POSILOVÁNÍ ÚLOHY ZEMĚDĚLCŮ*

PROGRAMOVÁ OBLAST

Východiska opatření

32.1. Zemědělství využívá asi jednu třetinu suchozemského povrchu Země a pro velkou část světové populace je ústřední činností. Venkovské činnosti se uskutečňují v těsném styku s přírodou, zvyšují její hodnotu vytvářením obnovitelných zdrojů; současně se však příroda stává zranitelnější v důsledku nadměrného využívání a nevhodného hospodaření.

32.2. Většinu zemských zdrojů spravují venkovské domácnosti, domorodí lidé a jejich komunity a rodinná zemědělská hospodářství, jejichž důležitou součástí jsou ženy. Zemědělci musí šetřit fyzickou stránku svého životní prostředí, neboť na něm závisí jejich živobytí. V průběhu minulých dvaceti let výrazně vzrostla celková zemědělská produkce. V některých regionech však byl růst populace, mezinárodní zadluženost nebo pokles cen jednotlivých komodit rychlejší než růst zemědělské produkce.Navíc, přírodní zdroje, které jsou nezbytné pro zemědělskou činnost, vyžadují přiměř enou péči a proto roste zájem na udržitelnosti zemědělských produkčních systémů.

32.3. Přístup zaměřený na zemědělství je klíčem k dosažení udržitelnosti v rozvojových i vyspělých zemích a mnoho programových oblastí Agendy 21 je zaměřeno na tento cíl. Značná část venkovského obyvatelstva v rozvojových zemích je závislá především na malých, na holé přežití orientovaných zemědělstvích, založených na práci rodin. Tito lidé však mají omezený přístup ke zdrojům, technologiím, alternativním možnostem zabezpečování obživy a výrobním prostředkům. Výsledkem je nadměrné využívání přírodních zdrojů, včetně okrajových území.

32.4. V Agendě 21 se pojednává také o udržitelném rozvoji lidí v okrajových a citlivých ekosystémech. Klíčem k úspěšné implementaci těchto programů jsou motivace a postoje jednotlivých farmářů a vládní politika, která by poskytla stimuly farmářům pro efektivní a udržitelné hospodaření s jejich přírodními zdroji. Farmáři, zejména ženy, čelí při investování do své půdy a jiných zdrojů velké ekonomické, právní a institucionální nejistotě. Klíčem ke změně chování lidí a pro implementaci udržitelných strategií farmářství je decentralizace rozhodování na místní a komunitní organizace. Tato programová oblast se zabývá činnostmi, které mohou k tomuto cíli přispět.

Cíle

32.5. Navrhují se následující cíle:
(a) podněcovat proces decentralizace rozhodování, prostřednictvím vytvoření a posílení místních a vesnických organizací, které by přenášely moc a odpovědnost na primární uživatele přírodních zdrojů;
(b) podporovat a zvyšovat právní potenciál žen a citlivých skupin, s ohledem na přístup k půdě, na její využívání a na právo jejího držení;
(c) podporovat a podněcovat udržitelné farmářské /zemědělské metody a technologie;
(d) zavést a posílit politiky podporující soběstačnost v oblasti technologií s nízkými vstupy a nízkými nároky na energii, včetně domorodých metod, a mechanizmů tvorby cen, které internalizují environmentální náklady;
(e) vytvořit politický rámce, který by poskytoval stimuly a motivaci pro farmáře z hlediska udržitelných a efektivních farmářských metod;
(f) zvýšit účast farmářů, mužů i žen, při vytváření a implementaci politik zaměřených na plnění těchto cílů, a to prostřednictvím jejich reprezentativních organizací.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

32.6. Národní vlády by měly:
(a) zajistit implementaci programů pro udržitelné živobytí, udržitelný rozvoj zemědělství a venkova, péči o citlivé ekosystémy, využívání vody v zemědělství a pro integrované hospodaření s přírodními zdroji;
(b) podporovat mechanizmy tvorby cen, obchodní politiku, fiskální stimuly a jiné politické nástroje, které pozitivně ovlivňují jednotlivá rozhodnutí farmářů o efektivním a udržitelném využívání přírodních zdrojů a které plně zohledňují dopad těchto rozhodnutí na zabezpečování potravin pro domácnosti, na příjmy farmářů, zaměstnanost a na životní prostředí;
(c) zapojit farmáře a jejich reprezentativní organizace do formulování politiky;
(d) chránit, uznat a respektovat a formalizovat přistup žen k právu držení a využívání půdy, jakož i práva k území, přístup k úvěrům, technologiím, ke vstupům a ke školení;
(e) podporovat vytváření farmářských organizací zajištěním adekvátních právních a sociálních podmínek.

32.7. Podpora farmářských organizací by mohly být upravena takto:
(a) národní a mezinárodní výzkumná centra by měla spolupracovat s farmářskými organizacemi při vytváření lokálně specifických a environmentálně příznivých farmářských metod;
(b) národní vlády, multilaterální a bilaterální rozvojové agentury a nevládní organizace by měly spolupracovat s farmářskými organizacemi při formulování projektů rozvoje zemědělství pro specifické agroekologické zóny.

(b) Data a informace

32.8. Vlády a farmářské organizace by měly:
(a) iniciovat mechanizmy pro dokumentaci, syntetizaci a šíření místních poznatků, metod a zkušeností s projekty, aby bylo možno využít minulých zkušeností při formulaci a implementaci politiky ovlivňující farmářské, lesnické a rybářské populace;
(b) vytvořit sítě pro výměnu zkušeností, týkajících se farmářství, které by pomohly šetř it územní, půdní, vodní a lesní zdroje, minimalizovat využití chemikálií a snížit produkci farmářských odpadů nebo je znovu využívat;
(c) vyvinout pilotní projekty a nástavbové studijní služby, které by se snažily vycházet z potřeb a poznatků žen-farmářů.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce

32.9. FAO, IFAD, WFP, Světová banka, regionální rozvojové banky a jiné mezinárodní organizace zapojené do rozvoje venkova by měly vhodně zapojit farmáře a jejich zástupce do svých rokování a diskusí.

32.10. Reprezentativní organizace farmářů by měly vytvořit programy pro rozvoj a podporu farmářských organizací, zejména v rozvojových zemích.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

32.11. Odhad sumy finančních prostředků potřebných pro tuto programovou oblast je zahrnut v kapitole 14 (Podpora udržitelného rozvoje zemědělství a venkova), zejména v programové oblasti nazvané „Zajišťování spoluúčasti lidí a podpora rozvoje lidských zdrojů pro udržitelné zemědělství“. Relevantní pro tuto programovou oblast jsou také náklady uvedené v rámci kapitol 3 (Boj proti chudobě), 12 (Péče o citlivé ekosystémy: boj proti desertifikaci a suchu) a 13 (Péče o citlivé ekosystémy: udržitelný rozvoj horských oblastí).

(b) Vědecké a technické prostředky

32.12. Vlády a vhodné mezinárodní organizace by měly, ve spolupráci s národními výzkumnými organizacemi a s nevládními organizacemi, podle vhodnosti:
(a) vyvinout environmentálně šetrnější farmářské technologie, které zvyšují plodinové výtěžky, udržují kvalitu půdy, recyklují živiny, šetří vodu a energii a omezují škůdce a plevel;
(b) provést studie zemědělství velmi náročného a málo náročného na zdroje za účelem porovnání jejich produktivity a udržitelnosti. Tento výzkum by měl být proveden přednostně za různých environmentálních a sociologických situací;
(c) podporovat výzkum mechanizace, která by optimalizovala lidskou práci a zvířecí sílu a lidmi ovládané a zvířaty tažené zařízení, které by bylo snadné na ovládání a nenáročné na údržbu. Při rozvoji farmářských technologií by měly být brány v úvahu zdroje dostupné pro farmáře, úloha zvířat ve farmářských domácnostech a relevantní ekologie.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

32.13. Vlády by měly, s podporou multilaterálních a bilaterálních rozvojových agentur a vědeckých organizací, vytvořit osnovy pro zemědělské vysoké školy a školící instituce, které by integrovaly ekologii do zemědělské vědy. Pro školení nové generace zemědělských vědců a praktických nástavbových pracovníků pro úroveň terénu jsou nutné mezioborové programy v oblasti zemědělské ekologie.

(d) Vytváření potenciálu

32.14. Vlády by měly, s ohledem na specifickou situaci jednotlivých zemí:
(a) vytvořit institucionální a právní mechanizmy zajišťující efektivní držbu půdy farmáři. Absence legislativy určující územní práva byla a je překážkou při přijímání opatření proti degradaci území v mnoha farmářských komunitách v rozvojových zemích;
(b) posílit venkovské instituce, které by zvýšily udržitelnost prostřednictvím lokálně řízených úvěrových systémů a technické pomoci, místních zařízení pro výrobu a distribuci vstupů, vhodného vybavení a malých výrobních jednotek a marketingových a distribučních systémů;
(c) vytvořit mechanizmy pro zvýšení přístupu farmářů, zejména žen a farmářů z domorodých skupin, k zemědělskému školení, úvěrům a využití zdokonalených technologií pro zajišťování bezpečnosti potravin.