iHNed.cz: Všichni proti plastu: Do boje proti kelímkům a brčkům jdou velké firmy i politici, přibývá také bezobalových obchodů

Začalo to kávou. Klára Bulantová ji před časem přestala vařit v kapslovém kávovaru, aby nevytvářela zbytečný odpad. "Nikdy bych si už nekoupila ani kávu v jednorázovém kelímku, který nelze recyklovat," popisuje devětadvacetiletá žena, jež se rozhodla ze svého života postupně vyřazovat plasty a zbytečné obaly. A tak si dnes například doma vyrábí rostlinné mléko, prací prostředky doplňuje v bezobalové prodejně, kosmetické přípravky zredukovala na nutné minimum a jídlo nakupuje do opakovaně používaných sáčků.

"Lidé si myslí, že rozhodnutí zredukovat plasty a obaly musí znamenat velké omezení nebo strádání. Já ale nemůžu říct, že by mi něco chybělo. Navíc mám teď lepší svědomí," pochvaluje si žena, které je ekologické uvažování blízké i díky práci - působí v zeleném think-tanku Heinrich Böll Stiftung. Přístup nezměnila naráz, ale postupně. S tím, jak se dozvídala a skládala si k sobě podrobnosti o znečištění planety odpadky, hlavně těmi plastovými, které serozkládají i stovky let.

Podobně teď začíná uvažovat čím dál víc lidí, kteří se přidávají k hnutí zvanému zero waste, razícímu život s minimem odpadů a obalů. "Zasáhl mě třeba australský dokument Azurová. Nejhůř stravitelné pro mě bylo, když v něm jedna z odbornic řekla, že téměř sto procent ptáků na celé Zemi má ve svém těle kus plastu," říká Bulantová.

Tuleni zamotaní v sítích

Plasty začaly masivněji vstupovat do každodenního života lidí po druhé světové válce - pevný a dobře tvarovatelný materiál se ukázal být levnou náhradou těch klasických, jako je dřevo, sklo nebo ocel. Od té doby narostla celosvětová produkce plastů na 380 milionů tun ročně. Velké množství plastových - hlavně jednorázových - odpadků, jako jsou kelímky, PET lahve nebo obaly od sladkostí, končí na skládkách, v přírodě nebo v oceánech. Tam jich každý rok přibude podle propočtů 5-13 milionů tun. Je to, jako by se do moře vyklopil každou minutu plný nákladní vůz plastového odpadu.

Svět obletěly ikonické fotografie mořských koníků, ryb nebo tuleňů zamotaných do plastových sítí a sáčků. Jak ukázaly studie, při rozpadu na mikroplasty se navíc odpad dostává do jejich těl a s tím pak i člověku na talíř.

Mikroplasty - miniaturní kousky, které vznikají rozkladem plastů nebo například otěrem pneumatik, ale vyskytují se třeba i v kosmetice - jsou pro životní prostředí zatím velkou neznámou. Jak ukazují výzkumy, pronikají například i do pitné vody. Nově to potvrzují i odborníci z Akademie věd ČR: v červnu představili výsledky výzkumu, kdy odebrali vzorky ze tří českých úpraven vody. Studie přítomnost mikroplastů prokázala, a to jak v podobě plastových fragmentů, tak vláken.

"Podotýkám, že v současné době nevíme, zda jsou mikroplasty škodlivé. Za sebe však mohu říci, že plasty ve vodě nechci," říká ředitel Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR Martin Pivokonský, podle nějž se mikroplasty mohou vyskytovat i v balených vodách, pivu či mléku. Dnes už se ví, že některé plastové částice mohou sloužit jako transportéry nebezpečných látek - například některá změkčovadla jako ftaláty mohou ve vysoké koncentraci narušovat hormonální systém.

236 tisíc tun

Tolik odpadu z plastových obalů loni podle údajů ministerstva životního prostředí vzniklo v Česku.

Spojené státy, Kanada, Nový Zéland a Velká Británie již zakázaly alespoň mikroplasty v kosmetice. Tam se používají nejen v peelingových krémech, ale například i ve sprchových gelech nebo v make-upech, aby lépe držely na kůži.

Na znečištění oceánů má Evropa jen malý podíl. Loňské výsledky německého Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí ukázaly, že 90 procent veškerého plastového odpadu v moři pochází z deseti řek: dvou afrických a osmi asijských. Evropská unie chce přesto odpad zredukovat a vytvořila strategii boje proti plastům, zejména těm jednorázovým. Do roku 2030 by měl být každý obal recyklovatelný. Návrh zapracování do českého prostředí už je na ministerstvu životního prostředí připravený. Evropě dává ve většině záměrů zelenou - například v zákazu brček nebo plastového nádobí.

"Některé body jsou ale problematické. Evropská komise třeba chce, aby bylo víčko u plastových jednorázových lahví jejich nedílnou součástí. Aby jej nešlo odhodit a aby jej člověk vrátil do tříděného sběru spolu s lahví. Vůči tomu je ale velký odpor ze strany výrobců, protože takové řešení zatím na českém trhu neumí nikdo vyrobit," podotýká šéf odboru odpadů z ministerstva životního prostředí Jaromír Manhart.

Co s plasty?

* S originálním řešením, jak znovu využít plastové lahve, přišli například vědci z Biologického centra Akademie věd. Vytvářejí z nich umělé mokřady, které obohacují lipenskou přehradu ptactvem a rostlinami, stahují se pod ně i ryby.

* Obsah žlutých kontejnerů často putuje do firem, jako je třeba Transform Lázně Bohdaneč. Ve svém sortimentu má ploty, kompostéry, pískoviště nebo zatravňovací dlažbu. "Odpad nakupujeme zhruba od stovky dodavatelů. Loni jsme přijali 8900 tun plastového odpadu, z tohoto množství pak vyrobili cca 7900 tun hotových výrobků. Těch tisíc tun navíc je hlavně nezpracovatelný odpad, ale také PET lahve, které vytřídíme a prodáme jako surovinu dál," popisuje generální ředitel firmy Jan Mec. V Lázních Bohdaneč zpracovávají i jemné sáčky a fólie, které bývají při recyklaci problém.

* S podnikáním firma začala hned po revoluci, když ještě Češi žluté kontejnery neznali. Zprvu se tak plastové odpadky do fabriky přivážely z Německa. To už dnes není potřeba, tříděného odpadu je v Česku dost, obsah kontejnerů se ale postupně mění. Kromě toho, že se firma na třídicích linkách stále potýká s tím, že lidé do žlutých kontejnerů hází věci, které tam nepatří, přibývá i odpadků z materiálu PET.

* Nejen lahví, které jsou na lince snadno rozpoznatelné, ale z materiálu se čím dál víc vyrábějí třeba vaničky na ovoce. "Když se PET dostane do výroby, je to problém, má jinou teplotu tání. Zatím si s tím umíme poradit, ale kdyby to mělo pokračovat dál, budeme muset technologii výrazně upravit," upozorňuje Mec.

* Polovinu produkce firma vyváží do zahraničí, hlavně do západní Evropy.

Ministerstvo také v nejbližších dnech přes Státní fond životního prostředí rozjede dotační výzvu, kde má připraveno 100 milionů korun na inovativní projekty zaměřené na předcházení vzniku plastových odpadů. Do budoucna chce úřad také zjistit, kolik odpadu se ze zdejších potoků a řek dostává do moří.

V Česku podle údajů ministerstva životního prostředí loni vzniklo více než 236 tisíc tun odpadu z plastových obalů, z nichž se 60 procent zrecyklovalo.

Plasty samy o sobě nejsou považovány za největší zdravotní riziko, protože nemají přímý podíl na úmrtí lidí jako třeba znečištěné ovzduší. Klára Bulantová ovšem zastává názor, že každý by měl začít s jejich omezováním u sebe. Zhruba před rokem si udělala plán, u kterých výrobků se obejde bez obalů. "Kupujeme v domácnosti tuhé šampony, jogurty ve skle, skleniky se snažíme znovu používat, nepořizujeme si igelitové tašky, sáčky. Stejně jsem pořád v šoku, kolik plastového obalu vyprodukujeme. Tašku plastů za měsíc člověk nastřádá, i když se snažím třídit vše, co jde," popisuje.

Do extrémů se ale podle ní není radno pouštět. "Je důležité, aby lidé o své spotřebě přemýšleli, ale aby si třeba nekladli cíl, že nebudou produkovat žádný odpad, protože to by brzy vyhořeli," míní a věří, že i když jednotlivec nic nezmění, může přispět k tomu, aby se vytvořila poptávka po změně, která zatlačí na politiky a průmysl, aby začali s velkou produkcí odpadů něco dělat.

Už teď se věci začínají hýbat. V poslední době není týdne, kdy by velké firmy nebo řetězce nepředstavily svou ekologickou strategii, naposledy tento týden Starbucks. Řetězec kaváren oznámil, že během dvou let přestane ve svých provozovnách používat plastová brčka.

Bezobalový boom

Co dříve razilo pár nadšenců, stává se nyní sílícím trendem. Dokazují to čísla o návštěvnosti bezobalových obchodů i jejich rostoucí počet. Dnes jich je v Česku více než 40, existují dokonce i dva obchody s psími potřebami.

Za průkopníka trendu v tuzemsku platí obchod a zároveň nezisková organizace Bezobalu. Zatímco před dvěma lety její prodejnu na pražských Vinohradech navštívilo měsíčně 700 až 900 lidí, teď je to skoro dvakrát tolik. A na větší, samoobslužné pobočce na Hradčanské, která se otevřela loni na podzim, spočítali dokonce kolem 3400 nákupů za měsíc. Z toho skoro půlka zákazníků do obchodu zavítá jednou za dva týdny nebo častěji.

Krátce po poledni je v prodejně klid, postupně se to ale uvnitř začíná hemžit nakupujícími, kteří si do kelímků, zavařovacích lahví a plátěných pytlíčků nasypávají z velkých nádob rýži, cukr nebo čočku. Kdo si nepřinesl vlastní sklenici, půjčí si ze skříňky u vchodu. Může si do ní stočit i zubní pastu nebo gel na mytí nádobí či na praní. "Na této prodejně máme asi 600 položek. Nejoblíbenější produkty co do objemu jsou ovesné vločky, čočka, mouka a rýže, co do obratů v tržbách jsou to ořechy a sušené ovoce," popisuje finanční ředitel Jiří Sedlák. Oproti sortimentu ze supermarketů si lidé za zboží připlatí, ve své kategorii kvality je ale mimo jiné díky chybějícímu obalu levnější.

"Zboží ve vratných obalech nebo v obalech z rozložitelných materiálů chceme i od dodavatelů, což pro ně nebylo standardem. Přizpůsobily se nám především malé a střední podniky. Po čtyřech letech vývoje se nám ale daří mnohem lépe pracovat i s většími podniky, protože vidí, že obraty, které se v bezobalovém nákupu dělají, už nejsou zanedbatelné," popisuje Jiří Sedlák. Prodejně začala dodávat sušenky například firma Zemanka, která zásobuje i supermarkety nebo drogerie.

Všechno začalo před pěti lety v obýváku jednoho ze zakladatelů, Ondřeje Tesaře. Scházeli se u něj známí a kamarádi, aby si odsypali do vlastních obalů čočku nebo rýži, kterou společně nakoupili ve velkých, pětadvacetikilových obalech. Sešlost se postupně rozrůstala a obývák a prádelna přestávaly stačit. Z inspirace londýnským obchodem Unpackaged tak na Vinohradech vznikla první testovací prodejna. V začátcích ji podpořil fond podnikatele Karla Janečka, dnes už si na sebe firma dokáže vydělat a dostává se do černých čísel.

"Díky grantu jsme mohli také objet bezobalové obchody po Evropě - byli jsme se poučit v severských zemích, Německu nebo Itálii," vysvětluje Sedlák. K partě zakladatelů se přidal poté, co firmu navštívil kvůli své diplomové práci o založení zero waste prodejny, kterou psal na Vysoké škole ekonomické. Původně měl dokonce v úmyslu rozjet vlastní podnik a na malou prodejnu na dvorku narazil při průzkumu trhu. Zakladatelé si jej ale získali. Zrovna hledali někoho, kdo by jim pomohl s financemi.

Teď je ve firmě zaměstnáno 29 lidí, část pracuje třeba i na školení dalších zájemců o zakládání bezobalových obchodů. Další dva nyní Bezobalu hledá a do konce roku by mělo přibýt dalších 10 až 15 lidí. V plánu je totiž otevření třetí, větší prodejny. Rozroste se i sortiment: přibudou třeba čerstvě chlazené potraviny nebo domácí potřeby jako látkové kapesníky. "Chceme, aby byl pro zákazníka bezobalový život snazší. Aby mohl nakoupit vše potřebné v jedné prodejně a nemusel obcházet pět obchodů jako nyní," popisuje šéf financí.

Prodejnami to ale nekončí. Chystá se bezobalová kavárna se školicím centrem, neziskovka chce zastřešit i vznik asociace bezobalových prodejen, aby měly snazší vyjednávání s úřady a politiky. Připravují se i školení budoucích učitelů na pedagogické fakultě, aby poznatky přenášeli dětem do škol. A na podzim se bude konat konference, kde se firmy budou učit, jak předcházet vytváření odpadu. "Chceme se zaměřit na celý výrobní sektor, od koberců přes kajaky po kosmetiku. Chceme ukázat příklady firem, kterým se to podařilo. Udržitelnost nemusí být jen marketingový tah, ale může ve výrobě pomoci ušetřit materiály, zjednodušit výrobu nebo udělat kvalitnější výrobky," je přesvědčen Jiří Sedlák.

Zdroj: IHNed.cz, Adéla Skoupá, 12. 7. 2018

Více čtěte zde.