Sdělení

1

Sdělení

sekretariátu rozkladové komise o výkladech právních předpisů, přijatých výkladovou komisí ministra životního prostředí

 

č. 1/1999

Způsob vydávání závazného stanoviska ústředního orgánu státní správy ochrany přírody k oblastním plánům rozvoje lesů z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin podle lesního zákona.

(K § 23 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů /lesní zákon/).

Závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin, vydávané ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 lesního zákona, nemá povahu správního rozhodnutí.

Odůvodnění:

Nejedná se o rozhodování o právech a povinnostech konkrétních osob ve smyslu ustanovení § 1 správního řádu, ale o stanovisko, které bude sloužit jako podklad pro vyhotovení oblastního plánu rozvoje lesů v otázce, zda v dané oblasti lesů lze z hlediska ochrany přírody a krajiny zavádět geograficky nepůvodní druhy lesních dřevin. Jde o podmínku, jejíž dodržení je závazné pro zpracovatele oblastního plánu rozvoje lesů a pro schválení tohoto plánu Ministerstvem zemědělství.

 

č. 2/1999

Obsah pojmu ”místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení” v ochraně přírody a krajiny.

(K § 70 odst. 2 a 3 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů).

Občanská sdružení, jež se nečlení na organizační jednotky s právní subjektivitou a jejichž hlavním posláním dle stanov je ochrana přírody a krajiny, požívají práv podle ustanovení § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Odůvodnění:

V případě, že se občanské sdružení nečlení na organizační jednotky s právní subjektivitou a jeho hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, se za místně příslušnou organizační jednotku považuje toto sdružení jako celek. Při posuzování místní či věcné příslušnosti občanského sdružení je třeba vycházet ze stanov tohoto sdružení.

Příslušným orgánem státní správy ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, se rozumí ten orgán státní správy, který v řízení rozhoduje v prvním stupni. To platí i tehdy, pokud v prvním stupni rozhoduje ústřední orgán státní správy ochrany přírody.

 

č. 3/1999

Právní režim odkališť ve vztahu k vodnímu zákonu a zákonu o odpadech.

(K § 38 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů a k § 1 odst. 3, § 2 odst. 7 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech).

Odkaliště jako místa určená k trvalému ukládání kalů (tekutých odpadů) naplňují definici skládky odpadů podle ustanovení § 2 odst. 10 zákona o odpadech, je-li účelem uložení kalů jejich zneškodnění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 7 tohoto zákona. Odpady na takové skládky ukládané podléhají zpoplatnění podle části sedmé zákona. Pokud je odkaliště vodohospodářským dílem, vztahuje se na ně i režim vodního zákona.

Kalojem, který je součástí čistírny odpadních vod nebo jiného technologického procesu, se nepovažuje za zneškodňovací zařízení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 10 zákona o odpadech, poněvadž zde nedochází k trvalému zneškodňování odpadů formou skládkování.

Odůvodnění:

Na odkaliště se režim zákona o odpadech vztahuje na základě ustanovení § 1 odst. 3 tohoto zákona, protože žádný zvláštní zákon neupravuje případný zvláštní režim pro zneškodňování příslušných odpadů. Na odkaliště se vztahuje i režim vodního zákona, pokud bude odkaliště povolováno jako vodohospodářské dílo ve smyslu § 38 vodního zákona. Naopak odkaliště nepodléhají právní úpravě obsažené ve vyhlášce MŽP č. 338/1997, o podrobnostech nakládání s odpady, poněvadž jejímu režimu podléhají pouze kategorie skládek zde uvedené.

 

č. 4/1999

Právní povaha vod vzniklých smísením dešťových vod a ropných látek v areálu čerpací stanice.

(K § 22 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů).

Dojde-li ke smísení srážkových vod se závadnými látkami z manipulačních ploch čerpacích stanic, jsou tyto vody vodami odpadními ve smyslu ustanovení § 22 vodního zákona.

Odůvodnění:

Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky MLVH ČR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, je uživatel závadných látek zejména povinen umístit zařízení, v nichž se závadné látky používají, zachycují, skladují nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku závadných látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami. Pokud přesto dojde ke smísení srážkových vod a závadných látek z manipulačních ploch čerpacích stanic, jako jsou úkapy ropných látek při čerpání pohonných hmot do automobilů apod., je třeba tyto vody kvalifikovat jako vody odpadní ve smyslu § 22 vodního zákona a dodržovat požadavky na nakládání s odpadními vodami podle tohoto zákona, tedy zejména mít povolení k nakládání s vodami podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) a postupovat podle ustanovení § 23 tohoto zákona.

 

č. 5/1999

Způsob určování správců vodních toků

(K ustanovení § 32 odst. 1 a 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů).

Určování správců vodních toků podle § 32 odst. 1 a 2 vodního zákona neprobíhá formou správního řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Odůvodnění:

Vodohospodářsky významné vodní toky a hraniční vodní toky spravují odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. V případě těchto vodních toků se za jejich správce určí jen ty právnické osoby, jejichž náplní činnosti je právě správa vodních toků. Jiné subjekty by ani nebyly schopny plnit povinnosti správců vodohospodářsky významných vodních toků či hraničních vodních toků tvořících státní hranice tak, jak jsou stanoveny vodním zákonem a vyhláškou MLVH ČSR č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povinnosti správců vodních toků a upravují některé otázky týkajících se vodních toků. Není proto vhodné o určení takových právnických osob rozhodovat ve správním řízení a to i proto, že se zde nerozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech subjektů v tom smyslu, že by tyto subjekty mohly být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech či povinnostech poškozeny.

Výklad podporuje i ustanovení § 5 písm. e) zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, které zakládá povinnost ministerstva jako ústředního vodohospodářského orgánu zajišťovat správu vodohospodářsky významných vodních toků. Tuto správu zajišťovalo ministerstvo do novelizace vodního zákona zákonem č. 14/1998 Sb., prostřednictvím státních vodohospodářských organizací jím řízených. Dle současného platného znění ustanovení § 32 odst. 1 vodního zákona spravují vodohospodářsky významné a hraniční vodní toky odborně a technicky způsobilé právnické osoby. Tyto právnické osoby určuje ústřední vodohospodářský orgán (ministerstvo). Vzhledem k již citovanému ustanovení § 5 písm. e) zákona č. 130/1974 Sb., je nutné chápat pojem “určené”, uvedený v § 32 odst. 1 vodního zákona, jako “delegované” k výkonu správy na daném úseku a v rozsahu stanoveném právními předpisy (vodní zákon a vyhláška MLVH ČSR č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povinnosti správců vodních toků a upravují se některé otázky týkající se vodních toků). Tato delegace nemá povahu rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 správního řádu, a proto se na ni správní řád nevztahuje.

Podle ustanovení § 32 odst. 2 vodního zákona za správce drobných vodních toků určí ústřední vodohospodářský orgán republiky právnické osoby nebo fyzické osoby, jimž drobné vodní toky převážně slouží nebo s jejichž činností souvisejí, pokud s tím vysloví souhlas. Za správce drobných vodních toků mohou být určeny i obce, jejichž územními obvody drobné vodní toky protékají a které s tím vysloví souhlas. V těchto případech bude správce vodního toku určen převážně na žádost uvedených subjektů, kterým je znám rozsah práv a povinností spojených se správou drobných vodních toků. Vodohospodářský orgán tyto subjekty určí, splňují-li podmínky dané zákonem. Ani v případě určování správců drobných vodních toků nejsou pro správní řízení důvody - určení je podle vodního zákona podmíněno souhlasem dotčených subjektů.

 

č. 6/1999

Právní režim pro uložení pokuty za užívání vodohospodářského díla bez kolaudace.

(K ustanovení § 9 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů, § 24 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství ve znění pozdějších předpisů, § 105 a § 120 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů).

Vodohospodářský orgán může aplikovat, jedná-li se o vodohospodářské dílo, sankční ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, v případě užívání vodohospodářského díla bez kolaudačního rozhodnutí.

Odůvodnění:

Skutkové podstaty správních deliktů na úseku vodního hospodářství vymezuje ustanovení § 24 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství. Skutková podstata správního deliktu provozování (uvedení do provozu) vodohospodářského díla bez povolení příslušného úřadu zde není výslovně uvedena. Pod písmenem e) tohoto ustanovení je zakotvena zbytková skutková podstata správního deliktu, spočívající v porušení povinnosti stanovené vodním zákonem, zákonem č. 130/1974 Sb., nebo povinnosti podle nich stanovené, nejedná-li se o případy výslovně uvedené pod písmeny a) až d) téhož ustanovení. Jelikož vodní zákon a zákon č. 130/1974 Sb., na rozdíl od stavebního zákona, nestanovují povinnost opatřit si povolení příslušného úřadu k uvedení vodohospodářského díla do provozu a jeho trvalému užívání, nelze ustanovení § 24 písm. e) aplikovat. Aplikace tohoto ustanovení by byla možná pouze v případě, že uvedená povinnost opatřit si příslušné povolení by byla stanovena jako podmínka rozhodnutí vydaného vodohospodářským orgánem na základě vodního zákona.

Podle ustanovení § 9 odst. 4 vodního zákona přísluší vodohospodářským orgánům působnost stavebních úřadů podle stavebního řádu, s výjimkou působnosti ve věcech vyvlastnění. Dále podle tohoto ustanovení přísluší vodohospodářskému orgánu, který je příslušný k povolení vodohospodářského díla, rozhodovat též o jeho uvedení do trvalého provozu (užívání) podle zvláštních předpisů. Zvláštním předpisem je podle odkazu pod čarou vládní nařízení č. 8/1956 Sb., které bylo nahrazeno stavebním zákonem. Obdobně vymezuje působnost speciálních stavebních úřadů stavební zákon v ustanovení § 120. Vodohospodářské orgány vykonávají podle tohoto ustanovení působnost stavebního úřadu, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování a vyvlastnění. Z výše uvedeného vyplývá, že ukládání sankcí podle stavebního zákona za užívání vodohospodářského díla bez kolaudačního rozhodnutí je v působnosti vodohospodářského orgánu jako speciálního stavebního úřadu možné.

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
vedoucí sekretariátu rozkladové komise