MF DNES: Konec uhlí v roce 2025? To by nastal blackout - rozhovor s ministrem Brabcem

„Větrné elektrárny v Česku nikdo nechce, narážíme na aktivisty i nevládní organizace,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec

V Madridu jedná klimatická konference. Účastnil se jí i ministr životního prostředí Richard Brabec. „Klimatická změna je největší výzva v dějinách lidstva,“ říká.

Co si myslíte o Gretě Thunbergové, která se konference také zúčastní?

Dokázala přilákat k otázce klimatické změny větší pozornost než vědci za deset patnáct let. Jenže co dál? Oslovila mladé, ale její projev v New Yorku nahrál lidem, kteří dlouhodobě říkají, že environmentalisté jsou zbytečně hysteričtí.

* O čem jedná klimatická konference v Madridu?

Hlavně o dvou věcech. Zaprvé o tom, jak rozvinuté země budou schopné financovat ty rozvojové. Na tom jsme se nedohodli už loni v polských Katovicích a nebude to žádná legrace, půjde o miliardy dolarů. Druhá věc je diskuse o jednotlivých závazcích a o tom, kam země směřují. Česko zastává stanovisko, které vyplývá z aktuálních dohod a scénářů. Znovu řekneme, že plníme podmínky Pařížské dohody a budeme je plnit. Do Madridu vezeme sdělení i pro Evropskou radu. Klíčové však je, aby se připojili velcí hráči. Evropa je dneska v zásadě jediná, kdo emise CO2 snižuje.

* Jak jste pokročili za rok, od konference v Katovicích?

Zahájili jsme práce uhelné komise. Ta by měla vyústit v doporučení, jaké má Česko možnosti v čase skoncovat s uhlím, tudíž snížením emisí CO2.

* Máte už představu, kdy to bude?

Nemáme, dohodli jsme se, že vzniknou postupné scénáře, po pěti letech od roku 2030 do roku 2050. Ten první tlačí nevládní organizace, tam to však nikdo moc nevidí realisticky.

* Někteří navrhují i rok 2025.

To je nereálné, navrhuje to jen Rebelie proti vyhynutí, znamenalo by to absolutní blackout, uhelné zdroje nemáme čím nahradit. Stali bychom se zemí závislou na dovozu elektřiny i tepla. Na centrálním zásobování teplem jsou u nás závislé zhruba čtyři miliony lidí.

* Kdy přinese komise konkrétní výsledky?

Intenzivně se na tom pracuje. Chceme dát doporučení do září příštího roku.

* Nemáme jít více příkladem a odsouhlasit rok 2050 pro uhlíkovou neutralitu, tedy nulové emise oxidu uhličitého?

My jdeme příkladem. Evropa směřuje ke klimatické neutralitě v roce 2050, my máme ambiciózní scénář, že to do té doby splníme na 80 procent. Když si to rozdělíte do jednotlivých kroků, které je třeba udělat, tak je jasné, že to bude stát tisíce miliard korun a že to bude revoluce ve všem – jak žijeme, jak topíme, jak cestujeme. A to je pořád jen minus osmdesát procent. Konference v Madridu a hlavně příští rok v Glasgow však bude řešit přehodnocování závazků. Ve světě se totiž loni dostalo do vzduchu nejvíc emisí za poslední roky. Takže Evropa minus dvacet milionů tun a svět plus miliarda... K čemu pak ten příklad vede?

* Nedá se potom stejného účelu dosáhnout spíše zdaněním?

Jde o jediný funkční nástroj, ale šlo by asi o největší revoluci v mezinárodním obchodu za posledních sto let. Pařížská dohoda je totiž dobrovolná dohoda států, které vědí o možných brutálních dopadech klimatické změny. Jenže se moc neděje. Pařížská dohoda nemá sankce. Jediná možnost, na které by se však museli dohodnout všichni velcí hráči – Amerika, Čína, Rusko, Indie, Evropa – je globální uhlíková daň. Třeba Evropa má systém obchodování s emisními povolenkami, ale z Turecka se k nám valí ocel bez povolenek. A když daň zavede jen Evropa, tak to nemá šanci. Principiálně může světová uhlíková daň fungovat jen tehdy, když každý výrobek bude oceněn uhlíkovou stopou, a v tu chvíli se nebude dít to, že jablka z Litoměřic jsou dražší než jablka z Chile.

* Ale přistoupí na to třeba Čína?

Svět si udělal z Číny manufakturu a pak říká, že tam vypouštějí největší emise. Na druhou stranu to ukazuje, že jakmile přestaneme něco vyrábět, tak se to přeleje do zemí s většími emisemi a stanou se tři věci: planetě nepomůžeme, ztratíme konkurenceschopnost a stoupne nezaměstnanost. Ve finále nebudeme mít peníze na nutná opatření.

* Projevuje se na množství CO2 ve vzduchu i kůrovcová kalamita?

Ano, už se to projevuje. Očekáváme, že se nám sníží schopnost jímat uhlík, který se usazuje prostřednictvím fotosyntézy, třeba až o pět milionů tun ročně. To je výkon Elektrárny Počerady. Je potřeba lesy rychle obnovovat.

* Mluvíte také o útlumu uhlí, ale co nedávné prolomení limitů na Dole Bílina?

Prolomení limitů na Bílině je oblíbené téma nevládních organizací. Od začátku však říkáme, že na něj byl jen vydán posudek EIA s kladným stanoviskem, a to není povolení těžby. V případě Bíliny jde o to, že ze zákona nebylo možné vydat negativní stanovisko, když byly splněny všechny podmínky. Ostatně těžba nemusí ani začít.

* Jak to myslíte?

Třeba Sokolovská uhelná může těžit ještě dvacet let, ale říká, že skončí daleko dříve. Ekonomický faktor zvítězí. Pokud budou ceny emisních povolenek stále růst, těžba se přestane vyplácet. My budeme hlavně rádi, až lidé přestanou topit v malých kotlích. V elektrárnách, kde jsou filtry, škodí méně. Prioritou je zlikvidovat ho tam, kde škodí životnímu prostředí nejvíce, tedy v malých topeništích.

* Chápu to tedy správně, že českou cestou bude jaderná energie?

Ano. Jsme o tom přesvědčeni.

* A proč ne obnovitelné zdroje?

Mají své limity, hlavně v tom, co si v Česku můžeme dovolit. Když zatočíte kormidlem, tak to představuje velkou setrvačnost rozhodnutí, bude dlouho trvat, než to začne fungovat. Nikdo neví, jak to dopadne třeba v Německu. I tam se ozývají hlasy, že se bojí, aby se země nestala dovozcem energie. Ministerstvo průmyslu si nechalo zpracovat studii, jak to bude vypadat v Evropě, a jediný, kdo bude v budoucnu vyvážet energii, je Francie a Španělsko, první z jádra, druhý ze slunce. Česko se v horizontu pěti sedmi let dostane z pozice exportéra do pozice někoho, kdo je soběstačný.

* Kvůli útlumu uhlí?

Ano, kvůli postupnému útlumu. Jen příští rok budou odstaveny tři čtyři hnědouhelné bloky, a to se může urychlovat. ČEZ dnes říká, že chce být do roku 2040 uhlíkově neutrální. Do roku 2035, 2037 odstaví s výjimkou nejmodernější Elektrárny Ledvice všechny hnědouhelné zdroje. Každý bude pod obrovským tlakem zpřísňujících se limitů, stoupajících cen povolenek. Uhlí zmizí dřív, než si myslíme. Tím se vracím k Bílině, možná to uhlí nebude potřeba.

* Proč tedy víc nepodporujete obnovitelné zdroje?

Rád bych více obnovitelných zdrojů, ale trpíme pitomým rozhodnutím našich předchůdců o překompenzovanosti solární energie. Bude to stát miliardy a to nám brání podporovat to ještě provozně. Proto jde ministerstvo životního prostředí cestou podpory malé fotovoltaiky na střechách, třeba v kombinaci s malou baterií někde ve sklepě. Podpořili jsme 17 tisíc projektů, ale potřebovali bychom jich stovky, tisíce. Nejen v domech, ale i v halách a ve skladech.

* Co větrníky? Za hranicemi jsou všude, až to občas vypadá, že v Česku vítr nefouká...

Protože je tu nikdo nechce, narážíme na aktivisty, nevládní organizace. Někomu vadí, že ohrožují ptáky, ráz krajiny, někomu, že hučí. Mají velký potenciál, ale jsou prakticky nepovolitelné. Přímořské státy mají výhodu, že je mohou stavět na moři.

* Takže proto vznikne novy blok v Dukovanech?

Pozor, z prvních úvah vyplývá, že nám nebude stačit jeden blok v Dukovanech. Bude potřeba ty čtyři dožívající obnovit. A řešíme, jestli bude potřeba i blok v Temelíně. Musíme nějak nahradit dožívající uhelné bloky a zatím není nic jiného než jádro.

* Kde vidíte budoucnost vy osobně?

Jsem optimista, co se týká vědy a výzkumu. Věřím třeba ve vodík. Ve světě se mluví o zvládnutí termojaderné fúze do dvaceti let. Pak budeme mít nekonečný zdroj energie. Můžeme se těšit, můžeme doufat, ale rozhodnutí na desítky let přijímáme už teď.

*** Ministr životního prostředí

Richard Brabec (53) je od ledna 2014 ministr životního prostředí. Působil také jako místopředseda vlády Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše. Od října 2013 je poslancem. Je členem hnutí ANO. Před rokem 2013 byl Brabec ředitel společnosti Lovochemie, patřící pod holdingovou společnost Agrofert tehdy vlastněnou Andrejem Babišem.

Mladá fronta DNES | 4.12.2019 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 11 | Autor: Robert Oppelt Dominika Hromková | Téma: Ministerstvo životního prostředí