Polsko si vyjednalo měkčí limity znečištění (Horizont)

Na debatě s ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou, která se uskutečnila po podpisu Memoranda mezi Třincem a ministerstvem, padlo několik zajímavých otázek. Zde přinášíme odpovědi ministra na některé z nich.

* Nemůže Ministerstvo životního prostředí nějakým způsobem pomoci při stavbě přeložky cesty I/11?

Nepochybně je to otázka dopadu na životní prostředí. Není možné, aby se náš resort tvářil, že se ho doprava netýká. Na druhou stranu existuje nějaká míra kompetencí, kdy můžeme, nebo i nemůžeme vstoupit do těchto procesů. Prioritou téhle vlády i jejího programového prohlášení je co nejrychlejší dostavba obchvatů kolem měst. Na prstech rukou bychom mohli počítat města v republice, která toto mají dobře vyřešeno. Snažili jsme se přesvědčit Evropskou komisi, aby bylo možné i některé prostředky z Operačního programu životního prostředí směřovat na podporu těchto akcí. V rámci tohoto období to ale možné není, v připravovaném novém období to navrhujeme.

* Uvažuje ministerstvo, že by kamionovou dopravu přesunulo na železnice? Mnoho kamionů jezdí přes tento region tranzitně.

V tomto ohledu i naše ministerstvo připomínkuje takzvanou superstrategii pana exministra Bárty. Snažili jsme se klást důraz na to, aby byl podpořen hlavně rozvoj železniční sítě. Například pro nás, Pražáky, se stala Ostrava mnohem dostupnější ne kvůli rozšíření dálnice, ale právě kvůli Pendolinu.

* Jak chce ministerstvo řešit problém lokálních topenišť?

Na jednom ze setkání, která jsem tady v regionu měl, vystoupil člověk, který se podílel na projektu plynofikace. A uvedl číslo, které mě opravdu šokovalo. Řekl totiž, kolik lidí se odpojilo od plynu z důvodu vyšších cen tohoto způsobu vytápění. Tito lidé se navrátili k tuhým palivům. Když jsem se o tom bavil na setkání ministrů životního prostředí visegrádské čtyřky, tak se ukázalo, že na Slovensku je tato zkušenost úplně stejná jako u nás. Ostatní kolegové říkali, že u nich je systém takový, že když už někdo dostane dotaci na plynový kotel a připojení, tak musí vyřadit to ostatní zařízení. Pokud by plyn nevyužíval, tak musí vrátit peníze z dotací. U nás tomu tak není. To řešení bude připomínat starou metodu cukru a biče. Řešení problému není pouze ve způsobu vytápění, ale i v podpoře energetických vlastností budov.

* Má ministerstvo zmapováno, jaký vliv mají ceny energie na ovzduší?

Vůbec si nedělám iluze v tom, že jedním z problémů, které my máme při vytápění domácností, jsou zvyšující se náklady. Jestliže se zvyšuje cena plynu nebo elektřiny, tak logicky nastupuje snaha lidí volit alternativní zdroj. A ten kruh je natolik začarován, že důsledkem ekologické aktivity zelených v Německu bude nepochybně opět zvýšení ceny elektrické energie s fatálními dopady na životní prostředí. Díky tomu opět přibudou lidé, kteří ne z lenosti, ale často i z reálných ekonomických důvodů své rodiny, či domácnosti, budou hledat řešení, které je nejlevnější. Když jsem přijel na jedno z prvních místních šetření do Moravskoslezského kraje, tak starosta z některého ostravského obvodu mi dal petlahev a zeptal se, jestli jsem už viděl ostravskou raketu – dvě třetiny pilin, jedna třetina mazu. To je katastrofa.

* Jak se ministerstvo dívá na spor ohledně solárních elektráren v České republice?

Velmi se obávám, že pro tento problém platí jedno jednoduché hodnocení. Zkrátka úmysl, který byl na začátku dobrý, byl absolutně zneužit. Bohužel jeden limit byl nahrazen druhým. Takže my jsme se z jednoho systému, který říkal neúměrně podporovat fotovoltaiku, na kterém si bůhvíkdo a bůhvíkolik vydělal, dostali do druhého, že ji nebudeme podporovat vůbec. Ale jsou modely ve světě, které fungují. Například v Rakousku nebo Bavorsku, kde je to zaměřeno na podporu lokálních zemědělců. V těchto zemích fotovoltaické články najdete nejčastěji na stodolách farmářů. V Severní Itálii se staví na protihlukových stěnách u komunikací. Bohužel u nás jsme se dostali z jednoho extrému do druhého.

* Které konkrétní technologie v energetice podporuje ministerstvo životního prostředí?

Ministerstvo životního prostředí vnímá jadernou energetiku jako nulově emisní zdroj. S velkými obavami sleduji to, co se děje v Německu. Mám velkou obavu, že tato vlna strachu z jaderné energie, bude nahrazena způsoby, jejichž dopady na životní prostředí budou extrémní. Jestli má někdo představu, že je ekologičtější, když se atomové elektrárny nahradí plynovými nebo uhelnými elektrárnami, tak já říkám, že ani náhodou. Asi před třemi týdny jsme měli dopoledne jednání se saským ministrem životního prostředí. Ústředním tématem bylo, že v Krušných Horách má vzniknout na české straně větrný park o asi 20 větrnících. A Sasové proti tomu protestují, protože to hyzdí krajinu. Je tam petice místních obyvatel, projednává to evropský parlament. Dvě hodiny poté přijíždí bavorský ministr životního prostředí, který usiluje o to, aby neměli jadernou energetiku. Tak se ho ptám: A z čeho chcete tu energii nahradit? A on říká, že vytipovali v Bavorsku místa, kde jsou nejlepší větrné podmínky. Takže podle něho by chtěli na českobavorském pohraničí vybudovat park s tisíci větrníky. A právě toho se obávám – extrémních řešení. Jako ministr, který zodpovídá za českou krajinu, nejsem nadšen z představy, že vyjedu mimo město, a vlevo je řepka a vpravo zrcátka a nad tím vším větrník. Nejsem si jist, jestli to je krajina, kterou máme přenechat našim dětem.

* V Memorandu, které ministerstvo podepsalo s Třincem je mj. i podpora přechodu MHD na CNG (stlačený zemní plyn – pozn. redakce). Toto je ale spojeno s velkými náklady. Není to náhodou výsledek tlaku nějakého lobby?

Snažíme se podpořit alternativní dopravu. Vůbec neříkáme, že to musí být zrovna CNG, uvádíme ho proto, že je to zatím nejrozšířenější způsob alternativní dopravy ve městech a v řadě evropských zemí. Jestli si daný provozovatel spočítá, že je pro něj lepší využít elektřinu nebo dusík, do toho vstupovat nechceme.

* Hodně se mluví o Polsku jako o velkém znečišťovateli. Jak se k této otázce staví ministerstvo?

Otázka Polska je klíčovou otázkou. Ten problém je třeba rozdělit na dvě části: kdy průmysl na české straně ohrožuje ovzduší v Polsku, a kdy je to obráceně. Údaje, které staví ty dvě strany proti sobě, se v některých ohledech rozcházejí. Obecně lze říci, že v době dobrých rozptylových podmínek je to spíš tak, že větry vanou do Polska. V momentě, kdy přichází zhoršené podmínky, tak je to naopak. Nicméně v tuto chvíli nemáme k dispozici přesná data. Posilujeme počet monitorovacích zařízení a zároveň jednáme s Poláky, aby to samé dělali oni na svých hranicích a bylo možné vzájemně se informovat. Složitost je dána i tím, že Polská republika si při svém vstupu do Evropské unie vyjednala množství výjimek. Má vyjednané měkčí limity, než má už dnes Česká republika. Klasickým příkladem je Arcelor Mittal, kdy pro letošní rok u nás má limit 20, zatímco tatáž továrna v Polsku má limit 100. Na posledním jednání s ministrem životního prostředí jsme se je snažili přesvědčit o tom, aby i když mají ty výjimky, vytvořili systém dobrovolných dohod. Zatím ochota z polské strany není velká. Máme připraveno memorandum, které bychom rádi podepsali s polským ministerstvem životního prostředí.

Halina Szczotka, http://ihorizont.cz, 12.7.2011, Horizont