Poznámky k EIA Střeleč

RNDr. Lenka Šoltysová
ZO ČSOP Křižánky, Jičín


V roce 1998 se má rozhodnout o další těžbě nejkvalitnějších slévárenských a sklářských písků v lomu Střeleč v Českém ráji (cca 10 km SZ Jičína). Hlavním dokumentem pro rozhodnutí bude EIA. Je logické, že tento lom je silně nepopulární mezi místním obyvatelstvem. Ložisko písků se nachází v centru oblasti Český ráj, přímo na hranici CHKO a na rozvodí dvou významných toků Žehrovky a Libuňky mezi dvěmi výraznými krajinnými dominantami Troskami a Prachovskými skalami. Lom, který byl otevřen v r. 1940 se rozkládá na místě vsi Skaríšov (Karišov), o níž první zmínka pochází z r. 1376. Celá oblast patřila již v dávné minulosti k osidlovaným územím, o čemž svědčí významné archeologické nálezy (např. Hrdoňovické spony deponované v Okresním muzeu v Jičíně).
V důsledku těžby byly kromě vesnice na území stávajícího dobývacího prostoru zlikvidovány lesy včetně menších pískovcových údolí. Vznikla zde těžební jáma hluboká 20m s okrajovými výsypkami.
Cílem EIA nebylo jen posouzení vlivů rozšíření dobývacího prostoru na životní prostředí, ale zároveň i posouzení nového rekultivačního plánu. Zda se bude nebo nebude rozšiřovat lom, je otázka důležitá. Existují dvě varianty řešení. První - těžba na základě negativních vlivů na životní prostředí se zakáže, lom se uzavře. Toto rozhodnutí, pro ekologa a ochránce přírody relativně příznivé, však v sobě skrývá další velké problémy. Především je třeba si uvědomit, že lom ve Střelči je monopolním dodavatelem sklářských písků pro sklárny v České republice. Jeho uzavřením vzniká otázka, kde sklárny budou získávat potřebnou surovinu. Nebo naše společnost již nepotřebuje stále více výrobků z křišťálového a chemického skla? Je zřejmé, že by se muselo k těžbě otevřít jiné ložisko a devastovat krajinu o několik kilometrů dále. Velkým břemenem pro region by zůstal opuštěný lom a jeho rekultivace, protože na nákladnou rekultivaci by nikdo neměl dostatek finančních prostředků.
Druhou variantou je povolit další těžbu za přísně stanovených podmínek tak, aby těžba minimálně narušovala životní prostředí. Další důležitou podmínkou by měla být realizace průběžné rekultivace výsypek a třeba i změna technologie těžby. Těžební společnost se musí zainteresovat na realizaci územních systémů ekologické stability (ÚSES) okolí lomu, tzn. na obnovení biokoridoru Žehrovky, který spojuje dvě významná biocentra národní přírodní památku Hruboskalsko a přírodní rezervaci Prachovské skály a obnovu biokoridoru podél toku Libuňky, který spojuje další významná lokální biocentra přírodní památku Libunecké rašeliniště a přírodní památku Jinolické rybníky. Oba dva toky byly a jsou těžbou silně narušeny, i když je nutné připustit, že větší škody napáchaly v 70. a 80. letech úpravy koryt, meliorace nivních luk a jejich převod na ornou půdu.
Otevřením lomu došlo k rozsáhlé devastaci krajiny a její přeměně na krajinu plně antropogenizovanou. Jen formou vhodných rekultivací průběžných a závěrečných po dokončení těžby je možné toto území vrátit zpět do krajiny Českého ráje.
Navrhovaný plán závěrečných rekultivací lomu je však příliš technokratický a není v souladu se současnými zájmy ochrany přírody a krajiny (viz Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti). Plánovány jsou tři typy rekultivace: hydrická, lesnická a zemědělská. Místo lomu by mělo vzniknout jezero s pravidelnými břehy obklopené lesy a s přilehlým obdélníkem orné půdy. Rekultivace jsou navrženy bez jakéhokoliv respektu vůči okolním zachovalým ekosystémům.
Dosavadní lesní rekultivace opuštěných výsypek jsou jistě náročné, ale plně v zájmu hospodářského zisku. Vysazují se dřeviny nepůvodní /dub červený, modřín, borovice černá) či dřeviny nevhodné (smrk ztepilý). Hlavní dřevinou při výsadbách by vedle vysazované borovice lesní, měl být také dub letní a zimní. Doplňujícími dřevinami pak bříza, jeřáb, osika a vrby v závislosti na stanovištních podmínkách. Otázkou zůstává používání směsi jetelotravin, které sice půdu přirozeně (a zadarmo) obohacují o vzdušný dusík, ale zároveň umožňují růst druhům rumištním a invazním. Přitom na nerekultivovaných výsypkách se spontánně vyskytují druhy borových doubrav.
Již několik roků existuje projekt Obnova druhově bohatých luk, který řeší v rámci svých odborných programů nevládní organizace Český svaz ochránců přírody, ale i soukromé firmy. V rámci projektu Obnova druhově bohatých luk se pěstují plané druhy rostlin. Na základě dosavadních výsledků existuje zcela reálná možnost realizace rekultivací s využitím semen těchto pěstovaných planých druhů. Dílčí rekultivace nabízejí jedinečnou příležitost vyzkoušet směsi odpovídající místním podmínkám. Riziko narušení místních populací je minimální za podmínky dodržení původu osiva místní provenience.
Nabízí se i možnost vysetí ohrožených druhů rostlin, které se v minulosti v této oblasti nacházely a existuje zdroj semen (smil písečný, ovsíček mnohokvětý, paličkovec šedavý).
Zatím vedení těžební společnosti vidí rekultivace jako nutné zlo. Je na ekolozích a ochráncích přírody, aby dokázali změnit postoje těžařů a navrhnout takové rekultivace, které by vycházely z přírodních zákonitostí a v maximálně možné míře začlenily zdevastované plochy co nejrychleji zpět do okolních přírodních systémů za ekonomicky efektivních finančních výdajů.

Jak psát do EIA
Své příspěvky nám zasílejte nejlépe na disketě ve formátu WORD nebo T 602.
Obvyklá délka článku jsou 4 strany normopisu, u rozsáhlejších prací 8 stran. Pokud příspěvek obsahuje i složitější tabulky, grafy atd. je vhodné kromě záznamu na disketě zaslat jejich grafickou podobu a popisky na samostatých papírech. Vítána je fotodokumentace a rovněž portrétní fotografie autora.
Součástí každého příspěvku jsou pro vystavení smlouvy na honorář autorova data (bydliště, nar, rč, čop, vzdělání, důchod, č. účtu).