nečekám, kdo u nás zaklepe na dveře, ale objíždíme republiku a snažíme se vlastně přesvědčovat stovky starostů, že to je správná cesta. A daří se nám to. Ten zájem prudce vzrůstá. A já jsem dneska řekl a myslím to vážně, já bych hrozně chtěl, aby do dvou maximálně do tří let, já věřím, že se nám to povede do dvou let, každá obec v České republice z těch více jak 6200 obcí měla nějaký projekt od nás z Ministerstva životního prostředí, který by zadržel vodu, ať už prostě dešťovou, přírodním nebo jiným opatřením. To by byl můj sen a já myslím, že jsme na dobré cestě.

Ministerstvo zemědělství, které má za úkol spolu s vámi zmírňovat sucho, chce postavit přes 30 nových hrází. Jak ty nové přehrady dodají vodu do krajiny a do podzemí?

Tak to je takový poslední dobou jako, zdá se, latentně někdy i médii vytvářený spor mezi dvěma skupinami, když to nemístně zjednoduším, mezi příznivci přehrad, teď záměrně řeknu ne betonu jo, protože oni už to nejsou betonové hráze u těch přehrad, v řadě případů to nejsou ani tak přehrady, jak si představíme, jako typu Orlík, to jsou spíš jako velké rybníky, a pak se zdá, že je druhá skupina příznivců mokřadů. A vypadá to, že mezi těmi dvěma skupinami vládne jakási otevřená válka, ale není to tak. Já jsem hluboce přesvědčen a pokud se to nenaplní, tak bych řekl, že sním něco svého, klobouk moc nenosím, tak něco sním, nejradši čabajku, ale to by se nepočítalo, že jediným řešením, abychom skutečně se adaptovali na sucho, jsou desítky tisíc konkrétních opatření po celém státě a někde to budou i ty přehrady.

To znamená 30 skutečné? Vy jste zatím asi 10 schválili.

My jsme schválili zatím 10. Teď jsme přisypali. Myslím, že jsme přihodili dalších 6. Z těch 30 teď nechci spekulovat, jestli jich bude nakonec 20 nebo 19.

A opravdu to pomůže podle vás ty přehrady?

Pomůže to někde a zdůrazňuji jedno slovíčko - hlavně pro vodárenské účely, tedy pro pitnou vodu. Protože z toho mokřadu se prostě nenapijete.

Hostem Dvaceti minut je ministr životního prostředí Richard Brabec. Když mluvíme o potřebě mokřadů v krajině, teď je aktuální kauza mokřadu Žabák v Lysé nad Labem, kde má místo něj vzniknout Svět záchranářů a velkokapacitní parkoviště. Přes negativní posudky odborníků včera zastupitelstvo odmítlo revokovat usnesení a zastavit prodej pozemků kraji, mimochodem za symbolickou korunu. Teď se vás ptám jako místopředsedy vašeho hnutí, protože v Lysé je ANO v koalici s ODS a ČSSD, jaký je váš postoj?

Můj postoj jako ministra životního prostředí jsem řekl i kolegům v Lysé, protože jsme spolu hovořili, a to je, že jestliže ten mokřad tam vznikl, byť možná uměle, ale ono se ukázalo, že tam byl delší dobu už ta zamokřená oblast, já nemám úplný detail teďka toho posledního třeba zastupitelstva, ale z těch informací, které mám, se prostě domnívám, že i kraj teď momentálně zvažuje, zda tam ten záměr prostě vůbec udělá, protože já si myslím, že jestliže ten mokřad někde máme, je tam v tom okolí, tak bychom ho měli využít. Co ale vím, je, že tam je jakási shoda v Lysé, že stejně v části té oblasti, která je dneska zamokřená, se chystá obchvat Lysé, který by sám mohl být určitým, řekněme, ohrožením toho stávajícího mokřadu, ale proti tomu vypadá, že žádné příliš, řekněme, velké námitky nejsou proti tomu obchvatu. Takže on ten obchvat je stejně asi ohrožený nějakou stavební činností částečně, ale vím, že asi jak Lysá, tak i dneska kraj uvažují o tom, že to možná není úplně nejvhodnější místo.

Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Jak jste řekl, je to asi složitější. Pojďme ještě k jednomu tématu. Je to Zelená dohoda pro Evropu. To je, jenom připomenu, souhrn opatření Evropské komise, který by měl vést k udržitelnějšímu a ekologičtějšímu hospodářství, když to hodně zjednoduším. Asi nejsem sám, kdo tápe, jaký postoj k němu má česká vláda nebo k té dohodě.

Možná tápete proto, protože se o tom zase tolik úplně nemluvilo. Ten postoj České republiky, jsem hluboce přesvědčen, že je pragmatický, že je vyvážený a že odpovídá zájmu České republiky. Ono to teďka tady vypadá...

To je prostě...teď jste to takhle řekl, ale vy jaksi tušíte, kam mířím. Premiér Babiš ten Green Deal původně podpořil a uprostřed koronakrize se nechal slyšet, že a teď cituji: "Doufá, že teď Evropa zapomene na ty svoje Green Dealy." Pomozte nám v tom se vyznat.

Snadno vysvětlím. Já si myslím, že to každý pochopí. To je, jako když, řekněme, si šetříte na auto a najednou máte někde nějakou událost, že vám, já nevím, najednou vyhoří prostě půlka bytu nebo půlka domu, tak zjistíte, že máte jiné priority. Já se teďka omlouvám, třeba to nebylo úplně šťastné srovnání, ale ta pandemie světová samozřejmě i s obrovskými dopady na Evropu a na Českou republiku, tak jsme si absolutně jistý, že prostě Evropa teď má nějaký urgentní problém, se kterým se musí vyrovnat. Ten problém má obrovské dopady sociální, ekonomické a jiné a přišlo nám prostě divné, že to vypadalo, jako že se nic neděje, že prostě Green Deal byl pořád brán, jako že se v žádném případě ani neposune ani se nebude revidovat, protože s tím jakoby nesouvisí. A my jsme jenom řekli, že chceme vědět, a nakonec jsme pro to získali podporu, myslím, že z Evropské komise, jaké budou ty konkrétní dopady, co se v tom mezidobí změnilo. A my jsme přesvědčeni, že ta černá labuť, jak se říká, která sedla nejenom na ten český, ale i na evropský a světový rybník, to znamená něco neočekávaného s obrovskými dopady, tak prostě na to má nějaký zásadní vliv. A my bychom jenom chtěli mít vyhodnocený ten vliv a pak se o tom bavit. Ale Česká republika nezpochybňuje svůj závazek také přispět k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

V dopise místopředsedovi Evropské komise zodpovědnému za Green Deal Fransi Timmermansovi z května píšete, že nástroje tedy toho Green Dealu se mohou stát zdrojem ekonomické obnovy po koronavirové pandemii. Můžete říct, které zejména nebo které ty nástroje?

Já jsem řekl záměrně, vy jste řekl nástroje, já jsem tam přímo napsal některé nástroje. A psal jsem to záměrně, nejenom že bych to nějak relativizoval, abych se z toho pak vyzul. Ale děkuju za tu otázku. Například oběhová ekonomik. To je něco...totiž ten Green Deal takzvaný je veliký balík, který se týká všeho - zemědělství, průmyslu, dopravy, spotřebního zboží, energetiky, prostě všeho, co si vůbec dovedeme představit. Všechno je vlastně v tom Green Dealu. Je to trošku černá skříňka. A my jsme jenom právě chtěli vědět, když se k něčemu přihlásíme, tak vždycky chceme vědět, co to znamená i pro Českou republiku a pro její občany. Proto třeba to, co my si myslíme, že tam je správně, je, že tam je třeba jednoznačně důraz na znovuvyužití surovin právě z hlediska té takzvané cirkulární nebo oběhové ekonomiky. Tam zrovna vidíme jednoznačný přínos, který z toho prostě je. Ale na druhou stranu jsme jasně řekli, že se teď nejsme ochotni přihlásit k nějakému významnému zvýšení ambicí do roku 2030, které už jsou dneska schváleny, všichni s nimi počítáme. A musím říct, že některé země je budou schopny plnit pouze s jazykem na vestě, ale o to nadšeněji se hlásí do roku 2030, že je určitě přeplní.

Je naše cesta ke Green Dealu jádro, jak tvrdí šéf ČEZu Daniel Beneš?

Já jsem přesvědčenej, že je to jádro, protože bude to za příštích 20-30 let kombinace jaderných zdrojů, obnovitelných zdrojů a části možná plynových zdrojů a nějakého malého zbytku uhlí.

Bude tedy závazky v Zelené dohodě Česko podmiňovat dostavbou Dukovan?

Ano, pro Českou republiku je to významná nebo zásadní podmínka, aby Evropa uznala, že jádro je bezemisní zdroj. A pro nás to skutečně je základní podmínkou toho, abychom vůbec byli schopni se přiblížit nebo dokonce dosáhnout ty velmi ambiciózní cíle.

Primátoři Prahy, Bratislavy, Budapešti a Varšavy poslali do Bruselu dopis, ve kterém se hlásí k chystanému zelenému plánu Evropské unie, a to o řád víc než vlády těchto visegrádských států. Jak se díváte na tuto iniciativu?

Tak já bych neřekl o řád úplně, protože to by byly desítky procent. Oni hovoří, myslím, o 55 %. My tam stále máme 40. No to je věcí těch měst, ale samozřejmě když pan primátor hovoří za Prahu, já si myslím, že Praha má dneska svých problémů dost z hlediska dopravy, tam zrovna ty emise z dopravy samozřejmě hrajou taky významnou roli. Zase Praha nemá moc velký průmysl. Ale pokud pan primátor mluví za Prahu jako takovou, tak samozřejmě ta vláda má odpovědnost za celou republiku jako celek. A dneska samozřejmě nejsložitější a taky s největšími dopady to právě bude na energetiku a průmysl. A to je něco, co je naše odpovědnost daleko širší než jenom jedno, byť hlavní město.

Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl ministr životního prostředí Richard Brabec za hnutí ANO. Děkuju vám. Na shledanou.

Já moc děkuju za pozvání. Mějte se hezky a ať nezůstaneme na suchu.

ČRO Radiožurnál | 18. 6. 2020 | | Autor: Vladimír Kroc