Hospodářské noviny: Dělá naše vláda dost v boji se suchem?

Sucho se stává největším problémem naší budoucnosti. Vláda tvrdí, že v boji s ním dělá maximum. Podle kritiků jí ale chybí dlouhodobá vize, jak suchu čelit.

ANO

Snažíme se dělat maximum možného. Na úvod je ale potřeba se ohlédnout trochu do historie, protože posledních 100 let stát dělal přesný opak a následky, které nyní musíme řešit, jdou hodně do hloubky. Naši předci cíleně odváděli vodu z krajiny, aby ji mohli lépe obhospodařovat. Za sto let jsme tak vysušili milion hektarů mokřadů a rybníků, postavili tisíce kilometrů meliorací, vybetonovali koryta řek, aby voda rychleji odtékala. Celková délka říční sítě se zkrátila o 30 procent, rozloha niv a mokřadů klesla o 80 procent, rozloha rybníků klesla od 17. století o 70 procent, rozoráno bylo 270 000 hektarů luk a pastvin. Je jasné, že takové dalekosáhlé škody nenapravíme z roku na rok. Bude trvat mnoho let, než ten současný stav změníme, a bude to stát desítky až stovky miliard korun. Boj se suchem, tak jak ho chápe a řeší naše vláda, pominu-li opatření na zmírňování klimatických změn, bych rozdělil na adaptační opatření krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Účinný boj se suchem totiž představuje mozaiku všech opatření, která dělat musíme, můžeme a děláme. A patří sem jak technické stavby, tak opatření přírodě blízká.

Základním kamenem a nejúčinnějším a nejrychlejším řešením je návrat vody do krajiny. Naše půda má možnost zachycovat až devět miliard kubíků vody, v současnosti je však schopná zadržet jen zhruba polovinu. Proto dotačně podporujeme především budování prvků, které zamezí odtoku vody. Zadržování vody v krajině je klíčovým nástrojem pro doplňování stavu podzemních vod, pro ochranu půdy před erozí, ale spolehlivě funguje i jako ochrana před povodněmi, což je rovněž jeden z extrémních projevů klimatické změny.

Patří sem budování mokřadů, tůní, rybníků, průhledů v krajině, výsadba zeleně a krajinné prvky jako remízy nebo biopásy na zemědělské půdě, revitalizace vodních toků – rozlivy vody do krajiny z koryt řek nebo zpomalení odtoku vody. Takových projektů jenom ministerstvo životního prostředí od roku 2014 podpořilo na tisícovku za 3,5 miliardy korun a samozřejmě v tom pokračujeme. Klíčovou roli v projektech sehraje velmi často Státní pozemkový úřad, protože právě on je odpovědný za pozemkové úpravy, tedy za přesvědčení vlastníků pozemků, aby nějakým způsobem ve veřejném zájmu změnili způsob využití svých pozemků. Díky tomu, že se to daří, má SPÚ aktuálně připraveno zhruba sto projektů za 1,5 miliardy korun, jejichž realizaci zafinancuje MŽP. Současně podporujeme z našich národních zdrojů řadu menších a drobnějších projektů v krajině, které pomáhají posilovat její přirozené funkce.

Takových projektů se od roku 2014 realizovalo už přes pět a půl tisíce.

Nejčastěji jsme podpořili výsadbu a péči o dřeviny, tvorbu či obnovu tůní a mokřadů. Samostatnou kapitolou je pak zajištění pitné vody ve městech a obcích. Zde musím vyzdvihnout naše dotační programy na prohloubení vrtů a obnovu zdrojů pitné vody. Zatím jsme podpořili na 418 obcí po celé České republice, které nejsou napojené na velké vodní nádrže a díky naší podpoře rychle posílily nebo obnovily zdroje pitné vody.

Nakládání s dešťovou vodou nebo využití šedé vody (odpadní voda z domácností, kromě té z toalet) umožňujeme našim občanům díky dotačnímu programu Dešťovka. Stejný program máme i pro obce, města a jejich školy, nemocnice či úřady. Podporujeme i mnohé výzkumné projekty, například různé druhy infiltrace povrchové vody do podzemí. Tato technologie už dnes v některých částech republiky zásobuje obce pitnou vodou a může být podle mého soudu klíčovým, přírodě blízkým řešením zásobování pitnou vodou v obcích v budoucnu. Děláme toho skutečně hodně a jsme schopni a připraveni finančně podporovat široký vějíř opatření, která pomohou udržet vodu v české krajině. Je důležité, aby se do komplexního řešení zapojilo co nejvíc vlastníků lesní a zemědělské půdy, hospodářů v krajině a obcí. A to se naštěstí daří.

NE

Staré přísloví říká, že po bitvě je každý generál. Naše bitva se suchem teprve začíná a je dobře, že se i prostý pěšák může vyjádřit k velení. Současná vláda si zjevně nebezpečí sucha uvědomuje.

Již bylo vyčleněno 50 miliard na boj se suchem, zatím se ale hovoří hlavně o stavbě přehrad, o prohlubování vrtů a investicích do vodovodů. S rozčarováním však sledujeme, že chybí VIZE, jak by měla naše krajina vypadat a fungovat.

Letošní zima přinesla do hor bohatou nadílku sněhu. Podle ČHMÚ celkové množství vody ve sněhové pokrývce na území ČR k 18. únoru 2019 činilo 2,18 miliardy metrů krychlových, tedy asi 27,6 litru na metr čtvereční. Nelze vyčítat politikům úvahy o stavbě přehrad. Zní ale dost komicky, že se pan premiér právě v Izraeli informoval o hospodaření s vodou v polopoušti.

Tam to dovedou; oni ale krajinu neodvodnili! Kdyby se někdo odpovědný podíval na zemědělský web, zjistil by, že veškeré bezlesí pramenných oblastí je odvodněné; často jsou však odvodněné i lesy. Takzvaná půdní nádrž, která za normálních okolností zadrží až desetkrát více vody než povrchové nádrže, je protkaná trubkami, jež vodu odvádějí!

Za posledních pět let jsem od žádného politika neslyšel myšlenku, že by se odvodněná prameniště měla revitalizovat! V minulém století bylo jen v ČR odvodněno více než milion hektarů půdy (25,4 procenta), z 90 959 kilometrů vodních toků bylo upraveno 36 527 kilometrů a délka toků byla zkrácena o třetinu. Proč vodu zachytávat v nákladných přehradách, když ji lze zadržet přímo v krajině a poskytnout ji také obyvatelům jednotlivých povodí nad přehradami? Na modelovém příkladu jsme se studenty vypočítali, že úprava drenáží i malých vodních toků by v celé republice stála do 30 miliard korun.

Jako ukázku vize, kterou postrádáme u politiků, lze uvést například obec Přeštice, jež na svých stránkách uvádí: „Krajina Přešticka je dlouhodobě udržitelný vlídný prostor pro život, pro práci, seberealizaci i odpočinek obyvatel i návštěvníků. Bez nároků na dotace zvenčí poskytuje širokou nabídku potravin, surovin i energií, je nezávislá na vnějších zdrojích pitné vody. Krajina vyniká nejen velkou biologickou rozmanitostí, mozaikou rozličných krajinných prvků a atraktivním krajinným rázem, ale také stabilním klimatem s omezeným výskytem extrémních meteorologických jevů; krajina dokáže odolávat možným výkyvům klimatu. Z krajiny odtéká čistá voda, odtokové poměry jsou velmi vyvážené.

Silnou stránkou krajiny je zajištění důležitých přirozených toků látek, vody a energie. Dlouhodobá udržitelnost krajiny je podložena nejen cíleně a důsledně podporovanou rovnováhou ekologických, sociálních a ekonomických hledisek života krajiny i společnosti, ale také vzděláním obyvatel a obnovením jejich pozitivního vztahu k přírodním a kulturním hodnotám krajiny.“

A následuje klíčové sdělení, které by mělo platit univerzálně. „Hlavní náplní hospodářů v krajině je péče o její základní ekologické funkce; produkce potravin je žádoucím a bohatým vedlejším produktem této činnosti.“

Navazují návrhy opatření v krajinách 30 obcí zaměřených na to klíčové, co naše krajina potřebuje. Stabilizaci odtokových poměrů, tedy revitalizace pramenišť a malých vodních toků. Stejně jako jinde ale realizace takových plánů, jež by krajině pomohly, naráží na řadu překážek. Kromě dominujícího vlivu a odporu velkých zemědělských podniků to je zastaralá metodika komplexních pozemkových úprav, která téměř nepodporuje péči o vodní režim; chybí také nástroj, který by usnadnil vyjednávání s vlastníky půdy. Taková situace je charakteristická vlastně pro celé Česko.

Pomoci by mohlo uznání a vhodný výklad vody coby veřejného zájmu ve vodním zákoně a v ústavě. Boji se suchem by velmi prospělo, kdyby se hledisko udržitelného managementu krajiny stalo prioritou; dosud má navrch neudržitelné velkozemědělství.

Bude trvat mnoho let, než ten současný stav změníme, a bude to stát desítky až stovky miliard korun.

Boji se suchem by velmi prospělo, kdyby se hledisko udržitelného managementu krajiny stalo prioritou; dosud má navrch neudržitelné velkozemědělství.

O autorovi: Richard Brabec, Oldřich Syrovátka. Autor je ministrem životního prostředí vlády ČR, autor je přírodovědec, působí na VŠE v Jindřichově Hradci