MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE PŘI URYCHLOVÁNÍ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE
V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH A SOUVISEJÍCÍ DOMÁCÍ POLITIKA

ÚVOD

2.1. S cílem vyřešit naléhavé úkoly v oblasti životního prostředí a rozvoje se Státy rozhodly založit nové celosvětové partnerství. Toto partnerství zavazuje všechny Státy k účasti v trvajícím a konstruktivním dialogu, inspirovaném potřebou dosáhnout efektivnější a spravedlivější světové ekonomiky, při zohlednění rostoucí nezávislosti společenství národů a faktu, že udržitelný rozvoj by se měl stát prioritní záležitostí agendy mezinárodního společenství. Je zřejmé, že pro úspěch tohoto nového partnerství je důležité překonat konfrontaci a posilovat atmosféru opravdové spolupráce a solidarity. Stejně důležité je posílit národní a mezinárodní politiky a mezinárodní spolupráci při adaptaci na nové skutečnosti.

2.2. Jak ekonomické politiky jednotlivých zemí, tak mezinárodní ekonomické vztahy mají velký význam pro udržitelný rozvoj. Znovuoživení a urychlení rozvoje vyžaduje dynamické a podpůrné mezinárodní ekonomické prostředí a přesně vymezenou politiku na národní úrovni. Toto úsilí bude při absenci kteréhokoli z těchto požadavků zmařeno. Zásadní význam má podpůrné vnější ekonomické prostředí. Proces rozvoje nezíská potřebný impuls, pokud bude globální ekonomika postrádat dynamiku a stabilitu a bude sužována nejistotou. Tento impuls nezíská ani tehdy, když budou rozvojové země zatěžovány vnější zadlužeností, když nebude rozvoj dostatečně financován, když budou přístupu na trhy bránit překážky a když ceny komodit a podmínky obchodu v rozvojových zemích zůstanou potlačeny. Výsledky 80. let byly ve všech těchto oblastech převážně negativní a je třeba tento trend zvrátit. Proto mají zásadní význam strategie a opatření nezbytné pro tvorbu mezinárodního prostředí, které by silně podporovalo rozvojové úsilí jednotlivých zemí. Pokud má být uskutečněn globální pokrok směrem k udržitelnému rozvoji, je třeba, aby mezinárodní spolupráce v této oblasti doplňovala a podporovala - nikoli omezovala nebo nahrazovala - vhodné domácí ekonomické strategie, a to jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích.

2.3. Mezinárodní ekonomika by měla vytvářet mezinárodní klima podporující dosažení environmentálních a rozvojových cílů:
(a) podporováním udržitelného rozvoje liberalizací obchodu;
(b) vytvářením podmínek, v nichž se budou zájmy obchodu a životního prostředí navzájem podporovat;
(c) poskytováním přiměřených finančních zdrojů rozvojovým zemím a řešením problému mezinárodního zadlužení;
(d) podporováním makroekonomické politiky příznivé pro životní prostředí a rozvoj.

2.4. Vlády uznávají, že existuje nové celosvětové úsilí svázat prvky mezinárodního ekonomického systému a potřeby lidstva mít bezpečné a stabilní přírodní životní prostředí. Proto je záměrem vlád pokračovat na stávajících mezinárodních fórech i v domácí politice všech zemí ve vytváření konsenzu na rozhraní oblastí životního prostředí, obchodu a rozvoje.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Podpora udržitelného rozvoje prostřednictvím obchodu

Východiska opatření

2.5. Otevřený, spravedlivý, spolehlivý, nediskriminační a předvídatelný multilaterální systém obchodování, který je v souladu s cíli udržitelného rozvoje a vede k optimální distribuci světové produkce podle komparativních výhod, je na prospěch všem obchodujícím partnerům. Navíc, usnadnění přístupu na trh pro export rozvojových zemí, ve spojení se zdravou makroekonomickou a environmentální politikou, by mělo pozitivní dopad na životní prostředí a tím významně přispělo k udržitelnému rozvoji.

2.6. Zkušenosti ukazují, že udržitelný rozvoj vyžaduje závazek k provádění zdravé ekonomické politiky a řízení, efektivní a předvídatelně jednající veřejnou správu, integraci environmentálních ohledů do rozhodování a vývoj směřující k demokratické vládě, to vše podle specifických podmínek jednotlivých zemí tak, aby byla možná plná účast všech dotčených stran. Tyto atributy mají zásadní význam pro plnění níže uvedených politických směrnic a cílů.

2.7. Komoditní sektor má dominantní postavení v ekonomikách mnoha rozvojových zemí z hlediska výroby, zaměstnanosti a výnosů z exportu. Důležitým jevem ve světovém komoditním hospodářství 80. let byla převaha velmi nízkých a klesajících reálných cen většiny komodit na mezinárodních trzích a z toho vyplývající významné snížení výnosů z exportu komodit pro mnoho produkujících zemí. Schopnost těchto zemí mobilizovat, prostřednictvím mezinárodního obchodu, zdroje nezbytné pro financování investic nezbytných pro udržitelný rozvoj může být tímto vývojem narušena, stejně tak jako tarifními a netarifními překážkami, včetně eskalace tarifů omezující jejich přístup na exportní trhy. Odstranění stávajících deformací v mezinárodním obchodu má zásadní význam. Splnění tohoto úkolu vyžaduje zejména značné a progresivní snižování podpory a ochrany jak v zemědělství - což zahrnuje vnitřní režimy, přístup na trh a dotace exportu - tak i v průmyslu a dalších odvětvích, s cílem odvrátit velké ztráty postihujících efektivnější výrobce, především v rozvojových zemích. V zemědělství, průmyslu a dalších odvětvích tedy existuje velký prostor pro iniciativy směřující k liberalizaci obchodu a k politice větší citlivosti výroby pro potřeby životního prostředí a rozvoje. Liberalizace obchodu by proto měla probíhat na celosvětovém základě ve všech ekonomických odvětvích, tak aby přispívala k udržitelnému rozvoji.

2.8. Prostředí mezinárodního obchodu bylo ovlivněno řadou trendů, které vytvořily nové úkoly a příležitosti, a ještě zvýšily důležitost multilaterální ekonomické spolupráce. Světový obchod pokračoval v posledních letech v růstu rychlejším než světová výroba. Expanze světového obchodu však neprobíhala rovnoměrně a pouze omezený počet rozvojových zemí dosáhl znatelného růstu exportu. Tlak protekcionistů a jednostranné politické kroky dále ohrožují fungování otevřeného multilaterálního systému obchodování, přičemž ovlivňují především exportní zájmy rozvojových zemí. V posledních letech se zintenzívnil proces ekonomické integrace, který by měl dodat dynamiku celosvětovému obchodu a zvýšit obchodní a rozvojové možnosti rozvojových zemí. V posledních době provádí stále větší počet těchto zemí odvážné politické reformy zahrnující ambiciózní autonomní liberalizaci obchodu; v zemích střední a východní Evropy se uskutečňují dalekosáhlé reformy a hluboká restrukturalizace, dláždící těmto zemím cestu k integraci do světové ekonomiky a mezinárodního systému obchodování. Zvýšená pozornost je věnována posilování úlohy podniků a podpoře konkurenčních trhů uplatňováním politiky volné hospodářské soutěže. Vhodným nástrojem obchodní politiky se ukázal být všeobecný systém priorit (GSP), ačkoli cíle tohoto systému bude nutné teprve splnit, a při zvyšování obchodní efektivity veřejného a soukromého sektoru byly účinné strategie usnadňování obchodu související s elektronickou výměnou dat (EDI). Interakce mezi politikou životního prostředí a otázkami obchodu jsou mnohočetné a nebyly dosud plně zhodnoceny. Včasný, vyvážený, komplexní a úspěšný výsledek Uruguayského kola multilaterálních obchodních jednání by měl přinést další liberalizaci a expanzi světového obchodu, posílit možnosti obchodu a rozvoje v rozvojových zemích a zajistit větší bezpečnost a předvídatelnost mezinárodního systému obchodování.

Cíle

2.9. V následujících letech by vlády měly, berouce v úvahu výsledky Uruguayského kola multilaterálních obchodních jednání, pokračovat v intenzívním úsilí dosáhnout těchto cílů:
(a) zavést otevřený, nediskriminační a spravedlivý multilaterální obchodní systém, který by umožnil všem zemím - především zemím rozvojovým - zlepšit svou ekonomickou strukturu a zvýšit životní úroveň svého obyvatelstva prostřednictvím stálého ekonomického rozvoje;
(b) usnadnit přístup na trhy pro export rozvojových zemí;
(c) zlepšit fungování komoditních trhů a dosáhnout zdravé, kompatibilní a konzistentní komoditní politiky na národní a mezinárodní úrovni s cílem optimalizovat příspěvek komoditního sektoru k udržitelnému rozvoji, berouce v úvahu environmentální aspekty;
(d) stimulovat, podporovat a prosazovat politiky, domácí i mezinárodní, které by vedly k vzájemné podpoře ekonomického růstu a ochrany životního prostředí.

Činnosti

(a) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

Zavádění a podporování mezinárodního systému obchodování respektujícího potřeby rozvojových zemí

2.10. Mezinárodní společenství by mělo v souladu s uvedenými cíli:
(a) zastavit a zvrátit protekcionismus s cílem dosáhnout další liberalizace a expanze světového obchodu ve prospěch všech zemí, především zemí rozvojových;
(b) zajistit spravedlivý, bezpečný, nediskriminační a předvídatelný mezinárodní systém obchodování;
(c) usnadnit vhodně načasovanou integraci všech zemí do světového ekonomiky a mezinárodního systému obchodování;
(d) zajistit vzájemnou podporu politiky životního prostředí a politiky obchodu s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje;
(e) posílit systém politiky mezinárodního obchodu pomocí včasného, vyváženého, úplného a úspěšného výsledku Uruguayského kola multilaterálních obchodních jednání.

2.11. Mezinárodní společenství by se mělo zaměřit na hledání cest a prostředků vedoucích k lepšímu fungování a větší transparentnosti komoditních trhů, větší diverzifikaci komoditního sektoru v rozvojových ekonomikách v makroekonomickém rámci, který by zohledňoval ekonomickou strukturu země, výskyt zdrojů a příležitosti na trhu, a vedoucích k lepšímu hospodaření s přírodními zdroji, respektujícímu potřeby udržitelného rozvoje.

2.12. Všechny země by proto měly implementovat dříve přijaté závazky zastavit a zvrátit protekcionismus a dále rozšířit přístup na trh, především v oblastech zajímavých pro rozvojové země. Zlepšení přístupu na trh bude usnadněno vhodnými strukturálními změnami ve vyspělých zemích. Rozvojové země by měly pokračovat v provádění reforem obchodní politiky a strukturálních změn. Naléhavou záležitostí je tedy zlepšení přístupu na trh pro komodity, obzvlášť prostřednictvím progresivního odstraňování překážek bránících importu komoditních výrobků, především z rozvojových zemí, v primární a zpracované formě a také pomocí významného a progresivního snižování takových druhů podpory, které stimulují konkurenceneschopnou výrobu, jako jsou výrobní a exportní dotace.

(b) Činnosti související s řízením

Tvorba domácí politiky maximalizující přínosy liberalizace obchodu pro udržitelný rozvoj

2.13. Aby rozvojové země mohly těžit z liberalizace systémů obchodování, měly by, ve vhodných případech, implementovat následující politiky:
(a) vytvářet domácí prostředí podporující optimální rovnováhu mezi výrobou pro domácí a exportní trhy a odstraňovat předpojatost vůči exportu a odrazovat od neefektivního nahrazování importu;
(b) vytvořit politický rámec a infrastrukturu potřebnou ke zlepšení efektivity exportu a importu a fungování domácích trhů.

2.14. Rozvojové země by měly ve vztahu ke komoditám odpovídajícím efektivitě trhu uplatňovat následující politiku:
(a) rozšířit zpracovávání, distribuci a zlepšit marketingové postupy a zvýšit konkurenceschopnost svého komoditního sektoru;
(b) diverzifikovat za účelem snížení závislosti na exportu komodit;
(c) promítnout efektivní a stálé využívání výrobních faktorů do utváření cen komodit, včetně zahrnutí environmentálních a sociálních nákladů a nákladů na zdroje.

(c) Data a informace

Podpora a stimulace sběru dat a výzkumu

2.15. GATT, UNCTAD a další relevantní instituce by měly pokračovat ve sbírání vhodných obchodních dat a informací. Požaduje se, aby Generální sekretariát OSN posílil Informační systém o obchodních regulačních a kontrolních opatření řízený UNCTAD.

Zlepšení mezinárodní spolupráce v komoditním obchodu a diverzifikace komoditního sektoru

2.16. Vlády by měly ve vhodných případech ve vztahu ke komoditnímu obchodu, přímo nebo prostřednictvím vhodných mezinárodních organizací:
(a) usilovat o optimální fungování komoditních trhů, mimo jiné zvýšením transparentnosti trhu zahrnující výměnu názorů a informací o investičních plánech, výhledech do budoucnosti a o trzích jednotlivých komodit. Mezi výrobci a spotřebiteli by měla probíhat věcná jednání s cílem dosáhnout životaschopných a efektivnějších mezinárodních dohod respektujících trendy trhu jejich životaschopného a efektivnějšího organizačního uspořádání a zřízení studijních skupin. V této souvislosti by měla být věnována zvláštní pozornost dohodám o kakau, kávě, cukru a tropickém dřevu. Důraz je kladen na důležitost mezinárodních dohod a uspořádání týkajících se komodit. Je třeba brát v úvahu otázky zdraví a bezpečnosti při práci, transfer technologií a služeb spojených s výrobou, marketingem a propagací komodit a také environmentální ohledy;
(b) nadále uplatňovat kompenzační mechanizmy při schodku výnosů z exportu komodit z rozvojových zemí s cílem posílit diverzifikační úsilí;
(c) poskytovat rozvojovým zemím, na jejich žádost, pomoc při tvorbě a implementaci komoditní politiky a při shromažďování a využívání informací o komoditních trzích;
(d) podporovat úsilí rozvojových zemí o vytvoření politického rámce a infrastruktury nezbytné pro zvýšení efektivity exportu a importu;
(e) podporovat diverzifikační iniciativy v rozvojových zemích na národní, regionální a mezinárodní úrovni.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

2.17. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v této programové oblasti na přibližně 8,8 miliardy USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vytváření potenciálu

2.18. Výše uvedená technická spolupráce je zaměřena na posílení schopností jednotlivých zemí vytvářet a implementovat komoditní politiku, užívat národních zdrojů a hospodařit nimi a shromažďovat a využívat informace o komoditních trzích.

B. Vytváření vzájemné podpory obchodu a životního prostředí


Východiska opatření

2.19. Obchodní politika a politika životního prostředí by se měly vzájemně podporovat. Otevřený, multilaterální systém obchodování umožňuje efektivnější rozdělování a využívání zdrojů a tím přispívá ke zvýšení výroby a příjmů a ke snížení nároků na životní prostředí. Poskytuje tak dodatečné zdroje nezbytné pro ekonomický růst a rozvoj a pro zlepšení ochrany životního prostředí. Zdravé životní prostředí na druhé straně poskytuje ekologické a jiné zdroje potřebné pro udržení růstu a podporuje pokračující expanzi obchodu. Otevřený, multilaterální obchodní systém podpořený přijetím zdravé politiky životního prostředí by měl pozitivní dopad na životní prostředí a přispěl by k udržitelnému rozvoji.

2.20. Mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí má roste a v řadě případů obchodní ustanovení v multilaterálních dohodách o životním prostředí sehrála svou úlohu při řešení globálních environmentálních problémů. Obchodní opatření byla tedy použita v určitých specifických případech, kdy bylo považováno za nutné zvýšit efektivitu environmentálních předpisů sloužících k ochraně životního prostředí. Takovéto předpisy by měly být zaměřeny na základní příčiny zhoršování kvality životního prostředí, aby nevedly k neodůvodněným restrikcím obchodu. Úkolem je zajistit, aby obchodní politika a politika životního prostředí byly navzájem konzistentní a posilovaly proces udržitelného rozvoje. Je však třeba brát v úvahu fakt, že normy životního prostředí platné ve vyspělých zemích mohou vést k nepřiměřeným sociálním a ekonomickým nákladům v rozvojových zemích.

Cíle

2.21. Vlády by měly prostřednictvím příslušných multilaterálních fór, včetně GATT, UNCTAD a dalších mezinárodních organizací, usilovat o splnění těchto cílů:
(a) vytvořit podmínky, v nichž se budou mezinárodní obchod a politika životního prostředí navzájem podporovat ve prospěch udržitelného rozvoje;
(b) vyjasnit roli GATT, UNCTAD a dalších mezinárodních organizací při řešení otázek souvisejících s obchodem a životním prostředím, včetně, pokud to bude třeba, arbitrážních postupů a řešení sporů;
(c) posílit mezinárodní produktivitu a konkurenceschopnost a posílit konstruktivní roli průmyslu při řešení otázek životního prostředí a rozvoje.

Činnosti

Vypracování agendy životního prostředí / obchodu a rozvoje

2.22. Vlády by měly dát podnět GATT, UNCTAD a dalším relevantním mezinárodním a regionálním ekonomickým institucím, aby přezkoumaly, v souladu se svými mandáty a kompetencemi, tyto návrhy a principy:
(a) vypracovat vhodné studie, které umožní lepší pochopení vztahu mezi obchodem a životním prostředím při zavádění udržitelného rozvoje;
(b) podporovat dialog mezi obchodními, rozvojovými a environmentálními komunitami;
(c) v případech, kdy byla použita obchodní opatření související s životním prostředím, zajistit jejich transparentnost a slučitelnost s mezinárodními závazky;
(d) řešit základní příčiny problémů životního prostředí a rozvoje způsobem, který by předcházel přijetí environmentálních opatření vedoucích k neodůvodněným restrikcím obchodu;
(e) hledat způsob, jak předejít použití restrikcí nebo deformací obchodu jako prostředku k vyrovnání rozdílů v nákladech, vyplývajících z rozdílů v environmentálních normách a předpisech, neboť jejich uplatnění by vedlo k deformacím obchodu a k posílení ochranářských tendencí;
(f) zajistit, aby předpisy nebo normy související s životním prostředím, včetně takových, které souvisejí se zdravotními a bezpečnostními normami, nevedly k samoúčelné nebo neodůvodněné diskriminaci nebo k skrytým restrikcím obchodu;
(g) zajistit, aby při uplatňování environmentálních norem a jakýchkoli obchodních opatření byly respektovány zvláštní faktory ovlivňující politiku životního prostředí a obchodu v rozvojových zemích. Je třeba poznamenat, že normy platné ve většině vyspělých zemí nemusí být vhodné pro rozvojové země a mohly by zde vyvolat nepřiměřené náklady;
(h) podpořit účast rozvojových zemí v multilaterálních dohodách pomocí mechanizmů, jakými jsou speciální přechodné předpisy;
(i) vyloučit jednostranné akce při řešení environmentálních problémů mimo pravomoc dovážející země. Environmentální opatření zaměřená na problémy životního prostředí překračující hranice států, jakož i problémy globální, by měla být, pokud možno, založena na mezinárodním konsenzu. Domácí opatření směřující k dosažení určitých environmentálních cílů bude možná třeba doplnit obchodními opatřeními, která zajistí jejich efektivitu. Pokud by bylo shledáno, že pro prosazení politiky životního prostředí jsou nutná opatření v rámci politiky obchodní, měly by přitom být uplatněny určité principy a pravidla. Mohou to být, mimo jiné: princip nediskriminace; princip, že vybraná obchodní opatření by měla mít co nejmenší restriktivní dopad na obchod nutný k dosažení cílů; závazek zajistit transparentnost při používání obchodních opatření souvisejících s životním prostředím a uvědomit ostatní země odpovídajícím způsobem o národních předpisech; a potřeba uvážit speciální podmínky a požadavky rozvoje v rozvojových zemích na jejich cestě ke splnění mezinárodně přijatých environmentálních cílů;
(j) upřesnit, pokud to bude nutné, a vyjasnit vztah mezi ustanoveními GATT a některými dalšími multilaterálními opatřeními přijatými v oblasti životního prostředí;
(k) zajistit účast veřejnosti (braní názorů veřejnosti v úvahu) v procesu vytváření, projednávání a implementace obchodní politiky, jako prostředku k dosažení větší transparentnosti, s ohledem na specifické podmínky jednotlivých zemí;
(l) zajistit, aby politika životního prostředí vytvářela vhodný právní a institucionální rámec, který by odpovídal novým potřebám ochrany životního prostředí, které mohou vyplynout ze změn v zaměření výroby a obchodu.

C. Poskytování přiměřených finančních zdrojů rozvojovým zemím

Východiska opatření

2.23. Investice jsou kritickým faktorem pro schopnost rozvojových zemí dosáhnout ekonomického růstu potřebného ke zlepšení sociální situace jejich obyvatel a nezbytného k uspokojování jejich základních potřeb udržitelným způsobem, to vše bez zhoršení kvality nebo vyčerpání zdrojové základny, která je předpokladem rozvoje. Udržitelný rozvoj vyžaduje zvýšené investice, pro jejichž pokrytí jsou nutné domácí a vnější finanční zdroje. Důležitými zdroji finančního kapitálu jsou zahraniční soukromé investice a zpětné získání uniklého kapitálu; tyto zdroje závisejí na zdravém investičním prostředí. Mnoho rozvojových zemí poznalo desetiletí trvající situaci negativního čistého transferu finančních zdrojů, během něhož byly jejich finanční příjmy nižší než platby, které bylo třeba provádět, především při splácení dluhů. Výsledkem bylo, že domácí zdroje, které se podařilo mobilizovat, bylo nutné přesunout do zahraničí namísto jejich lokálního investování za účelem podpory udržitelného ekonomického rozvoje.

2.24. V mnoha rozvojových zemích nedojde k oživení rozvoje bez včasného a trvalého řešení problému vnější zadluženosti, přičemž je třeba brát v úvahu fakt, že v mnoha rozvojových zemích je břemeno vnější zadluženosti vážným problémem. Břímě plateb plynoucích ze splácení dluhů vážně omezuje schopnost těchto zemí urychlit růst a vymýtit chudobu a vede k snižování importu, investic a spotřeby. Vnější zadluženost se stala hlavním faktorem ekonomického patu či mrtvého bodu v rozvojových zemích. Na znovuobnovení vnější finanční životaschopnosti zadlužených zemí a na obnovení jejich růstu a rozvoje, které by umožnilo dosažení udržitelného růstu a rozvoje, je zaměřena důrazná implementace vznikající mezinárodní strategie oddlužování. V této souvislosti jsou nezbytné další finanční zdroje ve prospěch rozvojových zemí a je nutné tyto zdroje efektivně využívat.

Cíle

2.25. Specifické nároky na implementaci odvětvových a meziodvětvových - průřezových programů zahrnutých v Agendě 21 jsou uvedeny v relevantních programových oblastech a v kapitole 33 (Finanční zdroje a mechanizmy).

Činnosti

(a) Plnění mezinárodních cílů oficiálního financování podpory rozvoje

2.26. Na podporu programů Agendy 21 je třeba poskytnout nové a dodatečné zdroje - viz diskusi v kapitole 33.

(b) Řešení problematiky zadluženosti

2.27. V oblasti vnější zadluženosti u komerčních bank byl zaznamenán pokrok dosažený posílenou strategií oddlužování a podporuje se rychlejší implementace této strategie. Některé země již profitují ze spojení zdravé politiky přizpůsobování a snižování zadlužení u komerčních bank nebo ekvivalentních opatření. Mezinárodní společenství doporučuje:
(a) ostatním zemím s velkými dluhy u bank dojednat s jejich věřiteli podobné snížení zadluženosti u komerčních bank;
(b) stranám, které se zúčastní těchto jednání, vzít v úvahu jak střednědobé snižování zadluženosti, tak nové finanční požadavky zadlužené země;
(c) multilaterálním institucím aktivně zapojeným do posílené mezinárodní strategie oddlužování pokračovat v podpoře opatření na snižování zadluženosti u komerčních bank s cílem zajistit, aby rozsah takovéhoto financování byl v souladu s rozvíjející se strategií oddlužování;
(d) věřitelským bankám zúčastnit se na snižování zadluženosti a dlužních splátek;
(e) posílit politiku získávání přímých investic, předejít neudržitelným úrovním zadluženosti a posilovat zpětné získávání uniklého kapitálu.

2.28. V případě dluhů u oficiálních bilaterálních věřitelů jsou vítána nedávná opatření přijatá Pařížským klubem stanovující velkorysejší podmínky úlev nejchudším, nejzadluženějším zemím. Vítáno je též pokračující úsilí o implementaci těchto "Trinidadských podmínek" způsobem odpovídajícím platební schopnosti těchto zemí a způsobem poskytujícím dodatečnou podporu jejich ekonomickým reformám. Oceňuje se také významné snižování bilaterální zadluženosti prováděné některými věřitelskými zeměmi a k podobným akcím se vyzývají také další země, které se nacházejí v takové pozici, že tak mohou učinit.

2.29. Chvályhodné jsou akce zemí s nízkým příjmem a značnou zadlužeností, které pokračují, s vysokými náklady, ve splácení svých dluhů a v udržování své úvěruschopnosti. Potřebám zdrojů v těchto zemích by měla být věnována zvláštní pozornost. Dostatečnou pozornost zasluhují také ostatní rozvojové země sužované zadlužeností, které vynakládají velké úsilí pokračovat ve splácení svých dluhů a splnit své vnější finanční závazky.

2.30. V souvislosti s multilaterální zadlužeností je naléhavé věnovat vážnou pozornost pokračování v úsilí o růstově orientovaná řešení problémů rozvojových zemí s vážnými problémy se splácením svých dluhů, včetně těch, které mají dluh převážně u oficiálních věřitelů nebo u multilaterálních finančních institucí. Především v případě zemí s nízkým příjmem, nacházejících se v procesu ekonomické reformy, je vítána podpora multilaterálních finančních institucí ve formě nově poskytnutých výdajů a využívání jejich koncesionálních fondů. Je třeba pokračovat ve využívání podpůrných skupin při poskytování zdrojů pro čisté nedoplatky zemí provádějících energické ekonomické reformy podporované MMF a Světovou bankou. Ceněna jsou opatření multilaterálních finančních institucí, jako je refinancování úroků z nekoncesionálních půjček se zpětnými toky IDA (Mezinárodní sdružení pro rozvoj) - takzvaná "pátá dimenze".

Prostředky implementace

Financování a vyhodnocení nákladů *

D. Podpora ekonomické politiky příznivé pro udržitelný rozvoj

Východiska opatření

2.31. Nepříznivé vnější prostředí, kterému musejí čelit rozvojové země, způsobuje, že při zavádění udržitelného rozvoje roste důležitost mobilizace domácích zdrojů, jejich efektivního rozdělení a využívání. V řadě zemí je nezbytné provádět politiku, která by napravila nesprávné zaměření veřejných výdajů, velký rozpočtový schodek a další faktory pasivní makroekonomické bilance, restriktivní politiku a deformace v oblastech devizových kurzů, investic a financování, a překážky v podnikání. Pokračující reformy a změny politiky ve vyspělých zemích, včetně vhodné míry úspor, mohou napomoci tvorbě zdrojů na podporu přechodu na udržitelný rozvoj jak v tuzemsku, tak v rozvojových zemích.

2.32. Správné řízení, které podporuje spojení efektivní, účinné, poctivé, spravedlivé a zodpovědné veřejné správy s individuálními právy a příležitostmi, je nezbytnou součástí široce pojatého udržitelného rozvoje a zdravé ekonomické výkonnosti na všech úrovních rozvoje. Všechny země by měly zvýšit svou snahu o vymýcení nesprávných praktik v řešení veřejných a soukromých záležitostí, včetně korupce, respektujíce faktory způsobující tento fenomén a subjekty, které se na něm podílejí.

2.33. Mnoho zadlužených rozvojových zemí prochází programy strukturálních změn souvisejícími se změnami splátkových kalendářů jejich dluhů nebo s novými půjčkami. I když tyto programy jsou nezbytné pro zlepšování rovnováhy ve fiskálních rozpočtech a na účtech platební bilance, v některých případech však vyústily v nepříznivé sociální a environmentální účinky, jako např. škrty v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a ochrany životního prostředí. Je důležité zajistit, aby programy strukturálních změn neměly negativní dopady na environmentální a sociální rozvoj a byly tak více v souladu s cíli udržitelného rozvoje.

Cíle

2.34. S přihlédnutím ke specifickým podmínkám jednotlivých zemí je nutné provést reformy ekonomické politiky, které by podpořily efektivní plánování a využívání zdrojů v zájmu udržitelného rozvoje prostřednictvím zdravé ekonomické a sociální politiky, posílily podnikání a začleňování sociálních a environmentálních nákladů do stanovování cen zdrojů a odstranily zdroje deformací v oblasti obchodu a investic.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

Prosazování zdravé ekonomické politiky

2.35. Průmyslové země a jiné země v podobném postavení by měly posílit své úsilí:

(a) podporovat stabilní a předvídatelné mezinárodní ekonomického prostředí, především s ohledem na monetární stabilitu, reálné úrokové míry a fluktuace klíčových devizových kurzů;
(b) stimulovat úspory a snižovat fiskální deficity;
(c) zajistit, aby procesy koordinace politik braly v úvahu zájmy a problémy rozvojových zemí, včetně pozitivní akce na podporu úsilí nejméně vyspělých zemí o zastavení svého posunu na okraj světové ekonomiky;
(d) provést vhodné národní makroekonomické a strukturální kroky zaměřené na prosazení neinflačního růstu, snížení hlavních oblastí vnější pasivní bilance a zvýšení potenciálu přizpůsobivosti svých ekonomik.

2.36. Rozvojové země by měly uvážit posílení svého úsilí o implementaci zdravé ekonomické politiky:
(a) která udrží monetární a fiskální disciplínu nezbytnou pro udržení cenové stability a rovnováhy vnější bilance;
(b) která povede k realistickým devizovým kurzům;
(c) která zvýší domácí úspory a investice a zlepší návratnost investic.

2.37. Konkrétněji by všechny země měly vypracovat takovou politiku, která by zvýšila efektivitu rozdělování zdrojů a plně využila výhod, které nabízí měnící se globální ekonomické prostředí. Vzhledem ke svým národním strategiím a cílům by země měly, pokud to bude vhodné, zejména:
(a) odstranit překážky kladené pokroku neefektivností byrokracie, administrativními tlaky, zbytečnými kontrolami a přehlížením podmínek trhu;
(b) zavést transparentnost do správy a rozhodování;
(c) podnítit soukromý sektor a podporovat podnikání zlepšováním institucionálních možností pro zakládání podniků a pro vstup na trh. Základním cílem by mělo být zjednodušení nebo odstranění restrikcí, předpisů a formalit, které komplikují, zdražují a zdržují vytváření a provozování podniků v mnoha rozvojových zemích;
(d) podnítit a podporovat investice a infrastrukturu potřebnou pro udržitelný ekonomický růst a diverzifikaci na environmentálně šetrnějším a udržitelném základě;
(e) vytvořit prostor pro vhodné ekonomické nástroje, včetně tržních mechanizmů, v souladu s cíli udržitelného rozvoje a uspokojování základních potřeb;
(f) podporovat efektivní funkci daňových systémů a finančních sektorů;
(g) vytvářet příležitosti pro malé podniky, jak zemědělské, tak nezemědělské, a pro domorodé obyvatelstvo a místní komunity, aby mohly plně přispívat k dosažení udržitelného rozvoje;
(h) odstranit předpojatost vůči exportu a ve prospěch neefektivních náhrad importu a vytvořit politiku, která by umožnila v plné míře těžit z toku zahraničních investic, v rámci národních, sociálních, ekonomických a rozvojových cílů;
(i) podnítit vytvoření domácího ekonomického prostředí, které by podporovalo optimální rovnováhu mezi výrobou pro domácí a pro exportní trhy.

(b) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

2.38. Vlády vyspělých zemí a zemí v podobném postavení by měly, přímo nebo prostřednictvím mezinárodních a regionálních organizací a mezinárodních úvěrových institucí, zvýšit své úsilí poskytnout rozvojovým zemím zvýšenou technickou pomoc při následujících činnostech:
(a) vytváření potenciálu ekonomické politiky, vytvořené a implementované dotyčnou zemí, na žádost této země;
(b) vytváření a provozování efektivních daňových a účetních systémů a finančních sektorů;
(c) podpora podnikání.

2.39. Mezinárodní finanční a rozvojové instituce by měly přezkoumat svou politiku a programy ve světle cílů udržitelného rozvoje.

2.40. Intenzivnější ekonomická spolupráce mezi rozvojovými zeměmi je už dlouhou dobu považována za důležitou součást úsilí o podporu ekonomického růstu a technologických schopností a o urychlení rozvoje v rozvojovém světě. Proto by mělo být úsilí rozvojových zemích o vzájemnou ekonomickou spolupráci zvýšeno a dále podporováno mezinárodním společenstvím.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

2.41. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v této programové oblasti na přibližně 50 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají v úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vytváření potenciálu

2.42. Výše uvedené změny politiky v rozvojových zemích zahrnují významné národní úsilí o vytvoření potenciálu v oblastech veřejné správy, centrálního bankovnictví, správy daní, spořitelen a finančních trhů.

2.43. Při implementaci čtyř programových oblastí identifikovaných v této kapitole je třeba vyvinout zvláštní úsilí vzhledem k zvláště naléhavým problémům životního prostředí a rozvoje v nejméně rozvinutých zemích.