PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ, VEŘEJNÉHO POVĚDOMÍ A ODBORNÉHO ŠKOLENÍ

ÚVOD

36.1. Vzdělávání, zvyšování veřejného povědomí a odborné školení prostupují prakticky všemi oblastmi Agendy 21, přičemž ještě úžeji jsou spojeny s částmi, týkajícími se uspokojování základních potřeb, vytváření potenciálu, dat a informací, vědy a úlohy důležitých skupin. Tato kapitola obsahuje široké, obecné návrhy, zatímco specifická doporučení související s problémy jednotlivých odvětví se nacházejí v ostatních kapitolách. Základní principy návrhů v tomto dokumentu jsou uvedeny v Deklaraci a Doporučeních Tbilisské mezivládní konference o environmentálním vzdělávání, {1} organizované UNESCO a UNEP, která se konala v roce 1977.

36.2. V této kapitole jsou popsány následující programové oblasti:
(a) změna orientace vzdělávání směrem k udržitelnému rozvoji;
(b) zvyšování veřejného povědomí;
(c) podpora odborného školení.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Změna orientace vzdělávání směrem k udržitelnému rozvoji

Východiska opatření

36.3. Vzdělávání, včetně formálního, veřejné povědomí a odborné školení je třeba pojímat jako proces, prostřednictvím kterého mohou lidské bytosti a společnosti dosáhnout největšího potenciálu. Vzdělání má zásadní význam pro podporování udržitelného rozvoje a zlepšování potenciálu lidí pro řešení problémů životního prostředí a rozvoje. Zatímco základní vzdělání poskytuje základ pro jakékoli jiné environmentální nebo rozvojové vzdělání, vzdělávání v oblasti životního prostředí a rozvoje je třeba zahrnout do vzdělávání jako jeho základní součást. Jak formální, tak neformální vzdělávání jsou nenahraditelnými faktory pro změny lidských postojů, aby měli potenciál pro posuzování a řešení otázek udržitelného rozvoje. Je také velmi důležité pro získání environmentálního a etického povědomí, hodnot a postojů, schopností a chování konzistentních s udržitelným rozvojem a pro efektivní účast veřejnosti na rozhodování. Aby bylo efektivní, mělo by environmentální a rozvojové vzdělávání řešit otázky dynamiky fyzikálního /biologického a socio-ekonomického prostředí i lidského (což může zahrnovat duševní) rozvoje, mělo by být integrováno ve všech oborech a mělo by využívat formálních i neformálních metod a efektivních prostředků komunikace.

Cíle

36.4. S ohledem na fakt, že si země, regionální a mezinárodní organizace vytvoří své vlastní priority a rozvrhy pro implementaci v souladu se svými potřebami, politikou a programy, se navrhují následující cíle:
(a) podporovat doporučení vycházející ze Světové konference o vzdělání pro všechny: Uspokojování základních potřeb vzdělání {2} (Jomtien, Thajsko, 5. - 9. března 1990) a maximálně usilovat o zajištění univerzálního přístupu k zá kladnímu vzdělání a dosáhnout, aby mělo základní vzdělání alespoň 80 procent dívek a 80 procent chlapců ve věku pro základní školu, prostřednictvím formálního učení nebo neformálního vzdělávání a snížit úroveň negramotnosti mezi dospělými alespoň na polovinu její úrovně z roku 1990. Úsilí by mělo být zaměřeno na snížení vysokých úrovní negramotnosti a na napravení nedostatku základního vzdělání žen a mělo by přivést úroveň jejich gramotnosti na úroveň mužskou;
(b) dosáhnout co možná nejdříve povědomí o životním prostředí a o rozvoji ve všech sektorech společnosti po celém světě;
(c) maximálně usilovat o zpřístupnění environmentálního a rozvojového vzdělání, ve vazbě se sociálním vzděláním, všem lidem od základní školy až do dospělosti;
(d) podporovat integraci koncepcí životního prostředí a rozvoje, včetně demografie, do všech vzdělávacích programů, a to především analýzu příčin hlavních environmentálních a rozvojových problémů v místních souvislostech, přičemž je třeba vycházet z nejlepších dostupných vědeckých důkazů a jiných vhodných zdrojů poznatků a klást zvláštní důraz na další školení tvůrců rozhodnutí na všech úrovních.

Činnosti

36.5. S ohledem na fakt, že si země, regionální a mezinárodní organizace vytvoří své vlastní priority a rozvrhy pro implementaci v souladu se svými potřebami, politikou a programy, se navrhují následující činnosti:
(a) všechny země se vyzývají, aby podporovaly doporučení Jomtienské konference a vyvinuly velké úsilí o zajištění jejího Rámce pro opatření. To by zahrnovalo přípravu národních strategií a opatření pro uspokojování základních potřeb vzdělání, univerzalizaci přístupu a podporu rovnosti, rozšíření prostředků a rozsahu vzdělávání, vytvoření podpůrného politického kontextu, mobilizaci zdrojů a posílení mezinárodní spolupráce pro nápravu stávajících ekonomických, sociálních nesrovnalostí a rozdílů mezi pohlavími, které jsou v rozporu s těmito cíli. Nevládní organizace by mohly významně přispět k vytváření a implementaci vzdělávacích programů a je třeba jejich úlohu uznávat;
(b) vlády by měly vyvinout velké úsilí aktualizovat a připravit v následujících třech letech strategie zaměřené na integraci životního prostředí a rozvoje, jakožto průřezových problémů, do vzdělání na všech úrovních. Toho by mělo být dosaženo ve spolupráci se všemi sektory společnosti. Strategie by měly stanovit politiku a činnosti a identifikovat potřeby, náklady, prostředky a časové rozvrhy pro jejich implementaci, vyhodnocení a přezkoumání. Je třeba důkladně přezkoumat osnovy, s cílem zajistit víceoborový přístup, včetně environmentálních a rozvojových problémů a jejich socio-kulturních a demografických aspektů a vazeb. Náležitý ohled je třeba brát na potřeby komunit a členitý systém poznatků, včetně vědecké, kulturní a sociální senzitivity;
(c) země se vyzývají, aby vytvořily národní poradní orgány nebo kulaté stoly pro environmentální vzdělávání, reprezentující různé zájmy životního prostředí, rozvoje, vzdělávání, pohlaví a jiné zájmy, včetně nevládních organizací, s cílem podnítit partnerství, pomoci mobilizovat zdroje a poskytnout zdroj informací a ohnisko pro mezinárodní vazby. Tyto orgány by pomohly mobilizovat různé skupiny populace a komunity a usnadňovat jim posuzování svých potřeb a získání nezbytných schopností pro vytváření a implementaci vlastních environmentálních a rozvojových iniciativ;
(d) úřady pro vzdělávání se vyzývají, aby, s vhodnou pomocí skupin komunit nebo nevládních organizací, pomáhaly při školících programech pro období před nástupem do zaměstnání nebo při zaměstnání pro všechny učitele, administrativní pracovníky a pracovníky pro plánování vzdělání i pro neformální učitele ve všech sektorech nebo aby tyto programy samy vytvářely, přičemž je třeba, aby řešily otázky povahy a metod environmentálního a rozvojového vzdělávání a využily relevantních zkušeností nevládních organizací;
(e) relevantní úřady by měly zajistit, aby se všem školám dostalo pomoci při vytváření pracovních plánů pro činnosti v oblasti životního prostředí, a to za účasti studentů a personálu. Školy by měly zapojit školní dě ti do místních a regionálních studií v oblasti zdraví životního prostředí, včetně bezpečné pitné vody, hygieny, potravin a ekosystémů a do relevantních aktivit, přičemž je třeba spojit tyto studie se službami a výzkumy v národních parcích, rezervacích divoké přírody, v ekologicky významných lokalitách, atd.;
(f) úřady pro vzdělávání by měly podporovat osvědčené metody vzdělávání a rozvoj inovativních metod pro vzdělávací rámce. Měly by také uznat vhodné tradiční vzdělávací systémy v místních komunitách;
(g) do dvou let by měl být v rámci systému OSN provedeno komplexní přezkoumání jeho vzdělávacích programů, včetně školení a veřejného povědomí, s cílem znovu posoudit priority a přerozdělit zdroje. Program mezinárodního environmentálního vzdělávání UNESCO /UNEP by měl, ve spolupráci s vhodnými orgány systému OSN, vládami, nevládními organizacemi a dalšími subjekty, vytvořit do dvou let program pro integraci rozhodnutí Konference do stávajících rámce OSN přizpůsobeného potřebám učitelů na různých úrovních a v různých podmínkách. Regionální organizace a národní úřady by měly být podněcovány k vypracování podobných paralelních programů a příležitostí, provedením analýzy způsobů mobilizace různých sektorů populace, za účelem posouzení a uspokojování jejich vzdělávacích potřeb v oblasti životního prostředí a rozvoje;
(h) je nebytné posílit, do pěti let, výměnu informací zdokonalením technologií a zvýšením potenciálu nezbytného pro podporu environmentálního a rozvojového vzdělávání a veřejného povědomí. Země by měly spolupracovat navzájem a s různými sociálními sektory a skupinami obyvatel, s cílem připravit vzdělávací nástroje, které zahrnují regionální environmentální a rozvojové problémy a iniciativy, s využitím učebních materiálů a zdrojů odpovídajících jejich požadavkům;
(i) země by mohly podporovat univerzitní činnosti a jiné aktivity a sítě terciární sféry pro vzdělávání v oblasti životního prostředí a rozvoje. Všem studentům by mohly být dány k dispozici mezioborové kurzy. Stávající regionální sítě a činnosti a národní univerzitní akce na podporu výzkumu a společných vzdělávacích přístupů pro udržitelný rozvoj by měly vycházet z obchodu a jiných nezávislých sektorů a měly by ve vztahu k těmto sektorům a všem zemím vytvářet nová partnerství a mosty pro výměnu technologií, know-how a poznatků;
(j) země by mohly, s pomocí mezinárodních organizací, nevládních organizací a jiných odvětví, posílit nebo vytvořit národní nebo regionální centra výjimečnosti v oblasti mezioborového výzkumu a vzdělávání v environmentálních a rozvojových vědách, právu a řešení specifických problémů životního prostředí. Takovýmito centry by se mohly stát univerzity nebo stávající sítě v každé jednotlivé zemi nebo regionu, které by podporovaly kooperativní výzkum a sdílení a šíření informací. Na globální úrovni by tyto funkce měly vykonávat vhodné instituce;
(k) země by měly usnadňovat a podporovat neformální vzdělávání na místní, regionální a národní úrovni, prostřednictvím podporování úsilí neformálních učitelů a jiných komunitních organizací a prostřednictvím spolupráce s nimi. Vhodné orgány systému OSN by měly, ve spolupráci s nevládními organizacemi, podporovat rozvoj mezinárodní sítě pro plnění cílů celosvětového vzdělávání. Veřejná a školní fóra by měla na národní a místní úrovni projednat environmentální a rozvojové problémy a navrhnout politikům udržitelné alternativy;
(l) úřady pro vzdělávání by měly, s vhodnou pomocí nevládních organizací, včetně organizací žen a domorodých lidí, podporovat všech druhy programů vzdělávání dospělých pro stálé vzdělávání v oblasti životního prostředí a rozvoje, přičemž by se tyto činnosti měly týkat základních /středních škol a místních problémů. Tyto úřady a průmysl by měly podněcovat obchodní, průmyslové a zemědělské školy, aby zahrnuly tato témata do svých osnov. Korporativní sektor by měl zahrnout udržitelný rozvoj do svých vzdělávacích a školících programů. Programy na postgraduální úrovni by měly obsahovat specifické kurzy zaměřené na další školení tvůrců rozhodnutí;
(m) vlády a úřady pro vzdělávání by měly zajišťovat příležitosti pro ženy v netradičních oblastech a vyloučit stereotypy, související s pohlavím, v osnovách. Toho by mohlo být dosaženo zlepšením příležitostí pro zapojení, včetně žen, do pokročilých programů, a to jako studenti a instruktoři, reformováním politiky přijímání učitelů a personální politiky pro učitele a poskytováním stimulů pro vytváření vhodných zařízení péče o děti. Prioritu je třeba udělit vzdělávání mladých žen a programům podporujícím gramotnost žen;
(n) vlády by měly potvrdit práva domorodých lidí, pokud to bude nezbytné tak legislativně, využívat svých zkušeností a chápání udržitelného rozvoje ve vzdělávání a školení;
(o) OSN by mohlo hrát roli při monitorování a vyhodnocování souvisejícím s rozhodnutími Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v oblasti vzdělávání a osvěty, a to prostřednictvím svých relevantních agentur. Měla by, společně, pokud to bude vhodné, s vládami a nevládními agenturami, v různých formách prezentovat a šířit rozhodnutí a měla by zajistit nepřetržitou implementaci a přezkoumávání vzdělávacích implikací rozhodnutí Konference, zejména prostřednictvím relevantních událostí a konferencí.

Prostředky implementace

Financování a vyhodnocení nákladů

36.6. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 8 - 9 miliard USD, včetně přibližně 3,5 až 4,5 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.
36.7. S ohledem na specifické podmínky jednotlivých zemí by bylo možné, ve vhodných případech, poskytovat větší podporu vzdělávání, školení a osvětě související s životním prostředím a rozvojem, a to prostřednictvím opatření, jako je:
(a) udělování vyšší priority těmto sektorům při rozdělování rozpočtových prostředků, čímž by byly chráněny před strukturálními škrty;
(b) přesun prostředků přidělovaných v rámci stávajících rozpočtů na vzdělání ve prospěch základního vzdělávání, se zřetelem na životní prostředí a rozvoj;(c) podpora podmínek, kdy by větší část nákladů nesly místní komunity, přičemž bohatší komunity by pomáhaly chudším;
(d) získávání dalších finančních prostředků od soukromých dárců se zaměřením na nejchudší země a země s úrovní gramotnosti nižší než 40 procent;
(e) podpora půjček /dluhů pro vzdělávací výměny;
(f) odstranění restrikcí, týkajících se soukromého školství, a zvýšení toku finančních prostředků z a do nevládních organizací, včetně malých základních organizací;
(g) podpora efektivního využívání stávajících zařízení, například, více školních směn, rozsáhlejší rozvoj otevřených univerzit a jiného dálkového vzdělávání;
(h) usnadnění využívání masmédií pro účely vzdělávání při nízkých nebo nulových nákladech;
(i) podpora vytváření vztahů mezi univerzitami ve formě sesterských institucí ve vyspělých a rozvojových zemích.

B. Zvyšování veřejného povědomí

Východiska opatření

36.8. Stále existuje značný nedostatek povědomí o vzájemně svázané povaze všech lidských činností a životního prostředí, a to z důvodu nepřesných nebo nedostatečných informací. Především rozvojové země postrádají relevantní technologie a odborné schopnosti. Je nezbytné zvýšit citlivost veřejnosti vůči problémům životního prostředí a rozvoje a její zapojení do řešení těchto problémů a prosadit cit pro osobní odpovědnost za životní prostředí a rozvoj a větší motivaci a angažovanost pro udržitelný rozvoj.

Cíle

36.9. Cílem je podporovat povědomí široké veřejnosti, jako základní součásti celosvětového vzdělávacího úsilí o posílení postojů, hodnot a akcí, které jsou slučitelné s udržitelným rozvojem. Je důležité zdůraznit princip přenesení oprávnění, odpovědnosti a zdrojů na nejvhodnější úroveň, přičemž přednost je třeba dát místní zodpovědnosti a kontrole osvětových činností.

Činnosti

36.10. S ohledem na fakt, že si země, regionální a mezinárodní organizace vytvoří své vlastní priority a rozvrhy pro implementaci v souladu se svými potřebami, politikou a programy, se navrhují následující činnosti:
(a) země by měly posílit stávající nebo vytvořit nové poradní orgány pro veřejné informování o životním prostředí a rozvoji a měly by koordinovat aktivity, mimo jiné, s OSN, nevládními organizacemi a důležitými médii. Měly by podporovat veřejnou účast v diskuzích o politice a posuzování životního prostředí. Vlády by měly také usnadňovat a podporovat národní až místní spojování informací prostřednictvím stávajících sítí;
(b) systém OSN by měl zvýšit svůj dosah v oblasti přezkoumávání svých činností zaměřených na vzdělávání a veřejnou osvětu, s cílem podpořit větší zapojení a koordinaci všech částí systému, zvláště svých informačních orgánů a regionálních a národních provozů. Měly by být provedeny systematické průzkumy dopadu osvětových programů, přičemž je třeba zohledňovat potřeby a příspěvky specifických skupin komunit;
(c) země a regionální organizace by měly být vhodným způsobem motivovány, aby poskytovaly veřejnosti informační služby v oblasti životního prostředí a rozvoje, za účelem zvyšování povědomí všech skupin, soukromého sektoru a zejména tvůrců rozhodnutí;
(d) země by měly stimulovat vzdělávací zařízení ve všech sektorech, zejména v terciárním sektoru, která by přispěla ke zvyšování povědomí. Vzdělávací materiály všech druhů a pro všechny posluchače by měly být založeny na nejlepších dostupných vědeckých informacích, včetně přírodních, behaviorálních a sociálních věd a měly by brát v úvahu estetické a etické dimenze
(e) země a systém OSN by měly podporovat kooperativní vztah s médii, populárními divadelními skupinami a zábavním a reklamním průmyslem, prostřednictvím iniciování diskuzí pro mobilizaci jejich zkušeností při tvarování charakteru veřejného chování a spotřeby a širokého využití jejich metod. Takováto spolupráce by také zvýšila aktivní účast veřejnosti v diskuzi o životním prostředí. UNICEF by měl dát k dispozici médiím materiály orientované na děti, které slouží jako nástroje vzdělávání, čímž by zajistil úzkou spolupráci mezi sektorem informujícím veřejnost, která již školu opustila a vytvářením školních osnov pro základní školství. UNESCO, UNEP a univerzity by měly obohatit osnovy předprofesionální přípravy pro novináře o environmentální a rozvojová témata;
(f) země by měly, ve spolupráci s vědeckou obcí, vytvořit způsoby využití moderních komunikačních technologií pro efektivní veřejný dosah. Národní a místní úřady pro vzdělávání a relevantní agentury OSN by měly vhodně rozšířit využití audiovizuálních metod, zejména ve venkovských oblastech v mobilních jednotkách, vytvořením televizních a rozhlasových programů pro rozvojové země, s místní účastí a s využitím interaktivních multimediálních metod a integrací moderních metod a lidovými médii;
(g) země by měly vhodně podporovat environmentálně racionální rekreační a turistické činnosti, vycházejíce z Haagské deklarace o turistice (1989) a ze současných programů Světové turistické organizace a UNEP, s vhodným využitím muzeí, památných míst, zoologických zahrad, botanických zahrad, národních parků a jiných chráněných oblastí;
(h) země by měly motivovat nevládní organizace, aby zvýšily své zapojení do problémů životního prostředí a rozvoje, prostřednictvím společných osvětových iniciativ a zdokonalených vzájemných vztahů s jinými společenskými skupinami;
(i) země a systém OSN by měly zlepšit svůj vztah s domorodými lidmi a vhodně je zapojit do péče o jejich místní životní prostředí a do jeho plánování a rozvoje a měly by podporovat šíření tradičních a sociálních poznatků, za využití prostředků založených na místních zvycích, zvláště ve venkovských oblastech, přičemž je třeba integrovat toto úsilí, kdykoli to bude vhodné, s elektronickými médii;
(j) UNICEF, UNESCO, UNDP a nevládní organizace by měly vytvořit podpůrné programy pro zapojení mladých lidí a dětí do řešení problémů životního prostředí a rozvoje, jako jsou slyšení dětí a mládeže, na základě rozhodnutí Světového summitu pro děti (A/45/625, příloha);
(k) země, OSN a nevládní organizace by měly podporovat mobilizaci mužů i žen v osvětových kampaních, kladouce důraz na úlohu rodiny v environmentálních aktivitách, na podíl žen při předávání poznatků a sociálních hodnot a na rozvoj lidských zdrojů;
(l) je třeba zvýšit veřejné povědomí v oblasti dopadů násilí ve společnosti.

Prostředky implementace

Financování a vyhodnocení nákladů

36.11. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 1,2 miliardy USD, včetně přibližně 110 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

C. Podpora odborného školení

Východiska opatření

36.12. Odborné školení je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro rozvoj lidských zdrojů a pro usnadnění přechodu k udržitelnějšímu světu. Mělo by být zaměřeno na jednotlivé druhy zaměstnání, na vyplňování mezer v poznatcích a schopnostech, které by pomohlo jednotlivcům najít zaměstnání a zapojit se do environmentální a rozvojové práce. Současně by školící programy měly podporovat větší povědomí o problémech životního prostředí a rozvoje, jako dvoucestné procesy učení.

Cíle

36.13. Navrhují se následující cíle:
(a) vytvořit nebo posílit programy odborného školení, které by uspokojovaly potřeby životního prostředí a rozvoje zajišťováním přístupu k možnostem školení, nezávisle na sociálním postavení, věku, pohlaví, rase nebo náboženství;
(b) podporovat pružnost a přizpůsobivost pracovních sil různého věku vybavených pro řešení rostoucích problémů a změn životního prostředí a rozvoje, způsobovaných přechodem k udržitelné společnosti;
(c) posílit národní potenciál, zejména v oblasti vědeckého vzdělávání a školení, a tak umožnit vládám, zaměstnavatelům a pracujícím plnit environmentální a rozvojové cíle a usnadnit transfer a asimilaci nových environmentálně racionálních, sociálně přijatelných a vhodných technologií a know-how;
(d) zajistit, že environmentální a lidská ekologická hlediska budou integrována na všech úrovních řízení a ve všech oblastech funkčního řízení, jako je marketing, výroba a finance.

Činnosti

36.14. Země by měly, s podporou systému OSN, identifikovat potřeby školení pracovních sil a posoudit opatření, která je třeba přijmout pro uspokojení těchto potřeb. Pokrok v této oblasti by mohl být přezkoumán v rámci systému OSN do roku 1995.

36.15. Národní odborné asociace se vyzývají, aby vytvořily a přezkoumaly své etické kodexy a kodexy postupů, za účelem posílení vztahu k životnímu prostředí a environmentální angažovanosti. Prvky rozvoje školení a personálu programů sponzorovaných odbornými orgány by měly zajišťovat zahrnutí schopností a informací o implementaci udržitelného rozvoje do všech bodů politiky a rozhodování.

36.16. Země a vzdělávací instituce by měly začlenit environmentální a rozvojové otázky do stávajících osnov školení a podporovat výměnu svých metodologií a hodnocení.

36.17. Země by měly motivovat všechny sektory společnosti, jako jsou průmysl, univerzity, vládní úředníci a zaměstnanci, nevládní a komunitní organizace, aby zahrnuly péči o životní prostředí do všech relevantních školících činností, s důrazem na uspokojování okamžitých požadavků na schopnosti, prostřednictvím krátkodobých formálních a in-situ odborného školení a školení v oblasti řízení. Je třeba posílit potenciál pro školení v oblasti péče o životní prostředí a vytvořit specializované programy pro „školení školitelů“, s cílem podpořit školení na národní a podnikové úrovni. Je třeba vytvořit nové školící přístupy pro stávající environmentálně racionální metody, které by vytvořily pracovní příležitosti a maximálně využily metody založené na místních zdrojích.

36.18. Země by měly posílit nebo vytvořit programy praktického školení pro absolventy odborných škol, středních škol a univerzit ve všech zemích, s cílem umožnit jim splnit požadavky trhu práce a dosáhnout udržitelného živobytí. Je třeba vytvořit školící a rekvalifikační programy pro provedení strukturálních změn, které mají dopad na zaměstnanost a kvalifikaci.
36.19. Vlády se vyzývají, aby vedly konzultace s lidmi v izolovaných situacích, ať už geograficky, kulturně nebo sociálně, s cílem zajistit splnění jejich potřeb školení, které by jim umožnilo podílet se ve větším rozsahu na vytváření udržitelných pracovních postupů a životních stylů.

36.20. Vlády, průmysl, odborové organizace a spotřebitelé by měli podporovat porozumění vzájemným vztahům mezi dobrým životním prostředím a dobrými obchodními postupy.

36.21. Země by měly vytvořit kádr místně vyškolených a rekrutovaných techniků v oblasti životního prostředí, schopných poskytovat místním lidem a komunitám, zejména v deprivovaných městských a vesnických oblastech, služby, které potřebují, počínaje základní environmentální péčí.

36.22. Země by měly zvýšit schopnost získat přístup k dostupným informacím a poznatkům o životním prostředí a rozvoji, tyto informace a poznatky analyzovat a efektivně využívat. Stávající nebo zřízené speciální školící programy by měly být posíleny, aby podporovaly informační požadavky některých skupin. Je třeba vyhodnotit dopad těchto programů na produktivitu, zdraví, bezpečnost a zaměstnanost. Je třeba vytvořit národní a regionální informační systémy, týkající se environmentálního trhu práce, které by poskytovaly nepřetržitě data o environmentálních zaměstnáních a školících příležitostech. Je třeba připravit a aktualizovat katalogy zdrojů pro životní prostředí a školení, obsahující informace o školících programech, osnovách, metodologiích a výsledcích vyhodnocování na místní, národní, regionální a mezinárodní úrovni.

36.23. Podpůrné agentury by měly posílit školící prvky svých rozvojových projektů, zdůrazňující víceoborový přístup, podporující povědomí a poskytující nezbytné schopnosti pro přechod k udržitelné společnosti. K tomuto cíli by mohly přispět směrnice UNDP pro péči o životní prostředí, týkající se provozních činností systému OSN.

36.24. Stávající sítě organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců, průmyslové asociace a nevládní organizace by měly usnadňovat výměnu zkušeností, týkajících se školících a osvětových programů.

36.25. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi, vytvořit a implementovat strategie pro řešení národních, regionálních a místních hrozeb pro životní prostředí a výjimečných situací, přičemž je třeba zdůraznit potřebu naléhavého praktického školení a osvětových programů pro zvyšování veřejné připravenosti.

36.26. Systém OSN by měl vhodně rozšířit své školící programy, zejména environmentální školení a podpůrné aktivity pro organizace zaměstnanců a pracujících.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

36.27. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 5 miliard USD, včetně přibližně 2 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.