28. SDĚLENÍ
sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích
ministra životního prostředí

 

č. 16/2000
Řízení o prodloužení platnosti geologického povolení

k § 4 odst. 3 zákona ČNR č. 62/1998 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů
k § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

I. I rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení geologických prací je rozhodnutím vydaným správním orgánem ve správním řízení. V takovém správním řízení se musí postupovat v souladu se správním řádem, neboť v žádném zvláštním zákoně nejsou speciální ustanovení upravující postup správního orgánu vedoucí k vydání uvedeného rozhodnutí. Správní orgán je zejména povinen úplně a přesně zjistit skutečný stav věci, který je pak podkladem pro rozhodnutí. Je povinen v řízení postupovat v úzké součinnosti s účastníky řízení a umožnit jim, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit.

II. Ve výroku rozhodnutí má správní orgán pouze formulovat, jak rozhodl o předmětu řízení. Všechny ostatní skutečnosti, kterými byl správní orgán veden při rozhodování a které odůvodňují výrok rozhodnutí, jsou obsahovou náležitostí odůvodnění.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 3.2.2000, č.j. M/100071/00, SRK/17/R-919/00)
Rozhodnutím Ministerstva hospodářství České republiky ze dne 22.8.1996 byly společnosti s ručením omezeným povoleny geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů v průzkumném území DOBRÉ POLE-DOLNÍ VĚSTONICE, a to na dobu tří let ode dne platnosti rozhodnutí. Platnost tohoto povolení na základě žádosti zmíněné společnosti prodloužilo o jeden rok Ministerstvo životního prostředí, které se mezitím v důsledku kompetenčních změn provedených zákonem č. 272/1996 Sb. stalo v této věci příslušným, svým rozhodnutím ze dne 6. 9. 1999.
Podáním ze dne 7.9.1999 adresovaným ministerstvu se jiná společnost T. domáhala přiznání postavení účastníka řízení o prodloužení platnosti povolení s tím, že mohou být přímo dotčeny její zájmy související s bezpečným provozem podzemního zásobníku plynu, jehož je provozovatelem.
O této žádosti ministerstvo rozhodlo dne 14.9.1999 tak, že společnost není účastníkem předmětného řízení.
Společnost T ve svém rozkladu do rozhodnutí ministerstva ze dne 14.9.1999 o účastenství v řízení o prodloužení platnosti shora uvedeného povolení geologických prací mimo jiné namítá, že není možno souhlasit s prodloužením platnosti povolení pro průzkumné území DOBRÉ POLE-DOLNÍ VĚSTONICE, protože toto rozhodnutí nerespektuje ochranné pásmo pro podzemní zásobníky plynu stanovené v příloze č. 1 k zákonu č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon č. 222/1994 Sb.”).
Ministr životního prostředí uznal tuto námitku za důvodnou a rozhodnutí ministerstva ze dne 6. 9. 1999 podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu zrušil.

Z odůvodnění:

Rozpor ze zákonem spatřuji zejména v nedostatcích procesních. Především je nutno zdůraznit, že i rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení je rozhodnutím vydaným správním orgánem ve správním řízení. V takovém správním řízení se musí postupovat v souladu se správním řádem, neboť v žádném zvláštním zákoně nejsou speciální ustanovení upravující postup správního orgánu vedoucí k vydání uvedeného rozhodnutí. I vydání rozhodnutí o prodloužení platnosti povolení tedy musí předcházet řádné správní řízení v souladu s pravidly stanovenými správním řádem. Správní orgán je zejména povinen úplně a přesně zjistit skutečný stav věci, který je pak podkladem pro rozhodnutí. Je povinen v řízení postupovat v úzké součinnosti s účastníky řízení a umožnit jim, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit.
Pokud jde o postup správního orgánu I. stupně v uvedeném řízení, vyžádal si sice stanoviska obcí a dotčených orgánů státní správy ve věci prodloužení platnosti povolení, od ústního jednání však upustil, aniž by bylo ve správním řízení zjištěno, zda podmínky stanovené v původním rozhodnutí vyhovují i pro období prodloužení platnosti povolení. Správní orgán se měl zabývat též stanoviskem společnosti T. V odůvodnění původního rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR se totiž mimo jiné uvádí, že mezi zadavatelem a vedením společnosti T. došlo posunutím vrcholových souřadnic průzkumného území k vzájemné dohodě, což potvrzují i příslušné zápisy. Ze správních spisů však nevyplývá, že správní orgán při svém rozhodování o prodloužení platnosti povolení zkoumal, zda jsou tyto dohody i nadále relevantní. V době prodloužení platnosti povolení může dojít k činnostem intenzitou rozdílným od dosavadních zásahů. Možné komplikace nebyly se společností T. projednány. V této souvislosti se měl správní orgán zabývat též otázkou bezpečnostních, resp. ochranných pásem stanovených zákonem č. 222/1994 Sb. pro plynová a plynárenská zařízení, jejichž je společnost T. provozovatelem.
K rozkladu společnosti T, který podala proti rozhodnutí ministerstva, jímž bylo popřeno její účastenství v předmětném řízení, jsem toto rozhodnutí změnil tak, že společnost T. je účastníkem řízení. V dalším řízení ve věci povolení geologických prací v průzkumném území DOBRÉ POLE-DOLNÍ VĚSTONICE je tedy třeba brát ohled i na zájmy společnosti T. jako účastníka řízení. Především je nutné řádně posoudit její připomínky týkající se shora uvedených zákonem stanovených bezpečnostních, resp. ochranných pásem.
Po formální stránce je třeba vytknout, že struktura rozhodnutí neodpovídá správnímu řádu. Ve výroku rozhodnutí jsou uvedeny skutečnosti, které svým charakterem náležejí do odůvodnění. Ve výroku rozhodnutí má správní orgán formulovat, jak rozhodl o předmětu řízení. Důležité proto je, aby výrok byl přesný a určitý. Všechny ostatní skutečnosti, kterými byl správní orgán veden při rozhodování a které odůvodňují výrok rozhodnutí, jsou obsahovou náležitostí odůvodnění.

č. 17/2000
Uložení pokuty za zbavení se odpadu způsobem, který je v rozporu se zákonem, obcí

k § 27 odst. 1 písm. c) a § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 37/2000 Sb.1 

Obec je oprávněna stíhat i ty delikty, které nejsou uvedeny v ustanovení § 27, jsou však uvedeny v ustanovení § 39 odst. 1 zákona o odpadech.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 6.10.2000, č.j. M/100688/00, SRK/633/P-1007/00)
Rozhodnutím ze dne 28.2.2000 ministerstvo v mimoodvolacím řízení změnilo rozhodnutí Okresního úřadu Z. ze dne 8.3.1999 v tom smyslu, že se ruší rozhodnutí Úřadu města Z. ze dne 29.4.1998, kterým tento správní orgán uložil pokutu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech. Ke změně rozhodnutí správního orgánu 2. stupně přistoupilo ministerstvo proto, že dle jeho názoru pokutu uložil věcně nepříslušný správní orgán. K tomu uvádí, že věcnou příslušnost obcí v oblasti nakládání s odpady upravuje ustanovení § 27 zákona o odpadech. V ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech je stanoveno, že obce mohou ukládat podle tohoto zákona pokuty právnickým osobám nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání, které neplní povinnosti vyplývající z obecně závazné vyhlášky nebo nemají zajištěno využití nebo zneškodnění odpadů. Z dikce citovaného ustanovení ministerstvo dovozuje, že obce mohou ukládat pokuty pouze v těchto dvou případech. Přitom poukazuje i na ustanovení § 39 odst. 1 zákona o odpadech, kde se užívá slovního spojení “Pokutu… uloží příslušná obec…”, z čehož dle jeho názoru nepochybně vyplývá, že pokutu podle tohoto ustanovení může obec uložit pouze v případě, že je k uložení příslušná, a to podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech. Podle tohoto ustanovení obci nepřísluší ukládat pokuty za zbavení se odpadu v rozporu se zákonem o odpadech.
Úřad města Z. podal podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. V něm trvá na tom, že obec je oprávněna ukládat pokuty podle § 39 odst. 1 zákona o odpadech. Přitom odkazuje na stanovisko ministerstva ze dne 26.1.2000, v němž ministerstvo k dotazu Okresního úřadu Z. sděluje, že obec je povinna uložit pokutu, pokud zjistí porušení právní povinnosti v případech stanovených v § 39 odst. 1 zákona o odpadech. V podnětu se rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15.10.1998, ve kterém tento soud konstatuje, že pravomoc obcí ukládat pokuty právnickým osobám je založena nejen ustanovením § 27 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech a tomu korespondujícím ustanovením § 39 odst. 5 písm. a) zákona o odpadech, ale i ustanovením § 39 odst. 1 písm i) zákona o odpadech, a to v návaznosti na § 27 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech.
Ministr životního prostředí podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu rozhodnutí ministerstva ze dne 28. 2. 2000 zrušil a v souladu s ustanovením § 30 správního řádu řízení ve věci zastavil.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech obce mohou ukládat pokuty právnickým nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání, které neplní povinnosti vyplývající z obecně závazné vyhlášky nebo nemají zajištěné využití nebo zneškodnění odpadů. Ustanovení § 39 odst. 1 písm. b) pak stanoví, že pokutu do výše 300 000 Kč uloží příslušná obec, příslušný okresní úřad nebo inspekce právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která nemá zajištěno využití nebo zneškodnění odpadů nebo se zbavila odpadu způsobem, který je v rozporu se zákonem nebo jinými právními předpisy (§ 3 odst. 5). Úřad města Z. uložil pokutu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. b) za zbavení se odpadu způsobem, který je v rozporu se zákonem o odpadech.
Při posuzování působnosti obce jako orgánu vykonávajícího státní správu v oblasti nakládání s odpady je třeba vycházet z toho, že tato působnost je založena jak ustanovením § 27 zákona o odpadech, tak ustanovením § 39 odst. 1 zákona, přičemž citované ustanovení § 27 zakládá pro obec výlučnou působnost a ustanovení § 39 odst. 1 působnost obecnou. Ve prospěch takového výkladu svědčí zejména povaha jednání, kterým došlo k porušení povinnosti. V daném případě subjekt v rozporu se zákonem navezl hlušinu, stavební odpad a vytěženou zeminu na pozemek v k.ú. Želechovice. Charakter protiprávního jednání napovídá, že takové jednání by mělo být sankcionováno správním orgánem, jenž může danou situaci posoudit s maximální znalostí věci. Obec tento předpoklad splňuje nepochybně lépe než okresní úřad. Kromě toho lze uvést i ustanovení § 41 odst. 1 zákona o odpadech, podle něhož v případě, že bylo řízení zahájeno ve stejný den inspekcí, okresním úřadem nebo obcí, provede řízení o uložení pokuty okresní úřad. Za stavu, kdy by obce mohly ukládat pokuty toliko podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, by bylo citované ustanovení § 41 ve vztahu k obcím neaplikovatelné. V této souvislosti je třeba dodat, že pokud ustanovení § 39 odst. 1 zákona o odpadech hovoří o příslušné obci, rozumí se tím příslušnost místní, nikoliv věcná.

V Praze dne 2. listopadu 2000

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
ředitel sekretariátu rozkladové komise

 1 Zákonem č. 37/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., bylo mj. zrušeno písmeno a) v ustanovení § 27 odst. 1 a písm. c) se nadále označuje jako písmeno b).