OCHRANA KVALITY A ZÁSOB SLADKOVODNÍCH ZDROJŮ:
APLIKACE INTEGROVANÝCH PŘÍSTUPŮ K ROZVOJI, VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ VODY A HOSPODAŘENÍ S NIMI


ÚVOD

18.1. Sladkovodní zdroje jsou esenciální součástí hydrosféry Země a neoddělitelnou součástí jejích suchozemských ekosystémů. Sladkovodní prostředí je charakterizováno hydrologickým cyklem, včetně záplav a sucha, který se v některých regionech stal ve svých důsledcích extrémnějším a dramatičtějším. Na zdroje sladké vody a jejich dostupnost - a prostřednictvím zvýšení hladiny moří na nízko položené pobřežní oblasti a ekosystémy malých ostrovů - by mohla mít dopad také globální klimatická změna a znečištění ovzduší.

18.2. Voda je potřebná pro všechny aspekty života. Obecným cílem je zabezpečit, aby byla veškerá populace této planety adekvátně zásobována vodou dobré kvality, a přitom aby byly chráněny hydrologické, biologické a chemické funkce ekosystémů, aby lidské aktivity byly přizpůsobeny možnostem přírody a aby byly potírány přenašeči (vektory) nemocí souvisejících s vodou . Pro plné využívání omezených vodních zdrojů a pro zabezpečení těchto zdrojů proti znečištění jsou potřebné inovativní technologie, včetně zdokonalování domorodých technologií.

18.3. Často se vyskytující nedostatek, postupné ničení a zhoršující se znečištění sladkovodních zdrojů v mnoha regionech světa vyvolává, společně s progresivním využíváním s vodními zdroji neslučitelných aktivit, potřebu integrovaného plánování a hospodaření s vodními zdroji. Takováto integrace musí zahrnovat všechny druhy vzájemně svázaných sladkovodních těles, včetně povrchových i spodních vod, a vyžaduje řádné zvážení aspektů kvantity a kvality vody. Je třeba brát v úvahu víceodvětvový charakter rozvoje vodních zdrojů v kontextu socio-ekonomického rozvoje a také mnohostranné využívání vodních zdrojů pro zásobování vodou a hygienu, zemědělství, průmysl, rozvoj měst, výrobu vodní energie, vnitrozemské rybářství, dopravu, rekreaci, hospodaření s nízko položeným a plochým územím a pro další činnosti. Je třeba, aby systémy racionálního využívání vody pro rozvoj povrchových a podzemních zdrojů zásob vody a jiných potenciálních zdrojů byla podporována současnými opatřeními pro uchování vodních zdrojů a pro minimalizaci plýtvání. Priorita však musí být udělena prevenci záplav a kontrolním opatřením, a omezování sedimentace v případech, kdy je to žádoucí.

18.4. Pro státy ležící na březích vodních zdrojů mají velký význam vodní zdroje přesahující hranice států a jejich využívání. V této souvislosti je žádoucí spolupráce těchto států v souladu se stávajícími dohodami anebo jinými relevantními úpravami, přičemž je třeba vzít v úvahu zájmy všech zainteresovaných států ležících na březích vodních zdrojů.

18.5. Pro sektor sladkovodních zdrojů se navrhují tyto programové oblasti:
(a) integrovaný rozvoj a hospodaření s vodními zdroji;
(b) posuzování vodních zdrojů;
(c) ochrana vodních zdrojů, kvality vody a vodních ekosystémů;
(d) zásobování pitnou vodou a hygiena;
(e) voda a udržitelný rozvoj měst;
(f) voda pro udržitelnou produkci potravin a rozvoj venkova;
(g) dopady změny klimatu na vodní zdroje.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Integrovaný rozvoj a hospodaření s vodními zdroji

Východiska opatření

18.6. Rozsah, kterým rozvoj vodních zdrojů přispívá k ekonomické produktivitě a sociálnímu blahobytu, nebyl dosud plně doceněn, přestože se všechny sociální a ekonomické činnosti do velké míry spoléhají na dodávky a kvalitu sladké vody. S růstem populace a ekonomiky se stále více zemí rychle blíží nedostatku vody nebo omezení ekonomického růstu. Poptávka po vodě se rychle zvyšuje, přičemž 70-80 procent je určeno na zavlažování, méně než 20 procent pro průmysl a pouhých 6 procent se spotřebuje v domácnostech. V 90. a následujících letech má prvořadou důležitost holistické hospodaření se sladkou vodou, jakožto konečným a citlivým zdrojem, a integrace odvětvových vodních plánů a programů do rámce národní ekonomické a sociální politiky. Rozdrobení odpovědnosti za rozvoj vodních zdrojů mezi odvětvové agentury se však ukazuje být ještě větší překážkou integrovaného hospodaření s vodou, než se očekávalo. Nutná je efektivní implementace a koordinační mechanizmy.

Cíle

18.7. Celkovým cílem je uspokojit potřeby sladké vody všech zemí pro jejich udržitelný rozvoj.

18.8. Integrované hospodaření s vodními zdroji je založeno na vnímání vody jako integrální součásti ekosystému, jako přírodního zdroje a jako sociálního a ekonomického zboží, jehož kvantita a kvalita určuje povahu jeho využívání. Vodní zdroje proto musí být chráněny, přičemž musí být bráno v úvahu fungování vodních ekosystémů a trvalost zdroje, s cílem uspokojit a sladit potřeby vody při lidských činnostech. Při rozvíjení a využívání vodních zdrojů musí být dána priorita uspokojování základních potřeb a zabezpečení ekosystémů. Nad rámec těchto potřeb by však uživatelé vody měli být vhodným způsobem zpoplatňováni.

18.9. Integrované hospodaření s vodními zdroji, včetně integrace aspektů souvisejících s půdou a s vodou, by mělo prováděno na úrovni povodí nebo jejich částí. Měly by být sledovány následující čtyři principiální cíle:
(a) podpora dynamického, interaktivního, opakovaného a víceodvětvového přístupu k hospodaření s vodními zdroji, včetně identifikace a ochrany potenciálních zásob sladké vody, který by integroval technologické, socio-ekonomické, environmentální a zdravotní ohledy;
(b) plánování udržitelného a racionálního využívání, ochrany, uchovávání a hospodaření s vodními zdroji, založeného na potřebách a prioritách komunity, v rámci národní politiky ekonomického rozvoje;
(c) vytvoření, implementace a vyhodnocení projektů a programů, které by byly jak ekonomicky efektivní, tak sociálně vhodné, v rámci jasně definovaných strategií, založených na plné účasti veřejnosti, včetně žen, mládeže, domorodých lidí a místních komunit, na tvorbě politiky a na rozhodování, souvisejících s hospodařením s vodou;
(d) identifikace a posílení nebo, v případě potřeby, vytvoření, zejména v rozvojových zemích, vhodných institucionálních, právních a finančních mechanizmů, s cílem zajistit, aby vodní politika a její implementace byly katalyzátory udržitelného sociálního pokroku a ekonomického růstu.

18.10. V případě vodních zdrojů přesahujících hranice států je nezbytné, aby státy, ležící na březích tohoto vodního zdroje, formulovaly strategie vodních zdrojů, vytvořily akční programy pro vodní zdroje a zvážily, tam kde to bude vhodné, harmonizaci těchto strategií a akčních programů.

18.11. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, stanovit následující cíle:
(a) Do roku 2000:
(i) vypracovat a iniciovat nákladově oceněné a cílené národní akční programy a vytvořit vhodné struktury institucí a právní nástroje;
(ii) vypracovat efektivní programy využívání vody, s cílem dosáhnout vzorců udržitelného využívání zdrojů;

(b) Do roku 2025: dosáhnout subsektorálních cílů ve všech programových oblastech týkajících se sladkovodních zdrojů.
Rozumí se, že splnění cílů uvedených v (i) a (ii) výše bude záviset na nových a dodatečných finančních zdrojích, které budou uvolněny ve prospěch rozvojových zemí v souladu s relevantními ustanoveními rezoluce Valného shromáždění OSN č.44/228.

Činnosti

18.12. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti, s cílem zlepšit integrované hospodaření s vodními zdroji:
(a) formulování nákladově oceněných a cílených národních akčních plánů a investičních programů;
(b) integrace opatření na ochranu a uchování potenciálních zásob sladké vody, včetně inventarizace vodních zdrojů s plánováním územního využití, s využíváním lesních zdrojů, s ochranou horských strání a břehů řek a s dalšími relevantními činnostmi ve prospěch rozvoje a uchování zdrojů;
(c) vytvoření interaktivních databází, předpovědních modelů, modelů pro ekonomické plánování a metod pro hospodaření s vodou a plánování vodních zdrojů, včetně metod posuzování vlivů na životní prostředí (EIA);
(d) optimalizace rozmístění vodních zdrojů podle fyzikálních a socio-ekonomických hledisek;
(e) implementace alokačních rozhodnutí prostřednictvím řízení poptávky, mechanizmů stanovování cen a regulačních opatření;
(f) zvládání záplav a sucha, včetně analýzy rizik a posouzení vlivů na životní prostředí a sociálních dopadů;
(g) vytvoření systémů rozumného využívání vody pomocí zvyšování veřejného povědomí, vzdělávacích programů a vybírání poplatků za vodu a jiných ekonomických nástrojů;
(h) mobilizace vodních zdrojů, zejména v suchých a polosuchých oblastech;
(i) podpora mezinárodní spolupráce při vědeckém výzkumu vodních zdrojů;
(j) vytvoření nových a alternativních zdrojů pro zásobování vodou, jako např. odsolování mořské vody, umělé doplňování spodních vod, využívání vody okrajové kvality, opětovné využívání odpadních vod a recyklace vody;
(k) integrace kvantitativního a kvalitativního hospodaření s vodou (včetně povrchových a podzemních vodních zdrojů);
(l) podpora uchovávání vodních zdrojů prostřednictvím zvyšování efektivity využívání vody a systémů minimalizace odpadů určených pro všechny uživatele, včetně rozvoje zařízení pro šetření vodou;
(m) podpora skupin uživatelů vody za účelem optimalizace hospodaření s místními vodními zdroji;
(n) vytvoření metod veřejné účasti a jejich implementace v rozhodování, především zvýšení úlohy žen při plánování a hospodaření s vodními zdroji;
(o) vytvoření a posilování, ve vhodných případech, spolupráce na všech relevantních úrovních, včetně vhodných mechanizmů, jmenovitě:
(i) na nejnižší vhodné úrovni: delegování hospodaření s vodními zdroji, obecně, na tuto nejnižší úroveň, v souladu s národní legislativou, včetně decentralizace státní správy ve prospěch místních úřadů, soukromých podniků a komunit;
(ii) na národní úrovni: integrace plánování a hospodaření s vodními zdroji v rámci národního plánovacího procesu a, kde to bude vhodné, ustavení nezávislé regulace a monitorování sladké vody, založené na národní legislativě a ekonomických opatřeních;
(iii) na regionální úrovni: zvážení, kde to bude vhodné, harmonizace národních strategií a akčních programů;
(iv) na globální úrovni: zdokonalení procesu určování povinností, rozdělování práce a spolupráce mezinárodních organizací a programů, včetně usnadňování diskuzí a sdílení zkušeností v oblastech souvisejících s hospodařením s vodními zdroji;
(p) šíření informací, včetně provozních směrnic, a podpora vzdělávání uživatelů vody, včetně zvážení vyhlášení Světového dne vody Organizací spojených národů.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.13. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 115 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.14. Vytvoření interaktivních databází, předpovědních metod a modelů pro ekonomické plánování vhodných pro hospodaření s vodními zdroji efektivním a udržitelným způsobem bude vyžadovat uplatnění nových metod, jako jsou systémy geografických informací a expertní systémy, za účelem shromažďování, přizpůsobování, analýzy a prezentace meziodvětvových informací a za účelem optimalizace rozhodování. Navíc bude vytvoření nových a alternativních zdrojů dodávek vody a nízkonákladových vodních technologií vyžadovat inovativní aplikovaný výzkum. Tyto činnosti budou zahrnovat transfer, adaptaci a rozšíření nových metod a technologií v rozvojových zemích a také vytvoření endogenní kapacity, aby bylo možné se vyrovnat s novou dimenzí integrace inženýrských, ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů hospodaření s vodními zdroji a předpovídání účinků z hlediska dopadů na člověka.

18.15. Vzhledem k uznání vody jako sociálního a ekonomického zboží bude třeba dalšího vyhodnocování a praktického testování různých dostupných možností zpoplatňování uživatelů vody (včetně domácích, městských, průmyslových a zemědělských skupin uživatelů vody). Je také třeba dále rozvinout ekonomické nástroje, které zohledňují náklady příležitostí a environmentální externality. Měly by být vypracovány praktické studie ochoty platit uvedené poplatky ve venkovských oblastech a ve městech.

18.16. Rozvoj a hospodaření s vodními zdroji by měly být plánovány integrovaně, přičemž je třeba brát v úvahu dlouhodobé potřeby plánování i potřeby v kratším časovém horizontu, což znamená, že by měly: zahrnovat environmentální, ekonomické a sociální ohledy, založené na principu trvalé udržitelnosti; zahrnovat požadavky všech uživatelů i požadavky, týkající se prevence a zmírňování rizik souvisejících s vodou; a tvořit integrální součást procesu plánování socio-ekonomického rozvoje. Předpokladem udržitelného hospodaření s vodou jako s vzácným citlivým zdrojem, je nezbytnost ocenit ve všech plánech a v rozvoji její plnou hodnotu. Hlediska, použitá při plánování, by měla odrážet investování přínosů, ochranu životního prostředí a provozní náklady, jakož i náklady příležitosti, odrážející nejhodnotnější alternativu užívání vody. Vlastní zpoplatňování nemusí nutně zatěžovat ty, v jejichž prospěch mají být poplatky využity, následky těchto hledisek. Mechanizmy zpoplatňování by však měly v maximální možné míře odrážet skutečnou cenu vody užívané jako ekonomické zboží a schopnost komunity platit poplatky.

18.17. Úloha vody jako sociálního, ekonomického a život udržujícího zboží by se měla odrazit v mechanizmech řízení poptávky a měla by být implementována prostřednictvím uchovávání vody, jejího opakovaného využívání, posuzování zdrojů a finančních nástrojů.
18.18. Při novém stanovování priorit pro soukromé a veřejné investiční strategie je třeba brát v úvahu: (a) maximální využití existujících projektů prostřednictvím údržby, regenerace a optimálního provozu; (b) nové nebo alternativní čisté technologie; a (c) environmentální a sociální výhodnost vodní energie.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.19. Delegace hospodaření s vodními zdroji na nejnižší vhodnou úroveň s sebou přináší potřebu vzdělávání a odborného školení personálu pro hospodaření s vodou na všech úrovních a nezbytnost zajištění, aby se ženy spravedlivě podílely na vzdělávacích a školících programech. Zvláštní důraz je třeba položit na zavedení metod účasti veřejnosti, včetně zvýšení úlohy žen, mládeže, domorodých lidí a místních komunit. Schopnosti související s různými funkcemi při hospodaření s vodou musí být rozvíjeny komunálními orgány a vodohospodářskými úřady, ale i v soukromém sektoru, v místních /národních nevládních organizacích, v družstvech, v korporacích a v dalších skupinách uživatelů vody. Nezbytné je též vzdělávání veřejnosti týkající se důležitosti vody a správného hospodaření s ní.

18.20. Pro implementaci těchto principů musí mít komunity adekvátní potenciál. Ti, kteří vytvářejí rámec rozvoje a hospodaření s vodou na kterékoli úrovni, ať už mezinárodní, národní nebo místní, musí zajistit, aby existovaly prostředky pro vytváření tohoto potenciálu. Tyto prostředky se budou lišit případ od případu. Patří mezi ně obvykle:
(a) programy vytváření povědomí, včetně mobilizace angažovanosti a podpory na všech úrovních a iniciování globálních nebo lokálních akcí na podporu těchto programů;
(b) odborné školení vodohospodářů na všech úrovních takovým způsobem, aby správně rozuměli všem prvkům nutným pro rozhodování, které mají provádět;
(c) posilování kapacit pro odborné školení v rozvojových zemích;
(d) vhodné odborné školení nezbytných odborníků, včetně externích pracovníků;
(e) zdokonalení profesních struktur;
(f) sdílení vhodných poznatků a technologií, jak pro sběr dat, tak pro implementaci plánovaného rozvoje, včetně neznečišťujících technologií a poznatků nezbytných pro získávání nejlepšího výkonu z existujícího investičního systému.

(d) Vytváření potenciálu

18.21. Potenciál institucí pro implementaci integrovaného hospodaření s vodou by měl být v případě jasné potřeby revidován a rozvinut. Stávající administrativní struktury jsou často poměrně schopné hospodařit s místními vodními zdroji, ale může vyvstat potřeba nových institucí založených na perspektivě, například, oblastí povodí řek, okresních rad pro rozvoj a výborů místních komunit. Přestože je hospodaření s vodou prováděno na různých úrovních socio-politického systému, hospodaření řídící se poptávkou vyžaduje vytvoření institucí souvisejících s vodohospodářstvím na vhodných úrovních, přičemž je třeba brát v úvahu potřebu integrace s řízením územního využití.

18.22. Úloha vlády při tvorbě prostředí, umožňujícího hospodaření na nejnižší vhodné úrovni, zahrnuje mobilizaci finančních a lidských zdrojů, legislativu, stanovování norem a další regulačních funkce, monitorování a posuzování využití vodních a půdních zdrojů a vytváření příležitostí pro účast veřejnosti. Při poskytování podpory rozvojovým zemím při vytváření požadovaného prostředí, umožňujícího integrované hospodaření s vodními zdroji, hrají důležitou roli mezinárodní agentury a dárci. Činnost těchto subjektů by měla zahrnovat, pokud to bude vhodné, podporu ve formě darů na místní úrovni v rozvojových zemích, včetně takovéto podpory institucí založených na komunitách, nevládních organizací a ženských skupin.

B. Posuzování vodních zdrojů

Východiska opatření

18.23. Posuzování vodních zdrojů, včetně identifikace potenciálních zdrojů dodávek sladké vody, se skládá z pokračujícího určování původu, rozsahu, spolehlivosti a kvality vodních zdrojů a lidských činností, které ovlivňují tyto zdroje. Takovéto posuzování vytváří praktický základ pro udržitelné hospodaření s těmito zdroji a je předpokladem vyhodnocování možností pro jejich rozvoj. Existuje však rostoucí obava, že v době, kdy jsou nezbytné přesnější a spolehlivější informace o vodních zdrojích, jsou hydrologické služby a související orgány méně schopné než dřív tyto informace poskytovat, a to především informace o spodních vodách a o kvalitě vody. Hlavními překážkami jsou nedostatek finančních zdrojů pro posuzování vodních zdrojů, rozdrobená povaha hydrologických služeb a nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Současně se stále více ztěžuje přístup rozvojových zemí k vyvíjejícím se technologiím shromažďování dat a zacházení s nimi. Vytvoření národních databází je však velmi důležité pro posuzování vodních zdrojů a pro zmírňování účinků záplav, sucha, desertifikace a znečištění.

Cíle

18.24. Tato programová oblast, vycházející z akčního plánu z Mar del Plata, se rozšířila do 90. let a dále s celkovým cílem zajistit posuzování a předpovídání kvantity a kvality vodních zdrojů, za účelem odhadu celkového množství dostupných vodních zdrojů a jejich budoucího potenciálu, určení jejich současné kvality, předpovědi možných střetů mezi nabídkou a poptávkou a vytvoření vědecké databáze pro účely rozumného využívání vodních zdrojů.

18.25. V této souvislosti bylo stanoveno pět následujících specifických cílů:
(a) učinit dostupnou pro všechny země technologii posuzování vodních zdrojů, vhodnou pro potřeby těchto zemí, nezávisle na úrovni jejich rozvoje, včetně metod posuzování dopadu klimatické změny na sladkou vodu;
(b) aby všechny země, podle svých finančních možností, vyčlenily ve prospěch posuzování vodních zdrojů finanční zdroje v souladu s ekonomickými a sociálními potřebami dat o vodních zdrojích;
(c) zajistit, aby informace z procesu posuzování byly plně využity při vytváření vodohospodářské politiky;
(d) aby všechny země vytvořily institucionální uspořádání potřebné pro zajištění efektivního sběru, zpracovávání, uchovávání, získávání informací o kvalitě a kvantitě dostupných vodních zdrojů a rozšiřování těchto informací uživatelům, vše integrovaně na úrovni povodí a podzemních aquiferů;
(e) mít k dispozici dostatečný počet vhodně kvalifikovaných a schopných pracovníků získaných a udržených agenturami pro posuzování vodních zdrojů, kterým bylo poskytnuto odborné školení a rekvalifikace, které budou potřebovat pro úspěšné vykonávání svých povinností.

18.26. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, stanovit následující cíle:
(a) do roku 2000 podrobně prostudovat proveditelnost zavedení služeb posuzování vodních zdrojů;
(b) dlouhodobý cíl - mít k dispozici plně operativní služby založené na hydrometrických sítích o vysoké hustotě („high-density“).

Činnosti

18.27. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, vykonat následující činnosti:
(a) Institucionální rámec:
(i) vytvoření vhodných politických rámců a stanovení národních priorit;
(ii) vytvoření a posílení institucionálního potenciálu zemí, včetně legislativního a regulačního pořádku, nezbytného pro zajištění adekvátního posuzování jejich vodních zdrojů a poskytování služeb předpovídání záplav a sucha;
(iii) vytvoření a pěstování efektivní spolupráce na národní úrovni mezi různými agenturami odpovědnými za sběr, uchovávání a analýzu hydrologických dat;
(iv) spolupráce při posuzování vodních zdrojů přesahujících hranice států, na základě předchozí dohody dotyčných států ležících na březích řek;

(b) Datové systémy:
(i) přezkoumání existujících sítí pro sběr dat a posouzení jejich adekvátnosti, včetně těch, které poskytují časově reálné údaje pro předpovědi záplav a sucha;
(ii) zdokonalení sítí poskytujících data o kvantitě a kvalitě povrchových a spodních vod a relevantních dat o územním využití, za účelem splnění schválených směrnic;
(iii) aplikace norem a jiných způsobů zajištění kompatibility dat;
(iv) aktualizace zařízení a postupů používaných pro uchovávání, zpracovávání a analýzu hydrologických dat a poskytnutí dat z těchto zařízení a postupů potenciálním uživatelům;
(v) vytvoření databází dostupnosti všech typů hydrologických dat na národní úrovni;
(vi) implementace operací na „záchranu dat“, například, vytvoření národních archívů vodních zdrojů;
(vii) implementace vhodných, dobře vyzkoušených, metod zpracovávání hydrologických dat;
(viii) odvození odhadů, týkajících se území, z bodových hydrologických dat;
(ix) přizpůsobení dálkově snímaných dat a, ve vhodných případech, využití systémů geografických
informací;

(c) Šíření dat:
(i) identifikace potřeby dat o vodních zdrojích pro různé plánovací účely;
(ii) analýza a prezentace dat a informací o vodních zdrojích ve formách požadovaných pro plánování a řízení socio-ekonomického rozvoje zemí a pro využití ve strategiích ochrany životního prostředí a při vypracovávání a provádění specifických projektů souvisejících s vodou;
(iii) poskytování předpovědí a varování před záplavami a suchem veřejnosti a civilní ochraně;

(d) Výzkum a rozvoj:
(i) vypracování a posílení výzkumných a rozvojových programů na národní, subregionální, regionální a mezinárodní úrovni na podporu posuzování vodních zdrojů;
(ii) monitorování činností souvisejících s výzkumem a rozvojem, s cílem zajistit, aby plně využívaly místních odborníků a jiných místních zdrojů a aby odpovídaly potřebám dotyčné země nebo dotyčných zemí.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.28. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 355 miliónů USD, včetně přibližně 145 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

 

(b) Vědecké a technické prostředky

18.29. Mezi důležité potřeby výzkumu patří: (a) vytvoření globálních hydrologických modelů na podporu analýzy dopadu klimatické změny a posuzování vodních zdrojů na makroúrovni; (b) vyplnění mezery mezi terestrickou hydrologií a ekologií v různých měřítkách, včetně kritických procesů souvisejících s vodou stojících v pozadí zániku vegetace a poškozování půdy a její obnovy; a (c) studie klíčových procesů při genezi kvality vody, vyplňující mezeru mezi hydrologickými toky a biogeochemickými procesy. Výzkumné modely by měly být založeny na studiích hydrologické rovnováhy a zahrnovat také spotřební využívání vody. Tento přístup by měl být ve vhodných případech uplatňován i na úrovni povodí.

18.30. Posuzování vodních zdrojů vyžaduje posilování existujících systémů transferu, přizpůsobování a šíření technologií a vývoj nové technologie pro využití v praktických podmínkách a také vytváření endogenního potenciálu. Před zahájením uvedených činností je nutné vytvořit katalogy informací o vodních zdrojích, které má k dispozici státní správa, soukromý sektor, vzdělávací instituce, konzultanti, místní organizace uživatelů vody a jiní.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.31. Posuzování vodních zdrojů vyžaduje založení a provoz orgánu, s kvalitně vyškoleným a motivovaným personálem o dostatečném počtu, který by prováděl výše uvedené činnosti. Pro zajišťování adekvátního přísunu takto školeného personálu je třeba na místní, národní, subregionální nebo regionální úrovni vytvořit nebo posílit vzdělávací a školící programy. Navíc by měly být utvořeny atraktivní podmínky pro zaměstnání a kariéru odborného a technického personálu. Lidské zdroje, včetně všech úrovní zaměstnanosti, je nutné periodicky monitorovat. Je třeba vytvořit plány, které by splnily tyto potřeby formou vzdělávání a odborného školení a prostřednictvím mezinárodních programů kurzů a konferencí.

18.32. Vzhledem k tomu, že pro posuzování vodních zdrojů a hydrologické předpovědi jsou zvláště důležití kvalitně školení pracovníci, je třeba v této oblasti věnovat personálním otázkám zvláštní pozornost. Cílem by mělo být přitáhnout a udržet personál pro posuzování vodních zdrojů, který by byl dostatečně početný a měl adekvátní úroveň vzdělání pro efektivní implementaci plánovaných činností. Vzdělání je možno poskytovat jak na národní, tak mezinárodní úrovni, přičemž vytvoření přiměřených podmínek zaměstnání je zodpovědností jednotlivých států.

18.33. Doporučuje se přijmout, mimo jiné, tato opatření:
(a) identifikace potřeb vzdělávání a odborného školení odpovídajících specifickým požadavkům jednotlivých zemí;
(b) vytvoření a posílení vzdělávacích a školících programů v oblastech souvisejících s vodou, v kontextu životního prostředí a rozvoje, pro všechny kategorie personálu vyskytujícího se v procesu posuzování vodních zdrojů, za použití kvalitních vzdělávacích technologií, ve vhodných případech a za účasti jak mužů, tak žen;
(c) vytvoření racionální náborové, personální a platové politiky pro personál národních a místních vodohospodářských a podobných agentur.

(d) Vytváření potenciálu

18.34. Posuzování vodních zdrojů na základě národních hydrometrických sítí vyžaduje podpůrné prostředí na všech úrovních. Pro zvýšení národního potenciálu jsou nezbytné následující národní podpůrné akce:
(a) revize legislativního a regulativního základu posuzování vodních zdrojů;
(b) usnadnění těsné spolupráce mezi agenturami v sektoru vody, především mezi producenty a uživateli informací;
(c) implementace politiky hospodaření s vodou založené na realistickém ocenění podmínek a trendů vodních zdrojů;
(d) posílení schopností skupin uživatelů vody, včetně žen, mládeže, domorodých lidí a místních komunit, hospodařit s vodou, za účelem efektivního využívání vody na místní úrovni.

C. Ochrana vodních zdrojů, kvality vody a vodních ekosystémů

Východiska opatření

18.35. Sladkovodní zdroje tvoří jednotný systém. Dlouhodobý rozvoj celosvětových zásob sladké vody vyžaduje holistické hospodaření se zdroji a uznání vzájemného propojení elementů souvisejících se sladkou vodou a její kvalitou. Na světě existuje pouze několik regionů, jichž se dosud nedotkly problémy úbytku potenciálních zdrojů dodávek sladké vody, snížené kvality vody a znečištění zdrojů povrchové a podzemní vody. Hlavní problémy ovlivňující kvalitu vody v řekách a jezerech vznikají, v různém pořadí důležitosti v závislosti na různých situacích, v důsledku nedostatečné úpravy domácích tekutých odpadů, nedostatečné kontroly vypouštění průmyslových odpadních vod, úbytku a ničení oblastí zachycování vody, nesprávného umístění průmyslových závodů, odlesňování, nekontrolovaného úhorového hospodářství a špatných zemědělských postupů. Tyto faktory zvyšují únik živin a pesticidů. Vodní ekosystémy jsou narušeny a živé sladkovodní zdroje ohroženy. Za určitých podmínek jsou vodní ekosystémy ovlivňovány též projekty rozvoje zemědělských vodních zdrojů, jako jsou přehrady, regulace řek, vodní stavby a zavlažovací zařízení. Eroze, sedimentace, odlesňování a desertifikace vedly ke zvýšení degradace půdy a stavba nádrží měla některých případech škodlivé účinky na ekosystémy. Mnoho z těchto problémů vzniklo z environmentálně destruktivních modelů rozvoje a z absence veřejného povědomí a vzdělání, týkajícího se ochrany povrchových a podzemních zdrojů vody. Ekologické a zdravotní účinky jsou měřitelnými následky, avšak způsoby jejich monitorování jsou v mnoha zemích nedostatečné nebo vůbec neexistují. Velmi rozšířený je nedostatek vnímání vazeb mezi rozvojem, hospodařením, využíváním a úpravou vodních zdrojů a vodními ekosystémy. Zásadní význam má ve vhodných případech preventivní přístup za účelem předcházení nákladných následných opatření na regeneraci, úpravu a rozvoj nových dodávek vody.

Cíle

18.36. Komplexní vzájemné propojení sladkovodních systémů vyžaduje, aby hospodaření se sladkou vodou probíhalo holisticky (hospodařením na úrovni povodí) a bylo založeno na vyváženém posuzování potřeb lidí a životního prostředí. Již Akční plán z Mar del Plata pojmenoval skutečnou vazbu mezi projekty rozvoje vodních zdrojů a jejich významnými fyzikálními, chemickými, biologickými, zdravotními a socio-ekonomickými odezvami. Celkový environmentální zdravotní cíl byl stanoven takto: „zhodnotit následky, které mají jednotliví uživatelé vody na životní prostředí, s cílem podpořit opatření zaměřená na kontrolu nemocí souvisejí cích s vodou a chránit ekosystémy“. {1}

18.37. Rozsah a vážnost kontaminace nenasycených zón a aquiferů byly dlouhou dobu podceňovány v důsledku relativní nepřístupnosti aquiferů a nedostatku spolehlivých informací o aquiferových systémech. Ochrana spodních vod je proto základním prvkem hospodaření s vodními zdroji.

18.38. Za účelem integrace kvality vody do hospodaření s vodními zdroji bude třeba současně splnit tři cíle:
(a) udržení integrity ekosystému v souladu s principem hospodaření spočívajícím v uchovávání vodních ekosystémů, včetně živých zdrojů, a s principem efektivní ochrany těchto činitelů před jakoukoli formou zhoršení kvality na úrovni povodí;
(b) ochrana veřejného zdraví; úkol vyžadující nejen zajišťování bezpečné pitné vody, ale také kontrolu nosičů chorob ve vodních ekosystémech;
(c) rozvoj lidských zdrojů; klíčový faktor při vytváření potenciálu a předpoklad pro implementaci péče o kvalitu vody.

18.39. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, stanovit následující cíle:
(a) identifikování povrchových a podzemních zdrojů vody, které by mohly být rozvinuty pro využívání na udržitelném základě a jiných velkých rozvinutelných na vodě závislých zdrojů a současné iniciování programů ochrany, uchovávání a rozumného využívání těchto zdrojů na udržitelném základě;
(b) identifikování všech potenciálních zdrojů dodávek vody a vytvoření rámce pro jejich ochranu, uchovávání a rozumné využívání;
(c) iniciování efektivních programů ochrany vody před znečištěním a kontroly /řízení tohoto znečištění, založených na vhodné kombinaci strategií snižování znečištění u zdroje, posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a vynutitelných norem pro velké bodové zdroje znečištění a vysoce rizikové nebodové zdroje, v souladu se socio-ekonomickým rozvojem v dané zemi;
(d) účast, ve vhodné míře, na mezinárodních programech monitorování a péče o kvalitu vody, jako jsou Program globálního monitorování kvality vody (GEMS /WATER), Environmentálně racionální hospodaření s vnitrozemskými vodními zdroji UNEP (EMINWA), regionální vnitrozemské rybářské orgány FAO a Úmluvy o mokřadech mezinárodního významu, zvláště jako biotopů vodního ptactva (Ramsarská úmluva);
(e) snížení výskytu s vodou spojených nemocí, počínaje vymýcením dracunculiasis („guinea worm disease“) a onchocerciasis („říční slepota“) do roku 2000;
(f) vytvoření, v souladu s kapacitami a potřebami, biologických, zdravotních, fyzikálních a chemických kvalitativních kritérií pro všechny vodní zdroje (povrchové a podzemní), s cílem trvalého zlepšování kvality vody;
(g) přijetí integrovaného přístupu k environmentálně udržitelnému hospodaření s vodními zdroji, včetně ochrany vodních ekosystémů a sladkovodních živých zdrojů;
(h) příprava strategií pro environmentálně racionální hospodaření se sladkými vodami a souvisejícími pobřežními ekosystémy, včetně posouzení rybářství, pěstování vodních kultur, pastvy zvířat, zemědělství a biodiverzity.

Činnosti

18.40. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti:
(a) Ochrana a uchovávání vodních zdrojů:
(i) vytvoření a posílení technického a institucionálního potenciálu za účelem identifikace a ochrany potenciálních zdrojů dodávek vody ve všech sektorech společnosti;
(ii) identifikace potenciálních zdrojů dodávek vody a příprava národních profilů;
(iii) příprava národních plánů ochrany a uchovávání vodních zdrojů;
(iv) regenerace důležitých, avšak poškozených, oblastí zachycujících vodu, zejména na malých
ostrovech;
(v) posílení administrativních a legislativních opatření za účelem prevence neoprávněných zásahů
do stávajících a potenciálně využitelných oblastí zachycujících vodu;

(b) Prevence a kontrola /omezování řízení znečišťování vody:
(i) uplatnění principu „znečišťovatel platí“, pokud to bude vhodné, na všechny druhy zdrojů, včetně
regenerace in-situ a ex-situ;
(ii) podpora výstavby zařízení na úpravu domácích tekutých odpadů a průmyslových odpadních
vod a vývoj vhodných technologií, přičemž je třeba brát v úvahu racionální tradiční a domorodé postupy;
stanovení norem pro vypouštění odpadních vod a pro přijímající vodu;
(iii) zavedení opatrného přístupu při péči o kvality vody, ve vhodných případech, se zaměřením
na minimalizaci a prevenci znečišťování pomocí využití nových technologií, změny produktů a postupů, snižování znečištění u zdroje a opakovaného využívání odpadních vod, recyklace a zhodnocování,
úpravy a environmentálně bezpečného způsobu nakládání s odpady;
(v) povinné posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) u všech velkých projektů rozvoje vodních zdrojů potenciálně poškozujících kvalitu vody a vodní ekosystémy, ve spojení s náčrtem vhodných nápravných opatření a posílením kontroly nových průmyslových závodů, skládek pevných odpadů a projektů rozvoje infrastruktury;
(vi) využití posuzování rizik a řízení rizik při tvorbě rozhodnutí v této oblasti a zajištění plnění těchto rozhodnutí;
(vii) identifikace a aplikace nejlepších environmentálních postupů s rozumnými náklady, za účelem
předcházení rozptýleného znečištění, jmenovitě prostřednictvím omezeného, rozumného a plánovitého využití dusíkatých hnojiv a jiných zemědělských chemikálií (pesticidů, herbicidů) v zemědělských
metodách;
(viii) motivace a podpora využívání adekvátně upravených a pročištěných odpadních vod v zemědělství, při pěstování vodních kultur, v průmyslu a v jiných odvětvích;

(c) Vývoj a uplatňování čistých technologií:
(i) kontrola /řízení vypouštění průmyslových odpadů, včetně máloodpadových výrobních technologií a recirkulace vody, integrovaným způsobem a pomocí aplikace ochranných opatření získaných ze široce pojaté analýzy životních cyklů;
(ii) úprava komunální odpadní vody pro bezpečné opětovné využití v zemědělství a při pěstování
vodních kultur;
(iii) vývoj biotechnologií pro, mimo jiné, zpracování odpadů, pro výrobu biologických hnojiv
a pro jiné činnosti;
(iv) vývoj vhodných metod pro kontrolu /řízení znečišťování vody, přičemž je třeba brát v úvahu
racionální tradiční a domorodé postupy;

(d) Ochrana spodních vod:
(i) vývoj zemědělských postupů, které nepoškozují spodní vody;
(ii) aplikace nezbytných opatření k zmírnění pronikání solí do aquiferů malých ostrovů a pobřežních
planin, jako následku zvyšování hladiny moří nebo přílišného využívání pobřežních aquiferů;
(iii) prevence znečišťování aquiferů prostřednictvím regulace toxických látek, které prostupují povrchem, a vytvoření ochranných zón v oblastech doplňování a odčerpávání spodních vod;
(iv) projektování a řízení skládek založených na racionálních hydrogeologických informacích
a posouzení dopadů, a na použití nejlepší použitelné a nejlepší dostupné technologie;
(v) podpora opatření směřujících k zvýšení bezpečnosti a integrity pramenů a oblastí, v nichž se
nacházejí, za účelem snížení pronikání biologických patogenních látek a nebezpečných chemikálií
do aquiferů a lokalit pramenů;
(vi) monitorování kvality vody, dle potřeby, v povrchových a podzemních zdrojích potenciálně
ovlivněných lokalitami, kde jsou skladovány toxické a nebezpečné materiály;

(e) Ochrana vodních ekosystémů:
(i) regenerace znečištěných a poškozených vodních zdrojů za účelem obnovení vodních biotopů
a ekosystémů;
(ii) regenerační programy pro zemědělské oblasti a další uživatele, respektující ekvivalentní opatření na ochranu a pro využívání zdrojů spodních vod důležitých pro zemědělskou produktivitu a pro biodiverzitu tropů;
(iii) uchovávání a ochrana mokřadů (z důvodu jejich ekologické a biotopické důležitosti pro mnoho
druhů), při respektování sociálních a ekonomických faktorů;
(iv) kontrola /omezování škodlivých vodních druhů, které mohou zneškodnit jiné vodní druhy;

(f) Ochrana živých sladkovodních zdrojů:
(i) kontrola /řízení a monitorování kvality vody za účelem udržitelného rozvoje vnitrozemského rybářství;
(ii) ochrana ekosystémů před znečištěním a poškozením ve prospěch projektů rozvoje pěstování
sladkovodních kultur;

(g) Monitorování a dozor nad vodními zdroji a nad vodami přijímajícími odpady:
(i) vytvoření sítí pro monitorování a nepřetržitý dozor nad vodami přijímajícími odpady a nad bodovými a rozptýlenými zdroji znečištění;
(ii) podporování a rozšiřování geografických informačních systémů pro účely posuzování
environmentálních dopadů (EIA);
(iii) dozor nad zdroji znečištění, za účelem zlepšení plnění norem a předpisů a za účelem regulace
vydávání povolení k vypouštění odpadů;
(iv) monitorování využívání chemikálií, které mohou mít škodlivé účinky na životní prostředí,
v zemědělství;
(v) racionální využívání území za účelem prevence zhoršování stavu půdy, prevence eroze
a zvyšování objemu naplavenin v jezerech a ostatních vodních tělesech;

(h) Vytváření národních a mezinárodních právních nástrojů, které mohou být v některých případech nezbytné pro ochranu kvality vodních zdrojů, zejména za účelem:
(i) monitorování a kontroly /řízení znečištění a jeho účinků na národní a mezinárodní vodní zdroje;
(ii) kontrolování /omezování dálkového atmosférického přenosu znečišťujících látek;
(iii) kontrolování /omezování náhodných anebo úmyslných úniků znečišťujících látek do národních anebo mezinárodních vodních zdrojů;
(iv) posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.41. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 1 miliardu USD, včetně přibližně 340 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.42. Státy by měly provést společné výzkumné projekty za účelem nalezení řešení technických problémů, které by byly vhodné z hlediska podmínek jednotlivých povodí nebo zemí. Státy by měly zvážit posílení a vytvoření národních výzkumných středisek propojených prostřednictvím sítí a podporovaných regionálními institucemi zabývajícími se výzkumem vody. Je třeba aktivně podporovat spojení „sever-jih“ výzkumných středisek a praktických studií mezinárodními institucemi na výzkum vody. Je důležité, aby bylo pro výzkum a rozvoj přiděleno alespoň minimální procento finančních prostředků určených na projekty rozvoje vodních zdrojů, zejména v případě externě financovaných projektů.

18.43. Monitorování a posuzování komplexních vodních systémů často vyžaduje provedení víceoborových studií, zahrnujících několik institucí a vědců spolupracujících v rámci společného programu. Mezinárodní programy zaměřené na kvalitu vody, jako je GEMS /WATER, by měly být orientovány na kvalitu vody v rozvojových zemích. Je třeba vytvořit uživatelsky přívětivý software a metody geografických informačních systémů (GIS) a Celosvětové databáze informací o zdrojích (GRID) za účelem využívání, analýzy a interpretace monitorovacích dat a za účelem přípravy strategií hospodaření.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.44. Pro řešení měnících se potřeb a problémů je třeba přijmout inovativní postupy školení odborného a řídícího personálu. Mělo by být dosaženo pružného a přizpůsobivého řešení vznikajících problémů se znečišťováním vody. Školení by měla být prováděna periodicky na všech úrovních v rámci organizací odpovědných za péči o kvalitu vody a měly by být vypracovány inovativní vzdělávací metody pro specifické aspekty monitorování a kontroly /řízení kvality vody, včetně rozvoje školících schopností, školení ve službě, pracovních seminářů (workshops) zaměřených na řešení problémů a opakovacích školících kurzů.

18.45. Vhodné přístupy zahrnují posilování a zdokonalování lidských schopností v místní správě, potřebných pro řízení ochrany, úpravy a využívání vody, především v městských oblastech, vytvoření národních a regionálních technických a inženýrských kurzů v oblasti ochrany a kontroly /řízení kvality vody na existujících školách a založení vzdělávacích /školících kurzů v oblasti ochrany a uchovávání vodních zdrojů pro laboratorní a praktické techniky, ženy a další skupiny uživatelů vody.

(d) Vytváření potenciálu

18.46. Efektivní ochrana vodních zdrojů a ekosystémů před znečišťováním vyžaduje značné zvýšení současného potenciálu většiny zemí. Programy péče o kvality vody vyžadují určitou minimální infrastrukturu a personál pro identifikaci a implementaci technických řešení a za účelem prosazení regulačních opatření. Jedním z klíčových problémů dneška i v budoucnu je trvalý provoz a údržba těchto zařízení. V mnoha oblastech je nezbytná okamžitá akce, s cílem nedopustit další zhoršení kvality zdrojů získaných v důsledku minulých investic.

D. Zásobování pitnou vodou a hygiena

Východiska opatření

18.47. Bezpečné zásobování pitnou vodou a hygiena, vyhovující životnímu prostředí jsou mimořádně důležité pro ochranu životního prostředí, zlepšování zdraví a zmírňování chudoby. Bezpečná voda má také zásadní význam pro mnoho tradičních a kulturních aktivit. Odhaduje se, že 80 procent všech nemocí a více než třetina úmrtí v rozvojových zemích jsou způsobeny požíváním kontaminované vody a průměrně až desetinu produktivního života každého člověka pohltí nemoci související s vodou. Společné úsilí během 80. let poskytlo vodu a hygienické služby stům miliónů lidí, patřících mezi nejchudší na zemi. Nejvýznamnější z těchto akcí bylo v roce 1981 vyhlášené Mezinárodního desetiletí zásobování pitnou vodou a hygieny, které vycházelo z Akčního plánu z Mar del Plata, přijatého Konferencí o vodě OSN v roce 1977. Obecně přijímanou se stala zásada, že „všichni lidé, nezávisle na stádiu jejich rozvoje a jejich sociálních a ekonomických podmínkách, mají právo mít přístup k pitné vodě v množství a kvalitě odpovídající jejich základním potřebám“. {2} Cílem tohoto desetiletí bylo poskytnout do roku 1990 bezpečnou pitnou vodu a hygienu špatně zásobeným městským a venkovským oblastem, ale ani bezprecedentní pokrok dosažený během desetiletí nebyl dostatečný. Jeden ze tří lidí v rozvojovém světě stále postrádá tyto dvě nejzákladnější lidské potřeby nutné pro zdraví a důstojnost. Je také zřejmé, že důležitými příčinami zhoršování kvality vody v rozvojových zemích jsou lidské exkrementy a tekuté odpady a že výrazné zlepšení by mohlo přinést zavedení dostupných a vhodných technologií a výstavba zařízení na úpravu tekutých odpadů.

Cíle

18.48. Prohlášení z New Delhi (přijaté na Celosvětovém fóru o bezpečné vodě a hygieně pro 90. léta, konaném v New Delhi od 10. do 14. září 1990) formalizovalo potřebu poskytování, na udržitelném základě, přístupu k bezpečné vodě v dostatečném množství a ke kvalitním hygienickým zařízením pro všechny, přičemž byl položen důraz na přístup „raději něco pro všechny než více pro některé“. Programové cíle se řídí čtyřmi vůdčími principy:
(a) ochrana životního prostředí a zdraví prostřednictvím integrovaného hospodaření s vodními zdroji a tekutými a pevnými odpady;
(b) institucionální reformy podporující integrovaný přístup a zahrnující změny v postupech, názorech a chování a plná účast žen na všech úrovních odvětvových institucí;
(c) komunitní řízení služeb, opírající se o opatření na posílení místních institucí při implementaci a udržování vodních a hygienických programů;
(d) racionální finanční metody, umožněné lepším využíváním existujících kladů, a široké využití vhodných technologií.

18.49. Minulé zkušenosti ukázaly, že v každé jednotlivé zemi by měly být stanoveny specifické cíle. Na Světovém summitu o dětech v září 1990 vyzvaly hlavy států nebo vlád k univerzálnímu přístupu k dodávkám vody a hygieně a k vymýcení dracunculiasis („guinea worm disease“) do roku 1995. I v případě realističtějšího cíle dosažení plného pokrytí dodávek vody do roku 2025 se odhaduje, že bude nutné zdvojnásobit současné roční investice. Jednou z realistických strategií, jak uspokojit současné a budoucí potřeby, je proto vytvoření nízkonákladových, ale adekvátní služeb, které by mohly být implementovány a udržová ny na úrovni komunit.

Činnosti

18.50. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti:

(a) Životní prostředí a zdraví:
(i) vytvoření chráněných oblastí pro zdroje dodávek pitné vody;
(ii) hygienické nakládání s exkrementy a tekutými odpady, za použití vhodných systémů úpravy odpadních vod v městských a venkovských oblastech;
(iii) rozšíření městského a venkovského zásobování vodou a rozvoj a rozšíření systémů zachycování
dešťové vody, především na malých ostrovech, které by doplňovaly systémy vodních zásobovacích sítí;
(iv) budování a rozšiřování, kde to bude vhodné, zařízení na úpravu odpadních vod a kanalizačních systémů;
(v) úprava a bezpečné opětovné využívání domácích a průmyslových odpadních vod v městských a venkovských oblastech;
(vi) kontrola /omezování nemocí spojených s vodou;

(b) Lidé a instituce:
(i) posilování funkce vlád v oblasti hospodaření s vodními zdroji a, současně, poskytování plného uznání úloze místních úřadů;
(ii) podpora rozvoje a hospodaření s vodou, založeného na principu účasti, zahrnujícím uživatele, plánovače a tvůrce politiky na všech úrovních;
(iii) uplatňování principu, že rozhodnutí mají být přijímána na nejnižší vhodné úrovni, s konzultací veřejnosti a účastí uživatelů při plánování a implementaci vodních projektů;
(iv) rozvoj lidských zdrojů na všech úrovních, včetně speciálních programů pro ženy;
(v) široce pojaté vzdělávací programy se zvláštním důrazem na hygienu, místní řízení a snižování rizik;
(vi) mechanizmy mezinárodní podpory pro financování, implementaci a následné sledování programů;

(c) Řízení na národní a komunitní úrovni:
(i) podpora a pomoc komunitám při řízení jejich systémů na udržitelném základě;
(ii) motivování místního obyvatelstva, zvláště žen, mládeže, domorodých lidí a místních komunit v oblasti hospodaření s vodou;
(iii) vazby mezi národními vodními plány a komunitním hospodařením s místními vodními zdroji;
(iv) integrace komunitního hospodaření s vodou do kontextu celkového plánování;
(v) podpora základní zdravotní a environmentální péče na místní úrovni, včetně odborného školení místních komunit, týkajícího se vhodných metod hospodaření s vodou a primární zdravotní péče;
(vi) pomoc agenturám poskytujícím služby, aby se staly nákladově efektivnějšími a odpovídaly více potřebám spotřebitelů;
(vii) poskytování větší pozornosti nedostatečně zásobeným venkovským oblastem a příměstským oblastem s nízkým příjmem;
(viii) regenerace defektních systémů, snížení tvorby odpadů a bezpečné opětovné využívání vody a odpadních vod;
(ix) programy rozumného využívání vody a zajišťování provozu a údržby;
(x) výzkum a vývoj vhodných technických řešení;
(xi) významný nárůst kapacity městských čistíren v souladu s jejich rostoucím zatížením;

(d) Tvorba povědomí a informování /účast veřejnosti:
(i) posilování odvětvového monitorování a řízení informací na subnárodní a národní úrovni;
(ii) každoroční zpracovávání, analýza a publikace výsledků monitorování na národní a místní úrovni, jako pomůcky pro řízení odvětví a poradenství, osvětu a /tvorbu povědomí;
(iii) využívání vymezených odvětvových ukazatelů na regionální a celosvětové úrovni, za účelem podpory odvětví a získávání finančních prostředků;
(iv) zlepšení odvětvové koordinace, plánování a implementace, s pomocí zdokonaleného monitorování a řízení informací, za účelem zvýšení absorpční kapacity odvětví, především v projektech založených na komunitách a svépomocných projektech.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.51. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 20 miliard USD, včetně přibližně 7,4 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevá ch, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.52. Aby bylo možné zajistit proveditelnost, přijatelnost a trvalou udržitelnost plánovaného zásobování vodou, musí použité technologie odpovídat potřebám a tlakům podmínek dotyčné komunity. Kritéria při vytváření technologií budou tedy zahrnovat technické, zdravotní, sociální, ekonomické, provinční, institucionální a environmentální faktory, které určují charakteristiku, rozsah a náklady plánovaného systému. Relevantní mezinárodní podpůrné programy by měly být zaměřeny na rozvojové země, s ohledem na, mimo jiné:
(a) hledání nízkonákladových vědeckých a technologických prostředků, v maximálním proveditelném rozsahu;
(b) využívání tradičních a domorodých metod, v maximálním proveditelném rozsahu, za účelem maximalizace a udržování účasti místních subjektů;
(c) pomoc technickým /vědeckým institucím na úrovni jednotlivých zemí, za účelem usnadnění vytváření osnov na podporu oblastí, kritických pro sektor vody a hygieny.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.53. Pro efektivní plánování a řízení dodávek vody a hygieny na národní, provinční, okresní a komunitní úrovni a pro nejefektivnější využívání finančních prostředků musí být v každé zemi vyškolen odborný a technický personál v dostatečném počtu. Aby tak bylo možno učinit, musí země vytvořit plány rozvoje pracovních sil, berouce v úvahu současné požadavky a plánovaný vývoj. Následně by měl být posílen rozvoj a výkon školících institucí na úrovni zemí, aby mohly tyto instituce hrát rozhodující úlohu při vytváření potenciálu. Je také důležité, aby země poskytovaly odpovídající odborné školení ženám v oblasti trvalé údržby vybavení, hospodaření s vodními zdroji a hygieny, vyhovující životnímu prostředí.

(d) Vytváření potenciálu

18.54. Implementace programů dodávek vody a hygieny je zodpovědností států. V různé míře by zodpovědnost za implementaci projektů a provozování systémů měla být delegována na všechny úrovně administrativy až po komunity a jednotlivce. To také znamená, že státní úřady by měly, společně s agenturami a orgány systému OSN a s dalšími externími podpůrnými agenturami, poskytujícími podporu národním programům, vytvořit mechanizmy a postupy pro spolupráci na všech úrovních. Toto je zvláště důležité, pokud má být plně využito přístupů a sebedůvěry, vycházejících z komunit, jako nástrojů pro trvalou udržitelnost. Využití tohoto hlediska bude vyžadovat vysokou úroveň účasti komunity, včetně žen, na tvorbě koncepcí, plánování, rozhodování, implementaci a vyhodnocování spojených s projekty zásobování domácností vodou a hygieny.

18.55. Celkové národní vytváření potenciálu na všech úrovních administrativy, zahrnující institucionální rozvoj, koordinaci, lidské zdroje, účast komunit, zdravotní a hygienické vzdělávání a gramotnost, musí být rozvíjeno v souladu se základním spojením tohoto potenciálu jak s úsilím o zlepšení zdraví a socio-ekonomického rozvoje prostřednictvím zásobování vodou a hygieny, tak s dopady tohoto úsilí na lidské životní prostředí. Vytváření potenciálu by proto mělo být jedním z klíčových předpokladů implementačních strategií. Institucionální vytváření potenciálu musí být považováno za stejně důležité jako dodávky v odvětví a faktor vybavenosti, aby mohly být finanční prostředky směřovány do obou aspektů. To může být provedeno ve fázi plánování nebo formulace programu /projektu, současně s jasným definováním hledisek a cílů. V této souvislosti má zásadní význam technická spolupráce mezi rozvojovými zeměmi, v závislosti na informacích a zkušenostech, které mají k dispozici, a nezbytnost předcházení „vynalézání kola“. Takovýto kurz se už ukázal být nákladově efektivním v případě projektů mnoha zemí.

E. Voda a udržitelný rozvoj měst

Východiska opatření

18.56. Na počátku příštího tisíciletí bude více než polovina světové populace bydlet ve městech. Do roku 2025 se tento podíl zvýší na 60 procent, což představuje asi 5 miliard lidí. Rychlý růst počtu obyvatel měst a industrializace kladou v mnoha městech velké nároky na vodní zdroje a schopnost chránit životního prostředí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat rostoucím účinkům urbanizace na potřebu a využívání vody a kritické úloze, kterou hrají při řízení zásobování, využívání a celkové úpravy vody místní a komunální úřady, a to zejména v rozvojových zemích, které vyžadují zvláštní podporu. Nedostatek sladkovodních zdrojů a eskalující náklady na vytváření nových zdrojů mají značný dopad na rozvoj průmyslu, zemědělství a lidských zdrojů a na ekonomický růst zemí. Lepší hospodaření s městskými vodními zdroji, včetně eliminace neudržitelných modelů spotřeby, může významně přispět k zmírnění chudoby a k zlepšení zdraví a kvality života městské a venkovské chudiny. Značný podíl velkých městských aglomerací se nachází v okolí ústí řek a v pobřežních oblastech. Takovéto uspořádání vede ke znečišťování komunálními a průmyslovými odpady ve spojení s příliš velkou exploatací dostupných vodních zdrojů a ohrožuje životní prostředí v mořích a zdroje sladké vody.

Cíle

18.57. Rozvojovým cílem tohoto programu je podpora úsilí a potenciálu místních orgánů a centrálních vlád pro udržování národního rozvoje a produktivity prostřednictvím environmentálně racionálního hospodaření s vodními zdroji pro městské využití. Tento cíl podporuje identifikace a implementace strategií a opatření, které mají za úkol zajistit pokračující zásobování cenově dostupnou vodou za účelem uspokojování současných a budoucích potřeb a zvrátit současné trendy zhoršování kvality a vyčerpávání zdrojů.

18.58. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, stanovit následující cíle:
(a) do roku 2000 zajistit, aby všichni obyvatelé měst měli přístup k alespoň 40 litrům bezpečné vody na hlavu a den a aby 75 procent městského obyvatelstva mělo k dispozici místní nebo komunitní hygienická zařízení;
(b) do roku 2000 vytvořit a uplatnit kvantitativní a kvalitativní odpadové normy pro komunální a průmyslové tekuté odpady;
(c) do roku 2000 zajistit, aby 75 procent pevných odpadů vytvořených v městských oblastech bylo shromažďováno a recyklováno nebo zneškodňováno environmentálně bezpečným způsobem.

Činnosti

18.59. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti:
(a) Ochrana vodních zdrojů před vyčerpáním, znečištěním a poškozením:
(i) vybudování zařízení na zneškodňování sanitárního odpadu, založených na environmentálně racionálních nízkonákladových a zkvalitnitelných technologiích;
(ii) implementace programů odvádění a odčerpávání bouřkových vod;
(iii) podpora recyklace a opětovného využívání odpadní vody a pevných odpadů;
(iv) kontrola /řízení průmyslových zdrojů znečištění za účelem ochrany vodních zdrojů;
(v) ochrana povodí z hlediska vyčerpání a poškození lesní pokrývky a před škodlivými činnostmi na horních tocích;
(vi) podpora výzkumu podílu lesů na udržitelném rozvoji vodních zdrojů;
(vii) zavádění nejlepších metod hospodaření při využívání zemědělských chemikálií, s cílem minimalizace jejich dopadu na vodní zdroje;

(b) Efektivní a spravedlivé rozdělení vodních zdrojů:
(i) sladění plánování rozvoje měst s dostupností a trvalou udržitelností vodních zdrojů;
(ii) uspokojení základních potřeb vody městského obyvatelstva;
(iii) zavedení poplatků za vodu, respektující okolnosti v jednotlivých zemích, a které by v nákladech na vodu odrážely, kde je to proveditelné, okrajové náklady a náklady příležitosti, především u výrobních činností;

(c) Institucionální a právní reforma a reforma řízení:
(i) přijetí celoměstského přístupu k hospodaření s vodními zdroji;
(ii) podpora, na národní a místní úrovni, vytváření plánů územního využití, které by náležitě zohlednily rozvoj vodních zdrojů;
(iii) využití schopností a potenciálu nevládních organizací, soukromého sektoru a místních lidí, přičemž je třeba vzít v úvahu veřejný a strategický zájem na vodních zdrojích;

(d) Podpora účasti veřejnosti:
(i) iniciování osvětových kampaní za účelem motivace veřejnosti k rozumnému využívání vody;
(ii) zvýšení citlivosti veřejnosti na problém ochrany kvality vody v rámci životního prostředí města;
(iii) podpora účasti veřejnost na sběru, recyklaci a eliminaci odpadů;

(e) Podpora vytváření místního potenciálu:
(i) vytvoření legislativy a politiky na podporu investic do městského hospodaření s vodou a odpady, odrážející velký podíl měst na ekonomickém rozvoji země;
(ii) poskytování dotací a technické podpory pro místní služby a dodávky materiálu;
(iii) největší možné podporování autonomie a finanční životaschopnosti městských organizací v oblasti vody, pevných odpadů a kanalizací;
(iv) vytváření a udržování profesionálních a poloprofesionálních kádrů pro hospodaření s vodou, odpadní vodou a pevnými odpady;

(f) Zabezpečení lepšího přístupu k hygienickým zařízením:
(i) implementace programů hospodaření s vodou, péče o hygienu a nakládání s odpady, zaměřených na městskou chudinu;
(ii) poskytování nízkonákladových variant technologií v oblasti zásobování vodou a hygieny;
(iii) založení volby úrovní technologií a služeb na preferencích uživatelů a ochotě k placení;
(iv) mobilizace a usnadňování aktivní účasti žen ve skupinách pro hospodaření s vodou;
(v) podpora a poskytování technického vybavení, pokud tak bude třeba, místním organizacím a výborům působícím v oblasti hospodaření s vodou, za účelem řízení místních systémů zásobování vodou a komunálních latrín;
(vi) zvážení kladů a praktičnosti asanace existujících nefunkčních systémů a zvážení nápravy nedostatků v provozu a údržbě.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.60. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 20 miliard USD, včetně přibližně 4,5 miliardy USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.61. V 80. letech došlo k značnému pokroku v rozvoji a uplatňování nízkonákladových technologií zásobování vodou a hygienických technologií. Tento program počítá s tím, že se v této práci bude pokračovat, se zvláštním důrazem na rozvoj vhodných hygienických a odpadových technologií pro městská sídla s nízkým příjmem a velkou hustotou obyvatelstva. Měla by také probíhat mezinárodní výměna informací, která by zajistila široké uznání dostupnosti a výhod vhodných nízkonákladových technologií mezi odborníky v tomto odvětví. Osvětové kampaně budou také zahrnovat témata překonávání odporu uživatelů vůči druhořadým službám zdůrazňováním výhod spolehlivosti a trvalé udržitelnosti.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.62. Prakticky ve všech prvcích tohoto programu se projevuje potřeba progresivního zvýšení rozvoje školení a kariér u personálu na všech úrovních odvětvových institucí. Specifické činnosti v rámci programu budou zahrnovat odborné školení a udržení personálu se schopnostmi v oblasti účasti komunit, nízkonákladových technologií, finančního řízení a integrovaného plánování hospodaření s městskými vodními zdroji. Zvláštní ustanovení by mělo být věnováno mobilizaci a usnadňování aktivní účasti žen, mládeže, domorodých lidí a místních komunit v týmech pro hospodaření s vodou a podpoře vzniku asociací a výborů pro hospodaření s vodou, včetně vhodného školení pracovníků, např. pokladníků, sekretářek a správců. Měly by být zavedeny speciální vzdělávací a školící programy pro ženy, s ohledem na ochranu vodních zdrojů a kvality vody v městských oblastech.

(d) Vytváření potenciálu

18.63. Ve spojení s rozvojem lidských zdrojů je posilování institucionálních, legislativních a řídících struktur klíčovým prvkem programu. Předpokladem pokroku při rozšiřování přístupu k vodě a hygienickým službám je vytvoření institucionálního rámce, který by zajišťoval, že se v plánech rozvoje měst odrazí skutečné potřeby a potenciální podíl té části obyvatelstva, které nejsou v současné době předmětné služby poskytovány. Víceodvětvový přístup, který je významnou součástí hospodaření s městskými vodními zdroji, vyžaduje vytvoření institucionálních vazeb na národní a městské úrovni, přičemž program zahrnuje návrhy na vytvoření meziodvětvových plánovacích skupin. Úspěšnost návrhů na větší kontrolu /řízení a prevenci znečištění závisí na správném spojení ekonomických a regulačních mechanizmů, podporovaných adekvátním monitorováním a dozorem a také zvýšeným potenciálem místní správy pro řešení environmentálních problémů.

18.64. Mezi navrhovanými činnostmi se proto nachází vytvoření vhodných projektových norem, cílů pro kvalitu vody a povinnost získat souhlas k vypouštění odpadů. Program také zahrnuje podporu posilování schopnosti vodních a odpadových agentur a podporu rozvoje jejich autonomie a finanční životaschopnosti. Bylo shledáno, že provoz a údržbu stávajících vodních a hygienických zařízení provází v mnoha zemích závažné nedostatky. Odstranění současných nedostatků a vytvoření potenciálu pro provoz a údržbu sanovaných a nových systémů v těchto zemích vyžaduje technickou a finanční podporu.

F. Voda pro udržitelnou produkci potravin a rozvoj venkova

Východiska opatření

18.65. Trvalá udržitelnost produkce potravin stále více závisí na racionálním a efektivním využívání vody a metodách uchovávání zdrojů, sestávajících se primárně z rozvoje a řízení zavlažování, včetně hospodaření s vodou s ohledem na oblasti zavlažované dešti, zásobování chovu dobytka vodou, vnitrozemské rybářství a agrolesnictví. Zabezpečování potravin je v mnoha zemích vysokou prioritou, přičemž zemědělství musí nejen poskytovat potraviny rostoucímu počtu obyvatel, ale i šetřit vodou ve prospěch jiných uživatelů. Úkolem je vytvořit a uplatňovat technologie a metody hospodaření výhodné z hlediska úspor vody a, prostřednictvím vytváření potenciálu, umožnit komunitám, aby vytvořily instituce a stimuly pro venkovské obyvatelstvo, v důsledku kterých by přijalo nové přístupy v deštěm i uměle zavlažovaném zemědělství. Obyvatelé venkova musí také získat lepší přístup k zásobám pitné vody a hygienickým službám. Je to obrovský, nikoli však nemožný úkol, za předpokladu, že budou na všech úrovních - místní, národní a mezinárodní - přijaty vhodné politiky a programy. Zatímco oblasti deštěm zavlažovaného hospodářství byly v minulém desetiletí významně rozšířeny, produktivitu a udržitelnost uměle zavlažovaných systémů provázely problémy s přílišným zavodňováním a zasolováním. Častým problémem jsou také finanční a tržní omezení. Eroze půdy, špatné hospodaření a přílišná exploatace přírodních zdrojů a velká konkurence ve využívání vody, to jsou všechno faktory, které ovlivnily rozsah chudoby, hladu a nouze v rozvojových zemích. Eroze půdy, způsobovaná přílišnou pastvou dobytka, je častou příčinou zvyšování objemu naplavenin v jezerech. Ve většině případů není rozvoj zavlažovacích systémů provázen ani posuzováním vlivů na životní prostředí, které by identifikovalo hydrologické následky transferů mezi povodími, ani posuzováním sociálních dopadů na lidi v údolích řek.

18.66. Nedostupnost dodávek vody dostatečné kvality je v mnoha zemích významným limitujícím faktorem pro produkci dobytka a nesprávně nakládání s živočišnými odpady může za určitých okolností vést ke znečištění zásob vody pro lidi i zvířata. Požadavky dobytka na pitnou vodu se liší v závislosti na druhu a prostředí, v němž je chován. Odhaduje se, že současná celosvětová potřeba pitné vody pro dobytek je přibližně 60 miliard litrů denně a na základě odhadů růstu počtu kusů dobytka se předpokládá, že se tento objem bude v blízké budoucnosti zvyšovat o 0,4 miliardy litrů ročně.

18.67. Důležitým zdrojem potravin a proteinů je sladkovodní rybářství v jezerech a potocích. Rybářství ve vnitrozemských vodách by mělo být řízeno tak, aby výtěžky potravin z vodních zdrojů byly maximalizovány environmentálně racionálním způsobem. To vyžaduje uchovávání kvality a kvantity vody a funkční morfologie vodního prostředí. Na druhé straně mohou rybářství a zemědělství samy o sobě poškodit vodní ekosystém; jejich rozvoj by měl tedy odpovídat směrnicím pro omezování dopadů. Současná úroveň produkce vnitrozemských rybářů, pocházející ze sladké i poloslané vody, je zhruba 7 miliónů tun ročně a do roku 2000 by se mohla zvýšit na 16 miliónů tun ročně; jakýkoli růst tlaku na životní prostředí však může tento nárůst ohrozit.

Cíle

18.68. Klíčové strategické principy holistického a integrovaného environmentálně racionálního hospodaření s vodními zdroji v kontextu venkova mohou být stanoveny takto:
(a) Voda by měla být považována za konečný zdroj s ekonomickou hodnotou, který má významné sociální a ekonomické implikace odrážející důležitost uspokojování základních potřeb.
(b) Místní komunity se musí účastnit na všech fázích hospodaření s vodou, přičemž je nutné zajistit plnou účast žen, s ohledem na významnou úlohu komunit v praktickém každodenním zásobování vodou, hospodaření s ní a jejím využívání.
(c) Hospodaření s vodními zdroji se musí rozvíjet v rámci komplexního systému politiky
(i) lidského zdraví;
(ii) produkce, konzervace a distribuce potravin;
(iii) plánů zmírňování následků katastrof;
(iv) ochrany životního prostředí a uchovávání základny přírodních zdrojů.
(d) Je nezbytné uznat a aktivně podporovat úlohu venkovského obyvatelstva, se zvláštním důrazem na ženy.

18.69. FAO iniciovala, ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi, Mezinárodní akční program pro vodu a rozvoj udržitelného zemědělství (IAP-WASAD). Hlavním cílem tohoto akčního programu je pomoci rozvojovým zemím při plánování, rozvoji a hospodaření s vodními zdroji integrovaným způsobem, za účelem uspokojování současných a budoucích potřeb zemědělské produkce, přičemž je třeba brát v úvahu environmentální ohledy.

18.70. Akční program vytvořil rámec pro udržitelné využívání vody v zemědělském sektoru a identifikoval prioritní oblasti pro opatření na národní, regionální a celosvětové úrovni. Na základě potravinových požadavků, agroklimatických zón a dostupnosti vody a půdy jsou odhadnuty kvantitativní cíle pro 130 rozvojových zemí z hlediska nových zavlažovacích systémů, zdokonalování stávajících zavlažovacích systémů a regenerace zavodněných a zasolených půd pomocí odvodňovacích systémů.

18.71. Celosvětové plány FAO, týkající se zavlažovacích, odvodňovacích a úsporných programů, pro 130 rozvojových zemí do roku 2000, jsou následující: (a) 15,2 miliónu hektarů nových zavlažovacích systémů; (b) 12 miliónů hektarů zdokonalených /modernizovaných stávajících systémů; (c) 7 miliónů hektarů nově vybavených zařízeními pro odvodňování a kontrolu vody; (d) 10 miliónů hektarů, na nichž proběhnou programy úspor vody a uchování zdrojů malého rozsahu.

18.72. Rozvoj nově zavlažovaných oblastí na výše uvedené úrovni může zvýšit environmentální problémy, neboť v sobě zahrnuje zničení mokřadů, znečišťování vody, zvýšenou sedimentaci a snížení biodiverzity. Nové zavlažovací systémy by proto měly být doprovázeny, v případě, kdy se očekávají významné negativní dopady na životní prostředí, posouzením vlivů na životní prostředí (EIA), v závislosti na rozsahu daného systému.

Při posuzování návrhů nových zavlažovacích systémů je třeba také zvážit rozumnější exploataci a zvýšení efektivity nebo produktivity jakýchkoli existujících systémů schopných sloužit ve stejných lokalitách. Technologie pro nové zavlažovací systémy by měly být komplexně zhodnoceny, včetně hlediska jejich případných střetů s jiným územním využitím. Podpůrným faktorem je aktivní účast skupin uživatelů vody.

18.73. Je třeba zajistit, aby venkovské komunity ve všech zemích měly, v souladu se svým potenciálem a dostupnými zdroji a za vhodného využití mezinárodní spolupráce, přístup k bezpečné vodě v dostatečném množství a k adekvátním hygienickým zařízením, za účelem uspokojení jejich zdravotních potřeb a udržení základních kvalitativních hodnot jejich místního životního prostředí.

18.74. K cílům související s hospodaření m s vodou pro vnitrozemské rybářství a pěstování vodních kultur patří uchování kvality a kvantity vody pro optimální produkci a prevenci znečištění vody pěstováním vodních kultur. Akční program se snaží pomoci členským zemím při řízení vnitrozemského rybářství prostřednictvím podpory udržitelného řízení rybolovu a prostřednictvím rozvoje environmentálně racionálních přístupů k intenzifikaci pěstování vodních kultur.

18.75. Cíle související s hospodařením s vodou určenou pro chov dobytka jsou dva: zajišťování dostatečného množství pitné vody a zabezpečování kvality pitné vody podle specifických potřeb různých živočišných druhů. Tento aspekt zahrnuje maximální úrovně tolerance slanosti a absenci patogenních organizmů. Vzhledem ke značným regionálním a vnitrostátním rozmanitostem není možno stanovit žádné globální cíle.

Činnosti

18.76. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti:

(a) Zásobování vodou a hygiena pro nezásobenou venkovskou chudinu:
(i) vytvoření národní politiky a rozpočtových priorit s ohledem na rozšiřování pokrytí službami;
(ii) podpora vhodných technologií;
(iii) zavedení vhodných mechanizmů návratnosti nákladů, přičemž je třeba respektovat efektivnost a spravedlnost prostřednictvím mechanizmů řízení poptávky;
(iv) podpora komunitního vlastnictví a práv komunity k zařízením pro zásobování vodou a hygienickým zařízením;
(v) vytvoření systémů monitorování a vyhodnocování;
(vi) posílení venkovského sektoru zásobování vodou a hygieny s důrazem na institucionální rozvoj, efektivní řízení a vhodný rámec pro financování služeb;
(vii) zvýšení hygienického vzdělání a eliminace ohnisek šíření chorob;
(viii) vytvoření vhodných technologií úpravy vody;
(ix) přijetí širokých opatření pro péči o životní prostředí, s cílem kontrolovat nosiče chorob;

(b) Efektivita využívání vody:
(i) zvýšení efektivity a produktivity využívání vody v zemědělství za účelem lepšího využívání omezených vodních zdrojů;
(ii) posílení výzkumu hospodaření s vodou a s půdou v podmínkách umělého a dešťového zavlažování;
(iii) monitorování a vyhodnocování úspěšnosti zavlažovacích projektů, s cílem zajistit, mimo jiné, optimální využití a správný průběh projektu;
(iv) podpora skupin uživatelů vody, s cílem zlepšit hospodaření na místní úrovni;
(v) podpora vhodného využívání relativně poloslané vody pro zavlažování;

(c) Zavodňování, kontrola /omezování solnosti a odvodňování:
(i) zavedení povrchového odvodňování v deštěm zavlažovaném zemědělství za účelem prevence dočasného zavodnění a záplav nízko položených oblastí;
(ii) zavedení umělého odvodňování v uměle a deštěm zavlažovaných zemědělských oblastech;
(iii) motivace k společnému využívání povrchových a spodních vod, včetně monitorování a studií rovnováhy vody;
(iv) pokusné odvodňování v zavlažovaných oblastech suchých nebo polosuchých regionů;

(d) Péče o kvalitu vody:
(i) vytvoření a provozování nízkonákladových systémů monitorování kvality vody, určených pro využívání vody v zemědělství;
(ii) prevence škodlivých účinků zemědělských aktivit na kvalitu vody, určené pro jiné sociální a ekonomické činnosti, a na mokřady, mimo jiné prostřednictvím optimálního využívání vnitřních vstupů a minimalizace využívání externích vstupů při zemědělských aktivitách;
(iii) vytvoření biologických, fyzikálních a chemických kritérií kvality vody pro zemědělské uživatele vody a pro mořské a říční ekosystémy;
(iv) minimalizace odplavování půdy a sedimentace;
(v) správné nakládání s tekutými odpady z lidských sídel a s hnojem produkovaným intenzivním chovem dobytka;
(vi) minimalizace škodlivých účinků zemědělských chemikálií využíváním integrované ochrany proti škůdcům;
(vii) vzdělávání komunit v oblasti dopadů znečištění, způsobeného využíváním hnojiv a chemikálií, na kvalitu vody, bezpečnost potravin a lidské zdraví;

(e) Programy rozvoje vodních zdrojů:
(i) vytvoření malých zavlažovacích systémů a systémů zásobování lidí a dobytka vodou a uchovávání vody a půdy;
(ii) formulování dlouhodobých programů velkého rozsahu pro rozvoj zavlažování, přičemž je třeba vzít v úvahu jejich účinky na místní úroveň, ekonomiku a životní prostředí;
(iii) podpora místních iniciativ, týkajících se integrovaného rozvoje a hospodaření s vodními zdroji;
(iv) poskytování adekvátního technického poradenství a podpory a zvýšení institucionální spolupráce na úrovni místních komunit;
(v) podpora farmářského přístupu k hospodaření s půdou a vodou, který zohledňuje úroveň vzdělání, potenciál k mobilizaci místních komunit a potřeby ekosystémů v suchých a polosuchých regionech;
(vi) plánování a rozvoj víceúčelových hydroelektrických energetických systémů, přičemž je nutné zajistit, aby byla náležitě brána v úvahu environmentální hlediska;

(f) Hospodaření s omezenými vodními zdroji:
(i) vytvoření dlouhodobých strategií a programů praktické implementace pro zemědělské využívání vody v podmínkách omezených zdrojů a konkurence při využívání vody;
(ii) uznání vody jako sociálního, ekonomického a strategického zboží při plánování a řízení zavlažování;
(iii) formulování specializovaných programů zaměřených na připravenost na sucha, s důrazem na omezené množství potravin a environmentální záruky;
(iv) podpora a rozšiřování opětovného využívání vody v zemědělství;

(g) Zásobování chovu dobytka vodou:
(i) zvýšení kvality vody určené pro dobytek, přičemž je třeba brát v úvahu jeho toleranční limity;
(ii) zvýšení kvantity vodních zdrojů pro dobytek, především v rozsáhlých pastvinných systémech, za účelem snížení vzdálenosti k vodnímu zdroji a prevence přílišného spásání v okolí vodních zdrojů;
(iii) prevence kontaminace vodních zdrojů živočišnými exkrementy, za účelem prevence šíření chorob, zejména zoonosis;
(iv) motivace k vícenásobnému využívání vodních zdrojů prostřednictvím podpory integrovaných systémů zemědělství-chov dobytka-rybářství;
(v) podpora systémů rozptylování vody pro zvýšení retence vody na rozsáhlých loukách, za účelem stimulace produkce píce a prevence úniku vody;

(h) Vnitrozemské rybářství:
(i) rozvoj udržitelného rybářství jako součásti národního plánování vodních zdrojů;
(ii) studium specifických aspektů hydrobiologických a environmentálních potřeb klíčových vnitrozemských druhů ryb ve vztahu k různým vodním režimům;
(iii) prevence nebo zmírňování modifikace vodního prostředí jinými uživateli nebo regenerace prostředí vystaveného takovýmto modifikacím v zájmu udržitelného využívání a uchovávání biodiverzity živých vodních zdrojů;
(iv) vytvoření a rozšíření environmentálně racionálních metodologií rozvoje a hospodaření s vodními zdroji, za účelem intenzifikace výtěžku ryb z vnitrozemských zdrojů;
(v) vytvoření a údržba adekvátních systémů sběru a interpretace dat o kvalitě a kvantitě vody a morfologii koryt vodních toků, souvisejících se stavem a hospodařením s živými vodními zdroji, včetně rybářských;

(i) Rozvoj pěstování vodních kultur:
(i) vytvoření environmentálně racionálních technologií pěstování vodních kultur, kompatibilních s místními, regionálními a národními plány hospodaření s vodními zdroji a respektujících sociální faktory;
(ii)zavedení vhodných metod pěstování vodních kultur a souvisejících postupů rozvoje a hospodaření s vodou v zemích bez zkušeností s pěstováním vodních kultur;
(iii) posouzení vlivů pěstování vodních kultur na životní prostředí, se specifickým odkazem na komercionalizované jednotky kultur a potenciální znečištění vody ze zpracovatelských center;
(iv) vyhodnocení ekonomické proveditelnosti pěstování vodních kultur, ve vztahu k alternativnímu využití vody, přičemž je třeba brát v úvahu využití vody okrajové kvality a investiční a provozní požadavky;

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.77. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 13,2 miliardy USD, včetně přibližně 4,5 miliardy USD hrazené mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.78. Je naléhavě nutné, aby země monitorovaly vodní zdroje a kvalitu vody, využití vody a půdy a produkce zemědělských plodin; sestavily seznamy vypovídající o druhu a rozsahu rozvoje zemědělských vod a o současném a budoucím podílu na udržitelném rozvoji zemědělství; aby vyhodnotily potenciál pro rozvoj rybářství a pěstování vodních kultur; a aby zlepšily dostupnost a rozšířenost dat určených pro plánovače, techniky, farmáře a rybáře. Prioritní požadavky na výzkum jsou následující:
(a) identifikace kritických oblastí pro adaptivní výzkum související s vodou;
(b) posílení potenciálu institucí pro adaptivní výzkum v rozvojových zemích;
(c) zvýšení přenosu výsledků výzkumu systémů farmářství a rybářství souvisejících s vodou do praktických a dostupných technologií a poskytování podpory potřebné pro rychlé uplatnění těchto technologií v praxi.

18.79. Je třeba posílit horizontální i vertikální transfer technologií. Státy musí společně s externími podpůrnými agenturami vytvořit mechanizmy pro poskytování úvěrů, dodávek, trhů, vhodného stanovování cen a transportu. Je třeba rozšířit integrovanou infrastrukturu zásobování venkovských oblastí vodou, včetně zařízení pro vzdělávání a školení související s vodou a podpůrných služeb pro zemědělství, pro vícenásobné využití a využít jí ku pomoci rozvíjení venkovské ekonomiky.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.80. Na národní úrovni by mělo být aktivně prováděno vzdělávání a školení lidských zdrojů, a to pomocí: (a) posuzování současných a dlouhodobých potřeb hospodaření s lidskými zdroji a jejich školení; (b) vytvoření národní politiky rozvoje lidských zdrojů; (c) iniciování a implementace programů školení personálu na všech úrovních a také farmářů. Nezbytná jsou následující opatření:
(a) posouzení potřeb školení pro hospodaření s vodou pro zemědělství;
(b) rozšíření formálních a neformálních školících činností;
(c) vytvoření praktických školících kurzů, za účelem zvýšení schopnosti nástavbových služeb šířit technologie a posilovat schopnosti farmářů, se zvláštním ohledem na malé výrobce;
(d) školení personálu na všech úrovních, včetně farmářů, rybářů a členů místních komunit, se zvláštním ohledem na ženy;
(e) zvýšení příležitostí pro rozvoj kariéry, za účelem rozšíření schopností administrativních pracovníků a úředníků na všech úrovních, účastnících se na programech hospodaření s půdou a s vodou.

(d) Vytváření potenciálu

18.81. Důležitost funkčního a koherentního institucionálního rámce na národní úrovni na podporu rozvoje vodních zdrojů a udržitelného rozvoje zemědělství byla obecně plně uznána až v současnosti. Navíc by měl fungovat adekvátní právní rámec pravidel a omezení za účelem usnadňování opatření v oblasti zemědělského využívání vody, odvodňování, péče o kvalitu vody, programů malého rozsahu, týkajících se vody. a fungování asociací uživatelů vody a asociací rybářských. Specifická legislativa pro potřeby v oblasti zemědělských vodních zdrojů by měla být vycházet z obecné legislativy hospodaření s vodními zdroji a měla by s ní být v souladu. V následujících oblastech je třeba provést určité akce:
(a) zdokonalení politiky využívání vody, související s rozvojem zemědělství, rybářství a venkova, a zkvalitnění právního rámce pro implementaci takové politiky;
(b) přezkoumání, posílení a případná restrukturalizace stávajících institucí, za účelem zvýšení jejich potenciálu pro činnosti související s vodou, přičemž je třeba zohlednit potřebu hospodaření s vodními zdroji na nejnižší vhodné úrovni;
(c) přezkoumání a, v případě nutnosti, posílení organizační struktury, funkčních vztahů a vazeb mezi ministerstvy a úřady v rámci daného ministerstva;
(d) přijetí specifických opatření, které vyžadují podporu posilování institucí prostřednictvím, mimo jiné, dlouhodobého financování programů, školení personálu, stimulů, mobility, vybavení a mechanizmů koordinace;
(e) zvýšení účasti soukromé ho sektoru, pokud to bude vhodné, na rozvoji lidských zdrojů a na poskytování infrastruktury;
(f) transfer existujících a nových technologií využívání vody vytvářením mechanizmů pro spolupráci a výměnu informací mezi národními a regionálními institucemi.

G. Dopady změny klimatu na vodní zdroje

Východiska opatření

18.82. Okolo předpovědí souvisejících s klimatickou změnou na globální úrovni panuje nejistota. Přestože nejistota silně roste na regionální, národní a místní úrovni, je to národní úroveň, na které by musela proběhnout většina důležitých rozhodnutí. Vyšší teploty a nižší srážky by vedly ke snížení zásob vody a zvýšení poptávky; mohly by způsobit zhoršení kvality sladkovodních zdrojů v mnoha zemích zvýšením tlaků na už tak křehkou rovnováhu mezi dodávkou a poptávkou. Dokonce i v místech, kde by se srážky mohly zvýšit, neexistuje žádná záruka, že by se tak stalo v ročním období, kdy by toho bylo možné využít; navíc se může zvýšit pravděpodobnost záplav. Jakékoli zvýšení hladiny moří by v mnoha případech způsobilo pronikání slané vody do ústí řek, malých ostrovů a pobřežních aquiferů a zaplavení nízko položených pobřežních oblastí. Tyto skutečnosti znamenají pro nízko položené země velké riziko.
18.83. Ministerská deklarace z Druhé světové konference o klimatu říká, že „potenciální dopad takovéto změny klimatu by mohl znamenat ohrožení životního prostředí zatím neznámého rozsahu ... a mohl by dokonce ohrozit přežití na některých malých ostrovních státech a v nízko položených, suchých a polosuchých oblastech“. {3} Konference uznala, že mezi nejdůležitější dopady změny klimatu by patřily její účinky na hydrologický cyklus a na systémy hospodaření s vodou a jejich prostřednictvím na socio-ekonomické systémy. Zvýšení výskytu extrémů, jako jsou záplavy a sucha, by zvýšilo četnost a vážnost katastrof. Konference proto vyzvala k posílení nutných výzkumných a monitorovacích programů a výměny dat a informací. Tyto akce mají být provedeny na národní, regionální a mezinárodní úrovni.

Cíle

18.84. Samotná podstata tohoto tématu vyžaduje na prvním a nejpřednějším místě větší množství informací a větší pochopení hrozícího nebezpečí. Toto téma může být převedeno do následujících cílů, konzistentních s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu:
(a) pochopení a kvantifikace nebezpečí dopadu změny klimatu na sladkovodní zdroje;
(b) usnadnění implementace efektivních národních protiopatření, v případě, kdy je hrozící nebezpečí považováno za dostatečné k ospravedlnění takovéto akce;
(c) studium potenciálních dopadů změny klimatu na oblasti ohrožené suchem a záplavami.

Činnosti

18.85. Všechny státy by mohly, v závislosti na svém potenciálu a dostupných zdrojích a prostřednictvím bilaterální nebo multilaterální spolupráce, včetně, pokud by to bylo vhodné, spolupráce s OSN a dalšími relevantními organizacemi, implementovat následující činnosti:
(a) monitorování hydrologického režimu, včetně vlhkosti půdy, rovnováhy podzemních vod, penetrace a transpirace kvality vody a souvisejících klimatických faktorů, zvláště v regionech a zemích nejnáchylnějších k škodlivým účinkům klimatické změny, kde by měly být proto definovány lokality citlivé na tyto účinky;
(b) vytvoření a uplatňování metod a metodologií posuzování potenciálních škodlivých účinků změny klimatu, prostřednictvím změn v teplotě, srážkách a zvyšování vodní hladiny, na sladkovodní zdroje a riziko záplav;
(c) iniciovat vypracování případových studií za účelem zjištění, zda existují vazby mezi klimatickými změnami a současným výskytem sucha a záplav v určitých regionech;
(d) posoudit výsledné sociální, ekonomické a environmentální dopady;
(e) vytvořit a iniciovat strategie protiopatření, za účelem potírání nepříznivých účinků, které byly identifikovány, včetně měnících se hladin spodní vody, a za účelem zmírňování pronikání solí do aquiferů;
(f) vývoj zemědělských aktivit založených na využívání poloslané vody;
(g) přispění k výzkumu probíhajícímu v rámci současných mezinárodních programů.

Prostředky implementace

(a) Financování a vyhodnocení nákladů

18.86. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v tomto programu na přibližně 100 miliónů USD, včetně přibližně 40 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

(b) Vědecké a technické prostředky

18.87. Monitorování klimatické změny a jejího dopadu na sladkovodní zdroje musí být těsně spojeno s národními a mezinárodními programy monitorování životního prostředí, především s těmi, které se týkají atmosféry, popsanými v jiných částech Agendy 21, a hydrosféry, které jsou uvedeny v programové oblasti B výše. Analýza dat pro indikaci klimatické změny, která je základem pro vytvoření nápravných opatření, je komplexním úkolem. V této oblasti je nutné provést extenzivní výzkum a musí být náležitě zohledněny výsledky práce Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), Světového klimatického programu, Mezinárodního programu pro geosféru-biosféru (IGBP) a dalších relevantních mezinárodních programů.

18.88. Vytvoření a implementace strategií protiopatření vyžaduje inovativní využití technologických prostředků a inženýrských řešení, včetně instalace systémů varování před záplavami a suchem a vybudování nových projektů pro rozvoj vodních zdrojů, jako jsou přehrady, vodovody, studniční pole, čistírny /úpravny odpadních vod, odsolovací zařízení, ochranné hráze, břehy a odvodňovací kanály. Nutné jsou také koordinované výzkumné sítě, jako je síť Mezinárodního programu pro geosféru-biosféru /“Systém globální změny“ pro analýzu, výzkum a školení (IGBP /START).

(c) Rozvoj lidských zdrojů

18.89. Úspěch rozvojových prací a inovace závisí na dobrém akademickém školení a motivaci personálu. Mezinárodní projekty mohou pomoci formou výčtu alternativ, ale jednotlivé země musí vytvořit a implementovat nezbytnou politiku a vypracovat vlastní odborný potenciál pro řešení vědeckých a inženýrských úkolů, kterým bude třeba čelit, a jmenovat orgán zasvěcených jednotlivců, kteří budou schopni interpretovat komplexní problémy pro ty, kteří přijímají politická rozhodnutí. Takovýto specializovaný personál musí být vyškolen, najmut a udržen ve službě, aby mohl sloužit svým zemím při řešení těchto úkolů.

(d) Vytváření potenciálu

18.90. Pro vytváření, revidování a implementaci strategií protiopatření je však nutné vytvořit na národní úrovni potenciál. Provedení velkých inženýrských prací a zavedení předpovědních systémů bude vyžadovat významné posílení zodpovědných agentur, ať už ve veřejném nebo v soukromém sektoru. Nejkritičtější je potřeba socio-ekonomického mechanizmu, který by revidoval předpovědi dopadu změny klimatu a možné strategie proti-opatření, a který by prováděl nezbytné posudky a rozhodnutí.