11.
SDĚLENÍ

sekretariátu rozkladové komise o některých správních rozhodnutích ministra životního prostředí

č. 5/1998

Výzva odborného lesního hospodáře k provedení těžby a asanace označeného kůrovcového dřeva adresovaná jen jednomu ze spoluvlastníků lesa nemůže být ve správním řízení o uložení pokuty posuzována podle § 139 odst. 1 občanského zákoníku tak, že zakládá solidární povinnost obou spoluvlastníků podle této výzvy postupovat.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 2.2.1998 č.j. M/259/98, SRK/39/P 605/98).
Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 27.6.1997 bylo potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 22.3.1996, kterým byla uložena pokuta ve výši 3.000 Kčs spoluvlastnici lesního pozemku za porušení § 4 písm. c) zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.
Podáním ze dne 28.4.1997 spoluvlastnice požádala o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení a poukázala na skutečnost, že výzva odborného lesního hospodáře k provedení těžby a asanace kůrovcového dřeva byla adresována pouze druhé ze spoluvlastnic pozemku, která ji na tuto skutečnost neupozornila. První úkon učiněný vůči ní samotné bylo až oznámení České inspekce životního prostředí o zahájení správního řízení o uložení pokuty a to v době, kdy kůrovcové dřevo bylo odtěženo.
Ministr životního prostředí rozhodl podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu tak, že změnil výrok rozhodnutí Ministerstva životního prostředí. Podle tohoto nového výroku rozhodnutí Ministerstva životního prostředí se rozhodnutí České inspekce životního prostředí ruší podle § 59 odst. 2 správního řádu a řízení ve věci se podle § 30 správního řádu zastavuje.
Z odůvodnění:
V průběhu správního řízení nebylo prokázáno, že by se spoluvlastnice dopustila protiprávního jednání ve smyslu ustanovení § 4 písm. c) zákona ČNR č. 282/1991 Sb., což odporuje ustanovením § 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 34 a § 46 správního řádu. Správní orgány rozhodující ve věci v 1. a 2. stupni vycházely z nesprávné právní konstrukce, že pokud odborný lesní hospodář vyzval jen jednu ze spoluvlastnic k provedení těžby a asanace označeného kůrovcového dřeva, posuzuje se tato výzva v řízení o pokutě ve smyslu ustanovení § 139 odst. 1 občanského zákoníku tak, že zakládá solidární povinnost obou spoluvlastnic podle této výzvy postupovat.
V daném řízení nebyly vyvráceny rozhodné okolnosti uváděné spoluvlastnicí na její obranu, zejména že výzva odborného lesního hospodáře jí nebyla vůbec adresována, a že se proto o potřebě provést těžbu a asanaci kůrovcového dřeva dověděla teprve z oznámení o zahájení řízení o uložení pokuty, kdy už nemohla nápravu zjednat.

č. 6/1998

Rozhodnutí vydané podle § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, kterým se zakazuje vjezd a provoz těžké vojenské techniky na území národní přírodní rezervace a které blíže nespecifikuje pojem "těžká vojenská technika" je neurčité a je v rozporu s § 46 správního řádu.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 6.4.1998 č.j. M/1074/98, SRK/162/P 677/98).
Správa chráněné krajinné oblasti vydala podle § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. dne 3.4.1997 rozhodnutí, kterým zakázala vjezd a provoz těžké vojenské techniky na určitých pozemcích ležících v národní přírodní rezervaci. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání Vojenská správa. Ministerstvo životního prostředí jako odvolací orgán posoudilo podané odvolání jako opožděné, protože neshledalo důvody pro postup podle § 60 správního řádu. Odvolání ve smyslu tohoto ustanovení správního řádu rozhodnutím ze dne 18.7.1997 zamítlo.
Dne 3.11.1997 podala vojenská správa návrh na přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí mimo odvolací řízení. Namítá zejména skutečnost, že odvolací orgán nepostupoval v souladu s § 60 správního řádu a neposoudil rozhodnutí Správy CHKO jako nezákonné. Nezákonnost spatřuje Vojenská správa v tom, že v rozhodnutí není blíže specifikován pojem "těžká vojenská technika" a rozhodnutí je tak neurčité.
Ministr životního prostředí rozhodl podle ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu tak, že změnil výrok napadaného rozhodnutí. Podle nového znění výroku se rozhodnutí Správy CHKO po přezkoumání opožděného odvolání ve smyslu ustanovení § 60 správního řádu ruší podle ustanovení § 59 odst. 3 správního řádu a věc se vrací tomuto správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Odvolací správní orgán při přezkoumání opožděného odvolání ve smyslu ustanovení § 60 správního řádu přehlédl skutečnost, že výrok rozhodnutí Správy CHKO, kterým byl podle § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. zakázán vjezd a provoz těžké vojenské techniky na pozemcích v národní přírodní rezervaci, je neurčitý. To odporuje ustanovení § 46 správního řádu. Pro tuto vadu je toto rozhodnutí nevykonatelné. Proto bylo třeba ho zrušit a věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí.
V novém rozhodnutí je nezbytné zcela konkrétně stanovit, zda a za jakých podmínek se v daném případě Vojenské správě omezuje či zakazuje vjezd motorovými vozidly na území národní přírodní rezervace, který jinak ve smyslu ustanovení § 29 písm. h) zákona ČNR č. 114/1992 Sb. pro vozidla potřebná pro obranu státu není omezen. Použití ustanovení § 66 se může vztahovat toliko k vozidlům tohoto druhu, poněvadž vjezd jiných motorových vozidel je zmíněným ustanovením § 29, až na výjimky tam uvedené, zakázán. Z toho tedy vyplývá, že by nejdřív mělo dojít k označení vozidel potřebných v tomto případě pro obranu státu a poté by byl tento soubor posouzen z hlediska zájmů sledovaných ustanovením § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Přitom omezení, popř. zákaz je třeba chápat nejen co do druhů vozidel, ale i ve vztahu k intenzitě jejich použití a podmínek, např. povětrnostních, za nichž je použít nelze.

č. 7/1998


Při ukládání sankce za porušení ustanovení § 25 odst. 1 druhé věty zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, musí správní orgán prokázat absenci opatření zabraňujících vniknutí látek škodlivých vodám do vod povrchových nebo podzemních, resp. ohrožení jejich jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.
(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 15.5.1998 č.j. M/1945/98, SRK/247/P 627/98).
Rozhodn utím správního orgánu 1. stupně ze dne 19.2.1997 byla společnosti uložena pokuta podle § 24 c zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů ve výši 100.000,  Kč za nedovolené nakládání s látkami škodlivými vodám. Nedovolené nakládání spočívalo ve skladování akumulátorů, zaolejovaných součástek a sudů na vodohospodářsky nezabezpečených plochách. Dále bylo zjištěno provozování výdejního stojanu benzínu a stáčecího místa skladu hořlavin přímo nad žlabem odvádějícím dešťové vody. Sklad šampónů a chemikálií nebyl zajištěn záchytnou havarijní vanou.
Na základě odvolání podaného společností změnilo Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 16.7.1998 rozhodnutí správního orgánu 1. stupně v tom smyslu, že do výroku rozhodnutí za slova: "§ 24 odst, c" byla doplněna slova "a § 24 c". V ostatních částech zůstalo rozhodnutí beze změn.
Společnost podala dne 22.7.1997 podnět k přezkoumání tohoto rozhodnutí. V podnětu společnost zejména namítá dostatečné zabezpečení areálu z hlediska ochrany vod, které spočívá ve vyasfaltování celé plochy areálu a v existenci lapače ropných látek,do kterého je odvodněna plocha areálu. Tyto námitky uvedla společnost již v odvolání proti původnímu rozhodnutí.
Z odůvodnění:
V odvolacím řízení nebyly dostatečně zodpovězeny námitky odvolavatele, které se týkají technické nemožnosti znečišťovánívod. Potvrzení nebo vyvrácení této námitky má zásadní význam pro další posouzení celé věci. V tomto směru měl tedy odvolací orgán provést další šetření a bezpečně si ověřit, zda technické zabezpečení areálu bylo dostačující z hlediska ochrany podzemních vod. Na řádném zjištění skutkového stavu závisí zodpovězení otázky právní, a to zda měla být uložena sankce za znečištění podzemních vod, nebo ohrožení jejich jakosti, či za nedovolené vypouštění látek do kanalizace v rozporu s kanalizačním řádem.


JUDr. Jiří Šembera, CSc., v.r.
vedoucí
sekretariátu rozkladové komise