9.

Sdělení

sekretariátu rozkladové komise o výkladech právních předpisů, přijatých výkladovou komisí ministra

č. 7/1999

Posuzování změn staveb a změn v jejich užívání z hlediska vlivů na životní prostředí.
(K ustanovení § 1 a § 2 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí)

I. Předmětem posuzování podle ustanovení § 1 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, (dále jen “zákon”) jsou nejen připravované stavby, ale i změny dokončených staveb, změny v užívání dokončených staveb a změny staveb před jejich dokončením (dále jen “změny”), pokud:

1. se změnou dosáhne limitu nebo vlastností uvedených v příloze č. 1 nebo č. 2 zákona, jestliže stavba těchto limitů nebo vlastností před změnou nedosahovala; předmětem posuzování přitom bude celá stavba, protože daná změna způsobila vznik “nové” nadlimitní stavby,

2. se jedná o změnu, kterou se mění nadlimitní stavba; posuzování se omezí na rozsah provedených změn, přičemž může jít i o změny takového rozsahu, že posouzení zahrne celou stavbu,

3. se jedná o změnu podlimitní stavby, při splnění podmínek podle § 2 odst. 2 zákona; rovněž v těchto případech bude záležet na rozsahu provedených změn; přitom příslušný orgán může v těchto případech od posuzování zcela upustit (§ 5 odst. 4 zákona).

 

Předmětem posuzování však nejsou změny uvedené v bodě č. 2 a 3, pokud se nedotýkají provozní kapacity, technologie provozu nebo způsobu užívání.

II. Činnosti, technologie, rozvojové koncepce, programy a výrobky se v případě změn posoudí vždy jako celek, tedy nikoli pouze v rozsahu projednávaných změn.

III. Tímto výkladem se ruší výklad č. 1/EIA/92, publikovaný ve Věstníku MŽP č. 5/1992.

 

Odůvodnění:

I. Z ustanovení § 1 vyplývá, že zákon č. 244/1992 Sb. se vztahuje i na změny dokončených staveb a změny v jejich užívání. Nejde jen o změny “připravovaných staveb.” Tento pojem je totiž nutno vykládat extenzívně, t.j. vycházet nejen z jazykového, ale také logického výkladu.

Posuzování podléhají změny podlimitních staveb na stavby nadlimitní, změny nadlimitních staveb a změny podlimitních staveb ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, jakož i změn v jejich užívání.

Podle ustanovení § 139b odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších právních předpisů, jsou změnami dokončených staveb:

a)nástavby, jimiž se stavby zvyšují,

b)přístavby, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně provozně propojeny s dosa-vadní stavbou,

c)stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby

Podle odst. 4 téhož ustanovení se změnami staveb před jejich dokončením rozumějí změny proti stavebnímu povolení, popřípadě dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem.

Pojem “změna v užívání stavby” je třeba vykládat podle ustanovení § 85 stavebního zákona. Jde o změny ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popřípadě činnosti, která by mohla ohrozit zdraví a život nebo životní prostředí.

V případě změn podle bodu 2 a 3 však podléhají posuzování jen ty změny staveb, které se dotýkají provozní kapacity, technologie provozu nebo způsobu užívání. Na rozdíl od stavebního zákona chápe totiž zákon o posuzování vlivů na životní prostředí pojem “stavba” v jednotě s technologiemi či provozní kapacitou této stavby.

Posuzování podléhají všechny výše uvedené změny bez výjimky, což vyplývá z rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, která při každé změně (nadlimitní) stavby požaduje (přinejmenším v rozsahu těchto změn) pořídit novou dokumentaci a podrobit ji novému stanovisku podle zákona č. 244/1992 Sb.

V případě změny podle bodu 1 (změny podlimitních staveb na nadlimitní) bude posuzování podléhat celá stavba, protože v důsledku provedených změn vznikla docela “nová” nadlimitní stavba, kterou je třeba komplexně posoudit.

V případě změn podle bodu 2 se posuzování v zásadě omezuje na provedenou změnu stavby nebo jejího užívání. Vlastní rozsah posuzování bude záviset na dopadu této změny na stavbu nebo její užívání. Může se tak stát, že půjde o tak rozsáhlé změny, že posouzení bude zahrnovat celou stavbu. Na druhou stranu se může ukázat, že provedená změna má vliv minimální, až zanedbatelný. Současná právní úprava však neumožňuje upustit v takových případech od posuzování. Bude proto nutno dovést proces posuzování do samého konce, tj. k vydání stanoviska podle § 11.

V případech změn podle bude 3 bude rozsah posuzování rovněž záviset na rozsahu provedených změn. Přitom v těchto případech je v moci příslušného orgánu rozhodnout, zda se posouzení provede nebo se od něj upustí (§ 5 odst. 4).

II. Z ustanovení § 1 vyplývá, že zákon č. 244/1992 Sb. se dále vztahuje na činnosti, technologie, rozvojové koncepce a programy, a výrobky. O jejich změnách se zákon na rozdíl od staveb nezmiňuje. Z toho tedy vyplývá, že z pohledu zákona se každou změnou činnosti, technologie, rozvojového programu a koncepce, nebo výrobku zakládá zcela “nová” činnost, technologie, rozvojový program a koncepce, nebo výrobek. Posuzování tedy podléhá předmět jako celek a nelze jej omezit pouze na rozsah provedených změn.

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
vedoucí sekretariátu rozkladové komise