17. SDĚLENÍ

odboru legislativního životního prostředí Ministerstva životního prostředí k výkonu práva myslivosti v národních přírodních rezervacích podle § 30 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Podle § 30 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”) je výkon mysliveckého práva v národní přírodní rezervaci možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Tímto orgánem ochrany přírody je okresní úřad nebo na území národního parku správa NP a na území chráněné krajinné oblasti správa CHKO (na základě zbytkové působnosti vyplývající z § 77 a 78 zákona). Souhlas je vydáván formou správního rozhodnutí.

Z § 30 zákona vyplývá, že bez souhlasu orgánu ochrany přírody nelze myslivecké právo v NPR vůbec vykonávat (je to zvláštní právní úprava oproti mysliveckým předpisům). Jedná se tedy bezpochyby o řízení zahajované na návrh osoby, jež chce toto myslivecké právo realizovat. O vydání souhlasu žádá ten, kdo by podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, mohl obecně právo myslivosti vykonávat (tzn. vlastník honebního pozemku), popř. další subjekty ve smyslu § 11 zákona o myslivosti (dále jen “vlastník honebního pozemku”).

Další osobou přicházející v úvahu může být nájemce, kterému bylo smlouvou do nájmu dáno kromě honebního pozemku i právo myslivosti (§ 2 odst. 2 zákona o myslivosti). V takových případech by vedle nájemce měl být účastníkem řízení i vlastník honebního pozemku.

V případě výkonu mysliveckého práva v národní přírodní rezervaci bez souhlasu orgánu ochrany přírody může být takové osobě uložena sankce zejména podle § 87 odst. 3 písm. n) nebo podle § 88 odst. 2 písm, n) zákona.

Mgr. Petr Petržílek, v. r.
ředitel odboru legislativního