Za RNDr. Františkem Reichmannem

Před několika týdny jsme se rozloučili s bývalým ředitelem odboru ochrany horninového prostředí Ministerstva životního prostředí doktorem Františkem Reichmannem. Znal jsem ho osobně již od roku 1986 od mého nástupu na tehdejší Český geologický ústav. Blíže jsem ho ale poznal až v roce 1990 v Kodaňské, jako ředitele odboru ochrany horninového prostředí MŽP.

Velmi živě si vzpomínám na léta 1991–1992. Na to, že nelitoval víkendů, aby se s tehdejším ministrem ŽP Ivanem Dejmalem vydal na “spanilou jízdu”. Na cestě do oblastí problémových z hlediska kompetencí jím řízeného odboru. Vzpomínám si také, že na tyto cesty týkající se zlata či uranu, jsem byl zván také, a že František byl vždy na jednání perfektně připraven a velmi efektivně argumentoval.

Zároveň si vzpomínám na to, že v těch letech 1991 a 1992 velice pomáhal a radil občanům a starostům či zastupitelům v jejich často velmi složitém boji proti zájmům těch, kteří naši krajinu a zem chápou jako předmět na jedno použití. Díky i těmto jeho aktivitám leckde v naší zemi zůstal kopec kopcem či kouzelné údolí plné žab tím údolím nenaplněným kyanidovými odpady.

Pracoval na Ministerstvu životního prostředí i v dobách velmi složitých, kdy se ekologie stávala jen šlehačkou na dortu, a i tehdy obstál.

Věřím, že doktora Františka Reichmanna na jeho poslední cestě provází poděkování všech v této zemi, kterým poradil a pomohl. Díky za vše!

RNDr. Miloš Kužvart