PODPORA UDRŽITELNÉHO ROZVOJE LIDSKÝCH SÍDEL

ÚVOD

7.1. Zatímco v průmyslových zemích skladba a vzory spotřeby ve městech vážně zatěžují globální ekosystém, sídla v rozvojových zemích potřebují více surovin, energie a ekonomický rozvoj k prostému překonání základních ekonomických a sociálních problémů. Podmínky lidských sídel se v mnoha částech světa, zejména v rozvojových zemích, zhoršují hlavně z důvodu nízké úrovně investic do tohoto sektoru, způsobené celkovým omezením zdrojů v těchto zemích. V zemích s nízkým příjmem, pro které jsou k dispozici údaje z poslední doby, směřovalo průměrně pouze 5,6 procenta centrálních vládních výdajů na bydlení, společ enská zařízení a sociální zabezpečení .{1} Výdaje v rámci mezinárodní pomoci a finančních organizací jsou stejně nízké. Například, pouze 1 procento celkových výdajů OSN ve formě grantů směřovalo v roce 1988 na lidská sídla {2} a v roce 1991 činily půjčky Světové banky a Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA) na rozvoj měst, zásobování vodou a kanalizaci 5,5, resp. 5,4 procenta celkové hodnoty půjček. {3}

7.2. Na druhé straně, dostupné informace ukazují, že technická spolupráce v sektoru lidských sídel vytváří značné veřejné a soukromé investice. Například každý dolar výdajů UNDP vydaný na technickou spolupráci v oblasti lidských sídel v roce 1988 vyvolal následné investice ve výši 122 USD, což je nejvíce ze všech oblastí pomoci UNDP. {4}

7.3. Tato skutečnost je základem pro tzv. „přístup poskytování možností“ doporučovaný pro sektor lidských sídel. Vnější pomoc napomůže k vytváření vnitřních zdrojů, nezbytných pro zlepšení životního a pracovního prostředí všech lidí do roku 2000 a dále, včetně vzrůstajícího počtu nezaměstnaných - skupiny s nulovými příjmy. Současně by měly být ve všech zemích integrovaným způsobem řešeny uznané environmentální důsledky rozvoje měst, přičemž vysoká priorita musí být dána potřebám městské a venkovské chudiny, nezaměstnaných a rostoucího počtu lidí bez jakýchkoli zdrojů příjmů.

Cíl pro lidská sídla

7.4. Celkovým cílem pro lidská sídla je zlepšit sociální, ekonomickou a environmentální kvalitu lidských sídel a životního a pracovního prostředí všech lidí, především městské a venkovské chudiny. Takovéto zlepšení by mělo být založeno na technické spolupráci, na partnerství mezi státním, soukromým a komunitním sektorem a na účasti skupin komunit a skupin zvláštního zájmu, jako jsou ženy, domorodí lidé, staří a invalidé, na procesu rozhodování. Tyto přístupy by měly vytvářet základní principy národních strategií sídel. Při vytváření těchto strategií budou země muset stanovit priority mezi osmi programových oblastmi v této kapitole v souladu se svými plány a cíli, berouce plně v úvahu své sociální a kulturní schopnosti. Navíc by měly země vytvořit vhodné ustanovení pro monitorování dopadu svých strategií na okrajové skupiny a skupiny bezprávných či nesvobodných nebo znevýhodněných lidí, se zvláštním ohledem na potřeby žen.

7.5. Do této kapitoly jsou zahrnuty následující programové oblasti:
(a) zajištění adekvátního přístřeší pro všechny;
(b) zlepšení řízení lidských sídel;
(c) podpora plánování a řízení udržitelného využívání území;
(d) podpora integrovaného zajišťování environmentální infrastruktury: hospodaření s vodou, péče o hygienu, kanalizace a nakládání s pevnými odpady;
(e) podpora udržitelných energetických a dopravních systémů v lidských sídlech;
(f) podpora plánování a řízení lidských sídel v oblastech náchylných ke katastrofám;
(g) podpora udržitelného stavebního průmyslu;
(h) podpora rozvoje lidských zdrojů a vytváření kapacit pro rozvoj lidských sídel.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Zajištění adekvátního přístřeší pro všechny

Východiska opatření

7.6. Přístup k bezpečnému a zdravému přístřeší je pro fyzickou, psychologickou, sociální a ekonomickou pohodu člověka esenciální a měl by být základní částí národních a mezinárodních opatření. Právo na adekvátní bydlení je jako základní lidské právo zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod a v Mezinárodní úmluvě o ekonomických, sociálních a kulturních právech. Navzdory tomu je odhadováno, že v současné době nejméně 1 miliarda lidí nemá přístup k bezpečnému a zdravému přístřeší a pokud nebudou přijata vhodná opatření, toto číslo do konce století a dále dramaticky poroste.

7.7. Hlavním celosvětovým programem zaměřeným na řešení tohoto problému je Globální strategie poskytování přístřeší do roku 2000, přijatá Valným shromážděním OSN v prosinci 1988 (rezoluce č. 43/181, příloha). Přesto, že tato Strategie byla všeobecně schválena, je nezbytná daleko větší politická a finanční podpora, která by umožnila splnit její cíl - poskytnout adekvátní přístřeší pro všechny do konce století i v období následujícím.

Cíl

7.8. Cílem je zajistit adekvátní přístřeší pro rychle rostoucí populaci a pro městskou a venkovskou chudinu, která je v současné době zanedbána, prostřednictvím přístupu poskytování možností pro environmentálně šetrnější rozvoj a zlepšování přístřeší.

Činnosti

7.9. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) jako první krok směrem ke splnění cíle - zajistit adekvátní přístřeší pro všechny - by všechny země měly přijmout okamžitá opatření pro zajištění přístřeší pro své chudé bezdomovce, přičemž mezinárodní společenství a finanční instituce by měly provést opatření na podporu úsilí rozvojových zemí zajistit přístřeší chudým;
(b) všechny země by měly přijmout anebo posílit národní strategie poskytování přístřeší, jejichž cíle by měly být vhodně založeny na principech a doporučeních obsažených v Globální strategii poskytování přístřeší do roku 2000. Lidé by měli být chráněni zákonem proti nespravedlivému vystěhování ze svých domovů nebo půdy;
(c) všechny země by měly - podle vhodnosti - podporovat úsilí městské a venkovské chudiny, nezaměstnaných a skupin lidí bez příjmů o získání přístřeší, pomocí přijetí anebo přizpůsobení stávajících zákonů a předpisů, za účelem usnadnění jejich přístupu k půdě, finančním prostředkům a nízkonákladovým stavebním materiálům, a prostřednictvím aktivní podpory uzákonění a zkvalitnění neformálních sídel a městských slumů, jakožto účelného opatření a pragmatického řešení nedostatku městských sídel;
(d) všechny země by měly vhodným způsobem usnadňovat městské a venkovské chudině přístup k přístřeší, prostřednictvím přijetí a využití systémů bydlení a financování a nových inovativních mechanizmů přizpůsobených podle svých podmínek;
(e) všechny země by měly podporovat a vytvářet environmentálně slučitelné strategie přístřeší na národní, krajské či provinční (státní) a městské úrovni, prostřednictvím partnerství mezi soukromým, veřejným a komunitním sektorem a s podporou organizací založených na komunitách;
(f) všechny země, zvláště rozvojové, by měly formulovat a implementovat vhodné programy snižování dopadu přestěhovávání obyvatel venkova do měst, prostřednictvím zlepšování životních podmínek na venkově;
(g) všechny země by měly, kde to bude vhodné, vytvořit a implementovat programy znovuosídlování, které budou zaměřeny na specifické problémy vysídlených obyvatel ve svých zemích;
(h) všechny země by měly vhodně dokumentovat a monitorovat implementaci svých národních strategií poskytování přístřeší, využíváním, mimo jiné, monitorovacích směrnic přijatých Komisí pro lidská sídla, a ukazatelů účinnosti přístřeší, vytvářených společně Centrem OSN pro lidská sídla (Habitat) a Světovou bankou;
(i) bilaterální a multilaterální spolupráce by měly být posíleny tak, aby byla podporována implementace národních strategií poskytování přístřeší v rozvojových zemích;
(j) na dvouletém základě by měly být vypracovávány a šířeny zprávy o celosvětovém pokroku, zahrnující národní opatření a podpůrné aktivity mezinárodních organizací a bilaterálních dárců, jak to vyžaduje Globální strategie poskytování přístřeší do roku 2000.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.10. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 75 miliard USD, včetně asi 10 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

7.11. Požadavky odpovídající tomuto nadpisu jsou řešeny ve všech ostatních programových oblastech této kapitoly.

(c) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.12. Vyspělé země a agentury pro financování by měly rozvojovým zemím poskytnout specifickou pomoc při přijímání „přístupu poskytování možností“ pro zajištění přístřeší pro všechny, včetně skupin lidí bez příjmů, který zahrnuje výzkumné instituce a odborné školení pro vládní úředníky, odborníky, komunity a nevládní organizace, a dále poskytnout pomoc prostřednictvím posilování místního potenciálu pro vývoj vhodných technologií.

B. Zlepšení řízení lidských sídel

Východiska opatření

7.13. Na přelomu století bude většina lidské populace bydlet ve městech. Ačkoli lidská sídla, především v rozvojových zemích, vykazují mnohé z příznaků globální krize životního prostředí a rozvoje, produkují přesto 60 procent hrubého národního produktu a, pokud jsou správně řízena, mohou vytvořit potenciál pro trvalé udržování své produktivity, zlepšit životní podmínky svých obyvatel a udržitelným způsobem hospodařit s přírodními zdroji.

7.14. Některé metropolitní oblasti přesahují hranice několika politických anebo administrativních subjektů (jednotlivých měst, okresů či krajů), a to přesto, že tvoří souvislý městský systém. V mnoha případech tato politická heterogenita brání či zdržuje implementaci komplexních programů péče o životní prostředí.

Cíl

7.15. Cílem je zajistit udržitelnou správu všech městských sídel, především v rozvojových zemích, za účelem zvýšení jejich schopnosti zlepšovat životní podmínky obyvatel, zvláště okrajových a bezprávných skupin, a tím přispět ke splnění národních cílů ekonomického rozvoje.

Činnosti

(a) Zlepšování správy měst

7.16. Jedním již existujícím rámcem pro posilování správy je Program správy měst (UMP) Programu OSN pro rozvoj /Světové banky /Centra OSN pro lidská sídla (Habitat), který představuje spojené celosvětové úsilí o pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů správy měst. Jeho uplatňování by mělo být rozšířeno v období 1993 - 2000 na všechny zainteresované země. Všechny země by měly, vhodným způsobem, v souladu s národními plány, cíli a prioritami a s pomocí nevládních organizací a zástupců místních úřadů, provést, za pomoci relevantních programů a podpůrných agentur na národní, státní /provinční a místní úrovni, následující činnosti:
(a) přijetí a uplatňování směrnic pro správu měst v oblastech hospodaření s pozemky či s půdou, péče o životní prostředí měst, řízení infrastruktury a komunálních financí a administrativní správy;

(b) urychlení snah o snížení městské chudoby prostřednictvím řady činností, včetně:
(i) vytváření pracovních míst pro městskou chudinu, zejména pro ženy, prostřednictvím zajišťování, zlepšování a údržby městské infrastruktury a služeb a pomocí podporování ekonomických činností neformálního sektoru, jako jsou opravny, recyklování, služby a malý obchod;
(ii) zajišťování specifické pomoci nejchudším obyvatelům měst, prostřednictvím, mimo jiné, vytváření sociální infrastruktury, za účelem snížení hladu a bezdomovectví, a zajišťování adekvátních komunitních služeb;
(iii) motivování k vytváření domorodých organizací založených na komunitách, soukromých dobrovolných organizací a jiných forem nevládních subjektů, které mohou přispět k úsilí o snížení chudoby a o zlepšení kvality života rodin s nízkými příjmy;

(c) přijetí inovativních strategií městského plánování, za účelem řešení environmentálních a sociálních problémů, prostřednictvím:
(i) snižování dotací environmentálních a jiných služeb vysokého standardu (např. zásobování vodou, hygiena, sběr odpadů, silnice, telekomunikace), poskytovaných domácnostem s vyššími příjmy, a obnovení jejich plné ceny;
(ii) zlepšování úrovně infrastruktury a služeb poskytovaných v chudších městských oblastech;

(d) vytváření místních strategií zlepšování kvality života a životního prostředí, integrace rozhodování o územním využití a o hospodaření s půdou, investování do veřejného a soukromého sektoru a mobilizování lidských a materiálních zdrojů, a tím podporování vytváření pracovních míst, které bude environmentálně šetrnější a které bude chránit lidské zdraví.

(b) Posilování městských datových systémů

7.17. V období 1993-2000 by všechny země měly provést, s vhodnou aktivní účastí obchodního sektoru, ve vybraných městech pilotní projekty pro sběr, analýzu a následné šíření městských dat, včetně analýz dopadů na životní prostředí, na místní, státní /provinční, národní a mezinárodní úrovni, a pro vytváření potenciálu pro řízení městský ch dat. {5} Organizace OSN, jako Habitat, UNEP a UNDP, by mohly poskytnout technické poradenství a modelové systémy řízení dat.

(c) Podporování rozvoje středně velkých měst

7.18. Aby byl snížen tlak na velké městské aglomerace rozvojových zemí, měly by být implementovány takové politiky a strategie pro rozvoj středně velkých měst, které vytvářejí pracovní příležitosti pro nezaměstnané ve venkovských oblastech a podporují ekonomické aktivity založené na potenciálu venkova; racionální a ohleduplná správa měst je však esenciální pro zajištění toho, aby rozšiřování se měst neprohlubovalo poškozování zdrojů na stále větším území a nezvyšovalo tlak na přeměnu otevřeného prostoru na zemědělských /oddělujících /vyrovnávajících či tlumících území na oblasti určené pro rozvoj měst.

7.19. Všechny země by proto měly uskutečňovat vhodné revize urbanizačních procesů a politik, k účelům posuzování environmentálních dopadů růstu měst a uplatňování takových přístupů k plánování a řízení /správě měst, které jsou specificky vhodné pro dané potřeby, možnosti zdrojů a charakteristiku rostoucích středně velkých měst v daných zemích. Měly by se také podle vhodnosti soustředit na činnosti zaměřené na usnadňování přechodu od venkovského na městský životní styl a na charakter sídel a na podporu rozvoje ekonomických činností malého měřítka, zejména produkce potravin, s cílem podpořit vytváření místních příjmů a zajišťování meziproduktů a služeb pro okolní venkovské zázemí.

7.20. Všechna města, a především města charakterizovaná vážnými problémy udržitelného rozvoje, by měla, v souladu s národními zákony, pravidly a předpisy, vytvářet a posilovat programy zaměřené na řešení těchto problémů, které povedou rozvoj těchto měst udržitelnou cestou. Na podporu tohoto úsilí by měly být zintenzívněny některé mezinárodní iniciativy, např. Program udržitelných měst v rámci Habitatu a Program zdravých měst Světové zdravotnické organizace (WHO). Posíleny a koordinovány by měly být také další iniciativy, včetně iniciativ s účastí Světové banky, regionálních rozvojových bank a bilaterálních agentur, jakož i dalších zainteresovaných třetích osob, zejména mezinárodních a národních zástupců místních správ. Jednotlivá města by měla vhodným způsobem:
(a) institucionalizovat účastnický přístup k udržitelnému rozvoji měst, založený na nepřetržitém dialogu mezi subjekty účastnícími se na rozvoji měst (veřejný sektor, soukromý sektor a komunity), včetně zejména žen a domorodých lidí;
(b) zlepšovat životní prostředí měst podporováním sociální organizace a environmentálního povědomí, prostřednictvím účasti místních komunit na identifikaci požadavků kladených na veřejné služby, na zajišťování městské infrastruktury, na zlepšování společenského vybavení a na ochranu anebo asanaci starých budov, historických míst a jiných kulturních památek. Navíc by měly být uvedeny do provozu programy „zelených prací“, za účelem vytvoření soběstačných lidských rozvojových činností a formálních i neformálních pracovních příležitostí pro obyvatele měst s nízkými příjmy;
(c) posílit potenciál místních správních orgánů, za účelem efektivnějšího řešení rozmanitých problémů rozvoje a životního prostředí, spojených s rychlým a zdravým rozvojem měst, prostřednictvím komplexního přístupu k plánování, který by rozpoznával a uznával potřeby jednotlivých měst a který by byl založen na ekologicky šetrnějších postupech projektování měst;
(d) účastnit se výměny zkušeností v mezinárodních „sítích udržitelných měst“, a mobilizovat národní a mezinárodní technické a finanční podpory;
(e) podporovat vytváření environmentálně šetrnějších a kulturně citlivých turistických programů jako strategie pro udržitelný rozvoj městských a venkovských sídel a jako způsobu decentralizace rozvoje měst a snižování nerovností mezi regiony;
(f) vytvořit, s pomocí relevantních mezinárodních agentur, mechanizmy pro mobilizaci zdrojů pro místní iniciativy, za účelem zlepšení kvality životního prostředí;
(g) zmocnit skupiny komunit, nevládní organizace a jednotlivce k převzetí oprávnění a zodpovědnosti za péči o bezprostřední životního prostředí těchto měst a jeho zkvalitňování, a to prostřednictvím účastnických nástrojů, metod a přístupů vtělených do koncepce péče o životní prostředí.

7.21. Města všech zemí by měla zesílit vzájemnou spolupráci a spolupráci s městy ve vyspělých zemích, pod záštitou nevládních organizací činných v této oblasti, jako je Mezinárodní unie místních úřadů (IULA), Mezinárodní rada pro místní environmentální iniciativy (ICLEI) a Světová federace sesterských měst.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.22. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 100 miliard USD, včetně asi 15 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.23. Rozvojové země by měly, s vhodnou mezinárodní pomocí, zvážit zaměření své pozornosti na školení a rozvoj městských manažerů, techniků, administrativních pracovníků a jiných relevantních osob, kteří by byli schopni úspěšně řídit environmentálně šetrnější rozvoj a růst měst a kteří by byli vybaveni schopnostmi potřebnými pro analýzu a přizpůsobování inovativních zkušeností jiných měst. Pro tento účel by měla být využita celá škála školících metod - od formálního vzdělávání po využívání masmédií - jakož i varianta „učení se prací“ (či „osvojování si potřebných znalostí v průběhu vlastních činností“).

7.24. Rozvojové země by měly také podporovat technické školení a výzkum technologií prostřednictvím společného úsilí dárců, nevládních organizací a soukromého obchodu, v oblastech, jako je snižování množství odpadů, kvalita vody, úspory energie, bezpečná výroba chemikálií a méně znečišťující doprava.

7.25. Vytváření potenciálu probíhající ve všech zemích, za pomoci uvedené výše, by mělo jít dále než je školení jednotlivců a funkčních skupin tak, aby zahrnovalo institucionální uspořádání, administrativní postupy, vazby mezi agenturami, informační toky a konzultativní procesy.

7.26. Navíc by mělo pokračovat mezinárodní úsilí, např. Program správy měst, ve spolupráci s multilaterálními a bilaterálními agenturami, v poskytování pomoci rozvojovým zemím při jejich snahách o rozvoj účastnické struktury, prostřednictvím mobilizace lidských zdrojů v soukromém sektoru, v nevládních organizacích a mezi chudými, zejména mezi ženami a tělesně postiženými.

C. Podpora plánování a řízení udržitelného využívání území

Východiska opatření

7.27. Přístup k územním zdrojům je jedním ze základních prvků udržitelného stylu života s malými dopady. Územní zdroje jsou základem pro (lidské) životní systémy a poskytují půdu, energii, vodu a příležitosti pro všechny lidské činnosti. V rychle rostoucích městských oblastech se přístup k pozemkům stává stále obtížnější kvůli střetávajícím se požadavkům průmyslu, bydlení, obchodu, zemědělství, struktur územní držby a potřeby otevřeného prostoru. Navíc, zvyšující se ceny městských pozemků zabraňují chudým, aby získali přístup k vhodnému území. Ve venkovských oblastech ústí neudržitelné postupy, jako např. exploatace okrajových území a zasahování komerčních zájmů a venkovských obyvatel nevlastnících půdu do lesů a ekologicky křehkých oblastí, v poškozování životního prostředí, jakož i ve snižování výdělků ožebračovaných venkovských obyvatel.

Cíl

7.28. Cílem je splnění nároků rozvoje lidských sídel na území, prostřednictvím environmentálně šetrnějšího územního plánování a využívání území tak, aby měly všechny domácnosti přístup k území a, kde to bude vhodné, podnícení komunálního a kolektivního vlastnictví a správy území.{6} Zvláštní pozornost by měla být věnována potřebám žen a domorodých lidí z ekonomických a kulturních důvodů.

Činnosti

7.29. Všechny země by měly, pokud to bude vhodné, zvážit provedení komplexní národní inventarizace územních zdrojů, za úč elem vytvoření územního informačního systému, ve kterém by byly územní zdroje klasifikovány podle jejich nejvhodnějšího využití a ve kterém by byly identifikovány environmentálně křehké nebo ke katastrofám náchylné oblasti, pro které je třeba vytvořit speciální ochranná opatření.

7.30. Následně by všechny země měly zvážit vytvoření národních plánů hospodaření s územními zdroji, které by směrovaly rozvoj územních zdrojů a jejich využívání, a za tímto účelem by měly:
(a) podle vhodnosti zavést národní legislativu pro směrování implementace veřejné politiky environmentálně šetrnějšího rozvoje měst, využívání území, bydlení a zlepšování řízení rozšiřování měst;
(b) vytvořit, kde to bude vhodné, efektivní a dostupné pozemkové trhy, které by vyhovovaly potřebám rozvoje komunity, a to, mimo jiné, prostřednictvím zlepšování systémů územní registrace a zjednodušení postupů při transakcích s pozemky;
(c) vytvořit fiskální stimuly a opatření pro kontrolu územního využívání, včetně způsobů plánování územního využití, které by vedly k rozumnému a environmentálně šetrnějšímu využívání omezených územních zdrojů;
(d) podněcovat partnerství mezi veřejným, soukromým a komunitním sektorem při hospodaření s územními zdroji pro rozvoj lidských sídel;
(e) posílit ve stávajících městských a venkovských sídlech metody ochrany územních zdrojů, založené na komunitách;
(f) vytvořit vhodné formy držby území, které by zajišťovaly bezpečnou držbu pro všechny uživatele území, zvláště pro domorodé lidi, ženy, místní komunity, obyvatele měst s nízkými příjmy a pro venkovskou chudinu;
(g) urychlit úsilí zaměřené na podporu přístupu městské a venkovské chudiny k území, včetně úvěrových systémů pro nákup pozemků a pro budování / získávání nebo zlepšování bezpečných a zdravých přístřeší a infrastruktury;
(h) vytvářet a podporovat implementaci zdokonalených postupů územního hospodaření, které komplexně řeší potenciální střety požadavků na půdu ze strany zemědělství, průmyslu, dopravy, rozvoje měst, potřeby zelených oblastí, rezervací a dalších důležitých potřeb;
(i) podporovat u tvůrců politiky porozumění nepříznivých následků neplánovaného osídlování environmentálně zranitelných oblastí a vhodné národní a místní politiky územního využití a osídlování, nezbytné pro tento účel.

7.31. Na mezinárodní úrovni by měla být posílena celosvětová koordinace hospodaření s územními zdroji, prostřednictvím různých bilaterálních a multilaterálních agentur a programů, jako jsou např. UNDP, FAO, Světová banka, regionální rozvojové banky, další zainteresované organizace a Program správy měst UNDP /Světové banky /Habitatu, a měla by být provedena opatření na podporu transferu aplikovatelných zkušeností o udržitelných postupech územního hospodaření do rozvojových zemí a mezi nimi.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.32. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 3 miliardy USD, včetně asi 300 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

7.33. Všechny země, zejména rozvojové, by měly mít, samy nebo v regionálních nebo subregionálních seskupeních, přístup k moderním metodám hospodaření s územními zdroji, jako jsou geografické informační systémy, satelitní fotografie / zobrazování a další technologie dálkového snímání.

(c) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.34. Ve všech zemích by mělo proběhnout environmentálně zaměřené školení v oblasti udržitelného plánování a hospodaření s územními zdroji, přičemž rozvojovým zemím je třeba poskytnout pomoc prostřednictvím mezinárodních podpůrných a finančních agentur, za účelem:
(a) posílení potenciálu národních, státních / provinčních a místních výzkumných a školících institucí pro poskytování formálního školení techniků a odborníků pro územní hospodaření;
(b) usnadnění organizační revize vládních ministerstev a agentur odpovědných za otázky území, s cílem navrhnout efektivnější mechanizmy hospodaření s územními zdroji, a provádění periodických služebních opakovacích kurzů pro manažery a personál těchto ministerstev a agentur, s cílem seznámit je s moderními technologiemi hospodaření s územními zdroji;
(c) vybavení, kde to bude vhodné, takovýchto agentur moderním zařízením, jako je např. počítačový hardware a software a vybavení pro průzkum;
(d) posilování existujících programů a podporování mezinárodní a meziregionální výměny informací a zkušeností o územním hospodaření, prostřednictvím vytvoření odborných společností v oblasti věd o územním hospodaření a souvisejících činností, jako např. pořádání pracovních seminářů, školení a odborných konferencí.

 

D. Podpora integrovaného zajišťování environmentální infrastruktury: hospodaření s vodou, péče o hygienu, kanalizace a nakládání s pevnými odpady

Východiska opatření

7.35. Udržitelnost rozvoje měst je definována pomocí mnoha parametrů souvisejících s dostupností zásob vody, s kvalitou ovzduší a s environmentální infrastrukturou pro hygienu a nakládání s odpady. V důsledku hustoty uživatelů poskytuje urbanizace, pokud je správně řízena, jedinečnou příležitost pro vytváření udržitelné environmentální infrastruktury, prostřednictvím adekvátní cenové politiky, vzdělávacích programů a spravedlivých mechanizmů zpřístupňování zdrojů, které jsou ekonomicky racionální a environmentálně šetrné. Ve většině rozvojových zemí je však nedostatečná nebo chybějící environmentální infrastruktura odpovědná za velmi rozšířené špatné zdraví a každý rok za velký počet úmrtí, kterým bylo možno předejít. V těchto zemích se podmínky pravděpodobně ještě zhorší v důsledku rostoucích potřeb, které převyšují potenciál vlád pro adekvátní odezvu.

7.36. Integrovaný přístup k zajišťování environmentálně šetrnější infrastruktury v lidských sídlech, zejména pro městskou a venkovskou chudinu, je investicí pro udržitelný rozvoj, která může zlepšit kvalitu života, zvýšit produktivitu, zlepšit zdraví a snížit břemeno investic v léčebné medicíně a pro zmírňování chudoby.

7.37. Většina aktivit, jejichž řízení je možné zlepšit pomocí integrovaného přístupu, je uvedena v Agendě 21 následovně: kapitola 6 (Ochrana a podpora lidského zdraví), kapitoly 9 (Ochrana atmosféry), 18 (Ochrana kvality a zásob sladkovodních zdrojů) a 21 (Environmentálně šetrnější nakládání s pevnými odpady a otázky související s tekutými odpady).

Cíl

7.38. Cílem je zajistit vytvoření adekvátních zařízení environmentální infrastruktury ve všech sídlech do roku 2025. Splnění tohoto cíle vyžaduje, aby všechny rozvojové země začlenily do svých národních strategických programů vytvoření nezbytného technického, finančního a lidského potenciálu, zaměřeného na zajišťování lepší integrace plánování infrastruktury a životního prostředí do roku 2000.

Činnosti

7.39. Všechny země by měly posoudit environmentální vhodnost infrastruktury lidských sídel, vytvořit národní cíle pro udržitelné nakládání s odpady a implementovat environmentálně šetrnější technologie, s cílem zajistit, aby bylo chráněno životní prostředí, lidské zdraví a kvalita života. S pomocí bilaterálních a multilaterálních agentur by měla být posílena infrastruktura sídel a environmentální programy, vytvořené na podporu integrovaného přístupu lidských sídel k plánování, rozvoji, udržování a řízení environmentální infrastruktury (zásobování vodou, hygiena, kanalizace, nakládání s pevnými odpady). Měla by být také posílena koordinace těchto agentur a spolupráce s mezinárodními a národními zástupci místních úřadů, soukromým sektorem a skupinami komunit. Aktivity všech agentur zajišťujících environmentální infrastrukturu by měly, kde je to možné, odrážet přístup k lidským sídlům založený na ekosystémech nebo na metropolitních oblastech, a měly by zahrnovat monitorování, aplikovaný výzkum, vytváření potenciálu, transfer vhodných technologií a technickou spolupráci při různých programových činnostech.

7.40. Mělo by být pomáháno rozvojovým zemím, na národní a místní úrovni, při vytváření integrovaného přístupu k poskytování dodávek vody, energie, hygienických služeb, kanalizace a nakládání s pevnými odpady, a externí agentury pro financování by měly zajistit, aby byl tento přístup uplatňován především při zlepšování environmentální infrastruktury v neformálních sídlech, na základě předpisů a norem, které zohledňují životní podmínky a zdroje v komunitách, kterým má být infrastruktura poskytnuta.

7.41. Všechny země by měly přijmout, pokud budou vhodné, následující principy pro poskytování environmentální infrastruktury:
(a) uplatňování politiky, která minimalizuje, pokud úplně nevylučuje, environmentální škody, kdykoli to bude možné;
(b) zajištění, aby relevantním rozhodnutím předcházelo posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a aby tato rozhodnutí zohledňovala náklady jakýchkoli ekologických následků;
(c) podpora rozvoje v souladu s domorodými postupy a použití technologií vhodných z hlediska místních podmínek;
(d) podpora politiky, zaměřené na obnovení reálné ceny infrastrukturních služeb, a současné uznání potřeby nalezení vhodného přístupu (včetně dotací) pro rozšíření základních služeb do všech domácností;
(e) hledání společných řešení pro environmentální problémy, které ovlivňují více lokalit.

7.42. Je třeba motivovat a usnadňovat šíření informací, vycházejících ze stávajících programů, v zainteresovaných zemích a místních institucích.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.43. Sekretariát Konference provedl odhad většiny nákladů na implementaci aktivit v rámci tohoto programu v ostatních kapitolách. Sekretariát odhaduje průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na technickou pomoc hrazenou mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev na přibližně 50 miliónů USD. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

7.44. Vědecké a technické prostředky v rámci existujících programů by měly být koordinovány, kdekoli to bude možné, a měly by:
(a) urychlovat výzkum v oblasti integrované politiky programů a projektů pro environmentální infrastrukturu, založené na analýze nákladů /přínosů a celkovém dopadu na životní prostředí;
(b) podporovat metody posuzování „efektivní poptávky“, s využitím environmentálních a rozvojových dat jako kritérií pro výběr technologie.

(c) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.45. Všechny země by měly, s pomocí a podporou agentur pro financování, provést vhodná školení a programy s účastí veřejnosti, zaměřené na:
(a) zvyšování povědomí o způsobech, přístupech a přínosech zajišťování environmentálních infrastrukturních zařízení, zvláště mezi domorodými lidmi, ženami, skupinami s nízkými příjmy a chudinou;
(b) vytváření kádrů odborníků s adekvátními schopnostmi pro integrované plánování a údržbu zdrojově efektivních, environmentálně šetrnějších a sociálně přijatelných systémů infrastrukturních služeb;
(c) posilování institucionálního potenciálu místních úřadů a administrativních pracovníků pro integrované zajišťování adekvátních infrastrukturních služeb v partnerství s místními komunitami a soukromým sektorem;
(d) přijetí vhodných právních a regulačních nástrojů, včetně systému křížových dotací (cross-subsidy arrangements), za účelem rozšíření přínosů adekvátní a cenově dostupné environmentální infrastruktury i pro skupiny populace, které tyto služby nemají k dispozici, zvláště pak pro chudé.

E. Podpora udržitelných energetických a dopravních systémů v lidských sídlech

Východiska opatření

7.46. Většina v současné době vyráběné komerční a nekomerční energie se využívá v lidských sídlech a jinak v jejich prospěch a významné procento této energie je využíváno v domácnostech. Rozvojové země v současné době čelí nezbytnosti zvyšování výroby energie, za účelem urychlení rozvoje a zvýšení životní úrovně svého obyvatelstva, přičemž je zároveň třeba snižovat náklady na výrobu energie a znečištění s ní související. Prioritou jakéhokoli opatření určeného na ochranu životního prostředí ve městech musí být zvýšení efektivity využívání energie, za účelem snížení souvisejícího znečišťování a za účelem podpory využívání obnovitelných zdrojů energie.

7.47. Vyspělé země, jakožto největší spotřebitelé energie, čelí potřebě plánování a hospodaření s energií, podpory obnovitelných a alternativních zdrojů energie a vyhodnocování nákladů životního cyklu současných systémů a postupů, neboť mnoho metropolitních oblastí trpí problémy s kvalitou ovzduší které pronikají vše a které souvisejí s ozónem, prachem a oxidem uhelnatým. Příčiny je třeba hledat v technologických nedostatcích a ve zvyšující se spotřebě paliv, způsobené neefektivitou, vysokou demografickou a průmyslovou koncentrací a rychlým zvyšováním počtu motorových vozidel.

7.48. Doprava se podílí na spotřebě komerční energie asi ze 30 procent a na celkové celosvětové spotřebě ropy přibližně 60 procenty. V rozvojových zemích rychlý růst motorizmu a nedostatečné investice do plánování městské dopravy, řízení provozu a jeho infrastruktury, způsobuje stále větší problémy, týkající se nehod a zranění, zdraví, hluku, dopravních zácp a ztráty produktivity, podobné těm, které se objevují v mnoha vyspělých zemích. Všechny tyto problémy mají vážný dopad na městské obyvatelstvo, především na skupiny s nízkými nebo nulovými příjmy.

Cíle

7.49. Cíle spočívají v rozšíření poskytování energeticky efektivnějších technologií a alternativních /obnovitelných zdrojů energie pro lidská sídla a ve snížení negativních dopadů výroby a dopadů využívání energie na lidské zdraví a na životní prostředí.

Činnosti

7.50. Základní činnosti relevantní pro tuto programovou oblast jsou zahrnuty v kapitole 9 (Ochrana ovzduší), programová oblast B, podprogram 1 (Rozvoj, efektivita a spotřeba energie) a podprogram 2 (Doprava).

7.51. Komplexní přístup k rozvoji lidských sídel by měl zahrnovat podporu udržitelného rozvoje energie ve všech zemích následovně:
(a) Rozvojové země by především měly:
(i) formulovat národní akční programy, za účelem prosazení a podpory opětovného zalesňování a regenerace lesů, s cílem dosáhnout trvalého uspokojování potřeb energie z biomasy, z hlediska skupin s nízkými příjmy v městských oblastech a venkovské chudiny, především žen a dětí;
(ii) formulovat národní akční programy za účelem podpory integrovaného rozvoje energeticky úsporných technologií a technologií využívajících obnovitelné zdroje energie, především využívání solárních, vodních zdrojů, větru a biomasy;
(iii) podporovat rozšiřování a komercionalizaci technologií využívání obnovitelných zdrojů energie, prostřednictvím vhodných opatření, mimo jiné, fiskálních mechanizmů a mechanizmů transferu technologií;
(iv) provádět informační a školící programy zaměřené na výrobce a uživatele, za účelem podpory energeticky úsporných metod a energeticky efektivních spotřebičů;

(b) Mezinárodní organizace a bilaterální dárci by měli:
(i) podporovat rozvojové země při implementování národních energetických programů, za účelem dosažení širokého využití energeticky úsporných technologií a technologií využívajících obnovitelné zdroje energie, především využití solárních, vodních zdrojů, větru a biomasy;
(ii) poskytovat přístup k výsledkům výzkumu a rozvoje, za účelem zvýšení efektivity využívání energie v lidských sídlech.

7.52. Komplexní přístup k plánování a řízení městské dopravy by měl ve všech zemích spočívat v podporování efektivních a environmentálně šetrnějších městských dopravních systémů. Za tímto účelem by všechny země měly:
(a) integrovat plánování územního využití a dopravy, za účelem podpory takového charakteru rozvoje, který snižuje potřebu transportu;
(b) přijmout programy městské dopravy upřednostňující vhodnou vysoce obsazenou veřejnou dopravu;
(c) podporovat bezmotorové druhy dopravy zajišťováním, pokud to bude vhodné, bezpečných cyklistických stezek a pěších cest v městských a příměstských centrech;
(d) zaměřit zvláštní pozornost na efektivní řízení provozu, účinný provoz veř ejné dopravy a na udržování dopravní infrastruktury;
(e) podporovat výměnu informací mezi zeměmi a zástupci místních a metropolitních oblastí;
(f) přehodnotit současné vzory spotřeby a výroby, za účelem snížení využívání energie a národních zdrojů.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.53. Sekretariát Konference provedl odhad nákladů na implementaci činností v tomto programu v rámci kapitoly 9 (Ochrana ovzduší).

(b) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.54. Za účelem zvýšení schopností odborníků a institucí v oblasti energetických služeb a dopravy, by všechny země měly vhodným způsobem:
(a) zabezpečovat školení na pracovišti i jiného druhu pro vládní úředníky, plánovače, dopravní inženýry a manažery zúčastněné na dodávkách energie a na dopravě;
(b) zvýšit veřejné povědomí o dopadech dopravy a různých způsobů cestování na životní prostředí, prostřednictvím kampaní v masmédiích a podpory iniciativ nevládních organizací a komunit, podporujících využívání bezmotorových dopravních prostředků, hromadné dopravy a zlepšení opatření pro bezpečnost provozu;
(c) posílit regionální, národní, státní / provinční a soukromé instituce, které poskytují vzdělání, osvětu a školení o plánování a řízení dodávek energie a městské dopravy.

F. Podpora plánování a řízení lidských sídel
v oblastech náchylných ke katastrofám

Východiska opatření

7.55. Přírodní katastrofy způsobují ztráty na životech, rozvrat ekonomických aktivit a produktivity měst, především u velmi citlivých skupin s nízkými příjmy, a škody na životním prostředí, jako jsou ztráty úrodné zemědělské půdy a kontaminace vodních zdrojů, a mohou vést k rozsáhlému přesídlování obyvatelstva. Odhaduje se, že v posledních dvou desetiletích způsobily asi 3 milióny úmrtí a ovlivnily 800 miliónů lidí. Celosvětové ekonomické ztráty odhadla Kancelář OSN pro koordinaci pomoci při živelných pohromách na 30-50 miliard USD ročně.

7.56. Valné shromáždění OSN vyhlásilo v rezoluci č. 44/236 90. léta za Mezinárodní desetiletí snižování přírodních katastrof. Cíle tohoto desetiletí {7} mají vztah k cílům této programové oblasti.

7.57. Kromě již uvedeného, existuje naléhavá potřeba prevence a snižování člověkem způsobených katastrof anebo katastrof způsobených, mimo jiné, průmyslem, nikoli- bezpečnou výrobou jaderné energie a toxickými odpady (viz kapitolu 6 Agendy 21).

Cíl

7.58. Cílem je umožnit všem zemím, zejména těm, které jsou náchylné ke katastrofám, zmírnit negativní dopady přírodních a člověkem způsobených katastrof na lidská sídla, národní ekonomiky a životní prostředí.

Činnosti

7.59. Tuto programovou oblast je možno rozdělit na tři rozlišené části, konkrétně na rozvoj „kultury bezpečnosti“, prekatastrofické plánování a postkatastrofickou obnovu.

(a) Rozvoj kultury bezpečnosti

7.60. Na podporu „kultury bezpečnosti“ ve všech zemích, zejména pak těch, které jsou náchylné ke katastrofám, by měly být vykonány následující činnosti:
(a) zkompletování národních a místních studií povahy a výskytu přírodních katastrof, jejich dopadu na lidi a ekonomické aktivity, a účinků nepřiměřené výstavby a územního využití v rizikových oblastech a sociálních a ekonomických výhod adekvátního prekatastrofického plánování;
(b) implementace celonárodních a místních osvětových kampaní, prostřednictvím všech dostupných médií, převádějících výše uvedené poznatky do informací snadno srozumitelných pro širokou veřejnost a pro obyvatele přímo vystavené rizikům;
(c) posílení anebo vytvoření celosvětových, regionálních, národních a místních systémů včasného varování pro výstrahu obyvatel před hrozícími katastrofami;
(d) identifikace oblastí environmentálních katastrof způsobených průmyslem na národní a mezinárodní úrovni a implementace strategií zaměřených na regeneraci těchto oblastí prostřednictvím, mimo jiné:
(i) restrukturalizace ekonomických aktivit a podpory nových pracovních příležitostí v environmentálně příznivých odvětvích;
(ii) podpory úzké spolupráce mezi vládními a místními úřady, místními komunitami a nevládními organizacemi a soukromým obchodem;
(iii) vytvoření a vynucování přísných norem kontroly životního prost ředí.

(b) Rozvoj prekatastrofického plánování

7.61. Prekatastrofické plánování by mělo ve všech zemích tvořit integrální součást plánování lidských sídel. Mělo by zahrnovat následující činnosti:
(a) provedení úplného výzkumu mnohočetných rizik a zranitelnosti lidských sídel a jejich infrastruktury, včetně vody a kanalizace, komunikací a dopravních sítí, neboť jeden druh snižování rizik může zvýšit zranitelnost z hlediska jiného nebezpečí (např. dům, vyrobený ze dřeva, odolný vůči zemětřesení bude citlivější na větrné bouře);
(b) vytvoření metodologií pro určování rizik a zranitelnosti v rámci specifických lidských sídel a zahrnutí snižování rizika a zranitelnosti do procesu plánování a správy lidských sídel;
(c) přesměrování nevhodného nového rozvoje a lidských sídel do oblastí, které nejsou náchylné ke katastrofám;
(d) příprava směrnic upravujících umístění, projektování a provoz potenciálně rizikového průmyslu a jiných aktivit;
(e) vytvoření nástrojů (právních, ekonomických atd.) na podporu rozvoje citlivého vůči katastrofám, včetně prostředků které zajistí, aby omezení variant rozvoje nebylo na újmu majitelům nebo aby zahrnovalo alternativní způsoby kompenzace;
(f) další rozvoj a šíření informací o stavebních materiálech a technologiích odolných vůči katastrofám, a to obecně pro stavby a veřejné práce;
(g) vytvoření školících programů pro dodavatele a stavitele o stavebních metodách odolných vůči katastrofám. Některé programy by měly být zaměřeny především na malé podniky, které provádějí stavbu většiny bytových domů a dalších malých budov v rozvojových zemích, jakož i na venkovské obyvatelstvo, které si staví vlastní domy;
(h) vytvoření školících programů pro bezpečnostní techniky (místní manažery pro stav nouze-emergency site managers), pro nevládní organizace a skupiny komunit, které by pokryly všechny aspekty zmírňování katastrof, včetně městských pátracích a záchranných služeb, pohotovostních komunikací, metod včasného varování a prekatastrofického plánování;
(i) vytvoření postupů a metod, které by umožnily místním komunitám získat informace o rizikových objektech nebo situacích v těchto oblastech, a usnadnění jejich účasti v systémech pro včasné varování a zmírňování katastrof a v procedurách a plánech protiopatření;
(j) příprava akčních plánů pro rekonstrukci sídel, zvláště pro rekonstrukci životně důležitých tras v komunitách.

(c) Iniciování plánů postkatastrofické obnovy a regenerace

7.62. Mezinárodní společenství, jako hlavní partner při obnově a regeneraci po katastrofách by mělo zajistit, aby země postižené katastrofami získaly největší prospěch z přidělených fondů vykonáním následujících činností:
(a) provedení výzkumu předchozích zkušeností, týkajících se sociálních a ekonomických aspektů postkatastrofické obnovy, a přijetí efektivních strategií a směrnic pro postkatastrofickou obnovu, se zvláštní pozorností zaměřenou, při rozdělování omezených zdrojů pro rekonstrukci, na strategie určené pro rozvoj a na příležitosti, které postkatasrofická obnova poskytuje pro zavedení udržitelných vzorů osídlování;
(b) příprava a šíření mezinárodních směrnic pro adaptaci na národní a místní potřeby;
(c) podpora úsilí národních vlád o iniciování plánů pro neočekávané události z hlediska postkatastrofické obnovy a regenerace, za účasti zasažených komunit.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.63. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 50 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

7.64. Vědci a inženýři specializující se na tento obor v rozvojových i ve vyspělých zemích by měli spolupracovat s městskými a regionálními plánovači, za účelem poskytování a získávání základních poznatků a způsobů zmírňování ztrát způsobených katastrofami a environmentálně nevhodným rozvojem.

(c) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.65. Rozvojové země by měly provést školící programy zaměřené na stavební metody odolné vůči katastrofám, určené pro dodavatele a stavitele, kteří provádějí stavbu většiny obytných domů v rozvojových zemích. Tyto programy by se měly zaměřit na malé podniky, které provádějí stavbu většiny obytných domů v rozvojových zemích.

7.66. Školící programy by měly být rozšířeny na vládní úředníky a plánovače, komunity a nevládní organizace, s cílem pokrýt všechny aspekty zmírňování následků katastrof, jako jsou metody včasného varování, prekatastrofické plánování a výstavba, postkatastrofická výstavba a regenerace.

G. Podpora udržitelných aktivit stavebního průmyslu

Východiska opatření

7.67. Aktivity stavebního sektoru mají zásadní význam pro splnění národních cílů socio-ekonomického rozvoje v oblasti poskytování přístřeší, infrastruktury a zaměstnanosti. Mohou však být velkým zdrojem environmentálních škod z hlediska vyčerpávání národní základny zdrojů, poškozování či zhoršování kvality křehkých ekozón, chemického znečištění a využívání stavebních materiálů škodlivých pro lidské zdraví.

Cíle

7.68. Cílem je, za prvé, přijmout politiky a technologie a zajistit výměnu informací umožňující, aby stavební sektor plnil cíle rozvoje lidských zdrojů a zároveň předcházel škodlivým vedlejším účinkům na lidské zdraví a biosféru a, za druhé, zvýšit potenciál stavebního sektoru pro tvorbu pracovních míst. Vlády by měly při plnění těchto cílů úzce spolupracovat se soukromým sektorem.

Činnosti

7.69. Všechny země by měly, vhodným způsobem a v souladu s národními plány, cíli a prioritami:
(a) vytvářet a posilovat domácí průmysl stavebních materiálů, založený, jak nejvíce to bude možné, na vstupech z lokálně dostupných přírodních zdrojů;
(b) formulovat programy pro zvýšení využívání místních materiálů stavebním sektorem, prostřednictvím rozšíření technické podpory a systémů stimulujících zvýšení schopností a ekonomické životaschopnosti malých a neformálních provozů, které využívají tyto materiály a tradiční stavební metody;
(c) přijmout normy a jiná regulační opatření, které podpoří zvýšené využívání energeticky efektivních projektů a technologií a udržitelné využívání přírodních zdrojů ekonomicky a environmentálně vhodným způsobem;
(d) formulovat vhodné politiky využívání území a zavést předpisy pro plánování, zaměřené na ochranu ekologicky citlivých zón před jejich fyzikálním rozkladem způsobeným výstavbou nebo souvisejícími činnostmi;
(e) podporovat využívání pracovně náročných technologií výstavby a údržby, které vytvářejí pracovní příležitosti ve stavebnictví pro nedostatečně zaměstnanou pracovní sílu nacházející se ve většině velkých měst, přičemž současně podporují rozvoj schopností ve stavebním sektoru;
(f) vytvářet politiky a metody působení na neformální sektor a svépomocné stavitele domů přijetím opatření, které by zvýšily cenovou dostupnost stavebních materiálů pro městskou a venkovskou chudinu, prostřednictvím, mimo jiné, úvěrových systémů a hromadného obstarávání stavebních materiálů, určených k prodeji malým stavitelům a komunitám.

7.70. Všechny země by měly:
(a) podporovat volnou výměnu informací o celém rozsahu environmentálních a zdravotních aspektů stavebnictví, včetně vytváření a šíření databází o škodlivých vlivech stavebních materiálů na životní prostředí, a to prostřednictvím společného úsilí soukromého a veřejného sektoru;
(b) podporovat vytváření a šíření databází o škodlivých vlivech stavebních materiálů na životní prostředí a zdraví a vytvořit legislativu a finanční stimuly na podporu recyklace energeticky náročných materiálů ve stavebním průmyslu a využívání odpadové energie v metodách výroby stavebních materiálů;
(c) podporovat využívání ekonomických nástrojů, jako jsou poplatky za produkty odrazující od používání stavebních materiálů a výrobků, které způsobují během svého životního cyklu znečištění;
(d) podporovat výměnu informací a transfer vhodných technologií mezi všemi zeměmi, se zvláštní pozorností věnovanou rozvojovým zemím, v oblasti hospodaření se zdroji ve stavebnictví, zejména s neobnovitelnými zdroji;
(e) podporovat výzkum ve stavebním průmyslu a v souvisejících činnostech a vytvářet a posilovat instituce působící v tomto odvětví.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.71. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 40 miliard USD, včetně přibližně 4 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu

7.72. Mezinárodní podpůrné a finanční agentury by měly pomáhat rozvojovým zemím při zkvalitňování technických a manažerských schopností malých podnikatelů a odborných schopností provozovatelů a inspektorů v průmyslu stavebních materiálů, za použití rozmanitých metod školení. Těmto zemím je také třeba pomoci při vytváření programů motivace k využívání bezodpadových a čistých technologií, prostřednictvím vhodného transferu technologií.

7.73. Ve všech zemích by měly být vytvářeny vhodné všeobecné vzdělávací programy, za účelem zvýšení povědomí stavitelů o dostupných udržitelných technologiích.

7.74. Místní úřady se vyzývají, aby se zhostily pionýrské úlohy při podporování většího využívání environmentálně šetrnějších stavebních materiálů a stavebních technologií, např. prováděním inovativní politiky zásobování.

H. Podpora rozvoje lidských zdrojů a vytváření potenciálu pro rozvoj lidských sídel

Východiska opatření

7.75. Většina zemí čelí kromě nedostatku specializovaného odborného potenciálu v oblastech bydlení, správy sídel, hospodaření s územím, infrastruktury, stavebnictví, energetiky, dopravy a prekatastrofického plánování a obnovy, třem průřezovým nedostatkům, týkajícím se rozvoje lidských zdrojů a vytváření potenciálu. Prvním je absence politického prostředí umožňujícího integraci zdrojů a činností ve veřejném a soukromém sektoru a v komunitách nebo v sociálním sektoru; druhým je slabost specializovaných institucí pro školení a výzkum; a třetím je nedostatečný potenciál pro technické školení a pomoc pro komunity s nízkými příjmy jak ve městech, tak na venkově.

Cíl

7.76. Cílem je zlepšit ve všech zemích rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu zvýšením personálního a institucionálního potenciálu všech subjektů, především domorodých lidí a žen, účastnících se na rozvoji lidských sídel. V této souvislosti by měly být brány v úvahu tradiční kulturní postupy domorodých lidí a jejich vztah k životnímu prostředí.

Činnosti

7.77. Ve všech programových oblastech této kapitoly byl rozebrán specifický rozvoj lidských zdrojů a vytváření potenciálu. Obecněji vzato by však měly být učiněny další kroky k posílení těchto aktivit. Aby tak bylo možno učinit, měly by všechny země podle vhodnosti provést následující opatření:
(a) posílení rozvoje lidských zdrojů a potenciálu veřejných institucí, prostřednictvím technické pomoci a mezinárodní spolupráce, aby bylo do roku 2000 dosaženo významného zvýšení efektivity vládních aktivit;
(b) vytvoření politického prostředí umožňujícího a podporujícího partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a komunitami;
(c) poskytnutí zvýšeného školení a technické pomoci institucím poskytujícím školení pro techniky, odborníky a administrativní pracovníky a pro jmenované, volené a profesionální členy místních úřadů a posílení jejich potenciálu pro řešení prioritních potřeb školení, především s ohledem na sociální, ekonomické a environmentální aspekty rozvoje lidských sídel;
(d) poskytnutí přímé pomoci pro rozvoj lidských sídel na úrovni komunit, mimo jiné prostřednictvím:
(i) posílení a podpory programů pro sociální mobilizaci a zvyšování povědomí o potenciálu žen a mládeže pro činnosti související s lidskými sídly;
(ii) usnadnění koordinace činností žen, mládeže, skupin komunit a nevládních organizací v rámci rozvoje lidských sídel;
(iii) podpory výzkumu ženských programů a jiných skupin a vyhodnocení pokroku dosaženého při identifikaci překážek a potřebné pomoci;

(e) podpora začlenění integrované péče o životní prostředí do obecných aktivit místních úřadů.

7.78. Mezinárodní organizace i nevládní organizace by měly podporovat výše uvedené činnosti, prostřednictvím, mimo jiné, posilování subregionálních školících institucí, poskytování aktualizovaných školících materiálů a šíření výsledků úspěšných aktivit, programů a projektů, zaměřených na lidské zdroje.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

7.79. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 65 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

7.80. Je třeba kombinovat formální školení a neformální typy rozvoje lidských zdrojů a vytváření potenciálu, a měly by být využívány metody školení zaměřené na uživatele, aktuální školící materiály a moderní audio-vizuální komunikační systémy.