16.

SDĚLENÍ
sekretariátu rozkladové komise o výkladech právních předpisů, přijatých výkladovou komisí ministra životního prostředí


č. 12/1999

Výměry záloh na poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

k § 6 odst. 2 zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Výši zálohy na poplatky podle § 6 odst. 2 zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, stanoví Česká inspekce životního prostředí ve vztahu k jednomu znečišťovateli vždy samostatným výměrem na jednotlivý zdroj znečišťování tohoto znečišťovatele. Znečišťovateli tak bude vydáno tolik rozhodnutí, kolik zdrojů znečišťování tomuto znečišťovateli přísluší.

Odůvodnění:

Výměry záloh na poplatky podle zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (dále jen “zákon”), je třeba vydávat odděleně pro jednotlivé zdroje znečišťování, a to i v těch případech, kdy více zdrojů náleží stejnému znečišťovateli.

To odpovídá i koncepci poplatkového hlášení podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona. Toto poplatkové hlášení je znečišťovatel povinen vypracovat “v členění podle jeho jednotlivých zdrojů znečišťování a jejich výpustí včetně údajů pro odpočet znečištění v odebrané vodě”. V souladu s tím jsou i formuláře poplatkového hlášení a přiznání uvedené v příloze č. 3 k vyhlášce MŽP č. 47/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

Pro takový postup svědčí i procesní důvody. Při vydávání jednoho výměru pro více zdrojů by totiž odvolání proti takovému výměru mělo za následek, že odklad jeho právní moci by působil na všechny zdroje, nikoliv pouze na ten, který byl odvoláním zpochybněn.

 

č. 13/1999

Možnost povolení výjimky při použití látek škodlivých vodám

k § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

k § 1 odst. 1 a § 5 vyhlášky MLVH ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod

Použití látek, které nejsou odpadními vodami a které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, v případě, kdy tyto látky nejsou zahrnuty v taxativním výčtu § 1 odst. 1 vyhlášky MLVH ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, může vodohospodářský orgán v odůvodněných případech povolit podle § 25 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

Odůvodnění:

V daném případě jde o látky, kdy zacházení s nimi nepodléhá režimu první věty odst. 1 ustanovení § 25 vodního zákona, a platí pro ně tedy obecné ustanovení druhé věty, že každý, kdo s těmito látkami zachází, je povinen učinit taková opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod anebo aby neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost. Výjimku z povinností tímto ustanovením uložených pak může ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení povolit vodohospodářský orgán. Taxativní výčet závadných látek v ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky MLVH ČSR č. 6/1977 Sb. tedy nemůže možnost výjimky vyloučit, jelikož tento výčet se vztahuje k ustanovení první věty § 25 odst. 1 vodního zákona.

Vyhláška MLVH ČSR č. 6/1977 Sb. byla podle ustanovení § 25 odst. 4 vydána jednak k odstavci 1, a to, jak vyplývá ze srovnání textu tohoto zmocnění se zněním odstavce 1, k jeho větě první, a dále k povolování výjimek podle odst. 2, který se vztahuje k větě druhé odst. 1 ustanovení § 25 vodního zákona. V tom smyslu pak ustanovení § 5 vyhlášky MLVH ČSR č. 6/1977 Sb., které toto ustanovení provádí, je závazné i pro látky mimo výčet ustanovení § 1 odst. 1 citované vyhlášky. V souladu z citovaným ustanovením vyhlášky může tedy výjimka být povolena pouze pro účely zde uvedené, totiž:

a) k úpravě a udržování vodního toku,
b) ke krmení ryb a hnojení vod ke zvýšení úživnosti,
c) z důvodů zdravotních, například při použití dezinfekčních prostředků v povrchových vodách v oblasti rekreace,
d) k úpravě vod pro určité způsoby užívání, například srážení anorganických živin přímo ve vodním toku,
e) k odstranění nežádoucí flóry nebo fauny ve vodním toku,
f) jako indikátorových látek pro účely měření.

 

č. 14/1999

Odklad placení úplat za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

k § 10b nařízení vlády č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů

k § 14 zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Poněvadž odklady placení úplat za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, které byly přiznány podle ustanovení § 10b nařízení vlády č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, do 31. prosince 1998, zůstávají nadále v platnosti, počítá se pro účely stanovení záloh na poplatky podle ustanovení § 6 zákona č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, odložená částka placení poplatků ve výši 60 % z poplatků vypočtených podle tohoto zákona.

 

Odůvodnění:

Podle § 14 zákona č. 58/1998 Sb. se zpoplatnění za znečištění vypouštěných odpadních vod za rok 1998 a předchozí roky řídí dosavadními předpisy, tj. nařízením vlády č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. Odpovídající ustanovení § 10 vyhlášky MŽP č. 47/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, uvádí, že u odkladů přiznaných před 1. lednem 1999 se postupuje podle předpisů platných v době přiznání odkladu.

Z těchto ustanovení je zřejmé, že odklady přiznané před 1. lednem 1999 zůstávají v platnosti a převádějí se do doby po nabytí účinnosti zákona č. 58/1998 Sb. Tuto skutečnost je třeba promítnout i v poplatkovém hlášení a přiznání, jakož i v zálohovém a poplatkovém výměru, které jsou zpracovávány podle zákona č. 58/1998 Sb. Od 1. ledna 1999 totiž znečišťovatel vypočítává i platí úplaty podle zákona č. 58/1998 Sb.

Jelikož tedy zůstávají v platnosti odklady přiznané před 1. lednem 1999, zůstává v platnosti i výše odkladu, která podle § 10b nařízení vlády č. 35/1979 Sb. činila 60 %. Přitom od 1. ledna 1999 je třeba tuto sníženou výši uplatňovat na úplaty vypočtené podle zákona č. 58/1998 Sb. I když se to ve zmíněných přechodných ustanoveních výslovně neuvádí, vyplývá to ze smyslu a cíle příslušné právní úpravy. Jde o běžný a z ústavního hlediska zcela přípustný případ tzv. nepravé retroaktivity, kdy obsah právního vztahu se řídí novou právní úpravou, ačkoliv jeho vznik se datuje do doby před účinností této právní úpravy (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 6 A 81/94-48, publikovaný pod číslem 249 v časopise Soudní judikatura ve věcech správních, ročník I, č. 8/1998).

 

č. 15/1999

Vydávání souhlasů správami národních parků a správami chráněných krajinných oblastí podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny

k § 44 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se vydává formou správního rozhodnutí, a to vždy před tím, než bude vydáno správní rozhodnutí zde uvedené.

Odůvodnění:

Ustanovení § 44 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”), stanoví, že na území národních parků a chráněných krajinných oblastí nelze bez souhlasu orgánu ochrany přírody vydat rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby, povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona.

Toto ustanovení je lex specialis ve vztahu k ustanovení § 65 zákona a jako takové upravuje přísnější režim. Podmínkou pro vydávání rozhodnutí podle zvláštních předpisů není jen dohoda s orgánem ochrany přírody a krajiny, jak je tomu v ustanovení § 65 zákona, ale souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny.

Tento souhlas se vydává vždy formou správního rozhodnutí. To vyplývá především z ustanovení § 90 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, které vyjímá řízení podle některých ustanovení zákona z obecných předpisů o správním řízení; § 44 zde však není zmíněn. Dalším důvodem je to, že v případě vydávání souhlasu podle ustanovení § 44 odst. 1 jde o zásah do práv, právem chráněných zájmů a povinností subjektů ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Souhlas podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona musí být vždy vydán před vydáním navazujícího rozhodnutí vymezeného v tomto ustanovení, tedy rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby, povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona. Není však vyloučeno, aby řízení o vydání tohoto souhlasu probíhalo i v době, kdy je vedeno řízení o navazujícím rozhodnutí.

Žadatelem o souhlas je ten, jemuž má být vydáno rozhodnutí, pro něž je souhlas podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona nezbytný.

Aby bylo jednoznačné, k čemu je souhlas podle § 44 odst. 1 zákona vydáván, je třeba dbát na to, aby předmět řízení byl nezaměnitelně identifikován. Pokud se tedy např. v průběhu řízení, k němuž se souhlas vztahuje, změní projekt, pak nelze na již pozměněný projekt vztáhnout dříve vydaný souhlas. V případě, že by tento postup nebyl dodržen, je to důvodem k zrušení navazujícího rozhodnutí.

S ohledem na případné změny v přírodě a krajině, kde se má příslušný záměr realizovat, je dále žádoucí, aby rozhodnutí, jímž se souhlas vydává, mělo vždy přiměřeně omezenou časovou platnost.

Z výše uvedeného je zřejmé, že jakékoliv neformální vyjádření správ národních parků či chráněných krajinných oblastí k zamýšlenému záměru nelze považovat za souhlas podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona.

 

V Praze dne 28. června 1999

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
vedoucí sekretariátu rozkladové komise