SDĚLENÍ

15.
SDĚLENÍ
odboru legislativního MŽP
ve věci ukládání pokut podle § 87 a 88 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
a vztah k náhradě škody


Vzhledem k mnoha dotazům legislativní odbor vydává k této problematice následující sdělení:

Ustanovení § 87 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákonů”) stanoví skutkové podstaty přestupků na úseku ochrany přírody a krajiny a § 88 stanoví skutkové podstaty správních deliktů činnosti na témže úseku.

Otázkou je, komu uložit pokutu v případech nedovolené činnosti ve smyslu zákona, když jistá osoba zadá smluvně jiné právnické osobě či občanu provést určitou činnost, která je sankciována podle výše uvedených ustanovení (např, pokácet strom, aniž by k tomu bylo vydáno povolení).

U správních deliktů nejsou sankciovány organizátorství, návod, pomoc nebo příprava či pokus o delikt, jako je tomu v trestním právu.

Pokud jde o případ, kdy za právnickou (nebo i fyzickou) osobu jedná její zaměstnanec (smluvní vztah na základě zákoníku práce), pak je třeba pokutovat zaměstnavatele, neboť jeho zaměstnanec vlastně jedná jeho jménem. Výjimkou jsou případy, kdy jde na straně zaměstnance o zjevné překročení rámce pracovních povinností (exces). Pak je třeba pokutovat přímo tohoto zaměstnance za přestupek, neboť zaměstnavatel by se mohl vyvinit.

Dohodne-li se vlastník na provedení nedovolené činnosti s osobou právnickou nebo fyzickou samostatně podnikající, že pro něj např. kácení provede (smluvní vztah na základě obchodního zákoníku), měl by být pokutován ten, kdo kácení uskutečnil. Zde již jde o dva rozdílné subjekty. Předpokladem odpovědnosti je zde existence protiprávního jednání v souvislosti s jeho následkem. Ten, kdo kácení provedl, měl postupovat v souladu se zákonem, a nemůže se proto vyvinit poukazem na smluvní vztah s jiným subjektem (viz též rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 7A 185/94-19).

Jiná situace však nastane, pokud půjde např. o sankci za nedodržení povinnosti uložené jmenovitě určité osobě (viz např. § 87 odst. 3 písm. h) zákona); zde bude možno pokutovat jen tuto osobu. Přes tato obecná vodítka doporučujeme vzhledem k tomu, že neexistuje jednotné řešení pro všechny případy, jež mohou nastat, posuzovat každý případ individuálně a podle toho sankci ukládat.

Pokud jde o vztah k § 420 občanského zákoníku (odpovědnost za škodu), jde tu o dvě rozdílné věci. Sankce je něco jiného než náhrada škody. Právní úprava správních deliktů spadá do oblasti práva veřejného a jejím cílem je zajistit dodržování povinností stanovených zákonem na ochranu hodnot, na jejichž ochraně je veřejný zájem. Oproti tomu náhrada škody spadá od oblasti práva soukromého.

Mgr. Petr Petržílek, v.r.
ředitel odboru legislativního