INTEGRACE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A ROZVOJE DO ROZHODOVÁNÍ

ÚVOD

8.1. Tato kapitola obsahuje tyto programové oblasti:
(a) integrace životního prostředí a rozvoje do rozhodování na politické, plánovací a řídící úrovni;
(b) zabezpečení účinného právního a regulačního rámce;
(c) účinné využívání ekonomických a tržních nástrojů a dalších stimulů;
(d) vytváření systémů pro integrované environmentální a ekonomické účetnictví.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Integrace životního prostředí a rozvoje do rozhodování na politické, plánovací a řídící úrovni

Východiska opatření

8.2. V rozhodovacích systémech, které převládají v mnoha zemích jsou obvykle oddělovány ekonomické, sociální a environmentální faktory na politické, plánovací i řídící úrovni. Tento fakt ovlivňuje činnost všech skupin ve společnosti včetně státní správy, sféry průmyslu i jednotlivců, a významně působí na efektivnost a trvalou udržitelnost rozvoje. Mají-li se životní prostředí a rozvoj dostat do centra ekonomického i politického rozhodování, a má-li se docílit jejich plné integrace, může se ukázat být nevyhnutelné přizpůsobení nebo dokonce zásadní restrukturalizace rozhodování, a to s přihlížením k specifickým podmínkám daného státu,. V posledních letech některé vlády přistoupily k významným změnám institucionálních vládních struktur, a to s cílem umožnit systematičtěji brát v úvahu životní prostředí při rozhodování o ekonomické, sociální, fiskální, energetické, zemědělské, dopravní, obchodní atd. politice, a brát v úvahu účinky samotných těchto politik na životní prostředí. Vytvářejí se rovněž nové formy dialogu, jejichž cílem je lepší integrace národních vlád i místních úřadů, sféry průmyslu, vědy, environmentálních skupin i veřejnosti při rozvoji efektivních přístupů k životnímu prostředí a rozvoji. Zodpovědnost za změny má vláda spolu se soukromým sektorem a místními úřady, ve spolupráci s národními, regionálními a mezinárodními organizacemi, zejména pak s UNEP, s UNDP a se Světovou bankou. Významnou roli může sehrát výměna zkušeností mezi jednotlivými státy. Plány a cíle, normy, nařízení, předpisy a zákony jednotlivých států i jejich specifická situace vytvářejí celkový rámec, ve kterém k této integraci dochází. V tomto kontextu je nutné mít na paměti, že environmentální normy mohou, pokud by byly aplikovány nediferencovaně, vyvolat v rozvojových zemích velmi vysoké ekonomické a sociální náklady.

Cíle

8.3. Celkovým cílem je zlepšit nebo restrukturalizovat rozhodovací proces, tak že jsou do něj plně integrovány sociálně-ekonomické i environmentální otázky a zajistit širší účast veřejnosti na rozhodování. S vědomím toho, že jednotlivé státy v souladu se svými podmí nkami, potřebami, plány, politikou a programy uplatňovanými v různých oblastech si stanoví své vlastní priority, jsou navrženy tyto cíle:
(a) v jednotlivých státech posoudit ekonomickou, sektorovou a environmentální politiku, strategie a plány s cílem docílit progresivní integrace otázek souvisejících s životním prostředím a rozvojem;
(b) posílit institucionální struktury tak, aby umožňovaly plnou integraci otázek souvisejících s životním prostředím a rozvojem na všech úrovních rozhodování;
(c) rozpracovat nebo zlepšit mechanismy usnadňující zapojení zainteresovaných jednotlivců, skupin i organizací do rozhodování na všech úrovních;
(d) vytvořit domácím podmínkám odpovídající postupy integrace otázek souvisejících s životním prostředím a rozvojem do rozhodování.

Činnosti

(a) Zdokonalení postupů rozhodování

8.4. V první řadě je zapotřebí integrovat rozhodování týkající se životního prostředí a rozvoje. K tomu by jednotlivé vlády měly kriticky posoudit situaci v zemi a tam, kde je to zapotřebí, zdokonalit rozhodování a dosáhnout tak progresivní integrace ekonomických, sociálních a environmentálních otázek do ekonomicky efektivního, sociálně spravedlivého, odpovědného a environmentálně racionálního rozvoje. Jednotlivé země v souladu se svými národními plány, politikou a programy stanoví vlastní priority pro následující aktivity:
(a) zajištění integrace ekonomických, sociálních a environmentálních ohledů do rozhodování na všech úrovních a ve všech ministerstvech;
(b) přijetí rámce politiky, který byl vypracován v dané zemi a který by odrážel dlouhodobou perspektivu i průřezový přístup (tj. přístup prostupující napříč sektory či rezorty) jako východiska pro rozhodování, přičemž jsou respektovány vzájemné vazby uvnitř různých politických, ekonomických, sociálních a environmentálních problémů, které vznikají v procesu rozvoje;
(c) zavedení způsobů a prostředků pro zajištění soudržnosti sektorové, ekonomické, sociální a environmentální politiky, plánů a politických nástrojů včetně fiskálních opatření a rozpočtu, které jsou určeny v dané zemi; tyto mechanismy by měly být uplatněny na různých úrovních a měly by umožnit spojit všechny aktéry zainteresované na rozvoji;
(d) systematické monitorování a vyhodnocování procesu rozvoje, pravidelné posuzování rozvoje lidských zdrojů, ekonomických a sociálních podmínek i přírodních zdrojů. Tento proces by měl být doplněn každoročním posouzením stavu životního prostředí i rozvoje, a to se zřetelem na výsledky, kterých při udržitelném rozvoji dosáhly různé sektory i ministerstva;
(e) zajištění průhlednosti environmentálních důsledků ekonomické i sektorové politiky včetně zodpovědnosti za tyto důsledky;
(f) zajištění přístupu veřejnosti k relevantním informacím, vytvoření podmínek usnadňujících přijímání názorů
veřejnosti a umožňujících její efektivní zapojení.

(b) Zdokonalení systémů plánování a řízení

8.5. Integrovanější přístup k rozhodování si může vyžádat zdokonalení systémů dat i analytických metod využívaných k podpoře postupů rozhodování. Vlády by měly, v případech kdy je to vhodné ve spolupráci s národními i mezinárodními organizacemi, posoudit stav plánovacího a řídícího systému; tam, kde to bude nutné by měly modifikovat a posílit postupy potřebné pro vytvoření podmínek pro integrované posuzování sociálních, ekonomických a environmentálních otázek. Jednotlivé země si v souladu se svými národními plány, politikou a programy stanoví vlastní priority pro následující aktivity:
(a) zdokonalení využívání dat a informací na všech stupních plánování a řízení, při systematickém a souběžném využívání sociálních, ekonomických a environmentálních dat i dat týkajících se rozvoje; v analýzách by měly být kladen důraz na interakce a synergii; podporou využívání širokého spektra analytických metod by mělo být umožněno získání různých hledisek;
(b) přijetí komplexních analytických postupů pro předběžné i průběžné vyhodnocování dopadů rozhodování včetně těch, které se projevují v rámci ekonomické, sociální a environmentální oblasti i mezi nimi navzájem; využívání těchto postupů by mělo být rozšířeno z úrovně projektů na jednotlivé politiky a programy; analýzy by měly obsahovat také vyhodnocení nákladů, přínosů a rizik;
(c) přijetí pružných a integračních plánovacích přístupů umožňujících pracovat s mnoha cíli a přizpůsobovat plány dle měnících se potřeb; při tomto přístupu může napomoci přístup integrující oblasti např. na úrovni ekosystémů nebo povodí;
(d) přijetí integrovaných systémů řízení, a to zejména pro řízení přírodních zdrojů; všude tam, kde se tradiční nebo původní metody ukázaly být efektivní, by měly být studovány a brány v úvahu; tradiční role žen by v důsledku realizace nového systému řízení neměla být považována za okrajovou záležitost;
(e) přijetí integrovaných přístupů k udržitelnému rozvoji na regionální úrovni včetně příhraničních oblastí na obou stranách hranice, uskutečňovanému v souladu s konkrétními podmínkami a potřebami;
(f) využívání politických nástrojů (právních / regulačních a ekonomických) jako nástrojů pro plánování a řízení, a snaha o začlenění kritérií efektivnosti do rozhodovacího procesu; jednotlivé prostředky by měly být pravidelně revidovány a přizpůsobovány podmínkám, aby byla zajištěna jejich efektivita;
(g) přenesení zodpovědnosti za plánování a řízení na co nejnižší úroveň orgánů státní správy, umožňující efektivní činnosti; měly by být uváženy zejména výhody vytvoření účinných a rovných možností účasti žen;
(h) vytváření postupů vedoucích k účasti místních komunit na přípravě plánů pro případ environmentálních a průmyslových nehod i na otevřené výměně informací o lokálních rizicích.

(c) Data a informace

8.6. Jednotlivé státy by měly vyvinout systémy monitorování a vyhodnocování pokroku dosaženého při přechodu k udržitelnému rozvoji prostřednictvím indikátorů, které umožňující kvantifikovat změny v průřezu ekonomických, sociálních a environmentálních dimenzí.

(d) Přijetí národní strategie udržitelného rozvoje

8.7. Vlády by měly, podle vhodnosti ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, přijmout národní strategii udržitelného rozvoje založenou mimo jiné na realizaci rozhodnutí přijatých na Konferenci, zejména ve vztahu k Agendě 21. Tato strategie by v dané zemi měla stavět stávající na ekonomické, sociální a environmentální politice a na stávajících plánech různých sektorů a na jejich sladění. Strategie udržitelného rozvoje realizované v jednotlivých zemích by měly v plném rozsahu využívat zkušenosti a poznatky získané v rámci stávajícího systému ochrany životního prostředí, v rámci stávajících metod plánování např. použitých při zpracování národní zprávy připravené pro tuto Konferenci či akčních environmentálních plánů. Jejich cílem by měl být sociálně zodpovědný ekonomický rozvoj, dosahovaný při ochraně základny zdrojů a životního prostředí ve prospěch budoucích generací. Tohoto cíle by mělo být dosaženo při co nejširší možné účasti na základě důkladného vyhodnocení současné situace a iniciativ.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

8.8. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 50 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Výzkum vzájemných interakcí životního prostředí a rozvoje

8.9. Vlády, ve spolupráci s národní i mezinárodní vědeckou obcí a ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, by měly, bude-li to vhodné, zvýšit úsilí směřující k objasnění vzájemných interakcí vně i uvnitř sociálních, ekonomických a environmentálních činitelů. Tento výzkum by se měl uskutečnit s jasně definovaným cílem pomáhat politickému rozhodování, a to prostřednictvím doporučení umožňujících zlepšit metody řízení.

(c) Rozšíření vzdělání a praktické přípravy školením

8.10. Jednotlivé státy by měly, podle vhodnosti ve spolupráci s národními, regionálními nebo mezinárodními organizacemi, zabezpeč it existenci esenciálních lidských zdrojů (tj. dostatečný počet odborně připravených odborníků) - nebo jejich přípravu - schopných zabezpečit integraci potřeb životního prostředí a rozvoje do různých etap procesu rozhodování i do postupu implementace rozhodnutí. Měly by proto zkvalitnit vzdělání i technickou přípravu, zejména pokud jde o ženy a dívky, zavedením mezioborových přístupů do výuky a přípravy na povolání, do osnov odborných škol, univerzit i dalších typů škol. Měly by rovněž zajistit systematickou pravidelnou přípravu státních zaměstnanců, plánovačů, projektantů a manažerů, zaměřenou zejména na potřebné integrační přístupy a metody plánovací a řízení vhodné pro specifické podmínky dané země.

(d) Zvyšování povědomí veřejnosti

8.11. Jednotlivé státy by měly, ve spolupráci s národními institucemi a skupinami, médii a ve spolupráci s mezinárodním společenstvím, osvětově působit na velké skupiny i na jednotlivé specifické okruhy veřejnosti, a měly ba tak rozvíjet vědomí důležitosti integrovaného -neoddělovaného- chápání životního prostředí a rozvoje; měly by rovněž vytvářet mechanismy usnadňující přímou výměnu informací a názorů s veřejností. Na předním místě by mělo být objasňování zodpovědnosti a potenciálního příspěvku různých sociálních skupin.

(e) Posilování potenciálu národních institucí

8.12. Jednotlivé vlády by měly, tam kde je to vhodné ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, posílit schopnosti - potenciál národních institucí i jejich možnosti integrovat sociální, ekonomické a environmentální problémy i problémy rozvoje na všech úrovních rozhodování o rozvoji a následné implementace. Měla by být věnována pozornost opouštění úzce zaměřených sektorových přístupů jejich nahrazováním úplnou průřezovou mezisektorovou koordinací a spoluprací (všemi sektory - rezorty pronikající).

B.  Zabezpečení účinného právního a regulačního rámce

Východiska opatření

8.13. Zákony a předpisy vhodné pro specifické podmínky jednotlivých zemí patří k nejdůležitějším nástrojům umožňujícím převést environmentální politiku a politiku rozvoje do praxe; nemusí se tak dít pouze prostřednictvím metody „přikaž a kontroluj“, ale tyto zákony a nařízení mohou současně tvořit normativní rámec pro působení nástrojů ekonomického plánování a tržních nástrojů. Ačkoli objem právních textů týkajících se této problematiky neustále roste, přesto velká část zákonodárné činnosti se v mnoha zemích uskutečňuje zřejmě ad hoc (- případ od případu -) a útržkovitě (bez potřebných souvislosti), nebo se jí nedostává institucionální opora a autorita potřebná pro prosazení legislativy a pro její včasné přizpůsobování se vývoji.

8.14. Všechny státy potřebují stále zlepšovat své zákony; situace v řadě rozvojových zemí byla ovlivněna nedostatky v jejich zákonech a předpisech. Pro účinnou integraci zájmů životního prostředí a rozvoje do politiky i do praxe jednotlivých států je esenciální, aby v každém z nich byly rozpracovány a implementovány integrované, prosaditelné a efektivní zákony a předpisy, založené na racionálních sociálních, environmentálních, ekonomických a vědeckých principech. Stejně kritický význam má rozpracování funkčních programů pro posuzování a prosazování dodržování přijatých zákonů, opatření a norem. Řada zemí může pro dosažení těchto cílů potřebovat technickou pomoc. Požadavky na technickou spolupráci v této oblasti zahrnují právní informace, poradenské služby, specializované školení a posilování potenciálu institucí.

8.15. Pro realizaci většiny mezinárodních dohod týkajících se oblastí životního prostředí a rozvoje je rovněž esenciální, aby byly uzákoněny a prosazovány zákony a předpisy na regionální, národní, státní / provinční / krajské nebo místní /obecní úrovni; tento fakt je ilustrován tím, že ve smlouvách je často zakotvena povinnost informovat o přijatých legislativních opatřeních. Kritický přehled existujících dohod, jenž byl vypracován v rámci příprav Konference, ukázal na problémy spojené s dodržováním této části dohod a na potřebu zlepšit jejich implementaci na národní úrovni, a tam, kde je to vhodné, i na potřebu s tím spojené technické pomoci. Jednotlivé státy by při rozpracování svých národních priorit měly brát v úvahu své mezinárodní závazky.

Cíle

8.16. Celkovým cílem je podporovat integraci environmentální a rozvojové politiky, prostřednictvím vhodné legislativní a regulační politiky, nástrojů a mechanismů, s přihlédnutím ke specifickým podmínkám jednotlivých států, a to na národní, státní, provinční /krajské i místní úrovni. S vědomím toho, že jednotlivé státy vypracují své vlastní priority v souladu se svými potřebami a s národními plány, politikou a programy (a podle vhodnosti i v souladu s regionálními plány, politikou a programy), jsou navrženy následující cíle:
(a) šířit poznatky o efektivních právních a regulačních inovacích týkajících se životního prostředí a rozvoje, včetně vhodných nástrojů a stimulů na jejich dodržování, s ohledem na vytváření podmínek pro jejich širší využívání a přijímání na národní, státní, provinční /krajské i místní úrovni;
(b) podporovat státy, na jejich vlastní žádost, v jejich úsilí o modernizaci a posilování politiky i legislativního rámce výkonu státní správy ve prospěch udržitelného rozvoje, přičemž jsou náležitě respektovány sociální hodnoty a infrastruktury;
(c) podporovat vypracovávání a implementaci národních, státních, provinčních /krajských a místních programů, které posuzují a stimulují dodržování těchto programů, a vhodně reagují na neplnění stanovených programových cílů.

Činnosti

(a) Zvyšování účinnosti zákonů a předpisů

8.17. Jednotlivé vlády by měly, tam kde je to vhodné s podporou ze strany kompetentních mezinárodních organizací, pravidelně posuzovat přijaté zákony a opatření i s nimi spojený institucionální / administrativní mechanismus vytvořený na národní/státní i místní/obecní úrovni pro oblast životního prostředí a udržitelného rozvoje, a to s ohledem na zvýšení jejich účinnosti v praxi. Programy implementované k tomuto účelu by měly obsahovat podporu uvědomování veřejnosti, přípravu a distribuci informačních materiálů a specializované školení či odbornou přípravu státních zaměstnanců, kteří se podílejí na navrhování, realizaci, monitorování a prosazování zákonů a předpisů; tato příprava by měla zahrnovat pracovní semináře - dílny (workshops), vzdělávací programy a konference.

(b) Zavádění a vytváření soudních a administrativních postupů

8.18. Jednotlivé vlády a zákonodárci by měli, tam kde je to vhodné s podporou ze strany kompetentních mezinárodních organizací, vytvářet a zavádět soudní a administrativní postupy pro právní nápravu a odškodnění a právní opravné prostředky vzhledem k činnostem, které ovlivňují životní prostředí a rozvoj, a které mohou být nezákonné, nebo mohou neprávem zasahovat do práv vymezených zákonem, a dále by měly rovněž umožnit přístup k jednotlivcům, skupinám a organizacím s právně uznanými zájmy.

(c) Poskytování právních referencí a podpůrných služeb

8.19. Kompetentní mezivládní a nevládní organizace by mohly spolupracovat a poskytovat vládám a zákonodárcům na jejich žádost služby v rámci integrovaného programu environmentálního práva a rozvojového práva (práva udržitelného rozvoje), které budou pečlivě přizpůsobeny specifickým požadavkům systémů práva a administrativy příjemce této pomoci. Jednotlivé systémy by mohly poskytnutou pomoc velmi dobře využít při přípravě komplexního přezkoumání a posouzení národních právních systémů. Dosavadní zkušenosti prokázaly užitečnost spojení specializovaných právních informačních služeb a právního poradenství. V rámci systému OSN by užší spolupráce všech zainteresovaných úřadů umožnila vyhnout se duplicitě databází a usnadnila by dělbu práce. Tyto úřady by mohly přezkoumat možnosti a cíle přezkoumávání vybraných národních právních systémů.

(d) Vytváření a zavádění spolupracující školící sítě pro přípravu práva udržitelného rozvoje

8.20. Kompetentní mezinárodní a akademické instituce by měly v mezích dohodnutého rámce spolupracovat při vytváření postgraduálních programů v oblasti environmentálního a rozvojového zákonodárství včetně institucí specializovaných na školení pro stávající pracovníky státní správy; při jejich přípravě by měla být pozornost soustředěna zejména na účastníky z rozvojových zemí. Tato příprava by měla být zaměřena jak na účinné využívání, tak i na progresivní zdokonalování aplikovatelného práva, na rozvoj souvisejících schopností vyjednávat, navrhovat a zprostředkovávat, a na přípravu lektorů. Mezivládní a nevládní organizace, které již aktivně působí v této oblasti, by mohly spolupracovat s univerzitami při přípravě relevantních programů s cílem sladit plánování osnov a nabídnout zainteresovaným vládám a potenciálním sponzorům optimální rozsah volitelných možností.

(e)  Rozvíjení účinných národních programů pro kritické posuzování a prosazování dodržování národních, státních, provinčních i místních environmentálních zákonů a zákonů týkajících se rozvoje

8.21. Každý stát by měl vypracovat integrované strategie umožňující docílit co největšího dodržování jeho vlastních zákonů a předpisů týkajících se udržitelného rozvoje, v případech vhodnosti s pomocí mezinárodních organizací a dalších států. Tyto strategie by mohly zahrnovat:
(a) prosaditelné a účinné zákony, předpisy a normy, založené na racionálních ekonomických, sociálních a environmentálních principech a na vhodném posouzení rizik, které zahrnují sankce navržené za jejich porušování, včetně ustanovení o odškodnění a kompenzaci škod či ztrát a o sankcích odstrašujících od jejich dalšího porušování;
(b) mechanismy stimulující dodržování zákonů;
(c) kapacitu institucí pro sběr údajů týkajících se dodržování zákonů, pravidelné posuzování jejich dodržování, odhalování případů jejich porušování, stanovení priorit při prosazování zákonů a jejich vlastní účinné prosazování, pravidelné vyhodnocování účinnosti programů zaměřených na dodržování a prosazování zákonů;
(d) mechanismy vhodného začlenění jednotlivců a skupin do přípravy a prosazování zákonů a opatření týkajících se životního prostředí a rozvoje;
(f) Národní monitorování právní odezvy na mezinárodní nástroje

8.22. Smluvní strany mezinárodních dohod by měly, podle vhodnosti po konzultaci s příslušnými sekretariáty relevantních mezinárodních úmluv, zlepšit praxi i postupy užívané při shromaždování informací o přijatých právních a regulačních opatřeních. Smluvní strany mezinárodních dohod by rovněž měly zpracovat výběrové přehledy domácích aktivit přijatých v následné odezvě na dohody zainteresovaných suverénních států.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

8.23. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 6 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecká a technická opatření

8.24. Program vychází ve své podstatě z pokračování probíhajících prací na sběru právních dat, překládání a vyhodnocování. Užší spolupráce správců existujících databází může podle předpokladů vést k lepší dělbě práce (např. pokud jde o geografické pokrytí národních sbírek zákonů a dalších referenčních zdrojů) a (ve vhodných případech) ke zdokonalení standardizace a slučitelnosti dat.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

8.25. Od účasti na školeních ve všech jejích formách se očekává, že pomůže účastníkům z rozvojových zemí a že rozšíří příležitosti ke školení žen. Poptávka po tomto druhu postgraduální přípravy i školení při zaměstnání je vysoká. Již uskutečněné semináře, pracovní semináře (dílny - workshops) a konference týkající se posuzování a prosazování zákonů byly velmi úspěšné a s vysokou účastí. Účelem těchto aktivit je připravit zdroje (jak lidské, tak institucionální) umožňující navrhovat a realizovat účinné programy průběžného posuzování a prosazování národních i místních zákonů, předpisů a norem udržitelného rozvoje.

(d) Posilování právního a institucionálního potenciálu

8.26. Hlavní část programu by měla být zaměřena na zlepšení právního a institucionálního potenciálu jednotlivých států vypořádat se s národními problémy výkonu státní správy, a účinné tvorby a aplikace zákonů v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Mohla by být zřizována a podporována regionální poradenská či informační centra umožňující vytvořit specializované databáze a zařízení pro školení a přípravu jazykových či kulturních skupin odborníků právních systémů.

C.  Efektivní využívání ekonomických a tržních nástrojů a dalších stimulů

Východiska opatření

8.27. Environmentální zákony a předpisy jsou důležité; nelze ale očekávat, že samy o sobě dostatečně řeší problémy životního prostředí a rozvoje. Politika cenová, tržní a vládní fiskální a hospodářská politika také hrají doplňující úlohu při vytváření environmentálních postojů a chování.

8.28. V průběhu několika minulých let řada vlád, zejména v průmyslových státech, ale také v zemích Střední a Východní Evropy a v rozvojových zemích začala ve zvýšené míře využívat ekonomických metod včetně tržně orientovaných. Příkladem je např. princip „znečišťovatel platí“ a nověji i princip, že za využívání přírodních zdrojů platí uživatel.

8.29. V rámci podpůrného mezinárodního i národního hospodářského kontextu a v daném nezbytném právním a regulačním rámci mohou ekonomicky a tržně orientované přístupy či strategie v mnoha případech zvýšit potenciál pro řešení problémů životního prostředí a rozvoje. K dosažení tohoto stavu by měla přispět nákladově efektivní řešení využívající integrovanou prevenci a kontrolu znečišťování, podporující technologické inovace a ovlivňující environmentální chování, stejně jako zajišťování a poskytování finančních zdrojů pro plnění cílů udržitelného rozvoje.

8.30. K dosažení těchto cílů je zapotřebí přiměřené úsilí i účinnější a rozšířenější využívání ekonomických a tržně orientovaných metod, v širokém rámci rozvojových politik, zákonů, předpisů a opatření přizpůsobených ke specifickým podmínkám států, realizovaných jako součást přechodu k takové ekonomické a environmentální politice, které se navzájem podporují a posilují.

Cíle

8.31. S vědomím toho, že jednotlivé státy si v souladu se svými potřebami a národními plány, politikami a programy určí vlastní priority, je v příštích letech úkolem dosáhnout významného pokroku v plnění tří základních cílů:
(a) zahrnout environmentální náklady do rozhodování výrobců a spotřebitelů, zvrátit tendenci považovat životní prostředí za „bezplatný statek“ a přenášet tyto náklady na jiné části společnosti, jiné státy nebo na příští generace;
(b) pokročit k integraci sociálních a environmentálních nákladů do ekonomických aktivit a docílit toho, že ceny budou přiměřeně vyjadřovat relativní vzácnost a celkovou hodnotu zdrojů a že budou přispívat k preventivní ochraně životního prostředí před jeho degradací;
(c) ve všech vhodných případech využívat tržní principy při formování rámce pro působení ekonomických nástrojů a politik, které usilující o udržitelný rozvoj.

Činnosti

(a) Zdokonalování nebo reorientování politiky vlád

8.32. Vlády by měly v krátkém čase zvážit, jak postupně začleňovat zkušenosti s využíváním ekonomických nástrojů a tržních mechanismů do postupů reorientace jejich politiky; měly by při tom mít na paměti národní plány, priority a cíle tak, aby bylo možno:
(a) vytvořit účinnou kombinaci ekonomických, regulačních a dobrovolných (samoregulačních) přístupů;
(b) odstranit nebo snížit ty dotace, které nejsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje;
(c) reformovat nebo přepracovat stávající struktury ekonomických a fiskálních stimulů tak, aby vyhovovaly environmentálním cílům i cílům rozvoje;
(d) vytvořit politický rámec podporující vznik nových trhů v oblasti omezování znečišťování a environmentálně šetrnější a racionálnější hospodaření se zdroji;
(e) pokročit směrem k tvorbě cen, která by byla v souladu s cíli udržitelného rozvoje.

8.33. Jednotlivé vlády by měly, ve spolupráci se sférou obchodu a průmyslu, pokud je to vhodné, prozkoumat zejména možnosti účinného využívání ekonomických nástrojů a tržních mechanismů v následujících oblastech:
(a) problémy týkající se energie, dopravy, zemědělství a lesnictví, vody, odpadů , zdraví, turistiky a terciárních služeb;
(b) globální problémy a problémy přesahující hranice států;
(c) vývoj a zavádění environmentálně šetrnějších technologií a jejich přizpůsobování, rozšiřování a transfer do rozvojových zemí v souladu s kapitolou 34.

(b) Respektování /braní v úvahu/ zvláštních podmínek rozvojových zemí a zemí tranzitní ekonomikou

8.34. Zvláštní úsilí by mělo být věnováno vývoji aplikací využívajících ekonomických nástrojů a tržních mechanismů, přizpůsobených specifickým potřebám rozvojových zemí a zemí tranzitní ekonomikou; regionální a mezinárodní ekonomické a environmentální organizace by přitom měly napomáhat - v případě vhodnosti s pomocí nevládních výzkumných organizací, prostřednictvím:
(a) poskytování technické podpory těmto státům při řešení problémů týkajících se aplikace ekonomických nástrojů a tržních mechanismů;
(b) pořádáním regionálních seminářů a, bude-li to možné, rozvojem regionálních poradenských, expertních či informačních center.

(c) Vytvoření seznamu případů účinného využívání ekonomických nástrojů a tržních mechanismů

8.35. S vědomím toho, že využívání ekonomických nástrojů a tržních mechanismů je relativně nové, by měla být aktivně podporována výměna poznatků o zkušenostech jednotlivých států s těmito přístupy. Jednotlivé vlády by měly podporovat stávající prostředky pro výměnu poznatků / informací v úsilí o účinné využívání ekonomických nástrojů.

(d) Zvyšování porozumění úloze ekonomických nástrojů a tržních mechanismů

8.36. Vlády by měly s pomocí a podporou regionálních a mezinárodních ekonomických a environmentálních organizací i nevládních výzkumných institucí podporovat výzkum a analýzu účinného využívání ekonomických nástrojů a stimulů, a měly by se při tom zaměřit zejména na tyto klíčové problémy:
(a) úloha environmentální daní přizpůsobených podmínkám daného státu;
(b) implikace a dosah ekonomických nástrojů a stimulů na konkurenceschopnost a na mezinárodní obchod, a dále potenciální potřeba budoucí přiměřené mezinárodní spolupráce a koordinace;
(c) možné implikace sociální a distribuční (tj. týkající se aspektů rozdělování) při využití různých nástrojů.

(e) Soustředění se na tvorbu cen

8.37. Teoretické výhody využití cenové politiky, v případech kde je to vhodné, je nutné lépe pochopit a doprovázet je větším pochopením důsledků významných kroků učiněných v tomto směru. Postupy pro soustředění se na tvorbu cen by proto měly být iniciovány ve spolupráci se sférou obchodu, průmyslu, s velkými průmyslovými podniky, nadnárodními korporacemi a s dalšími sociálními skupinami - podle vhodnosti na národní nebo na mezinárodní úrovni - k přezkoumání:
(a) praktických důsledků vývoje v prospěch většího spoléhání se na využívání takové tvorby cen, kterými se internalizují (externí) environmentální náklady a které jsou vhodné pro dosahování cílů udržitelného rozvoje;
(b) implikací týkajících se oceňování zdrojů v případě zemí exportujících tyto zdroje, včetně důsledků takovéto cenové politiky pro rozvojové země;
(c) metod využívaných při vyhodnocování environmentálních nákladů.

(f) Zvyšování pochopení ekonomiky udržitelného rozvoje

8.38. Zvýšený zájem o ekonomické nástroje včetně tržních mechanismů rovněž vyžaduje soustředěné úsilí lépe pochopit problematiku ekonomiky udržitelného rozvoje prostřednictvím:
(a) stimulace institucí poskytujících vyšší vzdělání k revizím jejich učebních osnov a k posílení oblasti studia ekonomiky udržitelného rozvoje;
(b) stimulace regionálních a mezinárodních ekonomických organizací a nevládních výzkumných institucí disponujících odborným zázemím v dané oblasti, která jim umožní uskutečňovat školení a semináře pro pracovníky státní správy;
(c) stimulace obchodních a průmyslových kruhů, včetně velkých průmyslových podniků a nadnárodních korporací disponujících zkušenostmi z oblasti životního prostředí, která jim umožní organizovat školící programy pro soukromý sektor a pro další skupiny.

Prostředky implementace

8.39. Tento program zahrnuje přizpůsobení politik a jejich reorientaci ze strany vlád, a zahrnuje také mezinárodních a regionálních ekonomické a environmentální organizace a úř ady s působností v této oblasti, včetně nadnárodních korporací.

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

8.40. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 5 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

D. Vytvoření systémů pro integrované environmentální a ekonomické účetnictví

Východiska opatření

8.41. Prvním krokem k integraci trvalé udržitelnosti do ekonomického řízení, je zavedení lepšího oceňování klíčové úlohy, kterou životní prostředí má jako zdroj přírodního kapitálu a jako místo propadu / zániku či odkladiště vedlejších produktů vznikajících při tvorbě kapitálu produkovaného člověkem i při dalších lidských činnostech. Protože udržitelný rozvoj zahrnuje sociální, ekonomický i environmentální aspekty, je rovněž důležité, aby se národní účetnické postupy neomezovaly na oceňování výroby zboží a služeb, které jsou předmětem konvenční remunerace; (tj. které se smluvně odměňují, nahrazují, odškodňují uhrazují atd). Je potřeba vypracovat obecný rámec, který umožní prostřednictvím satelitních účtů podchytit příspěvek všech sektorů a všech činností, které nejsou zachyceny v konvenčních národních účtech; toto podchycení by mělo být uskutečňováno v rozsahu, který bude konzistentní s racionální teorií i praktickou uskutečnitelností. Navrhuje se vytvořit program zavedení národních systémů integrovaných environmentálních a ekonomických účtů.

Cíle

8.42. Hlavním cílem je rozšířit současné systémy národních ekonomických účtů tak, aby do rámce účetních postupů bylo možné integrovat environmentální a sociální rozměr rozvoje; toto rozšíření by mělo obsahovat přinejmenším systémy satelitních účtů pro přírodní zdroje ve všech členských státech. Výsledné systémy integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví (IEEA) by měly být ve všech členských státech zavedeny co nejdříve a měly by být pokládány spíše za doplněk k tradičním národním účetním postupům než za jejich náhradu. Systém IEEA by měl být navržen tak, aby tvořil integrální část národního procesu rozhodování týkajícího se rozvoje. Národní úřady zabývající se účetními postupy by měly velmi úzce spolupracovat s ministerstvy a jejich odbory zabývajícími se národní environmentální statistikou, geografií a přírodními zdroji. Definice ekonomicky aktivního obyvatelstva by mohla být se ve všech státech rozšířena o lidi vykonávající produktivní, ale neplacenou činnost. To by umožnilo odpovídajícím způsobem vyjádřit jejich příspěvek a vzít ho v úvahu při rozhodování.

Činnosti

(a) Posilování mezinárodní spolupráce

8.43. Statistický úřad Sekretariátu OSN by měl:
(a) všem členským státům zpřístupnit metodiky obsažené v statistické příručce integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví SNA (SNA Handbook on Integrated Environmental and Economic Accounting) - dále jen „Příručka SNA“;
(b) ve spolupráci s dalšími relevantními organizacemi OSN dále rozvíjet, testovat, zdokonalovat a následně standardizovat prozatímní pojmy, kategorie a metody, navržené např. v Příručce SNA; členské státy by měly být přitom průběžně informovány o stavu prací;.
(c) v těsné spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi koordinovat školící přípravu národních účtařů a pracovníků v oblasti environmentální statistiky a národního technického personálu v malých skupinách, zaměřenou na zavádění, přizpůsobování a vývoj národních systémů IEEA;

8.44. Oddělení ekonomického a sociálního rozvoje Sekretariátu OSN by v úzké spolupráci s dalšími relevantními organizacemi OSN mělo:
(a) ve všech členských státech podporovat využívání ukazatelů udržitelného rozvoje při ekonomickém a sociálním plánování v rozhodovacích postupech se zřetelem na zabezpečení účelné integrace systému IEEA do plánování ekonomického rozvoje na národní úrovni;
(b) podporovat zlepšení sběru environmentálních, ekonomických a sociálních údajů.

(b) Posilování národních účetnických systémů

8.45. Na národní úrovni by tento program mohl být přijat zejména úřady, které pracující s národními účty, v úzké spolupráci s ministerstvy v jejichž kompetenci je environmentální statistika a přírodní zdroje, a to z hlediska poskytování pomoci analytikům v oblasti národního hospodářství i tvůrcům rozhodnutí v oblasti plánování ekonomického rozvoje. Národní instituce by měly hrát klíčovou roli nejenom jako depozitář či opatrovník tohoto systému, ale také při jeho zavádění, přizpůsobování a při jeho stálém využívání. Neplacená produktivní práce, jako je práce v domácnosti a péče o dítě, by se měla všude tam, kde je to vhodné, zachytit v satelitních národních účtech a v ekonomických statistikách. Přehledy o využívání času by mohly být prvním krokem přípravy těchto satelitních účtů.

(c) Zavedení postupu vyhodnocování

8.46. Na mezinárodní úrovni by Statistická komise měla shromažďovat a posuzovat zkušenosti a měla by členským státům poskytovat rady týkající se technických a metodických problémů spojených s dalším vývojem a implementací systémů IEEA v členských státech.

8.47. Vlády by se měly snažit identifikovat a zvážit (možnost přijetí) opatření ke korekci deformací cen vznikajících v důsledku environmentálních programů ovlivňujících půdy, vody, energie a další přírodní zdroje.

8.48. Jednotlivé vlády by měly stimulovat korporace k:
(a) poskytování relevantních environmentálních informací akcionářům, věřitelům, zaměstnancům, vládním úřadům, spotřebitelům i veřejnosti prostřednictvím transparentních zpráv;
(b) vývoji a implementaci metod a pravidel účetnictví udržitelného rozvoje.

(d) Posilování sběru údajů a informací

8.49. Národní vlády by mohly uvažovat o implementaci nezbytného posílení a rozšíření sběru dat pro potřeby zavedení národního systému IEEA se zřetelem na pragmatický přínos pro racionální ekonomické řízení. Hlavní úsilí by mělo být věnováno rozšíření kapacit pro sběr a analýzu environmentálních dat a informací i pro jejich integraci s ekonomickými daty, včetně disagregovaných údajů rozlišených podle pohlaví; dále by mělo být vynaloženo úsilí na vývoj fyzických environmentálních účtů. Mezinárodní organizace dárců by měly posoudit financování vývoje mezisektorových databank a tak pomoci zajistit, aby národní plánování udržitelného rozvoje vycházelo z přesných, spolehlivých a účinných informací a bylo přizpůsobeno specifickým národním podmínkám.

(e)  Posilování technické spolupráce

8.50. Statistický úřad Sekretariátu OSN by v úzké spolupráci s relevantními organizacemi OSN měl posilovat stávající mechanismy technické spolupráce mezi státy; tento proces by měl rovněž zahrnovat výměnu zkušeností se zaváděním systémů IEEA, zejména pokud jde o oceňování neobchodovaných přírodních zdrojů a pokud jde o standardizaci sběru dat. Mělo by být rovněž usilováno o spolupráci obchodu a průmyslu, včetně velkých průmyslových podniků a nadnárodních korporací, které mají s oceňováním uvedených zdrojů zkušenosti.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

8.51. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 2 milióny USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Posilování institucí

8.52. Pro zajištění aplikace systémů IEEA:
(a) by mohly být posíleny národní instituce v rozvojových zemí k zajištění účinné integrace aspektů životního prostředí a rozvoje na úrovni plánování a rozhodování;
(b) Statistický úřad Sekretariátu OSN by měl členským státům poskytovat nezbytnou technickou pomoc, v úzké spolupráci a v návaznosti na proces hodnocení, který bude zaveden Statistickou komisí; Statistický úřad by ve spolupráci s relevantními úřady OSN měl poskytovat vhodnou pomoc pro zavádění systémů IEEA.

(c) Zvyšování využívání informačních technologií

8.53. Směrnice, pokyny či instrukce a mechanismy pro přizpůsobování a rozšiřování informačních technologií do rozvojových zemích by mohly být vypracovány a dohodnuty. Pro co nejúčinnější a nejrozšířenější využívání systémů IEEA by měly být přijaty informační technologie řízení dat na současném stavu vývoje.

(d) Posilování národního potenciálu

8.54. Jednotlivé vlády by s podporou mezinárodního společenství měly posilovat potenciál národních institucí sbírat, uchovávat, organizovat, vyhodnocovat a využívat data při rozhodování. Pro realizaci IEEA bude zapotřebí zabezpečit ve všech oblastech i na všech úrovních souvisejících s jeho zavedením potřebnou odbornou přípravu školením, zejména pak v rozvojových zemích. Její součástí by měla být jak technická příprava pracovníků školením v oblasti ekonomických a environmentálních analýz, sběru dat a národních účtů, tak i odborná příprava tvůrců rozhodnutí k pragmatickému a racionálnímu využívání těchto informací.