MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ NÁSTROJE A MECHANISMY

Východiska opatření

39.1. Uznává se, že by měly být vzaty v úvahu následující velmi důležité aspekty univerzálního, mnohostranného i dvoustranného procesu uzavírání smluv:
(a) další rozvoj mezinárodního práva udržitelného rozvoje se zvláštní pozorností věnovanou křehké rovnováze mezi zájmy životního prostředí a rozvoje;
(b) nutnost objasnit a posílit vztah stávajících mezinárodních nástrojů nebo dohod v oblasti životního prostředí a relevantních sociálních a ekonomických dohod nebo nástrojů, s ohledem na zvláštní potřeby rozvojových zemí;
(c) na globální úrovni - esenciální důležitost spoluúčasti a přispění všech států včetně rozvojových zemí k uzavírání smluv v oblasti mezinárodního práva a udržitelného rozvoje. Mnohé ze stávajících mezinárodních právních nástrojů a dohod v oblasti životního prostředí byla vypracovány bez adekvátní spoluúčasti a přispění rozvojových zemí, a proto může být potřebné je revidovat tak, aby odrážely obavy a zájmy rozvojový ch zemí a zajistit tak vyvážené řízení těchto nástrojů a dohod;
(d) rozvojovým zemím by měla být poskytnuta rovněž technická pomoc, v jejich snahách o zvýšení potenciálu jejich národní legislativy v oblasti environmentálního práva;
(e) budoucí projekty zaměřené na rozvoj a kodifikaci mezinárodního práva v oblasti udržitelného rozvoje by měly brát v úvahu výsledky pokračující práce Mezinárodní právní komise;
(f) všechna jednání zaměřená na rozvoj a kodifikaci mezinárodního práva v oblasti udržitelného rozvoje by v principu měla být vedena na univerzálním základě, s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám v různých regionech.

Cíle

39.2. Celkovým cílem kritického posouzení a rozvoje mezinárodního environmentálního práva by mělo být vyhodnocení a podporování účinnosti těchto zákonů a podpora integrace environmentální a rozvojové politiky prostřednictvím účinných mezinárodních dohod nebo nástrojů se zřetelem jak na univerzální principy, tak i na zvláštní a diferencované potřeby a zájmy všech zemí.

39.3. Specifické cíle jsou:
(a) identifikovat a řešit problémy které některým státům, zejména pak rozvojovým zemím brání ve spoluúčasti nebo v náležité implementaci mezinárodních dohod nebo nástrojů a v případech kdy je to vhodné, je kriticky posoudit a upravit k účelům integrace zájmů životního prostředí a rozvoje a stanovení racionální základny pro implementaci těchto dohod a nástrojů;.
(b) stanovit priority tvorby legislativy udržitelného rozvoje na globální, regionální i subregionální úrovni, a posílit účinnost mezinárodního práva v této oblasti zejména integrací zájmů životního prostředí a rozvoje;
(c) podněcovat a podporovat účinnou spoluúčast všech zainteresovaných států, zejména rozvojových zemí, do procesu vyjednávání, implementace, kritického posuzování a administrace mezinárodních dohod nebo nástrojů, včetně vhodných opatření v oblasti technické a finanční pomoci a dalších dostupných mechanismů vhodných pro tento účel, a v případech kdy je to vhodné, využívat odstupňované závazky;
(d) postupným rozvojem univerzálně a mnohostranně vyjednaných dohod nebo nástrojů podporovat mezinárodní normy ochrany životního prostředí, které berou v úvahu odlišnou situaci a možnosti jednotlivých států. Státy uznávají, že environmentální politiky by se měly zabývat základními příčinami degradace životního prostředí a tím preventivně zabránit tomu, aby environmentální opatření vyústila do zbytečného omezování obchodu. Opatření obchodní politiky, které sledují environmentální cíle, by neměla sloužit k svévolné, neodůvodněné diskriminaci či ke skryté restrikci mezinárodního obchodu. Jednostranné akce usilující o řešení environmentálních problémů mimo rámec jurisdikce importujícího státu by měly být vyloučeny. Environmentální opatření pro řešení mezinárodních environmentálních problémů by měla v maximálně možné míře vycházet z mezinárodního konsensu. Pro efektivní fungování opatření přijatých jednotlivými státy zaměřených na dosažení určitých environmentálních cílů může být v některých případech nutné přijetí určitých opatření v oblasti obchodu. Pokud takováto opatření budou považována za nezbytná pro posílení environmentální politiky, měly by být uplatněny určité principy a pravidla. K nim mj. patří princip nediskriminování, a princip, že přijatá obchodní opatření by měla minimalizovat restrikce obchodu při dosažení daných cílů, povinnost zajistit transparentnost využívání obchodních opatření vzhledem k životnímu prostředí, povinnost adekvátně oznamovat přijaté národní předpisy, a nutnost brát zvláštní ohledy na zvláštní podmínky a požadavky rozvoje rozvojových zemí usilujících o implementaci mezinárodně přijatých environmentálních cílů;
(e) zajistit účinnou, bezodkladnou a úplnou implementaci právně závazných nástrojů a usnadnit včasné kritické posouzení a přizpůsobení dohod a nástrojů ze strany zainteresovaných smluvních stran, přičemž jsou brány v úvahu zvláštní potřeby a zájmy všech států, zejména rozvojových zemí;
(f) zdokonalit účinnost institucí, mechanismů a postupů sloužících k administraci dohod a nástrojů;
(g) identifikovat skutečné nebo potenciální konflikty a předcházet jim, zejména mezi environmentálními a sociálně-ekonomickými dohodami a nástroji, a to s ohledem na zajištění konzistentnosti těchto dohod a nástrojů. V případě vzniku konfliktu by měl být dosažen vhodný smír;
(h) studovat a zvažovat rozšíření a posílení potenciálu jednotlivých mechanismů, mj. mechanismů systému OSN k usnadnění, v případech kdy to bude vhodné a dohodnuté zainteresovanými stranami, identifikace, předcházení a smiřování mezinárodních sporů v oblasti udržitelného rozvoje, a to při náležitém respektování stávajících dvoustranných i mnohostranných dohod týkajících se smiřování takovýchto sporů.

Činnosti

39.4. Činnosti a prostředky pro implementaci by měly být zvažovány ve světle výše uvedených východisek opatření a cílů, aniž by tím bylo dotčeno právo každého státu předkládat v tomto ohledu Valnému shromáždění další návrhy. Tyto návrhy by měly být reprodukovány ve zvláštní kompilaci o udržitelném rozvoji.

A. Kritické posuzování, vyhodnocování a oblasti činnosti mezinárodního práva udržitelného rozvoje

39.5. Při zajišťování účinné participace všech zainteresovaných států by smluvní strany měly v pravidelných intervalech kriticky posuzovat a vyhodnocovat jak dosavadní fungování a účinnost stávajících mezinárodních dohod nebo nástrojů, tak priority pro budoucí tvorbu práva udržitelného rozvoje. Patří sem přezkoumání proveditelnosti vypracování všeobecných práv a povinností států, podle vhodnosti v oblasti udržitelného rozvoje, podle ustanovení rezoluce č. 44/228 Valného shromáždění. V některých případech by pozornost měla být věnována možnosti brát v úvahu měnící se podmínky prostřednictvím diferencovaných závazků nebo postupného zavádění. Jednou z možností řešit tento úkol je postup již dříve využívaný v rámci UNEP, kdy se právní experti určení svými vládami budou moci ve vhodných intervalech dohodnutých v budoucnu jednat z hledisek širších environmentálních a rozvojových perspektiv.

39.6. Měla by být zvážena opatření umožňující v souladu s mezinárodním právem v době válečných konfliktů zabývat se rozsáhlou destrukcí životního prostředí, kterou nelze ospravedlnit v souladu s mezinárodním právem. Vhodným fórem pro tyto problémy je Valné shromáždění a jeho šestý výbor. V úvahu by rovněž měla být brána zvláštní kompetence a úloha Mezinárodního výboru Červeného kříže.

39.7. S ohledem na nezbytnost zajištění bezpečnosti a environmentální nezávadnosti jaderné energie, a s cílem posílit mezinárodní spolupráci v této oblasti by mělo být usilovat o završení jednání o Úmluvě o jaderné bezpečnosti, probíhajících v rámci Mezinárodního úřadu pro atomovou energii.

B. Mechanismy implementace

39.8. Smluvní strany mezinárodních dohod by měly zvážit procedury a mechanismy na podporování účinné, úplné a bezodkladné implementace těchto dohod a pro kritické posuzování této implementace. K tomuto účelu by jednotlivé státy, mimo jiné, měly:
(a) vytvořit účinné a praktické systémy podávání zpráv o účinné, úplné a bezodkladné implementaci mezinárodních právních nástrojů;
(b) uvážit vhodné způsoby, jejichž prostřednictvím by relevantní mezinárodní orgány jako je např. UNEP, mohly přispět k dalšímu rozvoji těchto mechanismů.

C. Účinné zapojení do tvorby mezinárodního práva

39.9. Všechny tyto i další aktivity, které by mohly být realizovány v budoucnosti a které jsou založeny na výše uvedených cílech a východiskách opatření a které by měly být realizovány za účinného přispění všech států, zejména rozvojových zemí, by měly být zajištěny přiměřenou technickou anebo finanční pomocí. Rozvojovým zemím by měla být poskytnuta podpora formou výhodnější výchozí pozice nejen v jejich snaze implementovat mezinárodní dohody nebo nástroje, ale také při jejich aktivním zapojování se do vyjednávání nových - nebo do revidování stávajících - dohod nebo nástrojů - a spolupodílet se na skutečných mezinárodních operacích podle těchto dohod a nástrojů. Součástí této podpory by měla být pomoc při získávání odborných zkušeností a poznatků v oblasti mezinárodního práva, zejména pokud jde o udržitelný rozvoj, a dále zabezpečení přístupu k nezbytným referenčním informacím a vědeckým a technickým odborným poznatkům.

D. Spory v oblasti udržitelného rozvoje

39.10. Pokud jde o předcházení a smiřování sporů, jednotlivé státy by měly dále studovat a zvažovat metody umožňující rozšířit škálu postupů dostupných v současnosti a zefektivnit je; měly by přitom vzít v úvahu mj. zkušenosti z fungování stávajících mezinárodních dohod, nástrojů nebo institucí, a tam, kde je to vhodné, i mechanismy jejich implementace, které by mohly sloužit jako variantní postupy předcházení a smiřování konfliktů. Patří sem mechanismy a postupy výměny informací, notifikace (oznamování) a konzultování v situacích, které by mohly vyvolat spory s jinými státy v oblasti udržitelného rozvoje, a mechanismy a postupy využívání účinných mírových prostředků řešení sporů v souladu s Chartou OSN, včetně postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru v případech kdy je to hodné; tyto mechanismy a postupy by měly být zahrnuty do smluv, které souvisí s udržitelným rozvojem.