11.  SDĚLENÍ
sekretariátu rozkladové komise o výkladech právních předpisů, přijatých výkladovou komisí ministra životního prostředí
č. 11/2000

Informace o provozovatelích zdrojů znečišťování ovzduší

k § 2 písm. a) bod 1 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

Informace o provozovatelích zdrojů znečišťování ovzduší jsou informacemi ve smyslu zákona o právu na informace o životním prostředí, a proto se s nimi musí nakládat v souladu s jeho ustanoveními. Totéž platí i o agregovaných údajích.

Odůvodnění:
Podle ustanovení § 2 písm. a) bod 1 zákona o právu na informace o životním prostředí se pro účely tohoto zákona informacemi (o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů) rozumí informace o “stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu”. Mezi takové informace patří i údaje o provozovatelích zdrojů znečišťování ovzduší, resp. o samotných těchto zdrojích, jelikož jsou nepochybně příčinami stavu životního prostředí.

Uvedené informace tedy podléhají režimu zákona o právu na informace o životním prostředí a s žádostmi o ně je třeba podle toho nakládat. Odepřít zpřístupnění požadované informace je pak možné pouze na základě ustanovení § 8 citovaného zákona. Pokud je požadován např. seznam provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, kteří nesplňují emisní limity podle vyhlášky č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší, a příslušný orgán takovou informaci nemá k dispozici (protože se pro dané období teprve zpracovává), lze odepřít zpřístupnění této informace na základě § 8 odst. 3 písm. a) zákona o právu na informace o životním prostředí, pokud trvá důvod odepření.

č. 12/2000

Spalování upotřebených olejů
k zákonu č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů

k § 20 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší

k § 2 odst. 1 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

Upotřebené oleje lze spalovat za podmínky, že obsah PCB nepřesahuje 10 ppm. Pokud jde o spalování upotřebených olejů v malých zdrojích znečišťování nebo obyvatelstvem, obsah síry nesmí přesahovat 1,0 % hm

Odůvodnění:
Za palivo se podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 117/1997 Sb. považují také “produkty destilace ropy a další oleje (s obsahem PCB do 10 ppm)”. Citovaná vyhláška je prováděcím předpisem k zákonu o ovzduší, proto na spalování upotřebených olejů se vztahuje režim tohoto zákona a prováděcích předpisů. V této souvislosti je třeba připomenout, že na oleje spalované v malých zdrojích znečišťování a obyvatelstvem se vedle uvedené podmínky obsahu PCB vztahuje ještě požadavek limitního obsahu síry (1 % hm), který je uveden v příloze č. 8 citované vyhlášky.

Na spalování upotřebených olejů se vztahuje také zákon o odpadech, zejm. povinnosti při zneškodňování odpadů. To samozřejmě za podmínky, že upotřebený olej v daném případě splňuje definici odpadu, že se tedy jedná o movitou věc, která se pro vlastníka stala nepotřebnou a vlastník se jí zbavuje s úmyslem ji odložit nebo která byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu.

č. 13/2000

Volba zpracovatele posudku podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí
k § 9 odst. 1 a § 12 odst. 1 zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

Oprávněnou osobu, která zpracuje posudek podle ustanovení § 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, vybírá příslušný úřad, tedy ministerstvo nebo okresní úřad, dle vlastní úvahy. Oznamovateli podle ustanovení § 12 téhož zákona přísluší náklady na zpracování posudku uhradit.

Odůvodnění:
Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí stanoví, že příslušný orgán “neprodleně zajistí zpracování posudku”. Z toho je zřejmé, že osobu, která posudek zpracuje, vybírá příslušný orgán, nikoliv oznamovatel. To navíc vyplývá z povahy posudku jakožto opozice k dokumentaci, kterou naopak předkládá oznamovatel.

Oznamovateli tak podle § 12 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí pouze přísluší náklady na zpracování posudku uhradit.

č. 14/2000

Rozsah bodu 1.4 přílohy č. 2 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí
k bodu 1.4 přílohy č. 2 k zákonu ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

Podle bodu 1.4 přílohy č. 2 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí se posuzují nejen zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů a které jsou prováděny v rámci zemědělství a lesního hospodářství, ale i zásahy, které se zemědělství nebo lesního hospodářství dotýkají.

Odůvodnění:
V příloze č. 2 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí je pod “1. Zemědělství a lesní hospodářství” zařazen bod 1.4, který zní: “Zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů”.

Zařazení bodu 1.4 je třeba respektovat, a proto nelze podrobit procesu posuzování vlivů jakékoliv zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů. Nadpisu “Zemědělství a lesní hospodářství” však nelze podřazovat jen zemědělské a lesní stavby, činnosti či technologie, ale i zásahy, které se zemědělství nebo lesního hospodářství dotýkají, tedy zejména i zásahy na zemědělské či lesní půdě, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů.

 

č. 15/2000

Vydávání souhlasů podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny

k § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Souhlas podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny se vydává formou rozhodnutí ve správním řízení na základě příslušné žádosti o jeho vydání. Informaci o tom, zda by mohlo dojít ke změně nebo snížení krajinného rázu, podá k dotazu zainteresovaného subjektu formou sdělení příslušný orgán ochrany přírody.

Odůvodnění:
Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny “k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny”. Tento souhlas se vzhledem k ustanovení § 90 odst. 1 vydává ve správním řízení.

Přitom je třeba rozlišovat mezi formálním podáním žádosti o souhlas a pouze neformálním dotazem. Pokud je podán jen neformální dotaz, zda je žádost o souhlas třeba podávat, tj. zda by vůbec daná stavba nebo činnost mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, a orgán ochrany přírody usoudí, že nikoliv, nevydá správní rozhodnutí, nýbrž odpoví pouhým sdělením. To se pak stává jedním z dokladů pro následné povolovací řízení. Usoudí-li však, že by stavba nebo činnost mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, vyzve k podání žádosti o souhlas anebo v zájmu hospodárnosti správního řízení zahájí řízení na základě podaného dotazu, pokud ten splňuje náležitosti podání ve smyslu ustanovení § 19 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Je-li naopak podána formální žádost o souhlas, je příslušný orgán ochrany přírody povinen rozhodnout ve správním řízení. Pokud by však daná stavba nebo činnost vůbec nemohla snížit nebo změnit krajinný ráz, správní rozhodnutí se nevydává, protože k tomu není v ustanovení § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny založena kompetence. Odpoví se tedy opět pouhým sdělením.

V Praze dne 18. dubna 2000

JUDr. Jiří Šembera, CSc., v. r.
ředitel sekretariátu rozkladové komise