8. SDĚLENÍ
sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí č. 1/2001

Účastenství v řízení mimo odvolání
Rozklad podaný osobou, která nebyla účastníkem řízení

k § 60 a § 65 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

I. Účastníky řízení podle ustanovení § 65 správního řádu jsou pouze ty osoby, které byly účastníky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, nikoliv osoba, která pouze podala podnět, na základě kterého bylo řízení mimo odvolání zahájeno.
II. Odvolání (rozklad) podaný osobou, která nebyla účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, se zamítne jako nepřípustné. V souladu s ustanovením § 60 je však příslušný správní úřad povinen přezkoumat i nepřípustné odvolání (rozklad) z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15.6.2000, č.j. M/100387/00, SRK/363/R-993/00)
Rozhodnutím ze dne 4.2.2000 změnilo ministerstvo v mimoodvolacím řízení rozhodnutí okresního úřadu, kterým byl panu J. vydán souhlas podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, k umístění stavby sloužící pro uskladnění nářadí pro zemědělskou činnost a krmiva pro zvěř, a to za podmínek uvedených ve výroku rozhodnutí. V mimoodvolacím řízení zahájeném na základě podnětu pana V. ministerstvo zjistilo, že rozhodnutí okresního úřadu bylo vydáno v rozporu se zákonem, protože ve výroku rozhodnutí stanovil okresní úřad podmínky, které s řízením podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny nesouvisí, a že udělený souhlas vykazuje nesoulad, pokud jde o parametry uvažované stavby. Ministerstvo tento nesoulad svým rozhodnutím odstranilo a zároveň napravilo i pochybení vztahující se k podmínkám rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí ministerstva podal pan V. rozklad. Domnívá se, že stavba pana J, pro niž byl vydán výše citovaný souhlas, nemá vztah ke konkrétní venkovské krajině a nepodpoří tak místní krajinný ráz. Namítá, že zvolené umístění znamená reálné nebezpečí tlaku na zástavbu dotčeného území, což ve svém důsledku povede k nenávratné ztrátě lokality s vysokou krajinářskou hodnotou. Upozorňuje, že jde o lokalitu se soustředěnými významnými estetickými a přírodními hodnotami a že byl podán návrh na zřízení přírodního parku v tomto území. Uvádí, že vyjádření obce K, v němž obec doporučuje stavebnímu úřadu povolení výstavby drobné stavby v souladu se schválenou urbanistickou studií obce, se nezakládá na pravdě, neboť obec K nemá v současné době zpracován územní plán, s nímž by bylo umístění předmětné stavby v souladu. V doplnění svého rozkladu dále namítá, že veškeré povolovací řízení bylo založeno na nejednoznačném postoji Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Brno. Připomíná, že v předmětné lokalitě chtěl sám postavit stavbu stejného účelu a rozměrů, jakou je stavba pana J, jeho návrh na vydání územního rozhodnutí však příslušný stavební úřad zamítl.
Ministr životního prostředí v souladu s ustanovením § 60 správního řádu rozklad zamítl jako nepřípustný.

Z odůvodnění:

Napadené rozhodnutí ministerstva bylo vydáno v mimoodvolacím přezkumném řízení, tedy v řízení podle ustanovení § 65 a dalších správního řádu. Účastníky řízení mimo odvolání jsou pouze ty osoby, které byly účastníky v řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Pan V. nebyl účastníkem řízení o vydání souhlasu podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, a nebyl tedy ani účastníkem mimoodvolacího řízení vedeného ministerstvem, byť toto řízení bylo zahájeno na základě jeho podnětu. Podle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu proti rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí mimo odvolací řízení, se lze odvolat (podat rozklad). Ve smyslu ustanovení § 53 správního řádu má právo podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu pouze účastník řízení. S ohledem na shora uvedené nelze pana V. považovat za oprávněného účastníka mimoodvolacího řízení. Jeho rozklad je tedy třeba považovat ze nepřípustný.
Ve smyslu ustanovení § 60 správního řádu se však i nepřípustný rozklad přezkoumává z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení. V těchto řízeních však přísluší posuzovat pouze zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy to, zda nebylo vydáno v rozporu se zákonem nebo obecně závazným právním předpisem.
Námitky pana V. jsou výlučně věcného charakteru. Jejich posouzení je v kompetenci prvoinstančního a druhoinstančního orgánu. Takové námitky nezakládají důvod k zahájení mimoodvolacího řízení, popř. k obnově řízení tak, jak stanoví správní řád. Při přezkoumávání rozhodnutí o udělení souhlasu nemůže přezkoumávající orgán jít nad rámec přezkoumání zákonnosti. Ze spisových materiálů vyplývá, že okresní úřad vedl celé řízení procesně správně, a z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že hodnotil umístění objektu v předmětné lokalitě, vzal v úvahu písemné připomínky obce K. i podklady zpracované Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR Brno a provedl i terénní pochůzku. Všechny zjištěné skutečnosti řádně posoudil a na jejich základě dospěl k závěru, že nová lokalizace objektu nebude narušovat harmonická měřítka krajiny a že ten v pohledově exponovaném místě z hlediska širších územních vazeb nebude v daném prostoru dominujícím prvkem. Také podmínky, za nichž byl souhlas podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny vydán, mají zajistit, aby stavba v dané lokalitě nepůsobila jako cizorodý prvek.

č. 2/2001
Výjimka ze zákazu chovat v zajetí zvláště chráněné živočichy
Účastenství občanských sdružení
Odůvodnění rozhodnutí

k § 56 odst. 1 a § 70 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (sprá
, ve znění pozdějších předpisů

I. Při povolování výjimky ze zákazu podle ustanovení § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba zvažovat zájem ochrany přírody jen tehdy, pokud dotčený živočich je schopný samostatného života ve volné
a má tudíž význam pro posílení divoké populace.
ě medvědů, kteří byli odchováni v zajetí a jejichž existence by životem ve volné přírodě byla ohrožena, je jiný veřejný zájem třeba spatřovat v tom, že medvědům bude zajištěna chovatelská a veterinární péče v prostředí, na které jsou po mnoho let zvyklí.
II. Orgán ochrany přírody je povinen o všech zamýšlených zásazích a za
ch správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, předem informovat všechna občanská sdružení, která o to ve smyslu zákona o ochraně příro
jiny požádala.
III. Rozhodnutí vydané ve správním řízení je třeba vždy řádně odůvodnit. Zejména musí být zřejmé, jaké skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl správní úřad veden při hodnocení důkazů a při použití ustanovení právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15.
č.j. M/100845/00, SRK/723/R-1067/00)
Rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 18.12.1999 bylo, po přezkoumání nepřípustného rozkladu občanského sdružení proti předchozímu rozhodnutí ministerstva ze dne 27.1.1999 ve smyslu ustanovení § 60 správního řádu, v mimoodvolacím řízení podle ustanovení § 65 odst. 2 citované rozhodnutí ministerstva zrušeno, poněvadž bylo vy
bsp;rozporu se zákonem.
Nezákonnost rozhodnutí spočívala zejména v tom, že účastníkem řízení nebylo občanské sdružení, ačkoliv jím podle ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny být mělo. Správní orgán 1. stupně toto občanské sdružení ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákona neinformoval o zahájení správního řízení v&
dmětné věci přesto, že dne 28.11.1998 prokazatelně požádalo, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Tím byla
mu sdružení odejmuta možnost vystupovat v tomto řízení jako účastník. Došlo tak k porušení ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu, ve spojení s ustanovením § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny a k porušení ustanovení § 3 odst. 1 správ
u, které zakotvuje zásadu zákonnosti postupu správních orgánů. Nesprávným postupem správního orgánu 1. stupně bylo občanskému sdružení znemožněno využít práv účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 33 správního řádu, zejména vyjádřit se k podkladu rozhodnutí i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.
Další nezákonnost pak spočívala v tom, že napadené rozhodnutí nebylo v souladu s ustanovením § 47 správního řádu řádně odůvodněno. Nebylo zde dostatečně uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí a jakými úvahami byl správní orgán 1. stupně veden při hodnocení důkazů a při použití § 56 zákona, na jehož základě rozhodoval. Rozhodnutí proto bylo nepřesvědčivé.
Nadto byla v odůvodnění nesprávně označena městská část Praha 9 jako účastník řízení. Podle ustanovení § 71 zákona o ochraně přírody a krajiny je však účastníkem řízení hl. m. Praha. Za nepřípadné bylo třeba považovat i uvedení registračních karet jako přílohy rozhodnutí. Vzhledem k vytčeným vadám ministr napadené rozhodnutí zrušil. Tím se případ vrátil do stadia, kdy o žádosti pana B. bylo třeba jednat a rozhodnout znovu. V rámci tohoto řízení bylo nezbytné všechny vytčené vady odstranit.
Správní orgán
ě dopisem ze dne 10.2.2000 informoval účastníky řízení o pokračování řízení ve věci. Kromě účastníků řízení, jejichž okruh byl v předchozím řízení stanoven v souladu s ustanovením § 14 správního řádu, se podle ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny za účastníka řízení přihlásilo i zmíněné občanské sdružení.
Rozhodnutím ze dne 25.5.2000 ministerstvo znovu rozhodlo ve věci tak, že podle ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny povolilo panu B. výjimku ze zákazu chovu v zajetí stanoveného v ustanovení § 50 zákona na chov kriticky ohrožených živočichů – medvědů hnědých, a to 4 exemplářů nezaměnitelně označených mikročipy, a to v rozsahu a za podmínek stanovených v bodě 1 – 12 citovaného rozhodnutí.
Správní orgán 1. stupně se v odůvodnění rozh
abýval především otázkou, zda v daném případě lze chov medvědů hnědých považovat za veřejný zájem převažující nad zájmem ochrany přírody. Argumentuje tím, že zájem ochrany přírody je možné hodnotit v případ
tčený živočich je schopný samostatného života v přírodě a má tedy význam pro posílení divoké populace. V případě pana B. se jedná o medvědy odchované v zajetí a 14 let cvičené pro vystupování v cirkuse, které v žádném případě do volné přírody nelze pustit. Správní orgán zdůrazňuje, že v této věci posuzoval zejména, zda jsou zajištěny podmínky umožňující medvědům pokud možno plnohodnotný život a životní pohodu. Přihlédl i ke skutečnosti, že je velmi problematické umístit medvědy do jakéhokoliv jiného prostředí, neboť jsou zvyklí na určitý každodenní režim a na ”svého člověka” a jakákoliv změna by pro ně mohla být velmi stresující a ohrožovat jejich zdraví. Správní orgán 1. stupně spatřuje veřejný zájem ve skutečnosti, že medvědům bude zajištěna stálá chovatelská a veterinární péče v prostředí, na které jsou mnoho let zvyklí, a nebudou vystavováni zbytečným stresům a týrání. Odůvodnění svého rozhodnutí uzavírá konstatací, že z uvedených důvodů s chovem medvědů hnědých v zajetí u pana B. souhlasí za předpokladu dodržování podmínek stanovených ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí občanské sdružení podalo včas rozklad, v němž mj. namítá, že udělení výjimky je v rozporu se zákonem a zároveň i s předczhodnutím ministra v této věci. Je toho názoru, že správní orgán je povinen své požadavky formulovat jednoznačně tak, aby bylo jasné, co konkrétně má daná osoba učinit, aby vyhověla stanovené podmínce. Ohrazuje se dále proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, které podle jeho mínění obsahuje řadu nepravdivých údajů, např. tvrzení, že chovateli rozhodnutí ukládá ”zajištění co nejlepší chovatelské a veterinární péče”. Dále se ohrazuje proti zpochybnění pravdivosti jeho svědectví o tom, že pan B. vystupoval se svými medvědy v několika cirkusech a medvědi zde byli drženi v otřesných podmínkách. Uvádí, že změnami názvů cirkusů se životní podmínky zvířat nijak nezlepšily a navíc výjimka se povoluje osobě, nikoliv firmě. Poukazuje na to, že v řízení jde o povolení či nepovolení výjimky, nikoliv o vyvlastnění zvířete.
Ministr životního prostředí v souladu s ustanovením § 59 odst. 2 správního řádu rozklad zamítl a rozhodnutí ministerstva ze dne 25.5.2000 potvrdil.

Z odůvodnění:

Správní orgán 1. stupně v souladu s ustanoveními § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 a § 46 správního řádu zjistil dostatečně skutkový stav a nepochybil, pokud na jeho podkladě dospěl k závěru, že v daném případě jsou pro udělení výjimky podle ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazu zakotveného v ustanovení § 50 tohoto zákona naplněny zákonné předpoklady.
V tomto případě není v žádném ohledu ohrožena populace medvědů ve volné přírodě. Zájem ochrany přírody je třeba zvažovat tehdy, pokud dotčený živočich je schopný samostatného života v přírodě a má tudíž význam pro posílení divoké populace. V případě medvědů chovaných panem B. jde o medvědy odchované v zajetí a 14 let cvičené pro vystupování v cirkuse a nelze je pustit do volné přírody a vzhledem k zvláštním okolnostem tohoto případu ani je umístit do jiného prostředí. Je nesporné, že bylo třeba přihlédnout k velmi silné vázanosti předmětných medvědů na osobu pana B, který prokázal výjimečné schopnosti v jejich drezúře a rovněž i znalosti problematiky těchto zvířat, jimiž se zabývá už jako příslušník šesté generace rodu B.
Se zřetelem k těmto skutečnostem lze mít zcela důvodně za to, že neudělení výjimky by ohrozilo samu existenci předmětných živočichů chovaných panem B. v zajetí. Veřejný zájem v tomto případě je třeba spatřovat v tom, že medvědům bude zajištěna stálá chovatelská a veterinární péče v prostředí, na které jsou mnoho let zvyklí.
Pokud má občanské sdružení za to, že v cirkuse pana B. jsou medvědi týráni, je možné se obrátit na příslušné orgány veterinární správy, do jejichž působnosti tato problematika náleží na základě zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů. Citované zákony ukládají každému chovateli povinnost dodržovat podmínky stanovené k zajištění chovatelské a veterinární péče a upravují formy odpovědnosti chovatelů v případech jejich neplnění.
V Praze dne 4. ledna 2001

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
ředitel sekretariátu rozkladové komise