17.
Sdělení
odboru ochrany lesa a odboru ochrany přírody MŽP o schválení Záchranného programu kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České republice

Vedení Ministerstva životního prostředí schválilo dne 19.8.1998 výše uvedený
záchranný program, jehož znění se zveřejňuje


Ing. Vlastibor Ryšánek v,r, RNDr. Petr Roth, CSc. v.r.
ředitel odboru ochrany lesa ředitel odboru ochrany přírody

Záchranný program kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce v České republice

I. Úvod

Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č. 395/1992 Sb. vyhlásilo tetřeva hlušce za druh živočicha zvláště chráněného a zařadilo ho dle stupně ohrožení do kategorie kriticky ohrožených druhů. Podle §§ 52 a 79 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje MŽP k ochraně kriticky ohrožených druhů živočichů záchranné programy, spočívající ve vypracování návrhu a uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje s cílem vytvořit podmínky, umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení.
Zabezpečení tohoto cíle je předmětem materiálu, zpracovaného z  tříletých poznatků pracovní skupiny MŽP pro záchranu tetřeva hlušce u nás a ze závěrů studie Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o., divize ekologie zvěře "Návrh záchranného programu tetřeva hlušce v ČR", vypracovaného na základě objednávky MŽP.

II. Rozšíření tetřeva hlušce

Stavy tetřevů byly u nás ještě v první polovině 20. století velmi slušné. Nepravidelně byl tento tetřevovitý pták rozšířen ve většině rozsáhlých lesních komplexů po území republiky. Zhruba od 40. let začal však z některých oblastí mizet. V 60. letech se udržovaly vyšší stavy převážně již jen v pohraničních horách. Mnohé lokální populace postupně mizely nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Koncem 70. let byl zaznamenán radikální pokles výskytu tetřeva i v Jeseníkách a v Krkonoších. Podle různých mysliveckých podkladů se prudký pokles zhruba z 800 jedinců v roce 1970 na cca 300 jedinců v roce 1980 a až na cca 150 jedinců v roce 1990 konečně začátkem 90. let více méně zastavil a stav se nyní pohybuje na úrovni cca 150   200 jedinců. Objektivita dostupných údajů je bohužel značně problematická. Při skrytém způsobu života tohoto ptáka a praktikovaných způsobech mysliveckého sčítání, i s ohledem na poznatky z náhodných pozorování, jsou oprávněné obavy, že prezentované údaje jsou ještě nadnesené.
V současné době je u nás jediná stabilizovaná populace v Národním parku Šumava, kde stavy zřejmě stagnují zhruba na 150 jedincích (výsledky sčítání: 1994   163 jedinců, 1995   159 jedinců, 1996   137 jedinců, 1997   163, 1998   162 jedinců). 75 % uváděných stavů je přitom soustředěno ve třech honitbách   Modrava, Srní a Kvilda na 17,4 tis. ha lesní půdy. Z ostatní části Šumavy, oblasti Krkonoš, Jeseníků, Beskyd a dalších jsou hlášeny převážně jednotlivé výskyty, které jsou hluboko pod hranicí biologického minima.

III. Předpokládané příčiny úbytku tetřeva hlušce

Nepříznivý vývoj stavu tetřevů ovlivňuje řada faktorů, které při vzájemném spolupůsobení ještě svůj negativní vliv prohlubují. Mezi základní příčiny jejich úbytku patří nepříznivé antropogenní změny biotopu, kterým se tetřev není schopen v dostatečné míře přizpůsobit. Na nich se podílí zejména intenzifikace lesního hospodářství (ústup od maloplošných obnovních způsobů s přirozeným zmlazením, zvyšování podílu jednoetážových nedostatečně prosvětlených porostů s  minimem přízemní vegetace, podstatné snížení druhové skladby porostů, nedostatek hraničních linií mezi různověkými porosty atd.), ale i ostatní hospodářské činnosti (např. meliorace), spojené často s nárůstem cizorodých látek v prostředí (např. používání a nesprávná aplikace pesticidů). Pro tetřeva, jako úzkého potravního specialistu, mají mimořádný význam změny ve skladbě nabídky přirozené potravy a dostupnost vhodné potravy vůbec. Vhodnost biotopu je výrazně snižována i rušením klidu narůstajícími rekreačními aktivitami během celého roku a hospodářskou činností. Nepříznivý lokální vliv mají jistě i přechodně nadměrné stavy predátorů (kuna, liška, zvěř černá, krkavcovití ptáci). Lze předpokládat ale i vliv dlouhodobých změn podnebí ve střední Evropě, kdy atlantizace klimatu ovlivňuje především srážkové poměry měsíců června a července, významných pro vývoj kuřat. S odstupem doby se ukazuje, že obavy z nepříznivých dopadů lovu např. na poměr pohlaví v populacích byly oprávněné. Lov kohoutů byl sice nejdříve omezen a později úplně zakázán, ale tato opatření nebyla zcela v relaci se skutečným poklesem stavů a měla být zřejmě přijata dříve. Výsledkem působení vyjmenovaných, ale i dalších nepříznivých faktorů je postupné zmenšování vyhovujících biotopů, na kterých se udržují zbytkové malé populace. Ty v důsledku izolovanosti ztrácejí schopnost dostatečné reprodukce a postupně zanikají.

IV. Legislativa

V prvních speciálních právních předpisech o ochraně přírody, konkrétně ve vyhlášce MŠK č. 80/1965 Sb., o ochraně volně žijících živočichů, jíž se prováděl  zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, nebyl tetřev uveden. V neoficiální listině ohrožených ptačích druhů ČSSR z r. 1965 byl zařazen do kategorie C, tj. druhů v Evropě i u nás silně ubývajících nebo ohrožených. V Červené knize ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů z roku 1988 patřil již mezi druhy ohrožené, u nichž působením ohrožujících faktorů je pravděpodobný přesun mezi kriticky ohrožené druhy. Jeho důsledná legislativní ochrana byla však zajištěna teprve od roku 1992 (viz I. Úvod).
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, zařadil tetřeva do kategorie zvěře užitkové pernaté. Prováděcí vyhláška MZLVH č. 4/1967 Sb. umožnila pouze lov kohouta v období od 16.3. do 15.5. Následná vyhláška MZVž č. 10/1975 Sb. zkrátila dobu lovu kohouta na období od 1.4. do 15.5. Teprve vyhláška MZVž č. 20/1988 Sb. však zařadila tetřeva mezi druhy zvěře celoročně hájené s tím, že výjimku může povolit MZVž po dohodě s MK. Současná vyhláška MZe č. 134/1996 Sb. tetřeva celoročně hájí bez možnosti povolení výjimky.

V. Dosavadní záchranné aktivity

Již v roce 1964 pracovníci Správy KRNAP reagovali na úbytek tetřevů v Krkonoších a zadali zpracování projektu jejich záchrany včetně návrhu podmínek zavedení chovu v zajetí a reintrodukce. Většinu navržených opatření se nepodařilo splnit. Již tehdy se však ukázalo, že přirozenou cestou se tetřevi v Krkonoších nezachrání, že je nutno přistoupit k chovům v zajetí a tak zajistit hlavní zdroj ptáků pro reintrodukci. V roce 1976 byl proto ve Vrchlabí zahájen u nás první umělý chov se 14ti členným chovným hejnkem. Neúspěchy prvních let vedly k vybudování a v roce 1981 k uvedení do provozu nového zařízení k polodivokému chovu Na Rýchorách v nadmořské výšce 900 m, kde se dříve tetřev vyskytoval. Tam bylo také v letech 1985   1989 dosaženo zatím u nás nejlepších chovatelských výsledků. Postupně vypuštěných 72 ptáků však po rozptýlení časem zmizelo. V roce 1995 bylo postaveno ještě druhé zařízení podle bavorského vzoru pro krotký chov v Horním Maršově. V současné době tvoří hejnko 3 kohouti, 2 slepice.
V posledních letech je nejúspěšnější umělý chov u s.p. Lesy ČR, Lesní závod Prachatice. Chovné hejnko tvoří nyní 4 kohouti a 10 slepic; vloni bylo odchováno 24 a letos 29 kuřat. Většina těchto ptáků byla vypuštěna v souladu s dohodou o dlouhodobé spolupráci Správou NP a CHKO Šumava na území národního parku.
Nejmladší umělý chov je založen v Jeseníkách u s.p. Lesy ČR, Lesní správa Karlovice. Chovné hejnko tvoří 4 kohouti a 5 slepic; vloni se z  vylíhnutých 7 kuřat odchovali 3, letos 8 ptáků.
Specifické postupy umělého chovu ověřuje na Křivoklátsku Ing. V. Macháček ve vlastní režii (3 kohouti a 1 slepice   letos odchována 2 kuřata).
Pro tyto čtyři záchranné chovy MŽP povolilo výjimku ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů.
Od roku 1995 je u nás za finanční podpory Ministerstva zemědělství ověřován i další způsob reintrodukce, spočívající v dovozu tříměsíčních ptáků z umělého chovu v Německu, kteří po krátkodobé aklimatizaci ve voliéře jsou vypouštěni do volné přírody. Z výsledků  vypuštění 75 ptáků v Beskydech a v Brdech nelze zatím vyvodit objektivní závěry. Monitorování vybraných jedinců pomocí vysílaček, zahájené v loňském roce, naše poznatky rozšíří.
V některých zoologických zahradách je chován k expozičním účelům zpravidla pár tetřevů (Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Děčín). Specifické postavení mají ZOO Praha a Zoopark Chomutov, které se díky zájmu jejich specialistů rovněž angažují v záchranných chovech.
Stručný výčet dosavadních hlavních aktivit v záchraně tetřeva dokladuje zájem problematiku řešit. Ve snaze dát celé činnosti v rámci republiky určitý systém a řád byla z iniciativy MŽP v roce 1994 založena pracovní skupina pro záchranu tetřeva hlušce, která průběžně pracuje. Přes dostatek odborné literatury, řadu návštěv a exkurzí u západních chovatelů, kde jsou teoreticky i prakticky zvládnuty technologie líhnutí, odchovu i vypouštění, se našim chovatelům (až na LZ Prachatice) stále příliš nedaří a efekt náročné práce je stále nepřiměřený.

VI. Areál záchrany tetřeva hlušce

Pro existenci tetřeva je rozhodující stav biotopu. Na základě vyhodnocení vývoje a početnosti jednotlivých našich populací byly vybrány oblasti, které byly posouzeny pomocí GIS (hlavní kritéria: výškové a srážkové poměry, doba trvání sněhové pokrývky, velikost lesních komplexů, typ a věk lesních porostů, stupeň ohrožení kalamitami, pásma ohrožení imisemi, délka linií mezi lesní a nelesní půdou, silniční síť atd.) a podle vhodnosti pro naplnění cíle programu, tj. přežití a stabilizace populace, byly zařazeny do čtyř skupin:

I. oblasti s nejlepšími podmínkami
1. Šumava a Český les
2. Beskydy
II. oblasti s dobrými podmínkami
3. Jeseníky
4. Krkonoše
5. Brdy
III. oblasti s horšími podmínkami
6. Žďárské vrchy
7. Křivoklátsko
IV. oblasti s nepříznivými podmínkami
8. Krušné hory

V časovém horizontu 20   30 let je racionální rozvíjet záchranné aktivity pouze v prvních dvou skupinách (I., II.) s preferencí Šumavy , kde je naše jediná přežívající stabilizovanější populace. V těchto oblastech, resp. v jejich jádrech, je třeba přednostně vytvořit síť stabilizovaných center. Jedná se o plochy s optimálním biotopem pro život tetřeva o minimální výměře 20 ha, navzájem vzdálené okolo 5 km. Při výběru těchto center budou podle konkrétních podmínek preferována zvláště chráněná území, především pak území národních parků a chráněných krajinných oblastí. Zároveň bude prověřována možnost vhodného využití nadregionálních, případně regionálních biocenter územních systémů ekologické stability krajiny. Zde bude třeba důsledně prosadit např. prostřednictvím lesních hospodářských plánů realizaci specifických zásad lesnického hospodaření, spočívající především v preferenci maloplošných pasečných a podrostních forem hospodaření, včasných a silných probírkových zásahů snižujících hustotu (zakmenění) porostů, preferování listnatých dřevin ve smrkových porostech, borovice a jedle před smrkem, v ponechání drobných mýtinek a volných ekotonů (o šířce cca 5 m) mezi různověkými porosty, v ochraně borůvkových podrostů, v prodloužení obmýtí a ve vyloučení používání biocidních látek a umělých hnojiv. Zároveň však bude nutné také omezit tlak predátorů a především rekreační a hospodářské aktivity. V nejpříhodnějších lokalitách je možno umístit vypouštěcí zařízení (adaptační voliéra se zajišťující oplocenkou).
Tyto zásady se musí promítnout v konkrétních záchranných programech jednotlivých prioritních oblastí. Jejich zpracování v  letech 1998   1999 zabezpečí MŽP.
Dlouhodobé a systematické monitorování těchto center poskytne tak potřebné konkrétní údaje o vývoji tetřevích populací a o efektivnosti realizovaného záchranného programu.

VII. Reintrodukce

V rámci záchranného programu bude u nás preferovaná středoevropská subspecie tetřeva Tetrao urogallus major. Pouze v KRNAP je zcela výjimečně samostatně ověřován chov subspecie Tetrao urogallus urogallus se kterou byly dosaženy slušné výsledky v 80. letech.
Zdrojem ptáků pro reintrodukci budou především naše tři záchranné chovy (Lesy ČR   LZ Prachatice a LS Karlovice, KRNAP) a dovoz ze zahraničí.
Ve zcela výjimečných případech při zabezpečení všech předem stanovených podmínek možno uvažovat i o dalších, avšak pouze efektivních záchranných chovech, případně i o realizaci dalších vypouštěcích zařízení a to pouze v preferovaných oblastech.
Jako minimální se jeví roční potřeba vypouštění 115 ptáků (při obnově populace 25 jedinců v oblasti, při posilování populace na Šumavě min. 15 jedinců).
V současné době je tato potřeba pokryta z  necelé poloviny, a to především dovozem .
Cílem voliérových chovů je doplnění chovných hejnek na optimální stav a postupné dosažení inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami v  podmínkách blízkých přírodě až ve výši do 50 jedinců na jednoho chovatele. Při naplňování tohoto cíle je třeba pro udržení diverzity genofondu chovných hejnek provádět řízenou výměnu chovných jedinců. V případě možnosti ověření kvality a původu lze k tomuto účelu využít i zahraničních chovů.
Nejproblematičtějším bodem celého procesu je způsob převodu mladých ptáků do přírodního prostředí a jejich adaptace na toto prostředí. Jako nejvhodnější se u nás ukazuje metoda vypouštění ptáků po 1   2 týdnech pobytu v adaptační voliéře přes zajišťovací oplocenku a metoda vypouštění přímo z odchovny.
Vlastní reintrodukci zabezpečí uživatelé dotčených honiteb, konkrétně správy NP a CHKO Šumava a KRNAP, Lesy ČR, s.p., Vojenské lesy a statky, s.p. a Foresta, a.s. Velké Karlovice.
Důkazem úspěšnosti reintrodukce v oblasti je stav, kdy po desetiletém každoročním vypouštění minimálně 25 ptáků se tato populace aktivně rozmnožuje nejméně následujících 5 let.

Finanční náklady na zabezpečení záchranného programu v minimální variantě na období deseti let (1998   2007) dosahují cca 12 mil. Kč (při současných hrubých nákladech na odchování jednoho ptáka u nás ve výši minimálně 10 tis. Kč a obdobných nákladech na dovezení ptáků z Německa   kuře za 400   500 DM/ks). Na jejich zabezpečení se budou podílet částkou cca. 4 mil. Kč MŽP (vyplývá z § 52 zákona č. 114/1992 Sb. a z § 19 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, za využití Státního fondu ŽP a rozpočtu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR), zhruba stejnou částkou MZe (vyplývá z § 19 odst. 3 zákona o myslivosti např. v rámci Závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích); Lesy ČR, s.p., VLS, s.p. a správy NP a CHKO Šumava a KRNAP částkami po cca. 1 mil. Kč.
Při rozhodování o výjimkách ze základních ochranných podmínek tetřeva hlušce a při usměrňování celé činnosti bude odboru ochrany přírody MŽP poradním a iniciativním orgánem Poradní sbor pro záchranu tetřeva hlušce v ČR , složený z našich předních odborníků a praktiků. Ten pracoval sice již od roku 1994, ale oficiálně byl ustanoven při odboru ochrany lesa a odboru ochrany přírody MŽP v lednu minulého roku.

VIII. Závěr

1. Současný stav kriticky ohroženého druhu živočicha tetřeva hlušce, kdy u nás zůstává jediná stabilizovaná populace v Národním parku Šumava a jednotlivé výskyty v některých hraničních pohořích jsou pod hranicí biologického minima, vyžaduje urychlené aktivní systémové řešení. Odbor ochrany lesa ve spolupráci s odborem ochrany přírody MŽP proto zpracoval návrh záchranného programu s cílem vytvořit podmínky pro posílení zbytkové populace tetřeva, které by vedly ke snížení stupně jeho ohrožení.
2. Program na základě našich a zahraničních zkušeností doporučuje pět oblastí s nejpříznivějšími podmínkami pro intenzívní reintrodukci ptáků (Šumava a Český les, Beskydy, Jeseníky, Krkonoše, Brdy). Pro jednotlivé oblasti zabezpečuje MŽP zpracování podrobných programů vycházejících z jejich specifik.
3. Minimální potřeba 115 ptáků/rok pro reintrodukci bude zajišťována postupně třemi našimi záchrannými chovy (Lesy ČR,s.p.   LZ Prachatice a LS Karlovice, Správa KRNAP) a dovozem dospívajících kuřat především z Německa.
4. Záchranný program je koncipován na dobu deseti let (1998   2007) a realizace jeho minimální varianty si vyžádá náklady cca 12 mil. Kč, na kterých se budou podílet především MŽP, MZe, Lesy ČR, s.p., VLS s.p., správy KRNAP, NP a CHKO Šumava a sponzoři.
5. Základním předpokladem úspěšnosti programu je postupné zlepšení biotopu v preferovaných oblastech prostřednictvím tzv. stabilizovaných center se specifickým lesnickým hospodařením a soustavným omezováním predačního tlaku, rekreačních a hospodářských aktivit, které budou zajišťovány prostřednictvím lesních hospodářských plánů, plánů péče pro zvláště chráněná území, a p.
6. Celá činnost bude koordinována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR společně s odbory ochrany lesa a ochrany přírody MŽP v úzké součinnosti s Poradním sborem, ustanoveným při těchto odborech.Navazuje se přitom na dosavadní tříleté aktivity dobrovolně usměrňované pracovní skupinou při MŽP.