ENVIRONMENTÁLNĚ ŠETRNĚJŠÍ NAKLÁDÁNÍ S NEBEZPEČNÝMI ODPADY,
VČETNĚ PREVENCE JEJICH NEZÁKONNÉ MEZINÁRODNÍ PŘEPRAVY

ÚVOD

20.1. Účinná kontrola vytváření, skladování, úpravy, recyklace a opětovného využívání, přepravy, regenerace a likvidace nebezpečných odpadů má prvořadý význam pro zdraví lidí, ochranu životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a pro udržitelný rozvoj. Takováto kontrola bude vyžadovat aktivní spolupráci a zapojení mezinárodního společenství, vlád a průmyslu, který pro účely tohoto dokumentu představují velké průmyslové podniky, včetně nadnárodních korporací a domácího průmyslu.

20.2. Klíčovými prvky tohoto procesu jsou prevence vytváření nebezpečných odpadů a regenerace kontaminovaných lokalit, přičemž obě činnosti vyžadují poznatky, zkušené lidi, zařízení, finanční zdroje a technický a vědecký potenciál.

20.3. Aktivity naznačené v této kapitole velmi úzce souvisí s řadou programových oblastí popsaných v jiných kapitolách a ovlivňují jejich realizaci. Vzhledem k tomu je nezbytný celkový integrovaný přístup k nakládání s nebezpečnými odpady.

20.4. Existuje mezinárodní obava, že část mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů se děje v rozporu s existující národní legislativou a mezinárodními nástroji a na úkor životního prostředí a zdraví obyvatel všech zemí, zejména rozvojových.

20.5. Valné shromáždění v části I rezoluce č. 44/226, z 22. prosince 1989, požádalo, aby všechny regionální komise v rámci existujících zdrojů přispěly k prevenci ilegální přepravy toxických a nebezpečných produktů, a to prostřednictvím monitorování a regionálního posuzování ilegální přepravy toxických a nebezpečných výrobků a jejích důsledků pro zdraví a pro životní prostředí. Valné shromáždění také požádalo, aby regionální komise spolupracovaly mezi sebou navzájem i s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP), s cílem zajistit efektivní a koordinované monitorování a posuzování ilegální přepravy toxických a nebezpečných výrobků a odpadů.

Celkový cíl

20.6. Celkovým cílem, v rámci integrovaného řízení životního cyklu, je v co možná největším rozsahu předcházet a minimalizovat vytváření nebezpečných odpadů a nakládat s nimi tak, aby nepoškozovaly zdraví lidí a životní prostředí.

Celkové úkoly

20.7. Celkové úkoly jsou:
(a) předcházet nebo minimalizovat vytváření nebezpečných odpadů, jako součást celkového integrovaného přístupu zaměřeného na čistší výrobu; vyloučit nebo snížit na minimum přepravu nebezpečných odpadů přes hranice států, v souladu s environmentálně šetrnějším a efektivním nakládáním s těmito odpady; zajistit, aby se v co možná největším rozsahu využívaly environmentálně šetrnější způsoby nakládání s nebezpečnými odpady v zemích jejich původu (princip soběstačnosti). K přepravě odpadů přes hranice států by mělo docházet na základě dohod zúčastněných států a měla by vycházet z environmentálních a ekonomických hledisek;
(b) ratifikovat Basilejskou úmluvu o kontrole mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich likvidace a urychleně vypracovat související protokoly, jako je protokol o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, o mechanizmech a směrnicích, které by usnadnily implementaci Basilejské úmluvy;
(c) ratifikovat a plně implementovat v účastnických státech Úmluvu z Bamaka o zákazu dovozu nebezpečných odpadů do Afriky a o kontrole jejich přepravy v rámci Afriky a urychleně vypracovat protokol o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody;
(d) vyloučit vývoz nebezpečných odpadů do zemí, které jednotlivě nebo v rámci mezinárodních dohod zakázaly dovoz těchto odpadů, jako jsou např. smluvní strany Úmluvy z Bamaka, čtvrté úmluvy z Lomé a dalších relevantních úmluv, které takovýto zákaz ukládají.

20.8. Tato kapitola obsahuje následující programové oblasti:
(a) podpora prevence a minimalizace nebezpečných odpadů;
(b) podpora a posilování institucionálního potenciálu pro nakládání s nebezpečnými odpady;
(c) podpora a posilování mezinárodní spolupráce při řízení mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů;
(d) prevence ilegální mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Podpora prevence a minimalizace nebezpečných odpadů

Východiska opatření

20.9. Vzrůstající množství nebezpečných odpadů průběžně poškozuje lidské zdraví a kvalitu životního prostředí. Zvyšují se přímé a nepřímé náklady pro společnost a jednotlivé občany, spojené s vytvářením takovýchto odpadů, nakládáním s nimi a s jejich likvidací. Je proto nezbytné rozšířit poznatky a informace o ekonomické stránce nakládání s nebezpečnými odpady, včetně dopadu ve vztahu k zaměstnanosti a k přínosům pro životní prostředí, s cílem zajistit, aby byly pro rozvoj programů získány prostřednictvím ekonomických stimulů nezbytné kapitálové investice. Jednou z prvních priorit při nakládání s nebezpečnými odpady je jejich minimalizace; tato priorita je součástí šířeji pojatého přístupu zaměřeného na změnu průmyslových postupů a vzorců spotřeby, prostřednictvím strategií prevence znečišťování a čistší výroby.

20.10. Jedním z nejvýznamnějších faktorů v těchto strategiích je regenerace nebezpečných odpadů a jejich přeměna na užitečné materiály. Minimalizace nebezpečných odpadů se proto v současnosti zaměřuje na uplatňování, modifikaci a rozvoj nových nízkoodpadových technologií.

Cíle

20.11. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) snížit v co možná největším rozsahu vytváření nebezpečných odpadů, jako součást integrovaného přístupu k čistší výrobě;
(b) optimalizovat používání materiálů prostřednictvím využívání zbytků z výrobních procesů, kde to bude uskutečnitelné a environmentálně šetrné;
(c) rozšířit poznatky a informace o ekonomických aspektech prevence a nakládání s nebezpečnými odpady.

20.12. Aby bylo možno splnit tyto cíle a tím snížit dopad a náklady rozvoje průmyslu, by země, které si mohou dovolit uplatnit nezbytné technologie bez újmy pro svůj rozvoj, měly zavést politiku, která zahrnuje:
(a) integraci přístupů spočívajících v čistší výrobě a minimalizace nebezpečných odpadů do veškerého plánování a přijetí specifických cílů;
(b) podporu využívání regulačních a tržních mechanizmů;
(c) vytvoření přechodného cíle pro stabilizaci množství vznikajících nebezpečných odpadů;
(d) vytvoření dlouhodobých programů a politik zahrnujících úkol, kde to bude vhodné, snížit množství nebezpečných odpadů vyprodukovaných jednotkou výroby;
(e) dosažení kvalitativního zlepšení toku odpadů, převážně prostřednictvím činností zaměřených na snižování jejich nebezpečných vlastností;
(f) usnadnění vytvoření nákladově efektivních politik a přístupů k prevenci a nakládání s nebezpečnými odpady, přičemž je třeba vzít v úvahu stav rozvoje jednotlivých zemí.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

20.13. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády by měly vytvořit nebo modifikovat normy nebo obchodní specifikace, s cílem zabránit diskriminaci recyklovaných materiálů, za předpokladu, že jsou tyto materiály environmentálně šetrné;
(b) vlády by měly, v rámci svých možností a s pomocí multilaterální spolupráce, poskytovat ekonomické nebo regulační stimuly, kde to bude vhodné, s cílem podněcovat průmyslové inovace směřující k čistším výrobním metodám, motivovat průmysl k investicím do preventivních anebo recyklačních metod a tak zajistit environmentálně šetrnější nakládání se všemi nebezpečnými odpady, včetně odpadů recyklovatelných, a podnítit investice směřující k minimalizaci odpadů;
(c) vlády by měly intenzifikovat výzkum a rozvoj nákladově efektivních alternativ procesů a látek, které v současné době způsobují vytváření nebezpečných odpadů, jež způsobují zvláštní problémy z hlediska environmentálně šetrnější likvidace nebo zpracování. Je třeba zvážit, jak to bude nejdříve proveditelné, možnost definitivního postupného vyřazení těchto látek, které představují neodůvodněné nebo jinak nezvládnutelné riziko a které jsou toxické, persistentní a bioakumulativní. Důraz by měl být položen na alternativy, které by mohly být ekonomicky přijatelné pro rozvojové země;
(d) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi a průmyslem, podporovat vytváření domácích zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady domácího původu;
(e) vlády vyspělých zemí by měly podporovat transfer environmentálně šetrnějších technologií a know-how o čistých technologiích a nízkoodpadové výrobě do rozvojových zemí v souladu s kapitolou 34, což by mělo za následek změny ve prospěch podporování inovací. Vlády by měly spolupracovat s průmyslem na vytváření směrnic a Kodexu (správného) jednání (Code of conduct), kde to bude vhodné, vedoucích k čistší výrobě, prostřednictvím odvětvových obchodně průmyslových asociací;
(f) vlády by měly motivovat průmysl k zpracovávání, recyklaci, opětovnému využívání a likvidaci odpadů u zdroje jejich vytvoření nebo co možná nejblíže k tomuto zdroji, pokud bude vytvoření odpadů nevyhnutelné a pokud to bude pro průmysl ekonomicky i environmentálně efektivní;
(g) vlády by měly podněcovat posuzování technologií, například prostřednictvím využívání center pro posuzování technologií;
(h) vlády by měly podporovat čistší výrobu prostřednictvím vytváření center poskytujících školení a informace o environmentálně šetrnějších technologiích;
(i) průmysl by měl vytvořit systémy péče o životní prostředí, včetně vypracovávání environmentálních auditů svých výrobních procesů nebo distribučních míst, s cílem identifikovat, kde je třeba zavést čistší výrobní metody;
(j) relevantní a kompetentní organizace OSN by měly vést úsilí, ve spolupráci s jinými organizacemi, o vytvoření směrnic pro odhadování nákladů a přínosů různých přístupů k uplatňování čistších výrobních metod, k minimalizace odpadů a k environmentálně šetrnějšímu nakládání s nebezpečnými odpady, včetně regenerace kontaminovaných lokalit, berouce v úvahu, kde to bude vhodné, zprávu schůzky vládami pověřených odborníků v Nairobi v roce 1991, týkající se mezinárodní strategie a akčního programu, včetně technických směrnic pro environmentálně šetrnějšího nakládání s nebezpečnými odpady; zejména v kontextu práce Basilejské úmluvy, prováděné v rámci sekretariátu UNEP;
(k) vlády by měly vytvořit předpisy, které by stanovovaly konečnou odpovědnost průmyslu za environmentálně šetrnější likvidaci nebezpečných odpadů, které vyprodukuje.
(b) Data a informace

20.14. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády by měly, s pomocí mezinárodních organizací, vytvořit mechanizmy pro posouzení hodnoty stávajících informačních systémů;
(b) vlády by měly vytvořit celonárodní a regionální střediska a sítě pro sběr a šíření informací, které by byly snadno přístupné a využitelné vládními institucemi, průmyslem a jinými nevládními organizacemi;
(c) mezinárodní organizace by měly, prostřednictvím programu UNEP pro čistší výrobu a ICPIC, rozšířit a posílit stávající systémy pro sběr informací o čistší výrobě;
(d) všechny orgány a organizace OSN by měly podporovat využívání a šíření informací shromážděných prostřednictvím sítě „Čistší výroba“;
(e) OECD by měla, ve spolupráci s jinými organizacemi, provést komplexní průzkum zkušeností členských států s přijímáním ekonomických regulačních systémů a stimulačních mechanizmů pro nakládání s nebezpečnými odpady a pro využívání čistých technologií, které vytváření takovýchto odpadů předcházejí, a šířit o těchto systémech a mechanizmech informace;
(f) vlády by měly motivovat průmysl k transparentnosti jeho provozů a k tomu, aby poskytoval relevantní informace komunitám, které mohou být ovlivněny vytvářením nebezpečných odpadů, nakládáním s nimi a jejich likvidací.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

20.15. Mezinárodní a regionální spolupráce by měla podporovat ratifikaci Basilejské úmluvy a Úmluvy z Bamaka jednotlivými státy a implementaci těchto úmluv. Regionální spolupráce bude nezbytná též pro vypracování podobných úmluv v jiných regionech než v Africe, pokud to bude situace vyžadovat. Navíc je třeba efektivně koordinovat mezinárodní, regionální a národní politiky a nástroje. Navrhuje se též spolupráce při monitorování účinků nakládání s nebezpečnými odpady.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

20.16. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 750 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

20.17. Je třeba vykonat následující činnosti, související s rozvojem a výzkumem technologií:
(a) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve vhodné spolupráci s organizacemi OSN a jinými relevantními organizacemi a s průmyslem, výrazně zvýšit finanční podporu programů výzkumu a rozvoje čistších technologií, včetně využívání biotechnologií;
(b) státy by měly, ve spolupráci, kde to bude vhodné, s mezinárodními organizacemi, motivovat průmysl, aby podporoval a prováděl výzkum postupného vyřazování procesů, které představují největší environmentální rizika v důsledku vytváření nebezpečných odpadů;
(c) státy by měly motivovat průmysl k vytváření přístupu zaměřeného na čistší výrobu do projektování výrobků a řídících postupů;
(d) státy by měly motivovat průmysl k environmentálně odpovědné péči, spočívající ve snižování odpadů a zajišťování environmentálně šetrného opětovného využívání, recyklace a regenerace nebezpečných odpadů, jakož i jejich konečné likvidace.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

20.18. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády, mezinárodní organizace a průmysl by měly podporovat průmyslové školící programy, zahrnující prevenci nebezpečných odpadů a metody jejich minimalizace, a zahájení demonstračních projektů na místní úrovni, za účelem vytvoření „úspěšných příkladů“ v oblasti čistší výroby;
(b) průmysl by měl začlenit principy čistší výroby a příklady do školících programů a vytvořit demonstrační projekty /sítě pro jednotlivé sektory /země;
(c) všechny sektory společnosti by měly vytvořit osvětové kampaně, týkající se čistší produkce, a podporovat dialog a partnerství s průmyslem a dalšími účastníky.

(d) Vytváření potenciálu

20.19. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády rozvojových zemí by měly, ve spolupráci s průmyslem a s vhodnými mezinárodními organizacemi, vytvořit soupisy produkce nebezpečných odpadů, s cílem identifikovat své požadavky na transfer technologií a implementaci opatření pro šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady a jejich likvidaci;
(b) vlády by měly zahrnout do národních plánů a legislativy integrovaný přístup k ochraně životního prostředí, řídící se kritérii pro prevenci a omezování zdrojů, berouce v úvahu princip „znečišťovatel platí“, a přijmout programy snižování nebezpečných odpadů, včetně cílů a adekvátní environmentální kontroly;
(c) vlády by měly spolupracovat s průmyslem na přípravě kampaní o čistší výrobě a minimalizaci nebezpečných odpadů v jednotlivých sektorech, jakož i na snižování množství takovýchto odpadů a jiných emisí;
(d) vlády by měly přijmout vedoucí úlohu při vhodném vytváření a posilování národních postupů pro posuzování vlivů na životní prostředí, berouce v úvahu přístup „od kolébky do hrobu“ k nakládání s nebezpečnými odpady, s cílem identifikovat možnosti minimalizace vytváření nebezpečných odpadů, prostřednictvím bezpečnějšího zacházení, skladování, likvidace a zneškodňování;
(e) vlády by měly, ve spolupráci s průmyslem a vhodnými mezinárodními organizacemi, vytvořit postupy pro monitorování uplatňování přístupu „od kolébky do hrobu“ , včetně environmentálních auditů;
(f) bilaterální a multilaterální agentury pro podporu rozvoje by měly významně zvýšit financování transferu čistších technologií do rozvojových zemí, včetně malých a středně velkých podniků.

B. Podpora a posilování institucionálního potenciálu pro nakládánís nebezpečnými odpady

Východiska opatření

20.20. Řada zemí nedisponuje potenciálem pro nakládání a zacházení s nebezpečnými odpady. Tento stav způsobuje zejména nedostatečná infrastruktura, nedostatky v regulačním rámci, nedostatečné vzdělávací a školící programy a absence koordinace mezi různými ministerstvy a institucemi, zabývajícími se různými aspekty nakládání s odpady. Kromě toho neexistují dostatečné poznatky o kontaminaci a znečištění životního prostředí a s tím spojených zdravotních rizicích způsobovaných expozicí obyvatelstva, zejména žen a dětí, a ekosystémů nebezpečným odpadům; nejsou rovněž posuzována rizika a chybí charakteristiky odpadů. Kde je to nutné, je třeba okamžitě podniknout kroky k identifikaci nejvíce ohrožených populací a přijmout nápravná opatření. Jednou z hlavních priorit při zajišťování environmentálně šetrnějšího nakládání s nebezpečnými odpady jsou osvětové, vzdělávací a školící programy přístupné všem vrstvám společnosti. Nezbytné je též provést výzkumné programy zaměřené na poznání povahy nebezpečných odpadů, na identifikaci jejich potenciálních účinků na životní prostředí a na rozvoj technologií pro bezpečné nakládání s těmito odpady. Konečně, je nezbytné posílit potenciál institucí zodpovědných za nakládání s nebezpečnými odpady.

Cíle

20.21. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) přijmout na národní úrovni vhodná koordinační, legislativní a regulační opatření pro environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady, včetně implementace mezinárodních a regionálních úmluv;
(b) vytvořit osvětové a informační programy zaměřené na otázky nebezpečných odpadů a zajistit, aby byly průmyslu a státním zaměstnancům ve všech zemích k dispozici programy základního vzdělávání a školení;
(c) vytvořit v jednotlivých zemích komplexní výzkumné programy týkající se nebezpečných odpadů;
(d) posílit odvětví služeb a umožnit jim tak nakládat s nebezpečnými odpady a vytvořit mezinárodní sítě;
(e) vytvořit ve všech rozvojových zemích endogenní potenciál pro vzdělávání a školení personálu na všech úrovních v oblasti environmentálně šetrnějšího zacházení s nebezpečnými odpady a jejich monitorování a v oblasti environmentálně racionálního řízení;
(f) podporovat posuzování expozic lidí s ohledem na lokality nebezpečných odpadů a identifikovat nezbytná nápravná opatření;
(g) usnadnit posuzování dopadů a rizik nebezpečných odpadů pro lidské zdraví a pro životní prostředí vytvořením vhodných postupů, metodik, kritérií anebo směrnic a norem souvisejících s odpadními vodami;
(h) zlepšit poznatky týkající se účinků nebezpečných odpadů na lidské zdraví a na životní prostředí;
(i) zpřístupnit vládám a obecné veřejnosti informace o účincích nebezpečných odpadů, včetně infekčních odpadů, na lidské zdraví a na životní prostředí.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

20.22. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády by měly vytvořit a udržovat soupisy, včetně počítačových soupisů, nebezpečných odpadů a lokalit, kde jsou zpracovávány /likvidovány, jakož i kontaminovaných lokalit, které vyžadují regeneraci, a posuzovat expozice a rizika pro lidské zdraví a pro životní prostředí; měly by také identifikovat opatření nezbytná pro vyčištění likvidačních míst. Průmysl by měl poskytnout nezbytné informace;
(b) vlády, průmysl a mezinárodní organizace by měly spolupracovat při vytváření směrnic a snadno implementovatelných metod charakterizace a klasifikace nebezpečných odpadů;
(c) vlády by měly posoudit expozice a zdraví obyvatel, kteří bydlí blízko nekontrolovaných lokalit nebezpečných odpadů a iniciovat nápravná opatření;
(d) mezinárodní organizace by měly, berouce v úvahu národní rozhodovací procesy, vytvořit dokonalejší zdravotní kritéria a pomáhat při přípravě praktických technických směrnic pro prevenci, minimalizaci a bezpečné naklád ání s nebezpečnými odpady a jejich likvidaci;
(e) vlády rozvojových zemí by měly, ve spolupráci s mezinárodními organizacemi a agenturami, podporovat mezioborové a meziodvětvové skupiny, za účelem implementace školících a výzkumných činností souvisejících s vyhodnocováním, prevencí a kontrolou zdravotních rizik nebezpečných odpadů. Takovéto skupiny by měly sloužit jako modely pro vytváření podobných regionálních programů;
(f) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi, podporovat v co možná největším rozsahu vytváření kombinovaných zařízení pro zpracovávání a likvidaci nebezpečných odpadů v malém a středně velkém průmyslu;
(g) vlády by měly, ve spolupráci s průmyslem a mezinárodními organizacemi, podporovat identifikaci a čištění lokalit nebezpečných odpadů. Pro tento účel by měly být dány k dispozici, v co možná největším rozsahu a ve vhodném okamžiku, technologie, odborný potenciál a finanční prostředky, a to při uplatnění principu „znečišťovatel platí“;
(h) vlády by měly zajistit, aby jejich vojenská zařízení vyhovovala jejich aplikovatelným normám pro životní prostředí, týkajícím se zpracovávání a likvidace nebezpečných odpadů.

(b) Data a informace

20.23. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády, mezinárodní a regionální organizace a průmysl by měly usnadnit a zvýšit šíření technických a vědeckých informací, týkajících se různých zdravotních aspektů nebezpečných odpadů, a podporovat jejich aplikaci;
(b) vlády by měly zřídit notifikační systémy a registry exponovaného obyvatelstva a nepříznivých zdravotních účinků a databáze posudků rizik nebezpečných odpadů;
(c) vlády by měly vyvinout úsilí o sběr informací o subjektech, které vytvářejí nebo likvidují /recyklují nebezpečné odpady, a poskytnout tyto informace zainteresovaným jednotlivcům a institucím.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

20.24. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) prosazovat a podporovat integraci a fungování, podle vhodnosti na regionální nebo místní úrovni, institucionálních a mezioborových skupin, které by spolupracovaly, podle svých schopností, při činnostech zaměřených na posilování posuzování rizik, zvládání rizik a jejich snižování s ohledem na nebezpečné odpady;
(b) podporovat vytváření potenciálu a technologický rozvoj a výzkum v rozvojových zemích ve spojení s rozvojem lidských zdrojů, přičemž zvláštní podporu je třeba věnovat konsolidaci sítí;
(c) podporovat soběstačnost při likvidaci nebezpečných odpadů v zemi jejich původu, v environmentálně šetrném a proveditelném rozsahu. Přeprava přes hranice by měla probíhat na environmentální a ekonomické bázi a na základě dohod schválených všemi dotyčnými státy.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

20.25. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993 - 2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 18,5 miliardy USD na celosvětové bázi, z čehož přibližně 3,5 miliardy USD souvisí s rozvojovými zeměmi a včetně přibližně 500 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

20.26. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi a průmyslem, zvýšit podporu nakládání s nebezpečnými odpady v rozvojových zemích;
(b) vlády by měly, ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, provést výzkum zdravotních účinků nebezpečných odpadů v rozvojových zemích, včetně dlouhodobých účinků na děti a ženy;
(c) vlády by měly provést výzkum zaměřený na potřeby malého a středně velkého průmyslu;
(d) vlády a mezinárodní organizace by měly, ve spolupráci s průmyslem, rozšířit technologický výzkum environmentálně šetrnějšího zacházení, skladování, dopravy, zpracování a likvidace nebezpečných odpadů a posuzování, nakládání s nebezpečnými odpady a jejich remediace;
(e) mezinárodní organizace by měly identifikovat relevantní a dokonalejší technologie pro nakládání s nebezpečnými odpady a pro jejich skladování, zpracovávání a likvidaci.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

20.27. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi a průmyslem:
(a) zvyšovat veřejné povědomí a informovanost o otázkách nebezpečných odpadů a podporovat rozvoj a šíření informací o nebezpečných odpadech, které by byly srozumitelné pro obecnou veřejnost;
(b) zvyšovat účast obecné veřejnosti, zejména žen, na programech nakládání s nebezpečnými odpady, včetně účasti na základních úrovních;
(c) vytvořit školící a vzdělávací programy pro muže a ženy v průmyslu a vládách, zaměřené na specifické problémy reálného života, například, na plánování a implementaci programů minimalizace nebezpečných odpadů, na provádění auditů nebezpečných materiálů a na vytváření vhodných regulačních programů;
(d) podporovat školení pracovních sil, průmyslového managementu a vládních regulačních úředníků v rozvojových zemích v oblasti technologií, za účelem environmentálně šetrné minimalizace a nakládání s nebezpečnými odpady.

20.28. Je třeba vykonat následující činnosti:
(a) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN, s jinými organizacemi a s nevládními organizacemi, spolupracovat při vytváření a šíření vzdělávacích materiálů, týkajících se nebezpečných odpadů a jejich účinků na životní prostředí a na lidské zdraví, určených pro využití ve školách, v ženských skupinách a mezi obecnou veřejností;
(b) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a s jinými organizacemi, vytvářet nebo posilovat programy pro environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady, v souladu s vhodnými zdravotními a environmentálními normami, a rozšířit systém dozoru pro účely identifikace nepříznivých účinků expozice obyvatelstva a životního prostředí nebezpečným odpadům;
(c) mezinárodní organizace by měly poskytnout členským státům pomoc při posuzování zdravotních a environmentálních rizik vyplývajících z expozice nebezpečným odpadům a při identifikaci jejich priorit pro kontrolu různých kategorií nebo tříd odpadů;
(d) vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a s jinými relevantními organizacemi, podporovat poradenská centra pro školení v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, vycházejíce z vhodných národních institucí a podporujíce mezinárodní spolupráci, mimo jiné, prostřednictvím institucionálních vazeb mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi.

(d) Vytváření potenciálu

20.29. Nadnárodní korporace a jiné velké podniky by měly být, kdekoli působí, motivovány k uplatňování politiky a přijímání závazků k zřízení provozních norem s ohledem na vytváření a likvidaci nebezpečných odpadů, které by byly ekvivalentní nebo alespoň stejně přísné jako normy v zemi původu. Vlády se vyzývají, aby vyvinuly úsilí k vytvoření předpisů vyžadujících environmentálně šetrné nakládání s nebezpečnými odpady.

20.30. Mezinárodní organizace by měly poskytnout členským státům pomoc při posuzování zdravotních a environmentálních rizik vyplývajících z expozice nebezpečným odpadům a při identifikaci jejich priorit pro kontrolu různých kategorií nebo tříd odpadů.

20.31. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s organizacemi OSN a jinými relevantními organizacemi a s průmyslem:
(a) podporovat národní instituce při řešení otázek nebezpečných odpadů od regulačního monitorování a perspektivy prosazování s touto podporou, včetně umožnění těmto institucím implementovat mezinárodní úmluvy;
(b) vytvořit průmyslové instituce zaměřené na zneškodňování nebezpečných odpadů a sektor služeb orientujících se na nakládání s nebezpečnými odpady;
(c) přijmout technické směrnice pro environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady a podporovat implementaci regionálních a mezinárodních úmluv;
(d) vytvořit a rozšířit mezinárodní sítě mezi profesionály působícími v oblasti nebezpečných odpadů a udržovat tok informací mezi zeměmi;
(e) posoudit uskutečnitelnost vytvoření a provozování národních, subregionálních a regionálních center pro zpracovávání nebezpečných odpadů. Takováto centra by mohla být využívána pro vzdělávání a školení, jakož i pro usnadňování a podporu transferu technologií pro environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady;
(f) identifikovat a posílit relevantní akademické /výzkumné instituce nebo poradenská centra, s cílem umožnit jim provádět vzdělávání a školení v oblasti environmentálně šetrnějšího nakládání s nebezpečnými odpady;
(g) vytvořit program pro zřízení národního potenciálu a možností pro vzdělávání a školení personálu na různých úrovních v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady;
(h) provést environmentální audity stávajícího průmyslu, s cílem zlepšit v jednotlivých závodech interní režimy pro nakládání s nebezpečnými odpady.

C. Podpora a posilování mezinárodní spolupráce při řízení mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů

Východiska opatření

20.32. Pro podporu a posílení mezinárodní spolupráce při řízení mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů, včetně její kontroly a monitorování, je třeba uplatnit preventivní přístup. Je třeba harmonizovat postupy a kritéria, využívaná v rámci různých mezinárodních a právních nástrojů. Je také třeba vytvořit nebo harmonizovat stávající kritéria pro identifikaci odpadů nebezpečných pro životní prostředí a vytvořit potenciál pro jejich monitorování.

Cíle

20.33. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) usnadnit a posílit mezinárodní spolupráci při environmentálně šetrnějším nakládání s nebezpečnými odpady, včetně kontroly a monitorování pohybu takovýchto odpadů přes hranice států, a to včetně odpadů určených pro regeneraci, prostřednictvím využití mezinárodně přijatých kritérií pro identifikaci a klasifikaci nebezpečných odpadů, a harmonizovat relevantní mezinárodní právní nástroje;
(b) zakázat nebo nepovolovat export nebezpečných odpadů do zemí, které nemají potenciál pro nakládání s takovými odpady environmentálně šetrným způsobem nebo které dovoz takových odpadů zakázaly;
(c) podporovat vytvoření kontrolních postupů pro pohyb nebezpečných odpadů určených pro regeneraci přes hranice, v rámci Basilejské úmluvy, která podporuje environmentálně a ekonomicky racionální možnosti recyklace.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

Posilování a harmonizace kritérií a předpisů

20.34. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve vhodné spolupráci s OSN a s jinými relevantními organizacemi:
(a) začlenit notifikační postup, navrhovaný v Basilejské úmluvě a v relevantních regionálních úmluvách a v jejich přílohách, do národní legislativy;
(b) formulovat, kde to bude vhodné, regionální dohody, jako je Úmluva z Bamaka, regulující pohyb nebezpečných odpadů přes hranice;
(c) pomáhat podporovat kompatibilitu a komplementaritu takovýchto regionálních dohod s mezinárodními úmluvami a protokoly;
(d) posilovat národní a regionální potenciál a možnosti pro monitorování a kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice;
(e) podporovat vytvoření jasných kritérií a směrnic, v rámci Basilejské úmluvy a vhodných regionálních úmluv, pro environmentálně a ekonomicky racionální provoz v oblasti regenerace zdrojů, recyklace, přímého využívání nebo alternativních využití a pro určení přijatelných regeneračních metod, včetně, kde to bude uskutečnitelné a vhodné, úrovní regenerace, s cílem předejít porušování a chybnému provádění výše uvedených činností;
(f) zvážit vytvoření, podle vhodnosti na národní nebo regionální úrovni, systémů pro monitorování a dozor nad pohybem nebezpečných odpadů přes hranice;
(g) vytvořit směrnice pro posuzování environmentálně šetrnějšího zpracovávání nebezpečných odpadů;
(h) vytvořit smě rnice pro identifikaci nebezpečných odpadů na národní úrovni, berouce v úvahu stávající mezinárodně - a, kde to bude vhodné, regionálně - schválená kritéria a připravit seznam nebezpečných vlastností nebezpečných odpadů vypočtených v národní legislativě;
(i) vytvořit a využívat vhodné metody testování, charakterizace a klasifikace nebezpečných odpadů a přijmout nebo přizpůsobit bezpečnostním normy a principy pro environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady.

Implementace stávajících dohod

20.35. Vlády se naléhavě vyzývají, aby ratifikovaly Basilejskou úmluvu a Úmluvu z Bamaka, jak to bude uskutečnitelné, a urychleně vypracovaly související protokoly, jako jsou protokoly o odpovědnosti za škodu a náhradě škody, a mechanizmy a směrnice pro usnadňování implementace Úmluv.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

20.36. Vzhledem k tomu, že tato programová oblast pokrývá relativně novou oblast činností a že zatím neexistují adekvátní studie o nákladech činností v rámci tohoto programu, nejsou v současné době k dispozici žádné odhady nákladů. Náklady některých činností souvisejících s vytvářením potenciálu obsažených v tomto programu je však možné považovat za součást odhadů nákladů programové oblasti B výše.

20.37. Prozatímní sekretariát Basilejské úmluvy by měl vypracovat studie nutné pro provedení rozumného odhadu nákladů činností, které se mají provést do roku 2000.

(b) Vytváření potenciálu

20.38. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) vypracovat nebo přijmout politiku environmentálně šetrnějšího nakládání s nebezpečnými odpady, berouce v úvahu stávající mezinárodní nástroje;
(b) formulovat doporučení pro vhodná fóra nebo vytvořit nebo přizpůsobit normy, včetně spravedlivé implementace principu „znečišťovatel platí“, a regulační opatření pro plnění povinností a dodržování principů Basilejské úmluvy, Úmluvy z Bamaka a jiných relevantních existujících nebo budoucích dohod, včetně vhodných protokolů, týkajících se stanovování vhodných pravidel a postupů v oblasti odpovědnosti za škodu a náhrady škody vyplývající z pohybu nebezpečných odpadů přes hranice a z likvidace těchto odpadů;
(c) implementovat politiku implementace zákazu nebo nepovolování exportu nebezpečných odpadů do zemí, které nemají potenciál pro nakládání s takovými odpady environmentálně šetrným způsobem nebo které dovoz takových odpadů zakázaly;
(d) prozkoumat, v kontextu Basilejské úmluvy a jiných relevantních regionálních úmluv, uskutečnitelnost poskytování dočasné finanční pomoci v případě výjimečných situací, za účelem minimalizace škod způsobených nehodami, které nastanou v důsledku pohybu nebezpečných odpadů přes hranice nebo během jejich likvidace.

D. Prevence ilegální mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů

Východiska opatření

20.39. Prevence ilegální přepravy nebezpečných odpadů prospěje životnímu prostředí i zdraví obyvatel všech zemí, zejména pak rozvojových. Přispěje také k větší efektivitě Basilejské úmluvy a regionálních mezinárodních nástrojů, jako jsou Úmluvy z Bamaka a čtvrtá Úmluva z Lomé, prostřednictvím podpory plnění kontrolních opatření stanovených v těchto dohodách. Článek IX Basilejské úmluvy se specificky zabývá problémem ilegální přepravy nebezpečných odpadů. Ilegální přeprava nebezpečných odpadů může vážně ohrozit lidské zdraví a životní prostředí a zemím, jež přijmou tyto náklady, způsobit specifické a mimořádné obtíže.

20.40. Účinná prevence není možná bez efektivního monitorování a bez prosazování a ukládání vhodných trestů.

Cíle

20.41. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) posílit národní potenciál pro odhalování a zabraňování jakýchkoli ilegální pokusů o dopravení nebezpečných odpadů na území jakéhokoli státu v rozporu s národní legislativou a relevantními mezinárodními nástroji;
(b) pomoci všem zemím, zejména rozvojovým, při získávání všech vhodných informací, týkajících se ilegální přepravy nebezpečných odpadů;
(c) spolupracovat, v rámci Basilejské úmluvy, při pomoci zemím, které trpí následky ilegální přepravy.

Č innosti

(a) Činnosti související s řízením

20.42. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s OSN a jinými vhodnými relevantními organizacemi:
(a) přijmout, kde to bude nezbytné, a implementovat legislativu zaměřenou na prevenci ilegálního importu a exportu nebezpečných odpadů;
(b) vytvořit vhodné národní vynucovací programy pro monitorování dodržování této legislativy, pro odhalování a předcházení jejího porušování pomocí vhodných trestů a věnovat zvláštní pozornost těm osobám, o kterých je známo, že prováděli ilegální přepravu nebezpečných odpadů, a těm nebezpečným odpadům, které jsou častěji ilegálně přepravovány.

(b) Data a informace

20.43. Vlády by měly vytvořit vhodnou informační síť a systém varování na pomoc při odhalování ilegální přepravy nebezpečných odpadů. Provozování takovéto sítě a systému by se mohly účastnit místní komunity a jiné subjekty.

20.44. Vlády by měly spolupracovat při výměně informací o ilegálním pohybu nebezpečných odpadů přes hranice a měly by dávat takovéto informace k dispozici vhodným orgánům OSN, jako je UNEP a regionální komise.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

20.45. Regionální komise by měly, ve spolupráci s expertní podporou a spoléhajíce se na tuto podporu a rady UNEP a jiných relevantních orgánů OSN, berouce plně v úvahu Basilejskou úmluvu, pokračovat v nepřetržitém monitorování a posuzování ilegální přepravy nebezpečných odpadů, včetně jejích environmentálních, ekonomických a zdravotních důsledků, vycházejíce přitom z výsledků a zkušeností získaných při společném předběžném posuzování ilegální přepravy prováděném UNEP a ESCAP.

20.46. Jednotlivé země anebo mezinárodní organizace, jak to bude vhodné, by měly spolupracovat při posilování institucionálního a regulačního potenciálu, zejména rozvojových zemí, s cílem předcházet ilegálními importu a exportu nebezpečných odpadů.