Záchranný program silně ohroženého druhu živočicha
rysa ostrovida v České republice

I. Úvod

V souladu s ustanovením § 48 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, vyhlásilo MŽP vyhláškou č. 395/1992 Sb. rysa ostrovida za druh živočicha zvláště chráněného a zařadilo ho dle stupně ohrožení do kategorie silně ohrožených druhů. Podle § 52 téhož zákona zajišťují orgány ochrany přírody k ochraně zvláště chráněných živočichů záchranné programy, spočívající ve vypracování návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, s cílem vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení.

Potřeba stanovení zásad dlouhodobějšího managementu rysa u nás je diskutována odbornou zoologickou , mysliveckou a ochranářskou veřejností již řadu let. Naléhavost naplnění tohoto úkolu graduje zvláště od poloviny 90. let v souvislosti s nárůstem početnosti rysa, rozšiřujícím se areálem jeho výskytu i do hustěji osídlených oblastí, s nárůstem ”konfliktů” s hospodářským zvířectvem a zvěří. Paušální odmítání věc aktivněji řešit vede zřejmě k nárůstu nelegálního lovu, který by mohl být příčinou opětovného ohrožení celé populace.

Vzhledem k těmto skutečnostem, jejichž řešení přesahuje rámec působnosti okresních úřadů, správ národních parků a chráněných krajinných oblastí a na základě řady odborných prací, zejména studie Ústavu ekologie krajiny Akademie věd ČR”Záchranný program a rajonizace chovu rysa ostrovida v ČR” objednaného MŽP, zpracoval odbor ochrany lesa ve spolupráci s odborem ochrany přírody tento materiál.

Cílem záchranného programu je na základě současného stupně poznání a současných možností vytvořit v rámci platných právních předpisů reálné předpoklady k zajištění optimální trvale stabilizované populace rysa ostrovida u nás a vyloučit možnost jejího případného záměrného ohrožení.

Program je koncipován na dobu tří let (1998 - 2000). Všechny aktivity v tomto období budou řešeny v úzké součinnosti s Poradním sborem pro záchranu rysa ostrovida v ČR, který bude zřízen jako poradní a iniciativní orgán při odborech ochrany přírody a ochrany lesa MŽP ze zástupců vybraných oblastí, vědy, výzkumu a státní správy. V roce 2001 provede MŽP podrobnou analýzu celé problematiky (zejména zkušeností se zónací a managementem) s návrhem dalšího postupu.

II. Rozšíření rysa ostrovida

Rys patří k původním druhům naší savčí fauny. V historických dobách se vyskytoval na celém našem území. Vlivem osídlení, postupným odlesňováním krajiny, změnou skladby lesů a přímým pronásledováním člověkem byl však v 19. století vyhuben. Téměř jedno století potom nebyl v Čechách vůbec, na Moravě se objevovali převážně pouze zatoulaní migrující jedinci z horských oblastí západních Karpat.

Zásadní změnu přinesla realizace ”Projektu Lynx”, v jehož rámci bylo v letech 1982 - 1989 na území Chráněné krajinné oblasti Šumava postupně vypuštěno 17 karpatských rysů, kteří se, zřejmě s rysy vysazenými počátkem 70. let na bavorské straně Šumavy, stali základem kvalitní prosperující populace. Ta se během krátké doby zcela stabilizovala a začátkem 90. let začalo její šíření i mimo šumavskou oblast. V letech 1990 - 1995 byl rys již zaznamenán na 22 % území republiky (4 oblasti s trvalým výskytem: Šumava a šumavské podhůří, Labské pískovce, Hrubý a Nízký Jeseník, Moravsko-slezské Beskydy) a populace činila 100 - 150 teritoriálních jedinců. V roce 1997 se území výskytu opět rozšířilo na cca 27 % území republiky směrem do kulturní zemědělské krajiny (např. táborsko, plzeňsko). Stoupající počet pozorování migrujících jedinců v oblastech často značně vzdálených od stálých populací jednoznačně dokladují početní i prostorovou expanzi rysa u nás.

III. Legislativní aspekty

Právní předpis o ochraně přírody - zákon č. 40/1956 Sb., ani jeho prováděcí vyhláška č. 80/1965 Sb., o ochraně volně žijících živočichů, nezohlednily již déletrvající existenci rysa na Moravě a nezahrnuly ho vůbec do seznamu chráněných druhů živočichů. Tento hrubý nedostatek odstranila teprve nová legislativa 90. let (viz I. Úvod).

První poválečný zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. řadil rysa do zvěře škodné srstnaté, ale celoročně ho hájil. Nelze však vyloučit, že v tomto období byl výjimečně loven na základě ministerské výjimky. Následný zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti a jeho prováděcí vyhláška již umožňovaly lov rysa v severomoravském kraji v období od 15. prosince do konce února, a to i do želez. Vyhláškou MZVž č. 10/1975 Sb. byl v myslivecké legislativě celoročně zahájen. Současná vyhláška MZe č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti, stanovila sice dobu možného lovu od 1. ledna do konce února, vlastní odlov však může být uskutečněn pouze na základě výjimky MŽP udělené podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany přírody.

IV. Biologické a etologické aspekty

Rys v rámci svého evropského areálu rozšíření osídluje hlavně biotopy středních a vyšších horských poloh, kde upřednostňuje jedlobukové a bukové porosty s bohatým podrostem a častými skalními útvary. Vzhledem ke své ekologické valenci se nevyhýbá ani extenzívně využívané zemědělské krajině s rozsáhlejšími lesními celky. Limitující je potom především dostupnost vhodné potravy.

Každý samostatný jedinec obývá vlastní teritorium, které se však může částečně překrývat se sousedním. Samec žije mimo dobu páření (probíhá leden - duben) samotářsky, jeho teritorium je 2x - 4x větší než u samice (velmi variabilní podle realizované niky - na Šumavě 30 - 100 km2). Samice vodí 2 - 4 mláďata, se kterými žije až do doby dalšího páření, kdy jsou samcem odehnána. Úmrtnost jedinců je především v době dospívání vysoká (až 65 %), z toho asi polovina je přirozeného původu. Vysoké ztráty jsou však i ve vyšším věku (zejména pytláctví). Vzteklina má u rysa tzv. tichý průběh, bez agresivního chování. Průměrný věk nepřekračuje 10 let.

Rys loví při používání stálých loveckých chodníčků dlouhých i více než 20 km především za soumraku a v noci. K orientaci využívá hlavně zrak a sluch , i když jeho čich je relativně dokonalý. Průměrná denní spotřeba potravy se pohybuje mezi 1 - 2 kg. Hlavním zdrojem je zvěř srnčí (podíl okolo 80 %), mufloní (prakticky v teritoriu likviduje) a kamzičí. Jeden rys uloví ročně cca 60 kusů zvěře velikosti srnce nebo kamzíka; v oblasti stabilizované populace uloví tento druh 6 - 9 % populace srnčí a 2 - 3 % kamzičí zvěře. Lov jelení zvěře je omezen na kusy poraněné, zesláblé kolouchy a laně a jejich podíl u nás není významný. Významnou položkou jsou domácí ovce (ve Švýcarsku vzestup z jednotlivých případů podle míry dostupnosti na 50 - 100 i více kusů ročně). Kořistí rysa jsou však i drobní savci, lišky, jezevci, mladá prasata divoká, drobné ptactvo, domácí drůbež a králíci, toulavé kočky a psi. Zvláště chráněné druhy tetřevovitých jsou u nás zřejmě zcela mimořádnou a náhodnou kořistí.

V ČR nebyl doposud zcela průkazně potvrzen přímý selekční výběr kořisti. Selekční a regulační funkce rysa je spíše nepřímá a spočívá hlavně ve snižování neúměrně vysoké, uměle udržované populační hustoty spárkaté zvěře a v příznivém ovlivňování poměru pohlaví a věkové struktury, což nepochybně přispívá k pozvolnému genetickému zkvalitňování populací.

Hlavní argument odpůrců rysa z řad myslivců spočívá v tvrzení, že zlikviduje naší menší spárkatou zvěř. I v přírodě střední Evropy, která je vystavena silným antropogenním tlakům, však platí pravidlo, že predátor zdroje potravy nelikviduje, ale pouze redukuje na stupeň zajišťující jejich další existenci. Při možnosti výběru z více druhů spárkaté zvěře je skutečně schopen zlikvidovat zvěř mufloní a výrazně zdecimovat v nepůvodních podmínkách zvěř kamzičí. Zvěř srnčí redukuje pouze na určitý přírodě blízký stav. Tento stav je samozřejmě nižší než jarní normované kmenové stavy, s kterými se podle myslivecké metodiky hospodaří. Sníží se možnost loveckého vyžití i produkce zvěřiny, ohrožení existence srnčí zvěře ale zatím u nás nikdo neprokázal. K pesimistickým názorům myslivců přispívá i skutečnost, že se doposud hospodařilo velmi často se stavy 3 - 5x převyšujícími stavy optimální a nyní, když se skutečné stavy blíží stavům normovaným či je mírně překračují, zdá se situace kritická. Přitom ale je známo, že snížením stavu srnčí zvěře o 15 % klesá její sledovanost o 50 %.!

V. Předpokládaný areál rozšíření, jeho zonace a management populace

Na základě dostupných podkladů lze předpokládat, že příznivý populační i územní vzestup rysa u nás bude i přes možnost zpomalení tempa či jiných krátkodobějších výkyvů pokračovat. Po dobu tří let se proto u nás neuvažuje s další reintrodukcí rysa. Úměrně s jeho šířením do oblastí více osídlených a kultivovaných budou však zřejmě narůstat i konfliktní situace. V zájmu minimalizace těchto konfliktů a zabezpečení dosavadního žádoucího trendu v přiměřeném tempu je území státu rozděleno do tří zón s odlišnými přístupy k rysí populaci (management).

Účelnost začlenění pravidel regulačního mechanismu do managementu potvrzují mezinárodní zkušenosti a stav populací rysa v jednotlivých státech Evropy. V těch státech, kde jsou nebo byla využívána regulační pravidla (Slovinsko, Slovensko, Polsko, Rumunsko, skandinávské a pobaltské státy) nečiní ochrana rysa prakticky žádné problémy a jeho populace v těchto státech nejsou ohroženy. Naopak v zemích, kde se k ochraně rysa přistupuje pouze pasívním způsobem formou absolutních zákazů, jsou populace pytláctvím buď výrazně omezovány (Německo, Rakousko, Itálie, Francie) nebo nedochází k jejich dalšímu rozvoji (Švýcarsko).

Hlavními kritérii při členění území byla jeho nadmořská výška, lesnatost (výskyt rysa zejména v oblastech nad 400 m n.m. s lesnatostí min. 25 %),orografie a stupeň urbanizace, historický a současný výskyt rysa, potravní nabídka, zahraniční zkušenosti a lokalizace našich velkoplošných chráněných území. Vzhledem k biologickým a etologickým zvláštnostem rysa nebudou sice nikdy hranice zón zcela fixní, ale přesto svému účelu poslouží. Z vyhodnocení dostupných kritérií vyplývá, že by se rys mohl vyskytovat zhruba až na 2/3 území státu.

A zóna - nejpřísnější ochrany

Jedná se o území tří národních parků a jejich ochranných pásem (cca 2.250 km2), 9 lesnatých chráněných krajinných oblastí (cca 4.800 km2) a přilehlých, pro přežití populace nejvýznamnějších území (ochranná rysí pásma). Celková výměra těchto území dosahuje cca 10.650 km2 (téměř 13,5 % území státu).

Zóna se skládá ze sedmi oblastí, které se dělí do dvou podzón A a Ao.

Zóna A - území již obývané rysem

Popis hranic:

1. oblast - NP a CHKO Šumava a CHKO Blanský les s ochranným rysím pásmem - cca 2.900 km2.

 Od státní hranice SRN po severní hranici honiteb Suchý Kámen a Dešenice, v honitbě Strážov po hranici CHKO, po S hranici honiteb Čachrov a Velhartice, V hranici honiteb Hlavňovice a Vlastějov, S hranici honiteb Hartmanice, Opolenec, Chlum a Strašín, S a V hranici honitby Maleč (okr. Klatovy), po S a V hranici honitby Nová Ves - Víska (okr. Strakonice), po V hranici honiteb Javorník, Benešova Hora a Zdíkov, po S a V hranici honitby VLS Klášterec a Pod Boubínem, hranici CHKO v honitbě Skláře, po Z hranici této honitby, dále po S hranici honitby Včelná, Z hranici honitby Šumavské Hoštice a po hranici CHKO v této honitbě, po V hranici honitby Včelná, S hranici Záblatí, Volary PF, Zbytiny, Lučenice, Chroboly a Smědeč (okr. Prachatice), po Z hranici honiteb Kuklov a Jaronín (okr. Český Krumlov), po S a V hranici honiteb Záboří a Skalka, po SV hranici honitby Slavče (okr. České Budějovice), po V hranici honiteb Křemže a Holubov, V a J hranici honitby Zlatá Koruna, J hranici honitby Nový Dvůr, JV hranici honitby Křenov - Lazec, V a J hranici honitby ZD Křenov, JV a JZ hranici honitby Skláře a VLS Knížecí Stolec, po V hranici honitby Horní Planá po pravém břehu Lipna až po hráz vyrovnávací nádrže Lipno II do Vyššího Brodu, V hranici honiteb Jordán a Valdava na státní hranici s Rakouskem (okr. Český Krumlov).

2. oblast - Navrhovaná CHKO Novohradské hory a CHKO Třeboňsko s ochranným rysím pásmem - cca 1.600 km2.

 Od státní hranice s Rakouskem po Z hranici Přibrání, Z a S hranici honiteb Dopler a Klepná a SZ hranici honitby Velký Jindřichov (okr. Český Krumlov), po S hranici honiteb Kraví hora, Z a S hranici honitby Horní Stropnice, S hranici honitby Nové Hrady, Z a S hranici honitby Kapinos, Z hranici honitby Jiříkovo Údolí, po hranici CHKO Třeboňsko, tj. po silnici Šalmanovice, Hrachoviště, Domanín, Spolí, terénem přes Dunajovice, Smržov, Lhotu, Bošilec (okr. České Budějovice), po železniční trati do Veselí n.L., po silnici přes Drahov (okr. Tábor), Kardašovu Řečici, Ratboř, Hatín, do Stráže n.N., dále po silnici přes obce Lásenice, Bílá, Řasy, Horní Pěna, Hospříz, Kunžak, Valtínov, Český Rudolec, Slavonice na státní hranici s Rakouskem (okr. Jindřichův Hradec).

3. oblast - CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory - cca 650 km2.

 Od státní stanice se SRN po silnici přes Petrovice, Tisou do Libouchce, dále po hranici CHKO Labské pískovce a Lužické hory, tj. po silnici Jílové, Děčín, Huntířov, Č.Kamenici, Kamenný Mšenov, Nový Bor, Svor, Cvikov, Rynoltice, Jitravu, Dolní Suchou dále přes Dolní Sedlo terénem okolo Sedleckého Špičáku na státní hranici se SRN, po ní do Dolního Podluží, dále po silnici přes Jiřetín pod Jedlovou, Krásnou Lípu, Mikulášovice na státní hranice se SRN(okr. Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa, Liberec).

4. oblast - CHKO Jeseníky, Rychlebské hory a masív Králického Sněžníku s rysím   ochranným pásmem - cca 2200 km2.

 Od Jeleního vrchu na státní hranici s Polskou republikou po J hranici honiteb Klepáč a Králický Sněžník (okr. Ústí nad Orlicí), po Z a J hranici honitby Malá Morava, Z hranici honitby Hanušovice, Z a J hranici honitby Vaškova hora, Z hranici honitby Šumperk, J hranici honitby Petrov n. Desnou, JZ hranici honiteb Lesy města Šumperka a LS Třemešek, J a V hranici honitby Singuláry, J hranici honitby Čerťák (okr. Šumperk), J hranici honiteb Rýmařov, Malá Morávka, Jankov, Stará Ves, VLS Obora, Ptačí hora, Čaková, Radimský kopec a Dubový vrch, V hranici honiteb PF a LČR Hošťálkovy, po silnici Město Albrechtice - Jindřichov v honitbě PF Město Albrechtice, po V hranici honiteb Hynčice, Panský vrch, LČR a PF Janov po státní hranici (okr. Bruntál), od státní hranice s Polskou republikou, k Z hranici honitby Mikulovice, po S hranici honiteb Javorná, Písečná, Česká Ves, Červená Voda, Vápenná, Černá Voda, Žulová - Skorošice - Vlčice a Uhelná po V hranici honitby Javorník na státní hranici (okr. Jeseník).

5. oblast - CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty s rysím ochranným pásmem - cca 2300 km2

 Od Ostrého vrchu na hranici s Polskou republikou po Z hranici honiteb Nýdek a Hluchová, S hranici honitby Bystřice - Loučka, po hranici CHKO Beskydy, přes Karpetnín, Podgruň, po V a S hranici honitby Lubno, S hranici honitby Frýdlant n. O. - Pstruží, S a Z hranice honitby Ondřejník, S hranici honitby Kunčice pod Ondřejníkem (okr. Frýdek-Místek), po V hranici honitby Trojanovice, S hranici honiteb Stolová, Radhošť a Javorník, S a JZ hranici honitby Mořkov - Les (okr. Nová Jičín), po Z a J hranici honitby Kamenárka, Z hranici honiteb Rožnov - sever,, Vigantice -Rysová a Valašská Bystřice, S hranici honiteb Malá Bystřice a Bystřička, V hranici honitby Mikulůvka - Oznice, V a S hranici honitby Uhliska, S a Z hranici honitby Branky - Křižanová, S hranici honitby Lázy - Loučka, k vrchu Čertův kámen (okr. Vsetín), po SZ hranici honiteb Javorník, Ing. Jokl - Tokáriková, Bystřičky, Obřany a LS Křídlo (okr. Kroměříž), po J hranici honiteb Přílepy, Lukoveček, Fryšták, Lukov - Vlčková, Kašava - Držková, po Z hranici honiteb Trnava, Obora - Títěž, Neubus - Dešná, Vizovice, Loučka, Lipová - Haluzice, S hranici honitby Nevšová, po S a Z hranici honitby Petrůvka - Sudinka a Kladná - Žilín (okr. Zlín), dále po hranici CHKO Bílé Karpaty, tj. po silnici z Luhačovic přes Přečkovice, Rudice, do Nezdenic, terénem do Bystřice p. L., po toku Nivničky, po silnici přes Suchou Loz a Čupák, terénem dále po silnici přes Slavkov a Borčici u B. (okr. Uherské Hradiště), terénem do Velké n. V., po silnici přes Javorník, Hrubou Vrbku, Hroznovou Lhotu do Tvarožné Lhoty, okolo hory Travičná, terénem do Radějova a na Starou horu na státní hranici se Slovenskou republikou (okr. Hodonín).

Zóna Ao - území s příznivými podmínkami pro perspektivní osídlení rysem

1. oblast - KRNAP s ochranným pásmem a CHKO Jizerské hory - cca 900 km2.

 Po silnici od státní hranice s Polskou republikou po hranici ochranného pásma KRNAP a hranici CHKO Jizerské hory přes Nové Město, Raspenavu, Frýdlant, Mníšek, okolo Liberce a Jablonce n. N., po silnici přes Lučany, Tanvald, Zlatou Olešnici, Sklenařice, Jablonec n. J., Hrabačov, Vrchlabí, Rudník, Mladé Buky, Žacléř, kolem Bobrovské stráně na státní hranici s Polskou republikou (okr. Liberec, Jablonec n. N., Semily, Trutnov).

2. oblast - NP Podyjí s ochranným rysím pásmem - cca 100 km2.

 Od státní hranice s Rakouskem u Hnánic po hranici ochranného pásma NP do Znojma, po silnici přes obec Hnánice, Havraníky k železničnímu přejezdu dále po železniční trati do Znojma, dále po silnici na Prahu, vlevo přes Citonice a kolem Milíčovic a Vracovic přes Lesnou na Šumnou, na křižovatce na západ do Švýcarské zátoky, kolem vodní nádrže do Vranova n. D., dále přes Lančov do Podmyče a směrem ke státní hranici s Rakouskem.

 V zóně bude možno povolit pouze zcela výjimečný jednotlivý odchyt pro speciální účely ochrany přírody (např. výzkum) za podmínky zajištění bezpečného návratu odchyceného jedince zpět do přírody. Do území budou přednostně směrovány výzkumné a vědecké aktivity související s rysem. Pro jednotlivé oblasti se předpokládá postupné podrobnější rozpracování Programu do konkrétních podmínek.

B zóna - přísné ochrany

Jedná se o území mezi zónou nejpřísnější ochrany a zónou s nepředpokládaným výskytem rysa. Do tohoto území migrují především mladé kusy vytlačené samci v čase páření (25 - 90 km od centra teritoria matky). V těchto nově rysem osídlovaných oblastech dochází nejčastěji k nárůstu problémů. Mladí jedinci zpočátku při nedostatku zkušeností častěji napadají lehčeji dostupnou kořist jako jsou hospodářská zvířata, při lovecké vášni zabijí někdy i pouze ”pro zábavu”. Ztráty na zatím důvěřivé spárkaté zvěři mohou být příliš vysoké a u některých autochtonních druhů i neúměrné.

I zde platí zásada vytvářet a zajišťovat podmínky pro udržení stabilizované, ale regionálně diferencované populace (např. potřeba preference tradičního chovu mufloní zvěře vynikající kvality, chovů ve vybraných oborách a pod.). Ve zvláště chráněných územích této zóny jsou jakékoliv zásahy vyloučeny.

V případě prokazatelných, opakujících se nadměrných negativních dopadů (pro ty nelze všeobecná kritéria stanovit, bude záležet na konkrétním individuálním posouzení) bude možno řešit situaci regulací stavu rysa odlovem při preferenci odchytu. Základní podmínkou povolení odchytu bude zajištění odbytu odchycených jedinců (zahraniční reintrodukční programy, osvěžení chovu v zajetí apod.). Odchyt bude možné provést pouze pověřenou organizací za souhlasu a účasti zástupců uživatele honitby v období od 1. ledna do konce února do speciálních pastí vylučujících poranění zvířete. Náklady hradí odběratel odchyceného jedince. Po odlovu budou zjištěny standardní údaje o zvířeti za účasti odborníka a při odchytu provedeno veterinární ošetření. Výše odlovu by neměla v žádném případě překročit 5 % populace, t.j. nyní cca 3 - 8 jedinců a bude povolována formou výjimky Ministerstva životního prostředí v souladu s ustanovením § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

C zóna - bez rysí populace

Jedná se o tři oblasti zaujímající cca 1/3 území státu - přírodní podmínky a stupeň urbanizace vylučují přijatelnou existenci rysa jak pro živočišný druh, tak i pro společnost.

Popis hranic:

1. oblast - Polabí

 Od státní hranice s Polskou republikou po silnici přes Olešnici v Orl. H., Deštnou v Orl. H., Skuhrov, Rychnov n. K., Vamberk, Polom, Brandýs n. O., Choceň, Vysoké Mýto, Leštinu, Luže, Chrást, Chrudim, Čáslav, Uhlířské Janovice, Vavřinec, Zásmuky, Kostelec n. Č. L., Mukařov, Velké Popovice, Jílové, Davle, Zbraslav, Radotín, Ořech. Nučice, Úhonice, Červený Újezd, Unhošť, Strašecí, Řevníčov, Hořovičky, Blšany, Podbořany, Kadaň, Chomutov, Jirkov, Litvínov, Osek, Dubí, Chlumec, Libouchec, Povrly, Úštěk, Zahrádky, Bělou p. B., Bakov, Mnichovo Hradiště, Turnov, Tatobity, Lomnici n. P., Chvalkovice, Českou Skalici, Náchod na státní hranici s Polskou republikou.

2. oblast - Pomoraví

 Od státní stanice s Rakouskem po silnici přes Hnánice, Havraníky k železničnímu přejezdu, po železniční trati do Znojma, po silnici na Prahu do Pavlic přes Jenišovice, Tavíkovice, Tulešice, Vedrovice, Pavlov, Mor. Bránice, Prštice, Střelice, okolo Brna přes Bosonohy, Žabovřesky, Lesnou, Obřany, Líšeň, dále přes Rousínov, Vyškov, Brodek u Prostějova, Myslejovice, Plumlov, Plení, Konice, Chornice, Linhartice, Mohelnici, Úsov, Uničov, Šternberk, Dolánky, Bystrovany, Lipník n. B., Soběchleby, Dřevohostice, Průsínovce, Holešov, Hulín, Kroměříž, Koryčany, Kyjov, Vřešovice, Boršice u B., Uherské Hradiště, Strážnici, do Petrova a ke státní hranici se Slovenskou republikou směrem na Skalici.

3. oblast - Poodří

 Od státní hranice s Polskou republikou po silnici do Třince přes Oldřichovice, Nebory, Hnojník, Dobrou, Frýdek-Místek, Příbor, Nový Jičín, Fulnek, Vítkov, Kružberk, N. Liblice, Hořejší Kunčice, St. Hormínovy hory, Lichnov, V. Heraltice, Brumovice, SV směrem ke státní hranici s Polskou republikou.

V případě zcela výjimečného, snad jen teoretického trvalejšího výskytu rysa bude možno situaci řešit od 1. ledna do konce února povolením odstřelu za předem stanovených podmínek vylučujících zneužití povolení a umožňujících využít všech dostupných údajů o uloveném jedinci k vědeckým účelům.

Podrobné mapové podklady o zonaci jsou založeny na odboru ochrany lesa MŽP, o hranicích zóny A i na referátech životního prostředí dotčených okresních úřadů.

VI. Náhrady škod způsobených rysem

V současné době nejsou u nás vyřešeny náhrady škod způsobených rysem na hospodářských zvířatech, ani nejsou řešeny ”negativní” dopady na myslivecky obhospodařovanou zvěř.

V okolních evropských zemích hradí škody na hospodářských zvířatech většinou stát, pojišťovny, případně různé nadace. ”Negativní” dopady na mysliveckou činnost však převážně nejsou řešeny ze státních prostředků.

MŽP připravilo návrh zákona ”O odpovědnosti státu za některé škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy”.

Do dvou let lze předpokládat vyjasnění této problematiky.

Kvantifikace škod způsobovaných rysem na hospodářských zvířatech a ”negativních” dopadů na myslivecky obhospo-dařované zvěři je velmi problematická. U zvěře lze využít velmi orientačně především evidenci o nalezené kořisti rysa. Tak např. v období 1993-96 bylo v jižních a západních Čechách zaevidováno 1 221 ověřených rysem stržených kusů. Výrazně nejvyšší podíl tvořila zvěř srnčí (947 ks - 78 %), dále jelení (75 ks - 6 %), mufloní (64 ks - 5 %), černá (50 ks - 4 %), zajíc (13 ks - 1 %), liška (8 ks), dančí (4 ks).

Z domácích zvířat bylo prokazatelně rysem usmrceno 49 ovcí, 6 telat masného skotu, 3 kočky, 2 kozy. Dále bylo zjištěno několik případů zabití drůbeže a domácích králíků.

VII. Osvěta

V posledních letech v souvislosti se vzestupem rysí populace vzrůstá i zájem sdělovacích prostředků o tuto problematiku. Přitom však dochází i ke zkreslování skutečného stavu, což vyvolává u laické veřejnosti často negativní reakce. Podstatně větší pozornost je nutno proto věnovat systematické propagaci a osvětě, která by ozřejmila přirozené právo rysa na existenci v naší přírodě. K tomuto účelu, včetně zabezpečení natočení osvětového filmu bude třeba na MŽP vyčlenit potřebné prostředky (min. 300 tis. Kč během tří let). Nositelem tohoto úkolu budou profesionální ochránci přírody při koordinační úloze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

V rámci osvěty je především nutné:

- bjektivně průběžně informovat mysliveckou veřejnost o významu rysa v ekosystémech

- organizovat systematickou osvětovou práci zaměřenou na obyvatelstvo v místech, kde rys žije (především na      školní mládež, zástupce místní správy, nevládní organizace apod.)

- informovat případné poškozené o možnostech řešení náhrad škod

- proškolit lesní personál, myslivecké stráže, dobrovolné ochranáře a zástupce státní správy k jednoznačnému      prokazování škod způsobovaných rysem

- informovat majitele volně chovaného domácího zvířectva, zejména ovcí, koz a skotu o možnostech ochrany před      rysem (elektrické ohradníky, cvičení psi, speciální krční límce atd.)

Tyto základní směry budou naplňovány konkrétními akcemi. S programem bude seznámena Rada Českomoravské myslivecké jednoty a prostřednictvím její ekologické sekce členská základna. V časopisech Myslivost a Lesnická práce budou publikovány postupně získané poznatky z realizace Programu. MŽP vydá formou letáku návod pro chovatele domácího zvířectva o ochraně zvířat před rysem a pro pracovníky státní správy a lesní personál metodiku ověřování škod způsobovaných rysem (náklady cca 70 tis. Kč). Prostřednictvím denního tisku, případně specielních pořadů ČT (Náš venkov, Zemědělský magazín) bude veřejnost informována celkově i v dílčích otázkách, jako např. o náhradách škod. Ekologická informační střediska obdrží k zapůjčování odborný film (náklady na natočení cca 180 tis. Kč). Celá problematika se zaměřením na přístupy MŽP bude dle potřeby námětem setkání s novináři nebo tiskové konference MŽP.

Efektivnost této osvětové práce bude pravidelně posuzována Poradním sborem pro záchranu rysa v ČR.

Příloha

Zonace areálu rozšíření rysa ostrovida v České republice

 

 A zóna - nejpřísnější ochrany (černě)
 B zóna - přísné ochrany
 C zóna - bez rysí populace (bíle)