Surovinová politika

Vláda realizovala svoji surovinovou politiku v praxi prostřednictvím řady rozhodnutí a legislativních aktů. Dosud ji však jednotně neprezentovala ve schváleném dokumentu. Absence tohoto dokumentu, která je umocněna očekáváním v řadě směrů a přispívá k vyšší sociální nestabilitě, se stala předmětem kritiky široké veřejnosti ze strany dotčených obcí a podnikatelů, ekologických iniciativ i politiků. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí připravilo materiál Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů jako návrh koncepčního dokumentu vlády ČR v uvedené oblasti. Tento materiál však nereaguje pouze na společenskou objednávku vládní koncepce, ale provedenou analýzou a stanovením cílů v různých časových horizontech se snaží pomoci žádoucímu fungování státní správy v dotčené oblasti.

Dosud zpracovaný text je výsledkem práce nejen ministerských úředníků, ale zejména špičkových odborníků z oblasti vědeckého výzkumu, ekologie a podnikové sféry, sdružených v poradním orgánu ministra průmyslu a obchodu - Radě surovinové politiky. Surovinovou politiku lze z tohoto pohledu považovat za široce konsenzuální, přijatelnou nejen z hlediska trendů současné vládní politiky, ale i postojů široké odborné veřejnosti, která respektuje jak oprávněné zájmy podnikatelské sféry, tak i požadavky ochrany životního prostředí.

Návrh surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů projednala dne 17. 5. 1999 vláda České republiky. V souladu s přijatým usnesením vlády č. 479 uložila ministrům průmyslu a obchodu a životního prostředí materiál dopracovat a předložit jej do 31.12.1999 spolu se stanoviskem Ministerstva životního prostředí, vydaným podle § 14 zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Tento úkol byl rovněž zahrnut do plánu nelegislativních úkolů vlády na 2. pololetí 1999 (usnesení vlády č. 661 z 28.6.1999).

Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů reflektuje koncept trvale udržitelného rozvoje jako faktor, který ji posunuje pozitivním směrem. Zvláštní pozornost je věnována statím, které se zabývají problematikou palivoenergetických zdrojů tak, aby materiál byl v souladu s konečným zněním energetické politiky s cílem zabezpečit nezbytné zdroje pro potřeby české energetiky.

Z hlediska dopadů na státní rozpočet je možné konstatovat, že koncepce surovinové politiky nesměřuje k požadavkům na permanentní uvolňování prostředků státního rozpočtu pro surovinový sektor, ale naopak hledá cestu, jak vylepšením fungování tohoto sektoru přispět k žádoucím trendům v národním hospodářství a s tím spojeným pozitivním dopadům pro celou společnost. Zásadní motivací je dosažení stavu obdobného jako v zemích Evropské unie (dále EU) a další kultivace podnikatelského prostředí tak, aby sami podnikatelé ve vlastním zájmu a ze svých zdrojů usměrňovali své aktivity žádoucím směrem. Podpora šetrného využívání domácích nerostných zdrojů ze strany státu by měla být uskutečněna formou rozšíření dosavadních programů podpory výzkumu a vývoje, podnikání, úspor energie a využití obnovitelných zdrojů, včetně vyššího využití druhotných surovin, podle možností státního rozpočtu. Surovinová politika na druhé straně navrhuje zavedení úhrad z těžby výhradních ložisek nevyhrazených nerostů, která jsou ve vlastnictví státu. Využívání kamene, štěrkopísku a cihlářské suroviny na výhradních ložiskách dosud není zpoplatněno. V případě vyhrazených nerostů surovinová politika navrhuje zpružnění sazeb. Celkový nový příjem státního rozpočtu ze zavedení úhrad z těžby výhradních ložisek nevyhrazených nerostů lze odhadnout ve výši cca 75 mil. Kč ročně. Tento objem finančních prostředků je dostatečný pro žádoucí rozšíření dosavadních podpůrných programů. S jinými novými výdaji státního rozpočtu surovinová politika nepočítá. Lze proto odhadnout, že realizace jejích krátkodobých cílů přinese zhruba vyrovnané nové příjmy a výdaje státního rozpočtu, realizace střednědobých cílů bude směřovat k celkovému převážení příjmů. Podrobné kvantifikace bude možné kvalifikovaně stanovit až v rámci plnění jednotlivých úkolů tak, jak jsou uvedeny v příloze navrženého usnesení vlády, při rozpracování surovinové politiky zejména do jednotlivých regionů.

Z hlediska dopadů na zaměstnanost je možné konstatovat, že koncepce surovinové politiky je bezprostředně nevyvolá. Lze však odůvodněně předpokládat, že realizace hlavního strategického cíle surovinové politiky, tj. dosažení stavu obvyklého v zemích EU ve sledovaném sektoru, může ve střednědobém horizontu ovlivnit zaměstnanost v ČR. Očekávají se spíše pozitivní posuny ve skladbě pracovních míst a jejich zkvalitnění než dramatické změny v absolutním počtu pracovních příležitostí. Postupující útlum neefektivních provozů, založený příslušnými usneseními vlády, nebo provozů, které nejsou schopny plnit přísná ekologická kritéria těžby na úrovni EU, bude samozřejmě i v nejbližším transformačním období doprovázen zvýšenou nezaměstnaností a rizikem ztráty dalších pracovních míst zejména v místech s akumulovaným hornictvím. Nejcitlivější jsou přitom regiony s koncentrovaným dobýváním černého a hnědého uhlí a uranu. Tento stav je odrazem celospolečenských změn v ČR po roce 1989 a k zmírnění jeho negativních dopadů může surovinová politika přispět jen částečně. Pozitivním faktorem je zde zejména navrhovaná podpora vyššího využití druhotných surovin, optimálního využívání obnovitelných energetických zdrojů, rozvoje surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou, zavádění nových technologií zpracování nerostných surovin, které umožní jejich úsporu a vyšší využívání, a zavádění nízkoodpadových úpravenských technologií při využívání domácích nerostných surovin. Potenciál navrhovaného rozšíření podpory v rámci programů podpory podnikání, výzkumu a vývoje, úspor energie a využití obnovitelných zdrojů by měl být přednostně využit zejména ve výše zmíněných regionech s vyšší nezaměstnaností. Určitý počet pracovních příležitostí je spojen i s následnou sanací a rekultivací uzavíraných dolů a těžeben. Konkrétní údaje o změnách ve skladbě pracovních míst a v počtech pracovníků v dotčených sektorech národního hospodářství, vyvolaných v souvislosti s přibližováním se stavu obvyklému v zemích EU na úseku surovinové politiky, bude možné kvalifikovaně stanovit až v rámci plnění jednotlivých úkolů tak, jak jsou uvedeny v příloze navrženého usnesení vlády, při rozpracování surovinové politiky zejména do jednotlivých regionů.

Posouzení vlivů surovinové politiky na životní prostředí

Významným faktorem, který vstupuje do procesu závazného projednání surovinové politiky ve vládě, je posouzení vlivů této koncepce na životní prostředí. Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve svém § 14 ukládá Ministerstvu průmyslu a obchodu jako předkladateli koncepce (pokud se koncepce týká určitých oblastí jako např. nakládání s odpady, těžby a zpracování nerostů) povinnost zajistit, aby její součástí bylo posouzení vlivů koncepce na životní prostředí, zpracované podle tohoto zákona. Součástí tohoto závazného ekologického posouzení je také zveřejnění koncepce, vyhodnocení připomínek široké veřejnosti a jejich promítnutí do předkládaného návrhu.

K získání nejvhodnější společnosti, která uvedené posouzení nezávisle provedla, Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo prostřednictvím specializované firmy veřejnou soutěž na výběr nejlepšího řešitele v souladu se zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Nabídky, které splnily všechny požadované náležitosti, projednala pětičlenná komise, složená ze dvou zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu a dále zástupce Ministerstva životního prostředí, Českého báňského úřadu a Svazu průmyslu druhotných surovin, a vybrala nejvhodnějšího řešitele. Předností vítězné nabídky byl zejména kolektiv špičkových specialistů v dané oblasti, jejichž erudice zaručila kvalitní provedení zakázky.

Ke zpracování ekologického posouzení předalo Ministerstvo průmyslu a obchodu řešiteli v loňském roce materiál Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, který společně připravila ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí a který byl souhlasně projednán s dotčenými ústředními orgány státní správy a v poradě členů vlády ČR. Před zveřejněním v rámci procesu posouzení vlivů koncepce na životní prostředí bylo však nezbytné uvedený materiál aktualizovat podle nově dostupných dat a uvést jej do souladu s textem souběžně zpracovávané energetické politiky. Takto upravený návrh surovinové politiky projednala vláda ČR na svém zasedání dne 17. 5. 1999 a přijala usnesení č. 479, ve kterém uložila koncepci dopracovat a předložit ji do 31. 12. 1999 s posouzením jejích vlivů na životní prostředí (stanovisko Ministerstva životního prostředí) ke konečnému projednání.

Proces posouzení vlivů koncepce surovinové politiky (proces E.I.A. - Environmental Impact Assessment) předpokládal provedení následujících kroků:

- analýza problému a sběr potřebných informací (dat),

- příprava pomocných nástrojů na posuzování “Surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů” z hlediska E.I.A.,

- hodnocení vlivů těžby nerostných surovin na životní prostředí ve vybraných lokalitách,

- získávání informací o situaci v této problematice ve vybraných státech EU,

- vyhodnocení a zapracování získaných poznatků do dokumentace E.I.A.,

- dohodnutí způsobu zveřejnění koncepce surovinové politiky včetně dokumentace E.I.A. s Ministerstvem životního prostředí a její zveřejnění,

- shromáždění připomínek ke zveřejněné koncepci,

- zapracování připomínek široké veřejnosti do dokumentace E.I.A. a formulace doporučení pro konkrétní úpravy textu surovinové politiky,

- předání dokumentace E.I.A. Ministerstvu životního prostředí k vydání stanoviska.

Nosný scénář, který je navržen v posuzovaném materiálu Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, byl pro účely E.I.A. považován za základní variantu, tzv. scénář udržitelného rozvoje a šetrného využívání přírodních zdrojů:

Scénář udržitelného rozvoje a šetrného využívání přírodních zdrojů

- modelová představa ČR jako člena EU,

- prioritu má hledisko trvale udržitelného rozvoje,

- vyváženost ekologických a ekonomických požadavků,

- podpora substituce nerostných surovin z prvotních zdrojů využíváním druhotných surovin,

- podpora dostupných technologií,

- usměrnění poptávky po nerostných surovinách z neobnovitelných zdrojů,

- dlouhodobě vyrovnaná platební bilance ČR.

Aby proces posouzení vlivů surovinové politiky na životní prostředí byl uceleným, byly v rámci dokumentace E.I.A. definovány její pomocné variantní scénáře:

Scénář základní (prolongace současného stavu)

- prolongace současného stavu exploatace zdrojů,

- není brán zřetel na preventivní kompenzační a zmírňující opatření, která navrhuje surovinová politika.

Scénář minimálního ekologického dopadu a maximálních úspor

- prioritu má ekologické hledisko,

- maximální útlum exploatace domácích neobnovitelných nerostných zdrojů,

- vynakládané prostředky na import nerostných surovin jsou nejvyšší,

- náklady na preventivní, zmírňující a kompenzační opatření jsou nejvyšší,

- sociální negativní dopady jsou nejvyšší (uzavření provozů),

- surovinová soběstačnost státu je minimální.

Scénář extenzívního využití nerostného bohatství

- prioritu má hledisko surovinové soběstačnosti,

- absence ekologického omezení,

- jsou využívány též méně efektivní a neefektivní provozy,

- předpokládá se využití a úplné vyčerpání všech známých neobnovitelných zdrojů,

- potenciální ekologické negativní dopady, včetně budoucích vyvolaných ekonomických následků, jsou nejvyšší,

- import nerostných surovin je nejnižší,

- sociální pozitivní dopady jsou nejvyšší (maximální počet nových pracovních příležitostí),

- negativní postoje veřejnosti nejsou brány v úvahu.

Scénář krátkodobé ekonomické efektivnosti

- prioritu má ekonomické hledisko,

- absence ekologického omezení,

- útlum neefektivních provozů,

- zdroje budou vyčerpány v rámci ekonomické dostupnosti,

- potenciální ekologické negativní dopady, včetně budoucích vyvolaných ekonomických následků, jsou vysoké,

- sociální pozitivní dopady jsou vysoké (téměř maximální počet nových pracovních příležitostí),

- negativní postoje veřejnosti nejsou brány v úvahu.

Koncepce surovinové politiky, včetně zpracované dokumentace E.I.A., byla zveřejněna:

V červnu 1999 požádalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, v souladu s § 14, odst. 3 zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí přednosty všech okresních úřadů v ČR a primátory měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně, aby v území své působnosti obvyklým způsobem zajistili zveřejnění návrhu koncepce surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, připomínky veřejnosti shromáždili a zaslali je Ministerstvu průmyslu a obchodu. Ministerstvo uvedený dokument dále zveřejnilo na svých internetových stránkách a některé okresní úřady i v regionálním tisku.

Součástí zveřejněné koncepce byly následující dokumenty:

Návrh surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů (projednaný vládou dne 17. 5. 1999, usnesení vlády č. 479),

Dokumentace vlivů surovinové politiky na životní prostředí (E.I.A.), která obsahuje:

Vedle toho byly požadované informace o obsahu výše zmíněných dokumentů poskytnuty různým zainteresovaným subjektům (Podvýbor pro hospodaření se surovinami a s odpady Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu ČR, některá občanská sdružení a profesní svazy) a celý prezentován na setkání zpracovatelů dokumentace E.I.A. s veřejností, organizovaném hnutím Duha.

Obdržené požadavky, připomínky a náměty široké veřejnosti byly ve většině případů shodné a lze je seřadit do následujících celků:

- nepovolit otvírku černouhelného dolu Frenštát,

- dodržet územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách,

- ukončit těžbu uranu v ČR,

- nepovolovat průzkum a těžbu zlata v ČR,

- novelizovat báňskou a geologickou legislativu, zároveň řešit problematiku úhrad za dobývání a zahlazování následků těžby,

- podporovat úspory energie a využívání obnovitelných energetických zdrojů,

- eliminovat těžbu v chráněných územích přírody a ostatních citlivých územích,

- řešit problematiku území ochrany vodních a léčebných zdrojů v souvislosti s těžbou,

- zabezpečit vyšší využívání druhotných surovin, včetně úpravy příslušné legislativy v oblasti odpadů,

- zpracovat samostatné surovinové politiky pro jednotlivé regiony,

- požadavky a připomínky k metodice, použité při zpracování dokumentace vlivů surovinové politiky na životní prostředí (E.I.A.), a k vlastnímu textu dokumentace.

Návrh surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů byl upraven podle závěrů zpracované dokumentace E.I.A. a s přihlédnutím k připomínkám veřejnosti a zaslán Ministerstvu životního prostředí k vydání stanoviska podle § 14, odst. 4 zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí vydalo dne 27. 10. 1999 souhlasné stanovisko (část IV. předkládaného materiálu), které je ve své příloze doplněno o připomínky k posouzení koncepce a k textu dokumentace E.I.A. a o následující podmínky:

“Souhlasné stanovisko MŽP předpokládá, že při realizaci koncepce bude vytvářena taková orientace sektoru těžby nerostných surovin, která bude šetrná k přírodě, krajině a lokálnímu životnímu prostředí dotčených obcí. Stát bude aktivně stimulovat snižování objemu těžby, velikosti těžeben, snižování konečné spotřeby, energetické efektivnosti, využití obnovitelných zdrojů energie a kogenerace a nahrazování přírodních druhotnými surovinami, zejména potom v oblasti stavebních materiálů. Využita k tomu bude změna ekonomických nástrojů (zvýšení a změna pojetí, popřípadě zavedení daní a poplatků), státní podpora a legislativní úpravy. Selekce podle ovlivnění území těžbou jednotlivých ložisek při omezování dopadů těžby bude sledována prostřednictvím promítnutí surovinové politiky do regionů.

Cíle včetně nástrojů nezbytných k jejich prosazení a institucionálního zázemí jsou v koncepci formulovány v obecné poloze, tedy bez uvedení příslušných termínů konkrétní zodpovědnosti. Pro dosažení potřebné akceschopnosti posuzované koncepce je nezbytné, aby tyto hlavní cíle byly rozpracovány do konkrétních úkolů, které budou spolu s termíny uloženy jednotlivým příslušným resortům a orgánům státní správy. Požadavek rozpracování hlavních cílů v rámci usnesení vlády je zásadní podmínkou vydání souhlasného stanoviska.

Rozpracování některých cílů surovinové politiky

Ve snaze minimalizovat dopady, které časová prodleva, způsobená aplikací procesu EIA, vyvolala, přistoupila ministerstva průmyslu obchodu a životního prostředí již ve fázi před oficiálním schválením surovinové politiky k realizaci některých jejích krátkodobých i střednědobých cílů. Rozpracovány přitom byly ty cíle, s nimiž je vyslovován všeobecný souhlas.

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo nové statistické zjišťování údajů o produkci odpadů a jejich využití jako druhotných surovin. Toto řádné statistické sledování, které s účinností od letošního roku schválil Český statistický úřad, je nezbytnou součástí zabezpečení výkonu státní správy informacemi na úseku surovinové politiky a vytváří podmínky pro formulaci účinných opatření a uplatňování jejích ekonomických nástrojů, včetně možnosti mezinárodního srovnání na tomto úseku. Absence tohoto zjišťování byla silně pociťována i ze strany příslušných profesních svazů a podnikatelů na úseku využívání druhotných surovin.

Ministerstvo průmyslu a obchodu dále od letošního roku zavedlo nový roční resortní výkaz báňsko-technických a provozních údajů. Účelem nového statistického zjišťování je získání informací o objemu zásob ložisek nerostných surovin, připravených k těžbě, a dalších údajů, souvisejících s hornickou činností, jako podklad pro naplnění cílů surovinové politiky a pro výkon vrchního dozoru státní báňské správy. Zejména bude možné získat podklady pro výpočet životnosti zásob nerostných surovin podle aktuální situace na těžených ložiskách.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v souladu s krátkodobým cílem surovinové politiky zavést úhrady za dobývání nevyhrazených nerostů na výhradních ložiskách ve vlastnictví státu a přehodnotit sazby úhrad za dobývání vyhrazených nerostů připravilo návrh příslušné vyhlášky a podkladové analýzy pro odvození jednotlivých sazeb. Vyhlášku vydá Ministerstvo průmyslu a obchodu v návaznosti na novelu horního zákona, připravovanou Ministerstvem životního prostředí, kterou bude založena povinnost úhrady i za dobývání nevyhrazených nerostů.

Ministerstvo životního prostředí provádí rebilanci zásob výhradních ložisek a přehodnocení prognózních zdrojů nerostných surovin. Účelem těchto programů je verifikace hodnocení surovinového potenciálu ČR, zajištění odpovídající ochrany jednotlivým kategoriím ložisek a prognózních zdrojů a získání hodnověrných informací pro potřeby územního plánování.

Ministerstvo životního prostředí v souladu se střednědobým cílem surovinové politiky řešit problematiku využívání nerostných surovin ve velkoplošných zvláště chráněných územích přírody rozpracovalo rovněž zadání projektu zajišťujícího postupné přehodnocení surovinového potenciálu jednotlivých chráněných krajinných oblastí s cílem analyzovat a řešit střety mezi zájmy ochrany přírody a využíváním nerostných zdrojů a minimalizovat dopad těžby na přírodní prostředí chráněných krajinných oblastí.

Takto připravená surovinová politika se stane otevřeným dokumentem, který vytvoří základ pro její další rozpracování podle navržených cílů a v podrobnostech, sledujících především aktuální potřeby jednotlivých regionů.

 


“Dělám to jako vy, co vytěžím, to vyvezu!”

Radek Machata