ENVIRONMENTÁLNĚ ŠETRNĚJŠÍ NAKLÁDÁNÍ S PEVNÝMI ODPADY A OTÁZKY SOUVISEJÍCÍ S TEKUTÝMI ODPADY

ÚVOD

21.1. Tato kapitola byla zahrnuta do Agendy 21 jako reakce na rezoluci Valného shromáždění č.44/228, část I, odstavec 3, v němž Valné shromáždění potvrdilo, že by Konference měla, v kontextu zvýšeného národního a mezinárodního úsilí zaměřeného na podporování udržitelného a environmentálně šetrnějšího rozvoje ve všech zemích, vypracovat strategie a opatření k zastavení a zvrácení účinků degradace životního prostředí, a na část I, odstavec 12 (g) této rezoluce, v němž Valné shromáždění potvrdilo, že environmentálně šetrnější nakládání s odpady zaujímá v rámci environmentálních problémů přední místo a má velký význam pro uchování kvality životního prostředí Země, zejména pak pro dosažení environmentálně šetrnějšího a udržitelného rozvoje ve všech zemích.

21.2. Programové oblasti obsažené v této kapitole Agendy 21 úzce souvisejí s těmito programovými oblastmi dalších kapitol Agendy 21:
(a) ochrana kvality a zásob sladkovodních zdrojů: aplikace integrovaných přístupů k rozvoji, využívání zdrojů vody a hospodaření s nimi (kapitola 18);
(b) podpora udržitelného rozvoje lidských sídel (kapitola 7);
(c) ochrana a podpora lidského zdraví (kapitola 6);
(d) změna vzorů spotřeby (kapitola 4).

21.3. Pevné odpady, jak jsou definovány pro účely této kapitoly, zahrnují veškerý domácí odpad a odpady, jež nejsou nebezpečné, jako je odpad pocházející ze sféry obchodu, institucí, pouliční a stavební odpad. V některých zemích se systémy pro nakládání s pevným odpadem zabývají i odpady jako jsou fekálie, popel ze spaloven, kaly ze septiků a čistíren odpadních vod. Pokud tyto odpady vykazují nebezpečné vlastnosti, je třeba s nimi zacházet jako s nebezpečnými odpady.

21.4. Environmentálně šetrnější nakládání s odpady musí jít dál, než je pouhá bezpečná likvidace nebo regenerace produkovaných odpadů a musí usilovat o řešení základních příčin problému prostřednictvím snahy změnit neudržitelné vzory výroby a spotřeby. To není možné bez aplikace koncepce integrovaného řízení životního cyklu, které představuje jedinečnou možnost pro spojení zájmů rozvoje a ochrany životního prostředí.

21.5. Rámec nutných akcí by proto měl vycházet z hierarchie cílů a měl by být zaměřen na čtyři hlavní programové oblasti související s odpady:
(a) minimalizace odpadů;
(b) maximalizace environmentálně šetrného opětovného využívání odpadů a jejich recyklace;
(c) podpora environmentálně šetrnější likvidace a zpracování odpadů;
(d) rozšiřování služeb souvisejících s odpady.

21.6. Tyto čtyři programové oblasti navzájem souvisejí a podporují se a je proto nutné je integrovat, aby byl k dispozici komplexní a environmentálně odpovědný rámec pro nakládání s komunálními pevnými odpady. Jejich kombinace a důraz na jednotlivé programové oblasti budou záviset na místních socio-ekonomických a fyzických podmínkách, na množství a složení produkovaného odpadu. Všechny sektory společnosti by se měly zapojit do všech programových oblastí.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Minimalizace odpadů

Východiska opatření

21.7. Neudržitelné vzory výroby a spotřeby bezprecedentně zvětšují množství a různorodost environmentálně persistentních odpadů. Do konce století by tento trend mohl vyústit v podstatné zvýšení množství produkovaného odpadu, do roku 2025 by jeho množství mohlo vzrůst 4 - 5krát. Nejlepší možnost, jak zvrátit současné trendy, přinášejí přístupy zaměřené na preventivní přístup k odpadům, soustřeďující se na změnu životního stylu a vzorů výroby a spotřeby.

Cíle

21.8. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) stabilizovat nebo snížit, ve schváleném časovém rámci, produkci odpadů určených pro konečnou likvidaci, prostřednictvím formulování cílů založených na hmotnosti, objemu a složení odpadů, a prosazovat třídění pro snažší recyklaci a opětovné využívání odpadů;
(b) posílit postupy posuzování změn v množství a složení odpadů, pro účely formulování funkční politiky minimalizace odpadů využívající ekonomických nebo jiných nástrojů k prosazení výhodných modifikací vzorců výroby a spotřeby.

21.9. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) do roku 2000 zajistit dostatečný národní, regionální a mezinárodní potenciál pro přístup, zpracování a monitorování informací o odpadových trendech a implementovat politiku minimalizace odpadů;
(b) do roku 2000 zavést ve všech průmyslových zemích programy pro stabilizaci nebo snížení, pokud to bude uskutečnitelné, produkce odpadů určených pro konečnou likvidaci, včetně odpadů per capita (kde se tato koncepce uplatňuje), na úrovni k danému datu převažující; rozvojové země by měly také usilovat o splnění tohoto cíle, aniž by ohrozily své rozvojové plány;
(c) do roku 2000 uplatnit ve všech zemích, zejména v průmyslových, programy pro snížení produkce agrochemických odpadů, nádob a obalových materiálů, které nemají nebezpečné vlastnosti.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

21.10. Vlády by měly iniciovat programy pro dosažení trvalé minimalizace tvorby odpadů. Nevládní organizace a skupiny spotřebitelů by měly být podněcováni k účasti v těchto programech, které by mohly být, kde to bude nezbytné, vytvořeny ve spolupráci s mezinárodními organizacemi. Tyto programy by měly, kdekoli to bude možné, vycházet ze stávajících nebo plánovaných činností a měly by:
(a) vytvářet a posilovat národní potenciál pro výzkum a tvorbu environmentálně šetrnějších technologií a uplatňovat opatření pro snížení odpadů na minimum;
(b) poskytovat stimuly pro omezování neudržitelných vzorů výroby a spotřeby;
(c) vytvořit, kde to bude nezbytné, národní plány pro minimalizaci tvorby odpadů, jako součást celkových národních rozvojových plánů;
(d) zdůrazňovat hlediska minimalizace odpadů v postupech zásobování v rámci systému OSN.

(b) Data a informace

21.11. Klíčovým předpokladem pro sledování změn v množství a kvalitě odpadů a jejich výsledných dopadů na zdraví a životní prostředí je monitorování. Vlády by měly, s podporou mezinárodních agentur:
(a) vytvořit a uplatňovat metodiky pro monitorování odpadů na národní úrovni;
(b) shromáždit a analyzovat data, vytvořit národní cíle a monitorovat pokrok;
(c) využívat data pro posuzování environmentální šetrnosti národní odpadové politiky, jako zá klad pro korektivní opatření;
(d) vkládat informace do celosvětových informačních systémů.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

21.12. OSN a mezivládní organizace by měly, ve spolupráci s vládami, pomáhat podporovat minimalizaci odpadů, usnadňováním větší výměny informací, know-how a zkušeností. Toto je nikoli vyčerpávající seznam specifických činností, které by mohly být vykonány:
(a) identifikace, rozvoj a harmonizace metodik monitorování odpadů a transfer těchto metodik do jednotlivých zemí;
(b) identifikace a další rozvoj aktivit v rámci stávajících informačních sítí o čistých technologiích a minimalizaci odpadů;
(c) provádění periodického posuzování, srovnávání a analýzy dat jednotlivých zemí a jejich pravidelné předávání zainteresovaným zemím na vhodném fóru OSN;
(d) přezkoumávání efektivnosti všech nástrojů pro minimalizaci odpadů a identifikace potenciálních nových nástrojů, které by mohly být využity, a metod, pomocí kterých by se mohlo dosáhnout jejich fungování na úrovni jednotlivých zemí. Je třeba vytvořit směrnice a kodexy postupů;
(e) provedení výzkumu sociálních a ekonomických dopadů minimalizace odpadů na úrovni spotřebitelů.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

21.13. Sekretariát Konference navrhuje, aby průmyslové země zvážily investice do minimalizace odpadů odpovídající přibližně 1 procentu výdajů na likvidaci pevných a tekutých odpadů. To by v současné době představovalo ročně přibližně 6,5 miliardy USD, včetně asi 1,8 miliardy USD související s minimalizací komunálních pevných odpadů. Skutečné částky budou určeny relevantními komunálními, provinčními a národními rozpočtovými úřady na základě místních podmínek.

(b) Vědecké a technické prostředky

21.14. Bude třeba identifikovat a rozšířit technologie a postupy minimalizace odpadů. Tato činnost by měla být koordinována národními vládami ve spolupráci s nevládními organizacemi, výzkumnými institucemi a vhodnými organizacemi OSN a měla by zahrnovat následující:
(a) nepřetržité přezkoumávání efektivnosti všech nástrojů pro minimalizaci odpadů a identifikaci potenciálních nových nástrojů, které by mohly být využity, a metod, pomocí kterých by se mohlo dosáhnout fungování těchto nástrojů na úrovni jednotlivých zemí. Je třeba vytvořit směrnice a kodexy postupů;
(b) podporu prevence a minimalizace odpadů, jako hlavního cíle národních programů pro nakládání s odpady;
(c) podporu vzdělávání veřejnosti a škály regulačních a neregulačních stimulů, s cílem motivovat průmysl ke změně výrobků a ke snížení množství průmyslových odpadů využíváním čistších výrobních technologií a postupů dobrého hospodáře a motivovat průmysl a spotřebitele k používání obalů, které mohou být bezpečně opětovně využity;
(d) realizaci, v rámci národního potenciálu, demonstračních a pilotních projektů pro optimalizaci nástrojů pro minimalizaci odpadů;
(e) vytvoření postupů pro adekvátní dopravu, skladování, konzervaci a hospodaření se zemědělskými produkty, krmivy a jinými výrobky podléhajícími zkáze, s cílem snížit ztráty těchto produktů, které vedou k produkci pevných odpadů;
(f) usnadnění transferu technologií pro snižování odpadů do průmyslu, zejména v rozvojových zemích, a vytvoření konkrétních národních norem pro odpadní vody a pevné odpady, přičemž je třeba brát v úvahu, mimo jiné, využití surovin a spotřebu energie.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

21.15. Rozvoj lidských zdrojů pro minimalizaci odpadů by měl být nejen zaměřen na odborníky v sektoru nakládání s odpady, ale měl by se také snažit získat podporu občanů a průmyslu. Programy rozvoje lidských zdrojů musí být proto zaměřeny na zvyšování povědomí a na vzdělávání a informování zainteresovaných skupin a veřejnosti obecně. Země by měly začlenit do školních osnov, kde to bude vhodné, principy a metody prevence a minimalizace odpadů a fakta, týkajících se dopadů odpadů na životní prostředí.

B. Maximalizace environmentálně šetrného opětovného využívání odpadů a jejich recyklace

21.16. Vyčerpávání tradičních míst pro likvidaci odpadů, přísnější environmentální kontroly likvidace odpadů a zvětšující se množství persistentn ích odpadů, zejména v průmyslových zemích, přispívají k rychlému růstu nákladů služeb spojených s likvidací odpadů; do konce desetiletí by se tyto náklady mohly zdvoj- až ztrojnásobit. Některé současné metody likvidace odpadů představují hrozbu pro životní prostředí. Jak se mění ekonomické aspekty likvidace odpadů, stávají se stále efektivnější z hlediska nákladů recyklace odpadů a obnova zdrojů. Budoucí programy pro nakládání s odpady by měly maximálně využívat výhod zdrojově efektivních přístupů ke kontrole odpadů. Tyto aktivity by se měly realizovat souběžně s programy vzdělávání veřejnosti. Důležité je při vytváření programů opětovného využívání a recyklace identifikovat trhy pro výrobky z regenerovaných materiálů.

Cíle

21.17. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) posílit a rozšířit v jednotlivých zemích systémy opětovného využívání a recyklace;
(b) vytvořit, v rámci systému OSN, modelový program interního opětovného využití a recyklace pro toky odpadů, včetně papíru;
(c) dát k dispozici informace, metody a vhodné politické nástroje na a pro fungování systémů opětovného využívání a recyklace odpadů.

21.18. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) do roku 2000 poskytnout dostatečný finanční a technologický potenciál na vhodné úrovni, regionální, národní nebo místní, s cílem implementovat politiku a opatření pro opětovné využívání a recyklaci odpadů;
(b) vytvořit do roku 2000 ve všech průmyslových zemích a do roku 2010 ve všech rozvojových zemích národní program pro opětovné využívání a recyklaci odpadů, a to včetně cílů, v co možná největším rozsahu.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

21.19. Vlády, instituce a nevládní organizace, včetně spotřebitelských, ženských a mládežnických skupin, by měly, ve spolupráci s vhodnými organizacemi systému OSN, zahájit programy zaměřené na demonstraci a fungování zvýšeného opětovného využívání a recyklace odpadů. Tyto programy by měly, kdekoli to bude možné, vycházet ze stávajících nebo plánovaných činností a měly by:
(a) vytvářet a posilovat národní potenciál pro opětovné využívání a recyklaci zvyšujícího se podílu odpadů;
(b) přezkoumat a reformovat národní odpadovou politiku, s cílem poskytnout stimuly pro opětovné využívání a recyklaci odpadů;
(c) vytvořit a implementovat národní plány pro nakládání s odpady, které využívají a dávají prioritu opětovnému využívání a recyklaci odpadů;
(d) modifikovat stávající normy nebo obchodní specifikace, s cílem zabránit diskriminaci recyklovaných materiálů, přičemž je třeba brát v úvahu úspory energie a surovin;
(e) vytvořit programy veřejného vzdělávání a osvěty, s cílem podpořit využívání recyklovaných produktů.

(b) Data a informace

21.20. Pro identifikaci slibných, sociálně přijatelných a nákladově efektivních forem opětovného využívání a recyklace odpadů relevantních pro každou jednotlivou zemi jsou nezbytné informace a výzkum. Například, podpůrné činnosti prováděné národními nebo místními úřady, ve spolupráci s organizacemi OSN a jinými mezinárodními organizacemi by mohly zahrnovat:
(a) extenzivní přezkoumání možností a metod opětovného využití a recyklace všech forem komunálních pevných odpadů. Je třeba vytvořit politiku opětovného využívání a recyklace, která by byla integrální součástí národních a místních programů nakládání s odpady;
(b) posouzení rozsahu a metod opětovného využívání a recyklace, které se v současné době používají, a identifikaci způsobů, jak tyto činnosti zvýšit a podporovat;
(c) zvýšení financování výzkumných pilotních programů pro testování různých možností opětovného využívání a recyklace, včetně využívání malých, na domácím hospodářství založených recyklačních provozů; produkce kompostů; zavlažování upravenou vodou; a obnovy energie z odpadů;
(d) vytvoření směrnic a nejlepších metod pro opětovné využívání a recyklaci odpadů;
(e) intenzifikaci úsilí o sběr, analýzu a šíření relevantních informací, týkajících se odpadů, mezi klíčovými cílovými skupinami. Na konkurenční bázi by mohly být dány k dispozici speciální výzkumné granty pro inovativní výzkumné projekty, týkající se metod recyklace;
(f) identifikaci potenciálních trhů pro recyklované produkty.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

21.21. Státy by měly, prostřednictvím bilaterální a multilaterální spolupráce, včetně spolupráce s organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními mezinárodními organizacemi:
(a) periodicky přezkoumávat rozsah, ve kterém země opětovně využívají a recyklují své odpady;
(b) přezkoumat efektivitu metod a přístupů k opětovnému využívání a recyklaci a způsoby zvýšení jejich aplikace v jednotlivých zemích;
(c) přezkoumat a aktualizovat mezinárodní směrnice pro bezpečné opětovné využívání odpadů;
(d) vytvořit vhodné programy na podporu malého komunitního průmyslu pro opětovné využívání a recyklaci odpadů v rozvojových zemích.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

21.22. Sekretariát Konference odhadl, že pokud by byla věnována částka odpovídající 1 procentu komunálních výdajů souvisejících s odpady na systémy bezpečného opětovného využití odpadů, dosáhly by celosvětové výdaje pro tento účel 8 miliard USD. Sekretariát Konference odhaduje průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v rámci této programové oblasti v rozvojových zemích na přibližně 850 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

21.23. Transfer technologií by měl podporovat opětovné využívání a recyklaci odpadů následujícími způsoby:
(a) začlenění transferu recyklačních technologií, jako jsou mechanizmy pro opětovné využití plastů, gumy a papíru, do bilaterální a multilaterální technické spolupráce a programů pomoci;
(b) rozvoj a zdokonalení stávajících technologií, zvláště domorodých technologií, a usnadnění jejich transferu v rámci probíhajících regionálních a meziregionálních programů technické pomoci;
(c) usnadnění transferu technologií opětovného využití a recyklace odpadů.

21.24. Stimulů pro opětovné využívání a recyklaci odpadů existuje mnoho. Země by mohly zvážit následující možnosti pro motivaci průmyslu, institucí, komerčních společností a jednotlivců směřujících k recyklaci odpadů namísto jejich likvidace:
(a) nabídka stimulů pro místní a komunální úřady, které budou recyklovat největší podíl svých odpadů;
(b) poskytování technické pomoci pro neformální opětovné využívání a recyklaci odpadů;
(c) uplatňování ekonomických a regulačních nástrojů, včetně daňových stimulů, na podporu principu spočívajícího v platbách producentů odpadů za jejich likvidaci;
(d) poskytnutí právních a ekonomických podmínek příznivých pro investice do opětovného využívání a recyklace odpadů;
(e) implementace specifických mechanizmů, jako jsou depozitní /refundační systémy, sloužících jako stimuly pro opětovné využívání a recyklaci;
(f) podpora odděleného sběru recyklovatelných součástí odpadů z domácností;
(g) poskytování stimulů pro zlepšování prodejnosti technicky recyklovatelných odpadů;
(h) motivace k využívání recyklovatelných materiálů, zejména obalů, kde to bude uskutečnitelné;
(i) podpora rozvoje trhů pro recyklované zboží, prostřednictvím vytvoření programů.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

21.25. Pro změnu orientace současných metod nakládání s odpady, aby zahrnovaly opětovné využívání a recyklaci odpadů, bude nezbytné provést odborná školení. Vlády by měly, ve spolupráci s mezinárodními a regionálními organizacemi OSN, uvážit následující indikativní seznam opatření:
(a) začlenění opětovného využívání a recyklace odpadů do programů služebního školení, jakožto integrální součást programů technické spolupráce při správě měst a rozvoji infrastruktury;
(b) rozšíření školících programů pro zásobování vodou a hygienu, aby zahrnovaly metody a politiku opětovného využívání a recyklace odpadů;
(c) zahrnout výhody a občanské povinnosti spojené s opětovným využíváním a recyklací odpadů do školních osnov a relevantních obecných vzdělávacích kurzů;
(d) motivovat nevládní organizace, komunitní organizace a programy pro ženské, mládežnické a veřejné zájmové skupiny, ve spolupráci s místními komunálními úřady, k mobilizaci podpory komunit pro opětovné využívání a recyklaci odpadů, prostřednictvím cílených kampaní na úrovni komunit.

(d) Vytváření potenciálu

21.26. Vytváření potenciálu na podporu zvýšeného opětovného využívání a recyklace odpadů by mělo být zaměřeno na následující oblasti:
(a) vytvoření funkční národní politiky a stimulů pro nakládání s odpady;
(b) umožnění místním a komunálním úřadům mobilizovat podporu komunit pro opětovné využívání a recyklaci odpadů začleněním a podporou opětovného využívání a recyklace odpadů v neformálním sektoru a vytvoření plánů nakládání s odpady, které by zahrnovaly metody obnovy zdrojů.

C. Podpora environmentálně šetrnější likvidace a zpracování odpadů

21.27. I v případě, že se podaří odpady minimalizovat, určité množství vždy zůstane. I po zpracování mají všechny odpady určité zbytkové dopady na recipientní životní prostředí. Zpracování a likvidaci odpadů je proto možné neustále zdokonalovat - např. zamezením vypouštění kalů do moří. V rozvojových zemích má tento problém fundamentálnější povahu: méně než 10 % městských odpadů se nějakým způsobem zpracovává a pouze malý podíl zpracování odpovídá jakýmkoli akceptovatelným normám kvality. Náležitou prioritu je třeba udělit, vzhledem k potenciálnímu ohrožení lidského zdraví, zpracování a likvidaci fekálií.

Cíle

21.28. Cílem této oblasti je zpracování a bezpečná likvidace progresivně se zvyšujícího podílu vznikajících odpadů.

21.29. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) do roku 2000 vytvořit kvalitativní kritéria, cíle a normy pro zpracovávání a likvidaci odpadů, založené na povaze a asimilačním potenciálu recipientního životního prostředí;
(b) do roku 2000 vytvořit dostatečný potenciál pro monitorování dopadů znečištění souvisejících s odpady a pro vykonávání pravidelného dozoru, včetně, kde to bude vhodné, dozoru epidemiologického;
(c) v průmyslových zemí do roku 1995 a v rozvojových zemích do roku 2005 zajistit, aby alespoň 50 procent veškerých tekutých odpadů, odpadních vod a pevných odpadů bylo zpracováváno nebo likvidováno v souladu s národními nebo mezinárodními směrnicemi pro kvalitu životního prostředí a zdraví;
(d) do roku 2025 likvidovat veškeré tekuté odpady, odpadní vody a pevné odpady v souladu s národními nebo mezinárodními směrnicemi pro kvalitu životního prostředí a zdraví.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

21.30. Vlády, instituce a nevládní organizace by měly, společně s průmyslem a ve spolupráci s vhodnými organizacemi systému OSN, zahájit programy vedoucí ke zlepšení kontroly a řízení znečištění souvisejícího s odpady. Tyto programy by měly, kdekoli to bude možné, vycházet ze stávajících nebo plánovaných činností a měly by:
(a) vytvářet a posilovat národní potenciál pro zpracování a bezpečnou likvidaci odpadů;
(b) přezkoumat a reformovat národní politiku nakládání s odpady, za účelem získání kontroly nad znečištěním souvisejícím s odpady;
(c) motivovat země, aby hledaly řešení likvidace odpadů v rámci svého suverénního území, které by byly co možná nejblíže zdrojům a které by byly kompatibilní s environmentálně šetrným a efektivním hospodařením. V mnoha zemích jsou odpady přepravovány přes hranice s cílem zajistit, aby s nimi bylo nakládáno environmentálně šetrnějším a efektivním způsobem. Tuto přepravu sledují relevantní úmluvy, včetně těch, které se vztahují na oblasti, jež nespadají pod národní pravomoc;
(d) vytvořit plány pro nakládání s lidskými odpady, přičemž je třeba věnovat náležitou pozornost rozvoji a uplatňování vhodných technologií a dostupnosti zdrojů pro implementaci.

(b) Data a informace

21.31. Dvěma klíčovými prvky pro získání kontroly nad znečištěním souvisejícím s odpady jsou stanovování norem a monitorování. Následující specifické činnosti naznačují, jaký druh podpůrných opatření by mohl být přijat mezinárodními orgány, jako je Centrum OSN pro lidská sídla (Habitat), Program OSN pro životní prostředí a Světová zdravotnická organizace:
(a) shromáždění a analýza vědeckých poznatků a informací o znečišťujících dopadech odpadů na životní prostředí s cílem formulovat a rozšířit doporučená vědecká kritéria a směrnice pro environmentálně šetrnější nakládání s pevnými odpady;
(b) doporučení národních a, kde to bude relevantní, místních norem kvality životního prostředí, založených na vědeckých kritériích a směrnicích;
(c) zahrnutí ustanovení o monitorovacím vybavení a o nezbytném školení pro jeho využívání do programů a dohod o technické spolupráci;
(d) vytvoření informačního střediska s extenzivními sítěmi na regionální, národní a místní úrovni, určenými pro sběr a šíření informací o všech aspektech nakládání s odpady, včetně bezpečné likvidace.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

21.32. Státy by měly, prostřednictvím bilaterální a multilaterální spolupráce, včetně spolupráce v rámci organizací OSN a jiných vhodných relevantních organizací:
(a) identifikovat, vyvinout a harmonizovat metodiky a směrnice pro kvalitu životního prostředí a zdraví aplikovatelné na bezpečnost vypouštění a likvidace odpadů;
(b) přezkoumat a držet krok s novými poznatky a šířit informace o efektivnosti metod a přístupů k bezpečné likvidaci odpadů a o způsobech podpory jejich uplatňování v jednotlivých zemích.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

21.33. Programy bezpečné likvidace odpadů se vztahují, jak na vyspělé, tak na rozvojové země. Ve vyspělých zemích bude zájem soustředěn na zdokonalování zařízení, aby splňovaly vyšší kritéria kvality životního prostředí, zatímco v rozvojových zemích budou nutné značné investice do budování nových zařízení na zpracovávání odpadů.

21.34. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu v rozvojových zemích na přibližně 15 miliard USD, včetně přibližně 3,4 miliardy USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

21.35. Pro dosažení cílů tohoto programu budou mít zásadní význam vědecké směrnice a výzkum různých aspektů znečištění souvisejícího s odpady. Vlády, komunální a místní úřady by měly, s vhodnou mezinárodní spoluprací:
(a) připravit směrnice a technické zprávy o tématech, jako je integrace plánů územního využití v lidských sídlech a otázek spojených s likvidací odpadů, s kritérii a normami kvality životního prostředí, s možnostmi zpracování a bezpečné likvidace odpadů, se zpracováváním průmyslových odpadů a s provozem skládek;
(b) provést výzkum kritických oblastí, jako jsou systémy úpravy odpadních vod, vyžadující nízké náklady a malou údržbu; možnosti bezpečné likvidace kalů; zpracování průmyslových odpadů; a možnosti ekologicky bezpečné likvidace odpadů s nízkým využitím technologií;
(c) uskutečňovat, v souladu s podmínkami a ustanoveními kapitoly 34 (Transfer environmentálně šetrnějších technologií, spolupráce a vytváření potenciálu), transfer technologií, souvisejících s procesy zpracování průmyslových odpadů, a to prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních programů technické spolupráce a ve spolupráci s obchodem a průmyslem, včetně vhodných velkých a nadnárodních korporací;
(d) zaměřit se na asanaci, provoz a údržbu stávajících zařízení a na technickou pomoc pro zdokonalení postupů a metod údržby a následně na plánování a výstavbu zařízení na zpracování odpadů;
(e) vytvořit programy pro maximalizaci segregace zdrojů a bezpečné likvidace nebezpečných součástí komunálních pevných odpadů;
(f) zajistit investice a poskytnout zařízení pro sběr odpadů a souběžně zabezpečit vodní služby a stejné a paralelní investice zaměřené na zařízen í pro zpracování odpadů.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

21.36. Zlepšení současných postupů nakládání s odpady, aby zahrnovaly bezpečný sběr a likvidaci odpadů, by si vyžádalo odborné školení. Následující činnosti tvoří indikativní seznam opatření, která by měla být provedena vládami, ve spolupráci s mezinárodními organizacemi:
(a) poskytování formálního a služebního školení, zaměřeného na kontrolu znečištění, zpracování odpadů a na technologie likvidace a provozování a údržba infrastruktury související s odpady. Je třeba také vytvořit programy pro výměnu personálu mezi jednotlivými zeměmi;
(b) provedení školení nezbytného pro prosazení monitorování a kontroly znečištění souvisejícího s odpady.

(d) Vytváření potenciálu

21.37. Pokud mají být země schopny kvantifikovat a zmírňovat znečištění související s odpady, bude nevyhnutelné provést institucionální reformy a vytvořit potřebný potenciál. Činnosti zaměřené na splnění tohoto cíle by měly zahrnovat:
(a) vytvoření a posílení nezávislých orgánů pro kontrolu životního prostředí na národní a místní úrovni. Mezinárodní organizace a dárci by měli podporovat potřebné zvýšení schopností pracovníků a zajištění vybavení;
(b) vybavení agentur pro kontrolu znečištění nezbytným právním mandátem a finančním potenciálem nezbytným pro efektivní plnění jejich povinností.

D. Rozšiřování služeb souvisejících s odpady

21.38. Na konci století nebudou mít více než 2 miliardy lidí přístup k základním hygienickým zařízením a asi polovina městské populace v rozvojových zemích se bude muset obejít bez služeb likvidace pevných odpadů. 5,2 miliónu lidí, z toho 4 milióny dětí do 5 let, umírá každý rok v důsledku nemocí souvisejících s odpady. Mimořádně vážné jsou zejména zdravotní dopady pro městskou chudinu. Zdravotní a ekologické dopady neadekvátního nakládání s odpady však přesahují sídla, která nemají tyto služby k dispozici, a vedou ke kontaminaci vod, půdy a ovzduší a ke znečištění rozsáhlejších oblastí. Pro získání kontroly nad touto formou znečištění je nutné rozšířit a zdokonalit služby sběru a bezpečné likvidace odpadů.

Cíle

21.39. Celkovým cílem tohoto programu je poskytnout všem lidem služby spočívající v ochraně zdraví, environmentálně bezpečném sběru a likvidaci odpadů. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a s jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) do roku 2000 mít k dispozici technický, finanční potenciál a potenciál lidských zdrojů nezbytný pro poskytování služeb sběru odpadů odpovídajících potřebám;
(b) do roku 2025 poskytovat veškeré městské populaci adekvátní odpadové služby;
(c) do roku 2025 zajistit, aby byla udrženo plné pokrytí městské populace odpadními službami a aby bylo dosaženo pokrytí všech venkovských oblastí službami v oblasti hygieny.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

21.40. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a s jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) vytvořit mechanizmy financování rozvoje služeb spočívajících v nakládání s odpady v deprivovaných oblastech, včetně vhodných způsobů tvorby příjmů;
(b) uplatňovat, kde to bude vhodné, princip „znečišťovatel platí“, stanovením poplatků za nakládání s odpady na úrovni, která by odrážela náklady poskytování služeb a zajišťovala, aby ti, kteří vytvářejí odpady, hradili plné náklady environmentálně bezpečné likvidace;
(c) podporovat institucionalizaci účasti komunit při plánování a implementaci postupů nakládání s pevnými odpady.

(b) Data a informace

21.41. Vlády by měly, ve spolupráci s OSN a mezinárodními organizacemi, provést následující činnosti:
(a) vytvoření a aplikace metodik pro monitorování odpadů;
(b) shromáždění a analýza dat, za účelem stanovení cílů a monitorování pokroku;
(c) vložení informací do globálního informačního systému vycházejícího ze systémů stávajících;
(d) posílení provozu stávajících informačních sítí, za účelem rozšíření cílených informací o aplikaci inovativních a nízkonákladových alternativ likvidace odpadů mezi cílený soubor příjemců.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

21.42. Existuje ř ada programů OSN a bilaterálních programů, jejichž účelem je zajištění zásobování vodou a hygienických služeb pro ty, kteří je nemají k dispozici. V současné době koordinuje rozvoj a podněcuje spolupráci při těchto činnostech Rada pro spolupráci v oblasti vody a hygieny, která je celosvětovým fórem. Přesto jsou nezbytné, vzhledem ke stále rostoucímu počtu nezásobených městských chudých obyvatel a k potřebě řešit problém likvidace pevných odpadů, další mechanizmy pro zajištění urychleného pokrytí měst službami likvidace odpadů. Mezinárodní společenství obecně a vybrané organizace OSN by měly:
(a) zahájit, po skončení Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, program pro infrastrukturu a životní prostředí sídel, s cílem koordinovat činnosti všech organizací systému OSN, zapojených do této oblasti, a vytvořit středisko pro šíření informací o všech problémech nakládání s odpady;
(b) dosáhnout pokroku v poskytování služeb v oblasti odpadů těm, jež je nemají k dispozici, a systematicky o něm vypracovávat zprávy;
(c) přezkoumat efektivitu metod a přístupů ke zvyšování pokrytí a identifikovat inovativní způsoby urychlování tohoto procesu.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

21.43. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 7,5 miliardy USD, včetně přibližně 2,6 miliardy USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

21.44. Vlády a instituce by měly, společně s nevládními organizacemi a ve spolupráci s vhodnými organizacemi systému OSN, zahájit programy v různých částech rozvojového světa, za účelem rozšíření odpadových služeb pro obyvatelstvo, jež je nemá k dispozici. Tyto programy by měly, kdekoli to bude možné, vycházet ze stávajících nebo plánovaných aktivit a usměrňovat jejich orientaci.

21.45. Změny politiky na národní a místní úrovni by mohly rozšířit úroveň pokrytí odpadovými službami. Tyto změny by měly zahrnovat:
(a) plné uznání a využití celé škály nízkonákladových variant nakládání s odpady, včetně, kde to bude vhodné, jejich institucionalizace a začlenění do kodexů metod a předpisů;
(b) udělení vysoké priority rozšíření služeb nakládání s odpady, jak to bude nezbytné a vhodné, do všech sídel nezávisle na jejich právním statutu, přičemž je třeba položit náležitý důraz na uspokojení potřeb likvidace odpadů těch, kteří nemají odpadové služby k dispozici, zejména u městské chudiny;
(c) integraci poskytování a udržování služeb nakládání s odpady s ostatními základními službami, jako je zásobování vodou a odvádění bouřkové vody.

21.46. Výzkumné úsilí je možné zvýšit. Země by měly, ve spolupráci s vhodnými mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi, například:
(a) najít řešení a vybavení pro nakládání s odpady v oblastech koncentrované populace a na malých ostrovech. Nezbytné jsou zejména vhodné systémy skladování a sběru odpadků a nákladově efektivní a hygienické varianty likvidace lidských odpadů;
(b) vytvořit a rozšířit směrnice, případové studie, politické přehledy a technické zprávy o vhodných řešeních a způsobech poskytování služeb v oblastech s nízkými příjmy, jež nemají tyto služby k dispozici;
(c) zahájit kampaně pro motivování aktivní účasti komunit, včetně zapojení ženských a mládežnických organizací do nakládání s odpady, zejména co se týče odpadů z domácností;
(d) podporovat mezinárodní transfer relevantních technologií, zejména technologií pro sídla s vysokou hustotou obyvatelstva.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

21.47. Mezinárodní organizace, národní vlády a místní úřady by měly, ve spolupráci s nevládními organizacemi, poskytovat cílené školení v oblasti nízkonákladových variant sběru a likvidace odpadů, zejména metod jejich plánování a zajišťování. Součástí tohoto školení by se mohly stát programy výměny personálu mezi rozvojovými zeměmi. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zvýšení statutu a schopností personálu na řídící úrovni v agenturách pro nakládání s odpady.

21.48. Zdokonalení metod nakládání s odpady přinese pravděpodobně nejlepší výsledky ve smyslu zlepšování účinnosti služeb nakládání s odpady. OSN, mezinárodní organizace a finanční instituce by měly, ve spolupráci s národními vládami a místními úřady, vytvořit a poskytnout funkční systémy informací o nakládání s odpady pro komunální záznamy a oceňování a pro posuzování účinnosti a efektivity.

(d) Vytváření potenciálu

21.49. Vlády, instituce a nevládní organizace by měly, ve spolupráci s vhodnými organizacemi systému OSN, vytvořit potenciál pro implementaci programů pro poskytování služeb sběru a likvidace odpadů obyvatelům, jež tyto služby nemají k dispozici. Některé činnosti v rámci programů by měly zahrnovat následující aktivity:
(a) vytvoření zvláštní jednotky v rámci současného institucionálního uspořádání pro plánování a poskytování služeb chudým komunitám, které nemají tyto služby k dispozici, a to s jejich zapojením a účastí;
(b) provedení revizí stávajících kodexů a předpisů, s cílem povolit využití celé škály nízkonákladových alternativních technologií pro likvidaci odpadů;
(c) vytvoření institucionálního potenciálu a rozvojových postupů pro plánování a poskytování služeb.