ENVIRONMENTÁLNĚ ŠETRNĚJŠÍ NAKLÁDÁNÍ S TOXICKÝMI CHEMICKÝMI LÁTKAMI, VČETNĚ PREVENCE NEZÁKONNÉ PŘEPRAVY TOXICKÝCH A NEBEZPEČNÝCH PRODUKTŮ

ÚVOD

19.1. Významné používání chemikálií je nutné pro uspokojování sociálních a ekonomických potřeb světového společenství a nejlepší současné metody ukazují, že chemické látky mohou být široce využívány nákladově efektivním způsobem a při vysokém stupni bezpečnosti. Je však ještě třeba mnoho vykonat, aby bylo zajištěno environmentálně šetrnější nakládání s toxickými chemickými látkami, v souladu s principy udržitelného rozvoje a zlepšování kvality života lidstva. Dva velké problémy, zejména v rozvojových zemích, jsou: (a) nedostatek odpovídajících vědeckých informací pro posuzování rizik vyplývajících z používání velkého množství chemikálií; (b) nedostatek zdrojů pro posuzování chemikálií, pro které jsou data k dispozici.

19.2. V některých z nejdůležitějších světových průmyslových oblastí pokračovala v poslední době všeobecná kontaminace chemickými látkami, které vážně poškozují lidské zdraví, genetické struktury a reprodukční výsledky a životní prostředí. Obnova těchto oblastí si vyžádá velké investice a rozvoj nových metod. Dálkové účinky znečištění, postihující dokonce i základní chemické a fyzikální procesy v zemské atmosféře a klimatu, se teprve nyní začínají správně chápat a až v poslední době se začala uznávat důležitost těchto účinků.

19.3. Na práci na chemické bezpečnosti se podílí značné množství mezinárodních orgánů. V mnoha zemích již fungují programy na podporu chemické bezpečnosti. Takovéto akce mají mezinárodní důsledky, neboť chemická rizika nerespektují hranice států. Pro dosažení environmentálně šetrnějšího nakládání s chemikáliemi je však nezbytné významně posílit jak národní, tak i mezinárodní úsilí.

19.4. Navrhuje se šest programových oblastí:
(a) rozšíření a urychlení mezinárodního posuzování chemických rizik;
(b) harmonizace klasifikování a označování chemických látek;
(c) výměna informací o toxických chemických látkách a o chemických rizicích;
(d) vytvoření programů pro snižování rizik;
(e) posilování národních schopností a potenciálu pro nakládání s chemikáliemi;
(f) prevence ilegální mezinárodní přepravy toxických a nebezpečných produktů.

Krátký oddíl G na konci této kapitoly se dotýká otázky zvyšování spolupráce související s několika programovými oblastmi.

19.5. Úspěšná implementace těchto šesti programových oblastí závisí jako celek na intenzivní mezinárodní práci a na zlepšené koordinaci současných mezinárodních aktivit, jakož i na identifikaci a uplatňování technických, vědeckých, vzdělávacích a finančních prostředků, zejména v rozvojových zemích. Programové oblasti zahrnují v různém rozsahu posuzování nebezpečnosti (na základě vlastností chemikálií), posuzování rizik (včetně posuzování expozice), přijatelnost rizik a zvládání rizik.

19.6. Spolupráce mezi Programem OSN pro životní prostředí (UNEP), Mezinárodní organizací práce (ILO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v rámci Mezinárodního programu pro chemickou bezpečnost (IPCS) v oblasti chemické bezpečnosti by měla být jádrem pro mezinárodní spolupráci při environmentálně šetrnějším nakládání s toxickými chemikáliemi. Je třeba vyvinout veškeré úsilí k posílení tohoto programu. Je třeba také podporovat spolupráci s jinými programy, jako jsou programy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropských společenství (EC) a jiných regionálních a vládních chemických programů.
19.7. Je třeba dále podporovat zvýšení koordinace orgánů OSN a jiných mezinárodních organizací účastnících se na posuzování a nakládání s chemikáliemi. Pro další prozkoumání těchto otázek se v rámci IPCS v prosinci 1991 konala v Londýně mezivládní schůzka svolaná Výkonným ředitelem UNEP (viz odst. 19.75 a 19.76).

19.8. Předpokladem pro dosažení chemické bezpečnosti je co možná nejširší povědomí o chemických rizicích. Je třeba uznat princip práva komunit a pracujících znát tato rizika. Právo znát identitu nebezpečných látek je však třeba vyvážit s průmyslovým právem na ochranu tajných obchodních informací. (Průmysl, ve smyslu ve kterém je uváděn v této kapitole, zahrnuje jak velké průmyslové podniky a mezinárodní korporace, tak domácí průmysl.) Je třeba rozvinout a podporovat iniciativu průmyslu zaměřenou na odpovědnou péči a správcovství produktů (product stewardship). Průmysl by měl ve všech zemích uplatňovat adekvátní provozní normy, za účelem nepoškozování lidského zdraví a životního prostředí.

19.9. Existuje mezinárodní obava, že část mezinárodního pohybu toxických a nebezpečných produktů probíhá v rozporu se stávající legislativou jednotlivých zemí a s mezinárodními nástroji, ke škodě životního prostředí a veřejného zdraví ve všech zemích, zejména v zemích rozvojových.

19.10. V rezoluci č. 44/226 z 22. prosince 1989 uložilo Valné shromáždění OSN všem regionálním komisím, aby přispěly, v rámci stávajících zdrojů, k prevenci ilegální přepravy toxických a nebezpečných produktů a odpadů, prostřednictvím monitorování a regionálního posuzování takovéto ilegální přepravy a jejích environmentálních a zdravotních důsledků. Valné shromáždění také uložilo regionálním komisím, aby spolupracovaly navzájem a s Programem OSN pro životní prostředí, s cílem provádět efektivní a koordinované monitorování a posuzování ilegální přepravy toxických a nebezpečných produktů a odpadů.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Rozšíření a urychlení mezinárodního posuzování chemických rizik

19.11. Posuzování rizik pro lidské zdraví a pro životní prostředí, které mohou způsobovat chemikálie, je předpokladem pro plánování jejich bezpečného a prospěšného využívání. Mezi přibližně 100 000 chemickými látkami, které se komerčně využívají, a tisíci látkami přírodního původu s nimiž lidé přicházejí do styku, se mnoho z nich vyskytuje ve formě znečišťujících látek a kontaminantů v potravě, komerčních výrobcích a v různých environmentálních médiích. Naštěstí, expozice většině chemikálií (asi 1500 jich pokrývá 95 procent celkové světové produkce) je značně omezená, neboť většina jich je užívána ve velmi malých množstvích. Vážným problémem je však to, že dokonce u velkého množství chemikálií vyráběných ve velkých objemech často chybějí data nutná pro posouzení rizik. Pro celou řadu chemikálií se nyní tato data vytvářejí v rámci programu OECD pro chemikálie.

19.12. Posuzování rizik je náročné na zdroje. Je možné je nákladově zefektivnit posílením mezinárodní spolupráce a lepší koordinací a tím zajistit nejlepší využití dostupných zdrojů a zamezit zbytečnému zdvojování úsilí. Každá země by však měla disponovat kritickým množstvím technického personálu se zkušenostmi s testováním toxicity a analýzou expozice, což jsou dvě důležité součásti posuzování rizik.

Cíle

19.13. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) posílit mezinárodní posuzování rizik. Do roku 2000 by mělo být, s použitím současných selektivních a posuzovacích kritérií, posouzeno několik set prioritních chemických látek nebo skupin chemikálií, včetně hlavních znečišťovatelů a kontaminantů celosvětového významu;
(b) vytvořit směrnice pro přijatelnou expozici pro větší počet toxických chemikálií, na základě odborného posouzení a vědeckého konsenzu, rozlišujícího mezi zdravotními nebo environmentálními limity expozice a limity, které souvisejí se socio-ekonomickými faktory.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.14. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) posílit a rozšířit programy posuzování chemických rizik v rámci systému OSN IPCS (UNEP, ILO, WHO) a Organizace OSN pro potraviny a zemědělství, ve spojení s jinými organizacemi, včetně Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), založené na schváleném přístupu k zajišťování kvality dat, uplatňování kritérií pro posuzování, odborného posuzování a vazeb na činnosti související se zvládáním rizik, přičemž je třeba brát v úvahu preventivní přístup;
(b) podporovat mechanizmy pro zvyšování spolupráce mezi vládami, průmyslem, akademickou obcí a relevantními nevládními organizacemi, účastnícími se na různých aspektech posuzování rizik chemikálií a souvisejících procesů, zejména podporování a koordinace výzkumu, za účelem zlepšení porozumění mechanizmů účinků toxických chemikálií;
(c) podnítit rozvoj postupů pro výměnu posudků chemikálií mezi zeměmi, za účelem jejich využití v národních programech chemického posuzování.

(b) Data a informace

19.15. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) udělit vysokou prioritu posuzování nebezpečnosti chemikálií, tj. jejich vlastností, jako vhodného základu pro posuzování rizik;
(b) získat data nezbytná pro posuzování, vycházejíce, mimo jiné, z programů IPCS (UNEP, WHO, ILO), FAO, OECD a EC a ze zavedených programů jiných regionů a vlád. Je třeba, aby se na tomto procesu aktivně účastnil průmysl.

19.16. Průmysl by měl poskytovat data o vyrobených chemických látkách, které jsou specificky nezbytné pro posuzování potenciálních rizik daných chemikálií pro lidské zdraví a pro životní prostředí. Takováto data by měla být dána k dispozici relevantním národním kompetentním úřadům, mezinárodním orgánům, jiným zainteresovaným stranám, účastnícím se na posuzování nebezpečí a rizik, a co možná nejširší veřejnosti, přičemž je také třeba brát v úvahu oprávněné nároky na utajení.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

19.17. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) vytvořit kritéria pro stanovování priorit pro chemikálie celosvětového zájmu, a to s ohledem na jejich posuzování;
(b) přezkoumat strategie posuzování expozice a monitorování životního prostředí, aby bylo možné co nejlépe využít dostupné zdroje, zajistit kompatibilitu dat a podpořit koherentní národní a mezinárodní strategie pro toto posuzování.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

19.18. Většina dat a metod posuzování chemických rizik vzniká ve vyspělých zemích. Rozšíření a urychlení posuzování bude vyžadovat značné zvýšení výzkumu a testování bezpečnosti v průmyslu a výzkumných institucích. Odhady nákladů souvisejí s potřebou posílit potenciál relevantních orgánů OSN a jsou založeny na zkušenostech získaných v poslední době v rámci IPCS. Je třeba poznamenat, že v těchto odhadech nejsou zahrnuty významné náklady, které je často nemožné vyčíslit. Tyto částky zahrnují náklady pro průmysl a vlády, spojené s vytvářením bezpečnostních dat, které jsou základem pro posuzování, a náklady vlád, související s poskytování podpůrných dokumentů a návrhů posudků pro IPCS, pro Mezinárodní rejstřík potenciálně toxických chemikálií (IRPTC) a pro OECD. Zahrnují také náklady urychlování prací v orgánech mimo OSN, jako jsou orgány OECD a EC.

19.19. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 30 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

19.20. Je třeba zahájit rozsáhlý výzkum, a to za účelem zdokonalení metod posuzování chemikálií, což by mělo vést ke společnému rámci pro posuzování rizik, a za účelem zdokonalení postupů pro využívání toxikologických a epidemiologických dat určených k předpovídání účinků chemikálií na lidské zdraví a na životní prostředí, čímž by se umožnilo tvůrcům rozhodnutí přijmout adekvátní politiku a opatření pro snižování rizik chemikálií.

19.21. Mezi předmětné činnosti patří:
(a) posilování výzkumu bezpečných /bezpečnějších alternativ toxických chemikálií, které představují neodůvodněné nebo jinak nezvladatelné riziko pro životní prostředí nebo pro lidské zdraví, a chemikálií, které jsou toxické, persistentní a bioakumulativní a které není možno adekvátním způsobem kontrolovat;
(b) podpora výzkumu a ověřování správnosti metod nahrazujících metody využívající pokusná zvířata (a tím omezení využívání zvířat pro pokusné účely);
(c) podpora relevantních epidemiologických studií, s cílem vytvořit vztah příčina-účinek mezi expozicí chemikáliím a výskytem určitých nemocí;
(d) podpora ekotoxikologických studií zaměřených na posuzování rizik chemikálií pro životní prostředí.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

19.22. Mezinárodní organizace by měly, za účasti vlád a nevládních organizací, zahájit školící a vzdělávací projekty zahrnující ženy a mládež, jimž hrozí největší riziko, s cílem umožnit zemím, zejména rozvojovým, maximálním způsobem využít mezinárodního posuzování chemických rizik.

(d) Vytváření potenciálu

19.23. Mezinárodní organizace, vycházející z minulých, současných a budoucích posudků, by měly podporovat země, zejména rozvojové, při vytváření a posilování možností posuzování rizik, na národní a regionální úrovni, za účelem minimalizace a co možná největší kontroly a prevence rizik ve výrobě a při využívání toxických a nebezpečných chemikálií. Je třeba poskytnout technickou spolupráci a finanční podporu nebo jinak přispět k činnostem zaměřeným na rozšiřování a urychlování národního a mezinárodního posuzování a kontroly chemických rizik, a to za účelem nejlepší volby chemických látek.

B. Harmonizace klasifikování a označování chemický ch látek

Východiska opatření

19.24. Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem informování o bezpečném využívání chemických látek a o zacházení s nimi je jejich vhodné označování a šíření údajů o jejich bezpečném používání, jako jsou např. ICSC (International Chemical Safety Cards - Mezinárodní doklady o chemické bezpečnosti) a obdobné písemné materiály, jež vycházejí z posuzování rizik těchto látek pro lidské zdraví a pro životní prostředí.

19.25. V současné době se pro bezpečnou přepravu nebezpečného zboží, včetně chemických látek, používá komplexní systém, vypracovaný v rámci OSN. Tento systém bere v úvahu zejména bezprostřední rizika spojená s chemickými látkami.

19.26. Dosud není k dispozici celosvětově harmonizovaná klasifikace rizik a systémů označování, jejíž používání by přispělo k bezpečnému využívání chemických látek, mimo jiné, na pracovištích nebo v domácnostech. Klasifikace chemikálií může být zřízena pro různé účely a je mimořádně důležitým nástrojem pro vytvoření systému označování. Je třeba vytvořit harmonizovanou klasifikaci rizik a systémy označování, vycházející z již probíhajících prací.

Cíle

19.27. Do roku 2000 by měla být k dispozici, bude-li to proveditelné, celosvětově harmonizovaná klasifikace rizik a kompatibilní systém označování, včetně dokladů obsahujících údaje o bezpečnosti materiálů a snadno srozumitelných symbolů.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.28. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné, zahájit projekt zaměřený na zřízení a vypracování harmonizované klasifikace a kompatibilního systému označování chemikálií, který by byl použitelný ve všech oficiálních jazycích OSN a obsahoval i adekvátní piktogramy. Takovýto systém označování by neměl vést k vytvoření neodůvodněných obchodních překážek. Nový systém by měl v co možná největším rozsahu vycházet ze současných systémů; měl by být vytvářen v postupných krocích a měl by řešit problém kompatibility s označením různých aplikací.

(b) Data a informace

19.29. Mezinárodní organizace, včetně, mimo jiné, IPCS (UNEP, ILO, WHO), FAO, Mezinárodní námořní organizace (IMO), Výboru expertů OSN pro přepravu nebezpečného zboží a OECD, by měly, ve spolupráci s regionálními a národními úřady spravujícími stávající systémy klasifikace a označování a jiné systémy šíření informací, vytvořit koordinační skupinu pro:
(a) vyhodnocení a, pokud to bude vhodné, provedení studií stávající klasifikace rizik a informačních systémů, za účelem vytvoření obecných principů pro celosvětově harmonizovaný systém;
(b) vytvoření a implementaci pracovních plánů pro zřízení systému celosvětově harmonizované klasifikace rizik. Tento plán by měl zahrnovat popis úkolů, které je třeba splnit, časový termín pro dokončení úkolů a jejich rozdělení mezi účastníky koordinační skupiny;
(c) vypracování harmonizovaného systému klasifikace rizik;
(d) podání návrhů, týkajících se standardizace terminologie a symbolů pro oznamování rizik, za účelem zvýšení možností zvládání rizik chemikálií a usnadnění mezinárodního obchodu a překladu informací do jazyka konečného uživatele;
(e) vypracování harmonizovaného systému označování.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

19.30. Sekretariát Konference zahrnul náklady na technickou pomoc související s tímto programem do odhadů uvedených v programové oblasti E. Sekretariát odhaduje průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na posilování mezinárodních organizací na přibližně 3 milióny USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Rozvoj lidských zdrojů

19.31. Vlády, instituce a nevládní organizace by měly, ve spolupráci s vhodnými organizacemi a programy OSN, zahájit školící kurzy a informační kampaně zaměřené na pochopení a využívání nové harmonizované klasifikace a kompatibilního systému označování chemikálií.

(c) Vytváření potenciálu

19.32. Při posilování národního potenciálu pro nakládání s chemikáliemi, včetně vytvoření a implementace nové klasifikace a systému označování a přizpůsobování se těmto systémům, je třeba předejít vytvoření obchodních překážek a je třeba vzít plně v úvahu omezený potenciál a zdroje velkého počtu zemí, zejména rozvojových, pro implementaci těchto systémů.

C. Výměna informací o toxických chemických látkách a chemických rizicích

Východiska opatření

19.33. Následující činnosti, související s výměnou informací o přínosech a rizicích spojených s užíváním chemických látek, jsou zaměřeny na zlepšování racionálního nakládání s toxickými chemikáliemi, a to prostřednictvím výměny vědeckých, technických, ekonomických a právních informací.

19.34. Londýnské směrnice pro výměnu informací o chemických látkách v mezinárodním obchodě představují soubor směrnic přijatých vládami s cílem zvýšit chemickou bezpečnost prostřednictvím výměny informací o chemikáliích. Tyto směrnice obsahují zvláštní ustanovení, týkající se výměny informací o zakázaných a přísně omezených chemických látkách.

19.35. Předmětem zájmu a obav se stal vývoz chemických látek, zakázaných v zemích jejich původu nebo jejichž užívání bylo v některých průmyslových zemích přísně omezeno, neboť některé země, které tyto látky dovážejí, nejsou schopny zajistit jejich bezpečné využívání, vzhledem k neadekvátní infrastruktuře pro kontrolu importu, distribuce, skladování, složení a likvidace chemických látek.

19.36. Za účelem řešení tohoto problému byla v roce 1989 do Londýnských směrnic (UNEP) a do Mezinárodního kodexu o distribuci a využívání pesticidů (FAO) začleněna ustanovení, upravující postupy získávání předběžného informovaného souhlasu (PIC). Kromě toho byl zahájen společný program FAO a UNEP pro realizaci postupů PIC pro chemikálie, včetně výběru látek, jichž se má PIC a příprava příslušných schvalovacích dokumentů týkat. Úmluva ILO o chemických látkách vyzývá dovážející a vyvážející země k vzájemné komunikaci v případech, kdy byly nebezpečné látky zakázány z důvodů bezpečnosti a zdraví při práci. V rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) proběhla jednání s cílem vytvořit závazný nástroj, zaměřený na výrobky zakázané nebo přísně omezené na domácím trhu. Rada GATT navíc ve svém rozhodnutí uvedeném v C/M/251 schválila rozšíření mandátu pracovní skupiny na dobu tří měsíců od data jejího příštího zasedání a pověřila předsedu provedením konzultací o době, kdy má toto zasedání být svoláno.

19.37. Bez ohledu na význam postupu PIC je nezbytná výměna informací o všech chemických látkách.

Cíle

19.38. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) podporovat intenzivnější výměnu informací o chemické bezpečnosti, o využívání chemických látek a o jejich emisích mezi všemi zúčastněnými stranami
(b) dosáhnout do roku 2000, bude-li to proveditelné, všestranné implementace postupu PIC a účasti na něm, včetně možného povinného uplatňování, prostřednictvím právně závazných nástrojů obsažených v doplněných Londýnských směrnicích a v Mezinárodním kodexu FAO, přičemž je třeba vzít v úvahu zkušenosti získané při realizaci postupu PIC.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.39. Vlády a relevantní mezinárodní organizace by měly, ve spolupráci s průmyslem:
(a) posílit národní instituce odpovědné za výměnu informací o toxických chemikáliích a podpořit vytvoření národních center v zemích, kde tato centra dosud neexistují;
(b) posílit mezinárodní instituce a sítě, jako je IRPTC, odpovědné za výměnu informací o toxických chemikáliích;
(c) zavést technickou spolupráci s jinými zeměmi a poskytovat jim informace, zvláště pokud jde o země s nedostatkem technických odborných schopností, a to včetně školení v interpretaci relevantních technických dat, jako jsou Dokumenty o environmentálních zdravotních kritériích, Příručky pro zdraví a bezpečnost a Mezinárodní doklady o chemické bezpečnosti (vydávané IPCS); monografie o Vyhodnocování karcinogenních rizik chemikálií pro člověka (vydané Mezinárodní agenturou pro vý zkum rakoviny (IARC)); a dokumenty o směrnicích pro rozhodování (poskytované prostřednictvím společného programu FAO a UNEP pro PIC) a data poskytovaná průmyslem a z jiných zdrojů;
(d) implementovat co možná nejdříve postupy PIC a, s ohledem na získané zkušenosti, vyzvat relevantní mezinárodní organizace, jako jsou UNEP, GATT, FAO, WHO a jiné, aby v oblastech, kde mají kompetence, zvážily urychlení prací s cílem dokončit právně závazné nástroje.

(b) Data a informace

19.40. Vlády a relevantní mezinárodní organizace by měly, ve spolupráci s průmyslem:
(a) pomáhat při vytváření národních systémů chemických informací v rozvojových zemích a zlepšovat přístup ke stávajícím mezinárodním systémům;
(b) zdokonalovat databáze a informační systémy o toxických chemikáliích, jako jsou programy emisních inventur, prostřednictvím poskytování školení ve využívání těchto systémů, jakož i softwaru, hardwaru a jiných zařízení;
(c) poskytovat poznatky a informace o přísně omezených nebo zakázaných chemikáliích dovážejícím zemím, s cílem umožnit jim, aby posoudily a rozhodly o tom, zda dané látky dovezou a jak s těmito látkami nakládat, a vytvořit společnou odpovědnost za obchod s chemickými látkami mezi dovážejícími a vyvážejícími zeměmi;
(d) poskytovat data nezbytná pro posuzování rizik možných alternativ k zakázaným nebo přísně omezeným chemikáliím pro lidské zdraví a pro životní prostředí.

19.41. Organizace OSN by měly poskytovat co možná nejvíce mezinárodních informačních materiálů o toxických chemikáliích ve všech oficiálních jazycích OSN.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

19.42. Vlády a relevantní mezinárodní organizace by měly, ve spolupráci s průmyslem, spolupracovat při vytváření, posilování nebo rozšiřování, jak to bude vhodné, sítí pověřených národních úřadů určených k výměně informací o chemikáliích a vytvořit program technické výměny, s cílem vytvořit základ technického personálu ve všech účastnických zemích.

Prostředky implementace

Financování a vyhodnocení nákladů

19.43. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 10 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

D. Vytvoření programů pro snižování rizik

Východiska opatření

19.44. K toxickým chemickým látkám využívaným v současné době často existují alternativy. V některých případech je proto možné snížit rizika využitím jiných chemických látek nebo dokonce nechemických technologií. Klasickým příkladem snížení rizika je nahrazení škodlivých látek látkami méně škodlivými nebo neškodnými. Dalším příkladem může být vytvoření postupů pro prevenci znečištění a stanovení norem pro chemické látky v každém environmentálním médiu, včetně potravin a vody, a ve spotřebním zboží. V širším kontextu zahrnuje snižování rizik šířeji pojaté přístupy ke snižování rizik toxických chemikálií, které zohledňují celý životní cyklus chemických látek. Tyto přístupy mohou zahrnovat regulační i neregulační opatření, jako je podpora využívání čistších výrobků a technologií, postupy a programy prevence znečištění, emisní inventury, označování výrobků, omezení využívání, ekonomické stimuly, postupy pro bezpečné nakládání a předpisy pro expozici, etapizace zákazu chemických látek, které představují nepřijatelná a nezvládnutelná rizika pro lidské zdraví a životní prostředí a toxických, persistentních a bioakumulativních chemikálií a látek, jejichž využívání není možné odpovídajícím způsobem kontrolovat.

19.45. Jedním z možných přístupů ke snižování rizik v zemědělství je integrovaný postup proti škůdcům, včetně využití biologických kontrolních činitelů jako alternativy k toxickým pesticidům.

19.46. K dalším možnostem, jak snižovat rizika, patří prevence chemických nehod, prevence otrav způsobených chemickými látkami a sledování toxicity a koordinace při čištění a regeneraci oblastí poškozených toxickými chemikáliemi.

19.47. Rada OECD rozhodla, že by členské státy OECD měly vytvořit nebo posílit národní programy pro snižování rizik. Mezinárodní rada chemických sdružení (ICCA) představila iniciativy zaměřené na zodpovědný přístup a dohled nad výrobky (správcovství) s cílem omezit chemická rizika. Program UNEP Povědomí a připravenost na nebezpečí na místní úrovni (APELL) je navržen tak, aby pomáhal tvůrcům rozhodnutí a technickému personálu při zvyšování povědomí komunit o nebezpečných zařízeních a při přípravě plánů protiopatření. ILO publikovala Kodex postupů pro prevenci velkých průmyslových nehod a připravuje mezinárodní nástroj pro prevenci průmyslových katastrof, který by mohl být případně přijat v roce 1993.

Cíle

19.48. Cílem této programové oblasti je vyloučit nepřijatelná nebo neodůvodnitelná rizika a, v ekonomicky uskutečnitelném rozsahu, snižovat rizika, která představují toxické chemikálie, a to uplatněním širokého přístupu, zahrnujícího velkou škálu možností snižování rizik a přijetím preventivních opatření vycházejících z široce pojaté analýzy životního cyklu.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.49. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) zvážit přijetí politiky založené na schváleném principu odpovědnosti výrobce za škodu a na preventivních, předjímajících a s životním cyklem souvisejících přístupech k nakládání s chemikáliemi, které zahrnuje výrobu obalů, obchod, dopravu, využívání a likvidaci chemických látek;
(b) provést smluvené činnosti zaměřené na snížení rizik toxických chemikálií, berouce v úvahu celý životní cyklus chemikálií. Tyto činnosti by mohly zahrnovat regulační i neregulační opatření, jako je podpora využívání čistších výrobků a technologií, emisní inventury, označování výrobků, omezení využívání, ekonomické stimuly a etapizace zákazu toxických chemických látek, které představují nepřijatelná a nezvládnutelná rizika pro životní prostředí nebo pro lidské zdraví a toxických, persistentních a bioakumulativních chemikálií a látek, jejichž využívání není možné odpovídajícím způsobem kontrolovat;
(c) přijmout politiku a regulační a neregulační opatření pro identifikaci toxických chemikálií a pro minimalizaci expozice vůči těmto látkám, prostřednictvím jejich nahrazení méně toxickými substituty a konečného postupného vyřazení chemikálií, které představují nepřijatelná a jinak nezvládnutelná rizika pro lidské zdraví nebo pro životní prostředí a toxických, persistentních a bioakumulativních chemikálií a látek, jejichž využívání není možné odpovídajícím způsobem kontrolovat;
(d) zvýšit úsilí o identifikaci národních potřeb stanovování norem a jejich implementace v kontextu Kodexu o výživě FAO /WHO, s cílem minimalizovat nepříznivé účinky chemikálií v potravinách;
(e) vytvořit národní politiku a přijmout nezbytný regulační rámec pro prevenci nehod, připravenost a reakci na ně prostřednictvím, mimo jiné, plánování územního využití, systémů povolení a podávání zpráv o požadavcích při nehodách, a spolupracovat s mezinárodním ředitelstvím regionálních center odezvy na stavy nouze OECD /UNEP a v rámci programu APELL;
(f) podporovat vytvoření nebo posílení, jak to bude vhodné, národních center pro kontrolu jedů, za účelem rychlé a adekvátní diagnózy a léčby otrav;
(g) snížit přílišnou závislost na využívání zemědělských chemikálií využitím alternativních farmářských metod, integrovaného postupu proti škůdcům a jiných vhodných prostředků;
(h) vyžadovat, aby výrobci, dovozci a jiné subjekty, které nakládají s toxickými chemikáliemi, vytvořili, ve spolupráci s výrobci těchto chemikálií, kde to bude aplikovatelné, pohotovostní postupy pro nouzové situace a připravili pohotovostní plány reakcí in-situ a ex-situ;
(i) identifikovat, posoudit, snížit a minimalizovat nebo vyloučit, jak nejvíce to bude proveditelné, pomocí environmentálně šetrných metod likvidace, rizika skladování prošlých chemikálií.

19.50. Průmysl by měl být podněcován k:
(a) vytvoření , ve spolupráci s vládami a relevantními mezinárodními organizacemi a vhodnými agenturami systému OSN, mezinárodně schváleného kodexu principů pro řízení obchodu s chemickými látkami, uznávaje zejména odpovědnost za zpřístupňování informací o potenciálních rizicích a environmentálně šetrnějších postupech likvidace, pokud se tyto chemikálie stanou odpady;
(b) širšímu uplatňování přístupu „odpovědné péče“ ze stany producentů a výrobců ve vztahu k chemickým produktům, přičemž je třeba brát v úvahu úplný životní cyklus těchto produktů;
(c) přijetí, na bázi dobrovolnosti, programů týkajících se práva komunit na informace, vycházejících z mezinárodních směrnic, včetně sdílení informací o příčinách náhodných a potenciálních úniků a způsobů jejich prevence a podávání výročních zpráv o provozních emisích toxických chemikálií do životního prostředí v případech absence požadavků hostitelské země.

(b) Data a informace

19.51. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) podporovat výměnu informací o národních a regionálních činnostech zaměřených na snižování rizik toxických chemikálií;
(b) spolupracovat při vytváření směrnic pro oznamování chemických rizik na národní úrovni, za účelem podpory výměny informací s veřejností a pochopení rizik.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

19.52. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a průmyslem, kde to bude vhodné:
(a) spolupracovat při vytváření společných kritérií pro určování, které chemikálie jsou vhodnými kandidáty pro společné činnosti zaměřené na snižování rizik;
(b) koordinovat společné činnosti zaměřené na snižování rizik;
(c) vytvořit směrnice a politiku nutící výrobce, dovozce a jiné osoby využívající toxické chemikálie, aby zveřejňovali informace o toxicitě, v nichž by uváděli rizika a způsob, jak reagovat v případě nouzových událostí;
(d) podnítit velké průmyslové podniky, včetně nadnárodních korporací a jiných podniků, aby, kdekoli provozují své aktivity, přijaly politiku demonstrující závazek přijmout, s ohledem na environmentálně šetrnější nakládání s toxickými chemikáliemi, provozní normy ekvivalentní nebo alespoň stejně přísné jako jsou normy platné v zemi původu;
(e) podnítit a podporovat malé nebo středně velké průmyslové závody, aby vytvořily a přijaly relevantní postupy pro snižování rizika při svých činnostech;
(f) vytvořit regulační a neregulační opatření a postupy, zaměřené na prevenci exportu chemikálií, které jsou zakázané, přísně omezené, stažené z oběhu nebo neschválené ze zdravotních nebo environmentálních důvodů, vyjma případů, kdy byl tento export předem písemně schválen dovážející zemí nebo je jiným způsobem v souladu s postupem PIC;
(g) podnítit národní a regionální snahy o harmonizaci vyhodnocování pesticidů;
(h) podporovat a vytvořit mechanizmy pro bezpečnější výrobu, nakládání a využívání nebezpečných materiálů, přičemž je třeba, kde to bude vhodné, formulovat programy substituce těchto materiálů bezpečnějšími alternativami;
(i) formalizovat sítě středisek odezvy ve stavech nouze (středisek okamžité likvidace bezprostředních následků havárií - emergency response centres);
(j) podnítit průmysl, aby, s pomocí multilaterální spolupráce, postupně vhodným způsobem vyloučil a zlikvidoval zakázané chemikálie, které jsou dosud na skladě nebo jsou využívány, a to environmentálně šetrným způsobem, včetně bezpečného opětovného využití, pokud by bylo schváleno a bylo to vhodné.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

19.53. Sekretariát Konference zahrnul většinu nákladů souvisejících s tímto programem do odhadů uvedených v programových oblastech A a E. Sekretariát odhaduje další požadavky na školení a posilování center pro výjimečné situace a pro kontrolu jedů na přibližně 4 milióny USD ročně hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

19.54. Vlády by měly, ve spolupráci s relevantními mezinárodními organizacemi a programy, kde to bude vhodné:
(a) podporovat technologie, které by ve všech zemích minimalizovaly uvolňování toxických chemikálií a expozice vůči nim;
(b) provést vhodné národní přezkoumání dříve schválených pesticidů, jejichž schválení bylo založeno na kritériích, která jsou nyní považována za nedostatečná nebo zastaralá, a možnosti jejich nahrazení jinými metodami kontroly škůdců, a to zejména v případě toxických, persistentních anebo bioakumulativních pesticidů.

E. Posilování národních schopností a potenciálu pro nakládání s chemickými látkami

Východiska opatření

19.55. Řada zemí postrádá národní systémy, jež by jim umožnily vypořádat se s chemickými riziky. Většina zemí nedisponuje vědeckými prostředky pro shromažďování důkazů o nesprávném používání toxických chemických látek a pro posouzení jejich dopadu na životní prostředí, neboť detekce řady problematických chemických látek je obtížná, stejně jako sledování jejich pohybu. Významné nové způsoby využívání těchto látek představují potenciální rizika pro lidské zdraví a pro životní prostředí v rozvojových zemích. V několika zemích, kde tyto systémy fungují, je nutné je urychleně zefektivnit.

19.56. Základní prvky šetrnějšího nakládání s chemikáliemi jsou: (a) adekvátní legislativa, (b) shromažďování a šíření informací, (c) potenciál pro posuzování a interpretaci rizik, (d) vytvoření politiky zvládání rizik, (e) potenciál pro implementaci a prosazování, (f) potenciál pro regeneraci kontaminovaných lokalit a pro léčbu otrávených osob, (g) efektivní vzdělávací programy a (h) potenciál pro reakci na výjimečné události.

19.57. Zkušenosti ukazují, že vzhledem k tomu, že nakládání s chemikáliemi se týká mnoha sektorů souvisejících s různými národními ministerstvy, je určitý koordinační mechanizmus zcela nezbytný.

Cíl

19.58. Všechny státy by do roku 2000 měly v co možná největším rozsahu zavést národní systémy pro environmentálně šetrnější nakládání s chemickými látkami, včetně legislativy a ustanovení o implementaci a prosazování.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.59. Vlády by měly, kde to bude vhodné a ve spolupráci s relevantními mezivládními organizacemi, agenturami a programy systému OSN:
(a) prosazovat a podporovat víceoborové přístupy k problémům chemické bezpečnosti;
(b) zvážit potřebu vytvoření a posílení, kde to bude vhodné, národního koordinačního mechanizmu poskytujícího spojení pro všechny strany zúčastněné na činnostech souvisejících s chemickou bezpečností (např. zemědělství, životní prostředí, vzdělávání, průmysl, práce, zdraví, doprava, policie, civilní obrana, ekonomické záležitosti, výzkumné instituce a centra pro kontrolu jedů);
(c) vytvořit institucionální mechanizmy pro nakládání s chemikáliemi, včetně efektivních prostředků prosazování;
(d) vytvořit a rozvinout nebo posílit, kde to bude vhodné, sítě středisek nouzové odezvy, včetně center pro kontrolu jedů;
(e) vytvořit národní a místní možnosti pro přípravu na nehody a reakci na ně zohledněním programu UNEP APELL a podobných programů, týkajících se prevence nehod, připravenosti a reakce, kde to bude vhodné, včetně pravidelně testovaných a aktualizovaných krizových plánů;
(f) vytvořit, ve spolupráci s průmyslem, postupy odezvy na stavy nouze, identifikující prostředky a vybavení nezbytné v průmyslu a závodech pro snižování dopadů nehod.

(b) Data a informace

19.60. Vlády by měly:
(a) řídit informační kampaně, jako jsou programy poskytování informací o zásobách chemických látek, environmentálně bezpečnějších alternativách a o emisních inventurách, které by mohly sloužit také jako nástroj pro snižování rizika pro obecnou veřejnost, a to za účelem zvýšení povědomí o problémech chemické bezpečnosti;
(b) vytvořit, ve shodě s IRPTC, národní rejstříky a databáze chemikálií, obsahující i bezpečnostní informace;
(c) vytvořit data z monitorování praxe v oblasti toxických chemikálií velkého významu pro životní prostředí;
(d) spolupracovat s mezinárodn ími organizacemi, kde to bude vhodné, na efektivním monitorování a kontrole vyvíjení, výroby, distribuce, dopravy a likvidace toxických chemikálií, za účelem prosazení preventivního a obezřetného přístupu a zajištění dodržování bezpečnostních pravidel pro nakládání s těmito chemikáliemi, a zajistit přesné předávání relevantních dat.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

19.61. Vlády by měly, ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, kde to bude vhodné:
(a) připravit směrnice, pokud již nejsou k dispozici, obsahující rady a úplné seznamy pro přijetí legislativy v oblasti chemické bezpečnosti;
(b) podporovat země, zejména rozvojové, při vytváření a dalším posilování národní legislativy a při její implementaci;
(c) zvážit časově vhodné přijetí programů, týkajících se práva komunit na informace nebo jiným způsobem zaměřených na šíření informací mezi veřejností, jakožto možných nástrojů pro snižování rizik. Vhodné mezinárodní organizace, zejména UNEP, OECD, Ekonomická komise pro Evropu (ECE), a další zainteresované subjekty by měly zvážit možnost vytvoření směrného dokumentu pro zřízení takovýchto programů, který by mohly využívat zainteresované vlády. Tento dokument by měl vycházet ze stávající práce týkající se nehod a měl by zahrnovat nové směrnice pro inventuru toxických emisí a oznamování rizik. Takováto směrnice by měla zahrnovat harmonizaci požadavků, definice a data na podporu jednotnosti a měla by umožňovat mezinárodní sdílení dat;
(d) vycházet z minulého, současného a budoucího posuzování rizik na mezinárodní úrovni při podporování zemí, zejména rozvojových, které vytvářejí a posilují své možnosti pro posuzování rizik na národní a regionální úrovni, s cílem minimalizovat rizika při výrobě a využívání toxických chemikálií;
(e) podporovat implementaci programu UNEP APELL a, zejména, využívání mezinárodního adresáře středisek odezvy na stavy nouze organizace OECD /UNEP;
(f) spolupracovat se všemi zeměmi, zejména s rozvojovými, při budování institucionálních mechanizmů na národní úrovni a při vytváření vhodných nástrojů pro nakládání s chemikáliemi;
(g) uspořádat informační kurzy na všech úrovních výroby a využívání, zaměřené na personál pracující na problémech chemické bezpečnosti;
(h) vytvořit mechanizmy maximalizující využívání mezinárodně dostupných informací v jednotlivých zemích;
(i) vyzvat UNEP, aby prosazoval principy prevence nehod, připravenosti a reakcí ve vládách, v průmyslu a mezi veřejností, vycházeje z práce ILO, OECD a ECE v této oblasti.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

19.62. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 600 miliónů USD, včetně přibližně 150 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

19.63. Mezinárodní organizace by měly:
(a) podporovat vytváření a posilování národních laboratoří s cílem ve všech zemích zajistit možnost adekvátní národní kontroly dovozu, výroby a využívání chemikálií;
(b) podporovat překládání, kde to bude uskutečnitelné, mezinárodně připravených dokumentů o chemické bezpečnosti do místního jazyka a na různých úrovních podporovat regionální činnosti související s transferem technologií a výměnou informací.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

19.64. Mezinárodní organizace by měly:
(a) zvýšit technické školení v rozvojových zemích v souvislosti se zvládáním rizik chemikálií;
(b) prosazovat a zvyšovat podporu výzkumu na místní úrovni poskytováním grantů a stipendií pro studium v uznávaných výzkumných institucích působících v oborech důležitých pro programy chemické bezpečnosti.

19.65. Vlády by měly organizovat, ve spolupráci s průmyslovými a obchodními organizacemi, školící a osvětové programy v oblasti nakládání s chemikáliemi, včetn ě vhodných odezev na nouzové situace, zaměřené na všechny úrovně. Ve všech zemích by měly být základní principy chemické bezpečnosti zařazeny do osnov v základním školství.

F. Prevence ilegální mezinárodní přepravy toxických a nebezpečných produktů

19.66. V současnosti neexistuje žádná celosvětová dohoda o přepravě toxických a nebezpečných produktů (za toxické a nebezpečné produkty se považují výrobky jednotlivými vládami zakázané, přísně omezené, stažené z trhu nebo neschválené pro užívání nebo prodej z důvodu ochrany zdraví lidí a životního prostředí). Existuje však mezinárodní obava, že ilegální mezinárodní přeprava těchto výrobků škodí lidskému zdraví a životnímu prostředí, zejména v rozvojových zemích, jak je uvedeno v rezolucích Valného shromáždění č. 42/283 a 44/226. Ilegální přepravou se rozumí přeprava uskutečňovaná v rozporu se zákony jednotlivých zemí nebo s relevantními mezinárodními právními nástroji. Patří sem rovněž mezinárodní přeprava výrobků, která není v souladu s aplikovatelnými mezinárodně přijatými směrnicemi a principy. Smyslem aktivit této programové oblasti je zdokonalit odhalování a prevenci této přepravy.

19.67. Prevence ilegální přepravy toxických a nebezpečných produktů přes hranice států vyžaduje další posilování mezinárodní a regionální spolupráce. Navíc bude nutné vytvořit na národní úrovni potenciál pro zdokonalení monitorování a prosazování, včetně uznání faktu, že v rámci efektivního programu prosazování bude třeba uložit vhodné tresty. K dosažení těchto cílů přispějí i další činnosti uvedené v této kapitole (např. odst. 19.39. d).

Cíle

19.68. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) posílit národní potenciál pro odhalování a zastavení jakéhokoli ilegálního pokusu dopravit, v rozporu s národní legislativou a relevantními mezinárodními právními nástroji, toxické a nebezpečné produkty na území jakéhokoli státu;
(b) pomáhat všem zemím, zejména rozvojovým, získávat všechny vhodné informace o ilegální přepravě toxických a nebezpečných produktů.

Činnosti

(a) Činnosti související s řízením

19.69. Vlády by měly, v rámci svého potenciálu a dostupných zdrojů a ve spolupráci s vhodnými organizacemi OSN a jinými relevantními organizacemi:
(a) přijmout, kde to bude nezbytné, a implementovat legislativu určenou k prevenci ilegálního importu a exportu toxických a nebezpečných produktů;
(b) vytvořit vhodné národní programy prosazování těchto kroků, s cílem monitorovat dodržování uvedené legislativy a odhalit a zabránit porušování pomocí vhodných trestů.

(b) Data a informace

19.70. Vlády by měly vytvořit vhodné národní systémy varování, které by měly pomoci při odhalování ilegální přepravy toxických a nebezpečných produktů; provozu tohoto systému by se mohly účastnit místní komunity a jiné subjekty.

19.71. Vlády by měly spolupracovat při výměně informací o ilegální přepravě toxických a nebezpečných produktů přes hranice států a měly by zpřístupnit tyto informace vhodných orgánům OSN, jako jsou UNEP a regionální komise.

(c) Mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace

19.72. Pro prevenci ilegálního převozu toxických a nebezpečných produktů přes hranice je nezbytné další posílení mezinárodní a regionální spolupráce.

19.73. Regionální komise by měly, ve spolupráci s UNEP a dalšími relevantními orgány OSN a spoléhajíce se na jejich odbornou podporu a rady, monitorovat, na základě dat a informací poskytovaných vládami, a nepřetržitě posuzovat na regionální úrovni ilegální přepravu toxických a nebezpečných produktů a její environmentální, ekonomické a zdravotní důsledky ve všech jednotlivých regionech, vycházejíce přitom z výsledků a zkušeností získaných v rámci společného předběžného posouzení ilegální přepravy provedeného UNEP a ESCAP, jehož dokončení se očekává v srpnu 1992.

19.74. Vlády a vhodné mezinárodní organizace by měly spolupracovat s rozvojovými zeměmi při posilování jejich institucionálního a regulačního potenciálu, s cílem předejít ilegálnímu importu a exportu toxických a nebezpečných produktů.

G. Zvyšování mezinárodní spolupráce související s některými programovými oblastmi

19.75. Zasedání odborníků pově řených vládami, konané v Londýně v prosinci 1991, doporučilo zvýšit koordinaci mezi orgány OSN a jinými mezinárodními organizacemi zúčastněnými na posuzování a zvládání chemických rizik. Toto zasedání vyzvalo k přijetí vhodných opatření pro zvýšení úlohy IPCS a k vytvoření mezivládního fóra pro posuzování a zvládání chemického rizika.

19.76. Výkonní představitelé WHO, ILO a UNEP se vyzývají, aby do jednoho roku svolali mezivládní setkání, které by se mohlo stát prvním zasedáním mezinárodního fóra a které by dalo možnost k dalšímu zvážení doporučení Londýnské schůzky a k iniciování opatření z nich vycházejících.