SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí

č. 8/2000

Prodloužení povolení ke geologickým pracím

k § 4 odst. 1 a odst. 3 zákona ČNR č. 62/1988, o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů

I. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o geologických pracích nezakládá pro držitele povolení právní nárok na prodloužení platnosti tohoto povolení.

II. Při rozhodování o prodloužení povolení ke geologickým pracím musí správní orgán podle ustanovení § 4 odst. 1 především respektovat dnes již schválenou Surovinovou politiku vlády v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, z níž vyplývá, že není zájem na povolování geologického průzkumu a těžby zlata, neboť zdroje zlata představují toliko rezervu pro eventuální ekologicky příznivé využití v budoucnosti.

III. Obcím je v řízení o povolování geologických pracích přiznáno postavení účastníků z důvodu ochrany veřejného zájmu, nikoliv pro ochranu zájmů ekonomických. Námitka týkající se poškození zájmů obcí s ohledem na ztrátu úhrady z plochy průzkumného území je tudíž zcela irelevantní.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15. 3. 2000, č.j. M/100156/00, SRK/140/R-944/00)

Ministerstvo podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o geologických pracích nevyhovělo rozhodnutím ze dne 29. 11. 1999 žádosti společnosti s r. o. o prodloužení doby platnosti povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum vyhrazených nerostů, z nichž je možno průmyslově vyrábět zlato, v průzkumném území V.

Své zamítavé rozhodnutí opřelo zejména o negativní stanoviska dvou obcí a jednoho občanského sdružení, které byly v řízení vyzvány, aby se k věci vyjádřily. Občanské sdružení přitom poukázalo zejména na usnesení vlády č. 516 ze dne 26. 5. 1999. Předmětné usnesení zohledňuje ve svém rozhodnutí i ministerstvo, které odkázalo především na ustanovení, v němž je mimo jiné zakotveno, že těžba zlata na území České republiky není minimálně do doby schválení surovinové politiky žádoucí, a vláda proto nemá zájem na povolování geologických prací na jeho vyhledávání a průzkum. Ministerstvo v závěru svého rozhodnutí dodalo, že dne 11. 11. 1999 zaslala společnost s r.o. žádost o prodloužení lhůty správního řízení do 11. 1. 2000 z důvodu doložení nových skutečností, zejména kladných stanovisek obou dotčených obcí. K této žádosti nemohlo ministerstvo přihlédnout, protože by již uplynula platnost předmětného povolení a nelze jednat o prodlužování platnosti již neplatného povolení. Ministerstvo poukazuje na to, že vyjádření obou obcí už obdrželo, a nepředpokládá, že by měla být v krátké době změněna.

Proti tomuto rozhodnutí podala společnost s r. o. dne 22. 12. 1999 včas rozklad. Podle ní obě dotčené obce zaslaly nesouhlasná vyjádření starostů obcí ovlivněná stanoviskem okresního úřadu, kde vedoucí referátu životního prostředí ústně nedoporučil pokračování průzkumných prací. Uvádí, že po následném projednání zastupitelstva obcí vyslovila s prodloužením povolení k provádění geologických prací v průzkumném území V souhlas. Obě kladná stanoviska přiložil odvolatel k podanému rozkladu. Dále namítl, že, pokud bude rozklad zamítnut, dojde k poškození zájmů obcí s ohledem na výši úhrady za průzkumné území.

Ministr životního prostředí podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu rozklad zamítl a rozhodnutí ministerstva ze dne 29. 11. 1999 potvrdil.

Z odůvodnění:

Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o geologických pracích nezakládá pro držitele povolení právní nárok na prodloužení platnosti tohoto povolení. Z uvedeného ustanovení toliko vyplývá možnost dobu platnosti povolení prodloužit. V tomto ohledu nebyla zjištěna nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Správní orgán musí samozřejmě ve smyslu § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 5 správního řádu při posuzování žádosti zvažovat všechny relevantní skutečnosti, které jsou pak podkladem pro rozhodnutí. Předmětná správní úvaha se řídí především zájmy životního prostředí ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o geologických pracích, zájmy jednotné surovinové politiky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 5 a rovněž stanovisky obcí ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6. Při rozhodování v této věci je tedy nutné respektovat dnes již schválenou Surovinovou politiku vlády v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, z níž vyplývá, že není zájem na povolování geologického průzkumu a těžby zlata, neboť zdroje zlata představují toliko rezervu pro eventuální ekologicky příznivé využití v budoucnosti. K důvodům uvedeným v usnesení vlády č. 516 přibyla skutečnost, že není potřebné provádět další geologické průzkumy, protože surovinová základna státu, čítaje v to i zlato, je na značném stupni prozkoumatelnosti a je pro stávající potřeby dostatečná. Z hlediska tohoto argumentu je méně významná skutečnost, že záporná stanoviska obcí se dodatečně změnila ve stanoviska kladná, tedy ve prospěch prodloužení.

Námitka týkající se poškození zájmů obcí s ohledem na ztrátu úhrady je zcela irelevantní. Obcím je přiznáno postavení účastníků v tomto řízení z důvodu ochrany veřejného zájmu, nikoliv pro ochranu zájmů ekonomických. Úhrada z plochy průzkumného území má povahu kompenzační. V tomto smyslu jsou ekonomické výhody obcí záležitostí akcesorickou, nesměrodatnou pro vlastní rozhodování.

Kromě toho je třeba připomenout, že nevyhověním žádosti o prodloužení doby platnosti povolení jsou v podstatě chráněny i zájmy žadatele, neboť dojde k zamezení vynakládání finančních prostředků za situace, kdy je velmi nepravděpodobné, že následná těžba bude povolena.

č. 9/2000

Zrušení povolení ke geologickým pracím

k § 4 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů

Přestože zákon o geologických pracích neupravuje výslovně institut zrušení povolení na žádost oprávněného subjektu, vyplývá tato možnost z obecných zásad právních. Na zrušení platnosti povolení však není právní nárok.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15. 3. 2000, č.j. M/100157/00, SRK/142/R-939/00)

Rozhodnutím ze dne 3. 12. 1999 ministerstvo nevyhovělo žádosti akciové společnosti o zrušení povolení k vyhledávání a průzkumu vyhrazeného nerostu hořlavého zemního plynu v průzkumném území Š. Ministerstvo při rozhodování o této věci vycházelo zejména ze skutečnosti, že zákon o geologických pracích neumožňuje správnímu orgánu zrušit platnost pravomocného povolení geologických prací na základě žádosti. Ministerstvo se domnívá, že není věcně příslušné k takovému zrušení, neboť podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Dle názoru ministerstva se zákonodárce podrobně zabýval platností a zrušením platnosti povolení geologických prací, a nedefinování možnosti zrušení povolení na základě žádosti tedy ministerstvo nepovažuje za opomenutí. Dále uvedlo, že je zcela na vůli společnosti, zda požaduje povolení na kratší dobu s tím, že jej podle dosažených výsledků bude chtít prodloužit, nebo zda požaduje povolení na delší dobu. Ministerstvo poukázalo i na to, že povolení geologických prací v sobě zahrnuje nejen přednostní právo provádět geologické práce, ale i řadu povinností, nikoliv však povinnost tyto práce provádět. Povolením geologických prací získávají konkrétní práva a povinnosti také další účastníci řízení – obce. Jejich zásadním právem je obdržet úhradu z plochy průzkumného území v závislosti na době platnosti povolení. Zrušením povolení by obce mohly ztratit příjem, se kterým již ve svých rozpočtech počítaly.

Proti tomuto rozhodnutí podala akciová společnost včas rozklad, v němž namítla, že smyslem její žádosti bylo vzdání se výlučného průzkumného práva, což lze formálně považovat za “negativní prodloužení” s tím, že pokud zákon připouští změnu platnosti povolení prodloužením, ale o zkrácení nehovoří, nelze tuto skutečnost chápat jako zákonný zákaz, ale jako prostor pro úpravu vzájemných práv odchylně od zákona ve smyslu § 2 odst. 2 občanského zákoníku. Akciová společnost dále uvedla, že ministerstvo porušuje čl. 2 Ústavy, neboť nutí podnikatele k činnosti, aniž mu k tomu zákon dává právo. Dle názoru akciové společnosti ministerstvo odmítlo přijmout zásadu “co není zakázáno, je dovoleno”. Finanční úhradu obcím nepovažuje akciová společnost za plánovaný příjem do rozpočtu obcí, nýbrž za náhradu za určité vícepráce, které pro ně vznikají prováděnou průzkumnou činností. Je proto přirozené, že ukončením průzkumu, kdy jsou rovněž ukončeny i tyto vícepráce, zaniká i důvod tuto úhradu dále platit.

Ministerstvo v souladu s § 56 správního řádu vyrozumělo o obsahu podaného rozkladu ostatní účastníky řízení a vyzvalo je, aby se k němu ve stanovené lhůtě vyjádřili. Své nesouhlasné stanovisko ke zrušení platnosti povolení potvrdila obec Š, nesouhlasná vyjádření zaslaly i město O a obec M.

Ministr životního prostředí podle ustanovení § 59 odst. 3 správního řádu zrušil rozhodnutí ministerstva ze dne 3. 12. 1999 a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:
Pokud zákon o geologických pracích přímo a explicitně v ustanovení § 4 neupravuje možnost zrušení vydaného povolení, popř. zkrácení doby jeho platnosti, jde v podstatě o mezeru v zákoně, která tam nastala zřejmě nedopatřením. Neexistuje-li právní norma, která by na daný případ dopadala, připouští právní teorie užití tzv. analogie, a to buď analogie legis, tj. analogie podle obdobných ustanovení téhož zákona, nebo analogie iuris, tedy podle obecných zásad, na kterých stojí právní řád. V daném případě se jedná o první situaci, protože zákon o geologických pracích umožňuje dobu platnosti povolení prodloužit (§ 4 odst. 2). Kromě toho zde platí i obecný právní princip spočívající v přesvědčení, že pokud existuje právo požádat o oprávnění, je v něm též implicitně zahrnuto právo požádat o zrušení oprávnění a s ním souvisejících povinností.

Je však třeba zdůraznit, že na zrušení platnosti povolení není právní nárok. Je věcí správní úvahy ministerstva, zda ke zrušení přistoupí. Správní orgán musí samozřejmě ve smyslu § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 5 správního řádu při posuzování žádosti zvažovat všechny relevantní skutečnosti, které jsou pak podkladem pro rozhodnutí. Předmětná správní úvaha by však neměla být ovlivněna tím, že s platností povolení jsou spojeny nějaké další výhody pro obce, které jsou daným průzkumným územím dotčeny. Obcím je přiznáno postavení účastníků v tomto řízení z důvodu ochrany veřejného zájmu, nikoliv pro ochranu zájmů ekonomických. Úhrada z plochy průzkumného území má povahu kompenzační. Z těchto důvodů jsou ekonomické výhody obcí záležitostí akcesorickou, nesměrodatnou pro vlastní rozhodování. Navíc je nutno připomenout, že ustanovení o těchto úhradách bylo dodatečně novelizací připojeno do ustanovení § 4b zákona o geologických pracích a že se patrně opomenulo v této souvislosti upravit i ustanovení § 4 a zmínit se o možnosti vydané povolení zrušit, resp. zkrátit dobu platnosti tohoto povolení.

Za další důvod hovořící ve prospěch možnosti zkrácení doby platnosti povolení lze považovat i skutečnost, že tím dojde k odstranění blokování tohoto území pro případného dalšího zájemce o geologický průzkum.

Rozhodování o žádosti se vrací správnímu orgánu prvního stupně proto, že je zapotřebí zjistit, zda byly splněny všechny povinnosti a respektovány i všechny podmínky s povolením související. Přitom je správní orgán ve smyslu § 59 odst. 3 správního řádu vázán právním názorem odvolacího orgánu, spočívajícím v tom, že je možné dobu, na niž bylo povolení geologických prací vydáno, zkrátit.

č. 10/2000

Umístění přikrmovacího zařízení v národní přírodní rezervaci Ransko

k § 44 odst. 2 a § 90 odst. 4 zákona ČNR č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
k § 23 odst. 2 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů
k § 3 písm. e) vyhlášky MŽP č. 17/1997 Sb., kterou se vyhlašuje národní přírodní rezervace Ransko a stanoví její bližší ochranné podmínky

Podle ustanovení § 90 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou tento zákon a předpisy vydané k jeho provedení zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o myslivosti. Nelze se proto dovolávat povinnosti vyplývající z ustanovení § 23 odst. 2 zákona o myslivosti, pokud je to v rozporu s ochrannými podmínkami zvláště chráněného území.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15. 3. 2000, č.j. M/100158/00, SRK/76/R-928/00)

Rozhodnutím ze dne 9. 9. 1999 ministerstvo nevyhovělo žádosti družstva obcí o souhlas ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a podle § 3 písm. e) vyhlášky MŽP č. 17/1997 Sb., kterou se vyhlašuje národní přírodní rezervace Ransko a stanoví její bližší ochranné podmínky (dále jen “vyhláška”), ke zřízení krmného zařízení na území Národní přírodní rezervace Ransko na pozemku v k. ú. Staré Ransko.

Ministerstvo při svém rozhodování vycházelo z ustanovení výše citované vyhlášky a z vyjádření Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, kterým Správa CHKO nedoporučila souhlas udělit. Národní přírodní rezervace Ransko (dále jen “NPR Ransko”) byla zřízena za účelem zachování souboru přírodě blízkých různorodých lesních ekosystémů zahrnujících početnou skupinu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Pro splnění tohoto účelu byly ve vyhlášce zakotveny bližší ochranné podmínky, mimo jiné tak bylo stanoveno, že volné přikrmování zvěře, zřizování krmelců, zásypů a mysliveckých zařízení nelze s výjimkou posedů provádět bez souhlasu ministerstva (§ 3 písm. e) vyhlášky). Při rozhodování o souhlasu je přitom nutno dbát ustanovení § 28 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, kde je zakotveno, že využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí. Jak prvoinstanční orgán ve svém odůvodnění dále uvádí, cíleným hospodařením s minimálním narušováním rovnováhy na území NPR Ransko by se tedy mělo dospět k vyváženému společenstvu. Vybudování krmného zařízení a přikrmování černé zvěře na území NPR Ransko je z tohoto pohledu nežádoucí činností v tomto území. Okolí krmelišť se zbytky nekonzumované potravy a vyšší koncentrací výkalů je znehodnoceno ruderalizací, ať je zabezpečeno jakkoliv. Koncepci chovu černé zvěře, dle níž je třeba zřídit krmná zařízení na každých 500 ha lesní půdy, nelze ve zvláště chráněných územích uplatňovat. Na základě uvedeného rozhodl správní orgán prvního stupně souhlas neudělit.

Proti tomuto rozhodnutí podalo družstvo obcí včas rozklad, v němž namítá, že NPR Ransko je legitimní součástí honitby Staré Ransko, kde je rozhodnutím OÚ v městě H. stanoven stav černé zvěře a tu je třeba v souladu se zákonem o myslivosti řádně přikrmovat. Jestliže nebude umožněno přikrmovat zvěř tam, kde má přirozené stanoviště, není družstvo schopno dodržet ustanovení zákona o myslivosti, zejména § 23 odst. 2 a 3. Jak dále uvádí, rozhodnutí o neudělení souhlasu nutí družstvo porušovat schválenou koncepci chovu černé zvěře.

K podanému rozkladu sdělily svá stanoviska obec H. a obec K. Obec K. ve svém vyjádření uvádí, že plně podporuje odvolání družstva obcí proti rozhodnutí ministerstva. Obec H. uvádí, že souhlasí se záměrem družstva obcí zřídit v NPR Ransko krmné zařízení pro černou zvěř s tím, že pokud se bude tato zvěř držet v lese na přirozených stanovištích, poklesnou škody na polních kulturách.

Ministr životního prostředí podle ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu rozklad zamítl a rozhodnutí ministerstva ze dne 9. 9. 1999 potvrdil.

Z odůvodnění:
Prvoinstanční správní orgán rozhodl správně, když žádosti o vydání souhlasu ke zřízení krmného zařízení nevyhověl. Věcný důvod pro udělení souhlasu totiž nebyl shledán. Umístěním přikrmovacího zařízení by byly porušovány podmínky ochrany NPR Ransko, která byla vyhlášena za účelem zachování souborů přírodě blízkých různorodých lesních ekosystémů zahrnujících početnou skupinu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Je proto žádoucí, aby se na území NPR Ransko zdržovalo jen tolik zvěře, kolik umožní přirozená úživnost tohoto území. Kolem krmného zařízení se koncentruje zvěř, která je jinak rozptýlena po celém území, dochází zde ke zvýšené nitrifikaci půdy, což společně se zbytky rozkládající se potravy roznesené po okolí podmiňuje nadměrný růst agresivních ruderálních druhů rostlin. Ty pak neumožňují růst druhům, které zde mají přirozené stanoviště. Je nesporné, že problematiku krmení černé zvěře je možno řešit jiným způsobem, mimo vlastní území NPR Ransko a její ochranné pásmo. Koncepci chovu černé zvěře (včetně pokynu ke zřízení krmných zařízení na každých 500 ha) je proto třeba vztáhnout k celkové honitbě. V honitbě družstva obcí je pak možno umístit krmelec za hranicemi ochranného pásma NPR Ransko. Rozhodnutí je plně v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a rovněž tak v souladu s ustanovením § 3 vyhlášky MŽP č. 17/1997 Sb., kterou byla vyhlášena NPR Ransko a stanoveny její bližší ochranné podmínky.

V Praze dne 16. května 2000

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v. r.
ředitel sekretariátu rozkladové komise