9.
SDĚLENÍ
sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí

 

č. 5/2000

Omezení nebo zákaz činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody
k § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Zákonné zmocnění vymezené v ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny není tak široké, aby na jeho základě bylo možno v zájmu ochrany přírody stanovit taková trvalá omezení vlastníka ve využívání jeho pozemků, která jsou ve skutečnosti na úrovni vyvlastnění. Při rozhodování o podmínkách pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, respektive při rozhodování o zákazu takové činnosti je třeba vždy pečlivě zvažovat okolnosti každého jednotlivého případu a stanovit pouze taková omezení, která jsou těmto okolnostem přiměřená.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 17. 1. 2000, č.j. M/100046/00, SRK/2/P-911/00)
Rozhodnutím ministerstva ze dne 22. 7. 1999 bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutí správy národního parku a chráněné krajinné oblasti ze dne 11. 5. 1999, kterým podle ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny byla panu T. z důvodu ochrany přírody omezena činnost na jeho pozemcích v tomto rozsahu:

1.  Na pozemku X se vylučují veškeré zásahy do vodního režimu mokřadu, tj. zejména záměrné odvodnění formou povrchových stružek či podzemních drenáží.

2.  Část pozemku Y, která je zeleně vyznačena v příloze rozhodnutí, nebude hospodářsky využívána.

3.  Plochy určené pro každoroční kosení a sklizeň posekané hmoty se na pozemku X omezují pouze na místa označeného v kopii pozemkové mapy červenou barvou. Zbylá část pozemku nebude hospodářsky využívána.

4.  Případné kácení dřevin rostoucích mimo les se omezuje na zdravotní výběr, tj. na odstraňování suchých, vyvrácených a nemocných stromů, jejichž zdravotní stav signalizuje neodvratný zánik. Probírky dřevin z výchovných či jiných důvodů jsou možné pouze za předpokladu, že nedojde k výrazné změně vzhledu skupiny a nedojde k porušení korunového zápoje stromů.

5.  Výše uvedená omezení se netýkají části pozemku X vyznačené na kopii pozemkové mapy modře.

Ministerstvo své rozhodnutí odůvodnilo tím, že podle ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny je orgán ochrany přírody oprávněn stanovit fyzickým i právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost i zakázat. Odvolací správní orgán se ztotožnil s argumentací prvostupňového správního orgánu, že předmětné pozemky pan T. jsou biotopem ohroženého druhu rostliny upolínu evropského (Trollius altissimus) a silně ohrožených živočichů chřástala polního (Crex crex) a ještěrky živorodé (Lacerta vivipara). Vyslovuje názor, že odvodněním a likvidací mokřadu by došlo k degradaci dochovaného prvku přírodního prostředí a k narušení kostry ekologické stability krajiny. Zdůrazňuje, že k částečnému narušení došlo už dřívější činností jmenovaného v souvislosti s výstavbou obytných objektů a s tím spojenými terénními úpravami. Má za to, že další zásahy do tohoto biotopu za účelem zamýšleného hospodářského využití pozemků jsou z důvodu nezbytného zachování jeho zbývající části již neúnosné. Omezení činnosti na předmětných pozemcích proto považuje za zákonné.
Podáním ze dne 8. 8. 1999 pan T. požádal o přezkoumání tohoto rozhodnutí mimo odvolací řízení. Namítá, že v době, kdy předmětné pozemky kupoval, nebyly vzneseny žádné požadavky týkající se omezení jejich užívání. Zákaz užívání vlastních pozemků bez náhrady, stanovený napadeným rozhodnutím, považuje za zásah do svých vlastnických práv. Podotýká, že pokud správa národního parku a chráněné krajinné oblasti pozemky v jeho vlastnictví nezbytně potřebuje pro své účely, je ochoten jí je za úhradu poskytnout.
Ministr podnětu vyhověl a rozhodnutí ministerstva ze dne 22. 7. 1999 podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu zrušil.

Z odůvodnění:

Nezákonnost spatřuji v tom, že správní orgány rozhodující ve věci v daném případě nesprávně aplikovaly ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny. Omezení vlastníka v hospodářském využití předmětných pozemků stanovená v bodu 2 a 3 výroku prvostupňového rozhodnutí zjevně překračují rámec zákonného zmocnění. To není tak široké, aby na jeho základě bylo možno v zájmu ochrany přírody stanovit taková trvalá omezení vlastníka ve využívání jeho pozemků, která jsou ve skutečnosti na úrovni vyvlastnění. Při rozhodování o podmínkách pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu (obecně nebo) zvláště chráněných částí přírody, respektive při rozhodování o zákazu takové činnosti je třeba vždy pečlivě zvažovat okolnosti každého jednotlivého případu a stanovit pouze taková omezení, která jsou těmto okolnostem přiměřená.
V rámci nového řízení o odvolání bude proto nezbytné, aby správní orgán 2. stupně znovu zvážil, které činnosti je nutno na předmětných pozemcích z důvodu ochrany přírody na zvláště chráněném území zakázat či omezit a které činnosti jsou z tohoto hlediska přístupné. V této souvislosti bude účelné dosavadní řízení přiměřeně doplnit a k tomu využít i ustanovení § 38 správního řádu, tedy ohledat věc na místě s cílem naplnit základní pravidla řízení tak, jak jsou uvedena zejména v ustanovení § 3 odst. 3 a 4 správního řádu. Ve výroku rozhodnutí je pak třeba tyto činnosti, jak přípustné, tak i nepřípustné, řádně specifikovat.

 

č. 6/2000

Pořez vyvážený zpět k dalšímu využití
k § 2 odst. 1 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů
k vyhlášce č. 337/1997 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů a stanoví další seznamy odpadů (Katalog odpadů)
Pořez vzešlý z výroby pouzder k ochraně hudebních nástrojů je odpadem pouze tehdy, pokud splňuje všechny podmínky ustanovení § 2 odst. 1 zákona o odpadech. Podmínka, že vlastník se dané věci zbavuje s úmyslem ji odložit, není splněna, pokud je pořez vyvážen v celním režimu pasivního zušlechťovacího styku zpět dodavateli k dalšímu využití.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 11. 1. 2000, č.j. M/100033/99, SRK/641/P-922/99)
Rozhodnutím ministerstva ze dne 16. 12. 1998 byl společnosti s r.o. vydán souhlas s vývozem odpadů za účelem jeho přepracování v celním režimu pasivního zušlechťovacího styku.
Jako výrobce hudebních nástrojů se společnost zabývá též výrobou pouzder k ochraně nástrojů při dopravě a manipulaci. Tato pouzdra jsou v souladu se světovým trendem vyráběna z ABS materiálu. V celním režimu pasivního zušlechťovacího styku společnost dováží desky z ABS materiálu od svého německého obchodního partnera s tím, že z výrobního procesu vzešlý pořez, který je plně recyklovatelný, je vyvážen zpět dodavateli do SRN k opětovnému stoprocentnímu zpracování nové desky ABS. Veškerá váhová množství jsou po zpracování znovu dovezena do České republiky. Pasivní zušlechťovací styk byl společnosti povolen celním úřadem dne 22. 2. 1995 pouze za podmínky, že při zpracování nevznikne žádný odpad.
Pracovníci České inspekce životního prostředí provedli u společnosti kontrolu vývozu odpadů, při které zjistili, že při výrobě pouzder na hudební nástroje vzniká pořez dále zpracovávaný a ve formě rozdrcených granulí vyvážený zpět dodavatelské firmě do SRN. Tyto odřezky (pořez) byly pracovníky ČIŽP označeny za odpad uvedený, pro účely vývozu, na žlutém seznamu Katalogu odpadů, a to konkrétně jako odpady a odřezky z plastů - z akrylových polymerů GH 014. Společnost neměla pro vývoz uvedeného pořezu souhlas ministerstva, a proto jí byla ČIŽP udělena pokuta. Současně byla společnost vyzvána, aby v této souvislosti podala ministerstvu žádost o souhlas s vývozem odpadu. Tento souhlas byl společnosti skutečně udělen rozhodnutím ministerstva ze dne 16. 12. 1998.
Zmíněnou pokutu ministerstvo dne 26. 2. 1999 zrušilo s tím, že ji nelze uložit, protože v daném případě je při zpracovatelském postupu užita bezodpadová technologie, tudíž materiál vzešlý z tohoto procesu nelze považovat za odpad. Ministerstvo dále poukazuje na skutečnost, že uvedený materiál nesplňuje náležitosti definice odpadu uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o odpadech, neboť nezbytnou podmínkou je, že jde o věc, které se vlastník zbavuje s úmyslem ji odložit. V daném případě je však materiál vyvážen k dalšímu využití. Tímto je zpochybněn souhlas s vývozem odpadu, který udělilo ministerstvo rozhodnutím ze dne 16. 12. 1998.
Celý případ vyšel najevo tím, že ČIŽP podala podnět k přezkoumání rozhodnutí ministerstva ze dne 26. 2. 1999, v němž vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím.
Ministr podnětu ČIŽP nevyhověl, nicméně na jeho základě zrušil podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 12. 1998.

Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o odpadech je odpadem nemovitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit nebo která byla vyřazena na základě zvláštního předpisu. Pokud jsou splněny všechny podmínky této definice, jedná se i v případě pořezu vzešlého z výše zmíněného zpracovatelského procesu o odpad uvedený na žlutém seznamu Katalogu odpadů. V daném případě však všechny náležitosti naplněny nejsou. Společnost se pořezu nezbavuje s úmyslem jej odložit. Právě naopak, materiál je vyvážen v celním režimu pasivního zušlechťovacího styku zpět dodavateli k dalšímu využití. Kromě toho již ze skutečnosti, že při zpracovatelském postupu je využito bezodpadové technologie, je pojmově vyloučeno, aby při tomto procesu vznikal odpad. Tento názor je ostatně zcela v souladu s důvody, které vedly ministerstvo ke zrušení rozhodnutí ČIŽP o udělení pokuty.
V této souvislosti je nutné vycházet i z rozhodnutí celního úřadu. Tímto rozhodnutím se společnosti povoluje za podmínek v něm uvedených zušlechtění zboží v cizině. Výslovně uvedenou podmínkou je mimo jiné i to, že při zpracování nevznikne žádný odpad.

 

č. 7/2000

Dovoz vyřazených motorových vozidel
k § 2 odst. 1 a § 11 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů
Vyřazená motorová vozidla, která se v zemi původu stala pro vlastníka nepotřebnými a navíc byla s největší pravděpodobností vyřazena na základě nevyhovění právním předpisům, nejsou odpadem podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o odpadech pouze tehdy, pokud dovozce prokáže, že pro všechny části dovážených autovraků, které jsou zbaveny provozních kapalin, má zajištěno využití.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 11. 1. 2000, č.j. M/100035/99, SRK/616/P-918/99)
Žadatel oznámil dne 11. 8. 1999 ministerstvu záměr dovážet ze zahraničí autovraky, včetně provozních kapalin, za účelem jejich demontáže. Odpad získaný demontáží bude dle žadatele integrován do oběhu druhotných surovin, funkční součástky budou odprodány jako náhradní díly a nepoužitelný odpad bude odevzdán institucím, které se zabývají nakládáním s těmito odpady.
Ministerstvo po posouzení žádosti svým rozhodnutím ze dne 3. 9. 1999 záměr žadatele v zákonné lhůtě zamítlo. V odůvodnění uvedlo, že vycházelo ze skutečnosti, že se jedná o případ současného dovozu funkčních použitelných dílů, na které se zákona o odpadech nevztahuje, odpadu, který by bylo možné využít k recyklaci (např. železný šrot), a odpadu, který je určen ke zneškodnění (např. čalounění, kabeláž, provozní kapaliny). Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o odpadech je dovoz odpadů za účelem jejich zneškodnění v České republice zakázán. Demontáží autovraků vzniká velké množství komponent, přičemž není možné předem spolehlivě stanovit, jaký bude poměr součástí v jednotlivých skupinách uvedených výše. Ministerstvo dále uvádí, že oznámení žadatele má řadu formálních nedostatků, jejichž odstranění ovšem nepostačuje k odvrácení zamítavého výsledku správní úvahy ministerstva, které vyplývá především z věcných důvodů, totiž z toho, že celkový záměr dovozu autovraků za účelem jejich demontáže, prodeje předem nestanovitelného podílu součástí a s nutností zneškodnění významného podílu dovezeného odpadu, jak je popsán v oznámení žadatele, je z hlediska ochrany životního prostředí nepřijatelný.
Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel dne 20. 9. 1999 včas rozklad. Uvádí, že ho správní orgán nevyzval k odstranění nedostatků podání. Podáním z téhož dne 20. 9. 1999 žadatel skutečně doplnil řadu formálních náležitostí, které v původním podání zcela chyběly.
Ministr rozklad podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu zamítl a rozhodnutí ministerstva ze dne 3. 9. 1999 potvrdil.

Z odůvodnění:
Předmětem dovozu v daném případě nejsou potenciální díly z automobilů, nýbrž celé vraky. Odpadem je podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o odpadech “movitá věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu”. Vyřazená motorová vozidla, která se v zemi původu stala pro vlastníka nepotřebnými a navíc byla s největší pravděpodobností vyřazena na základě nevyhovění právním předpisům, tuto definici odpadu splňují zcela určitě. Na vydání souhlasu k dovozu odpadů není právní nárok, je to záležitost správní úvahy ministerstva.
Doplněné náležitosti sice do jisté míry odstraňují formální nedostatky původního podání, ani nově doloženými doklady se však žadateli nepodařilo prokázat, že má zajištěno využití pro všechny části dovážených autovraků. Doplněné doklady naopak potvrdily, že dovážené vraky by nebyly zbaveny provozních kapalin a že přinejmenším pro tyto provozní kapaliny má žadatel zajištěno nikoliv využití, ale zneškodnění. Doplněné doklady nevyvrátily, ale naopak podpořily předpoklady, z nichž vyšla zamítavá správní úvaha ministerstva, tj. správnímu orgánu známá skutečnost, že v případě dovozu autovraků na náhradní díly nelze nikdy docílit stoprocentního využití všech demontovaných částí.

V Praze dne 20. března 2000

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v. r.
ředitel sekretariátu rozkladové komise


Vydává Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, 100 10 Praha 10-Vršovice, telefon (02) 6712 1111 l Vedoucí redaktor JUDr. Jan Přibyl l Lektoruje: PhDr. Petr Galuška l Administrace a objednávky: Vydavatelství a nakladatelství Práce, s.r.o., PP 747 Václavské náměstí 17, 112 58 Praha 1, tel.: 02/33 37 47 80, fax: 809 835 l Roční předplatné Věstník&Zpravodaj MŽP s přílohou EIA 350,- Kč l Roční předplatné samostatného Věstníku MŽP 300,-- Kč l Sazba: Bohuslav Křeček, polygrafická činnost l Vytiskla tiskárna PB tisk Příbram l Vychází 12 x ročně l Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, státní podnik, odštěpný závod Praha č.j. 6515/99 - P ze dne 24. 9. 1999 l Hlavní distributor: ALQ plus, s.r.o.

ISSN 0862-9013