..
EKODISK
Článek:
Šlechtické rody
Autor:
DAK
Zdroj:
Krkonoše, 1999, č. 05
Zapsal:
HRUSKA, Jan
Šlechtické rody


 

Hans Ulrich Schaffgotsch

EKODISK (archiv obrázků) Obr.

       Na úpatí Krkonoš a Jizerských hor, na jejich slezské straně, se po mnoho století rozprostíraly rozlehlé majetky rodu Schaffgotschů. Počátky jejich slávy sahají do XIV. století, i když se první představitelé tohoto rodu ve Slezsku objevili již na počátku století XIII., byli spjati s dvorem knížat svidnicko-javorských. Za prapředka rodu je považován Gotsche Schof, který měl za své rytířské zásluhy kolem roku 1360 obdržet od knížete Bolka II. hrad Chojnik s přilehlými vsemi a Kowary. Jeho jméno se stalo přídomkem spojeným se jménem rodovým: Schaff Gotsch gennant (Schaff, zvaný Gotsch). Jedním z prvních, kteří se psali jako Schaffgotsch, byl nejznámější představitel celého rodu -- Hans Ulrich Schaffgotsch.
        

EKODISK (archiv obrázků) Portrét Hanse Ulricha Schaffgotsche zhotovený kolem roku 1630. Dnes je součástí sbírek Národního muzea ve Vratislavi
        

       Hans Ulrich Schaffgotsch přišel na svět 28. 8. 1595 na hradě Gryf u Gryfowa Ślaskiego jako syn barona Christopha Schaffgotsche a Eleonory von Pomnitz. Vzdělání získával na universitách v Lipsku a Tübingenu. Po ukončení studií cestoval do Itálie, Španělska, Francie, Anglie a Nizozemska, plavil se na Sicílii a Maltu. Plynule mluvil vlámsky, navíc rozuměl latině, španělštině a francouzštině.
       Mladý Hans Ulrich se stal jedním z nejbohatších vlastníků půdy ve Slezsku díky velkému majetku, zděděnému po svém otci, který zemřel roku 1601, a také po Adamovi Schaffgotschovi, vlastníkovi rozsáhlých statků u Żmigrodu na sever od Vratislavi, zesnulém ve stejném roce, jako jeho otec. Tato skutečnost mu určitě pomohla ke sňatku (v r. 1620) s Barbarou Anežkou, kněžnou lehnicko-břežskou, slezskou Piastovnou, sestrou lehnického knížete Jiřího Rudolfa a knížete břežského Jana Christiana. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí -- jedna dcera a pět synů. Barbara Anežka, oslabená častými a rychle po sobě následujícími porody, zemřela roku 1631. O děti se pak starala jejich teta Anna Urszula von Maltzan.
       Hans Ulrich Schaffgotsch byl protestant. V prvních letech třicetileté války byl silně svázán s táborem slezských protestantů a jejich vůdci -- knížaty z Lehnice a Břehu. V r. 1617 věnoval jako hold císaři żmigrodské panství. V roce 1618 stál v čele slezského poselstva putujícího do Prahy, kde byl s velkými poctami přijat vzbouřenými českými stavy. O rok později se tam zúčastnil korunovace „zimního krále“ Fridricha Falckého, v jehož průvodu později přicestoval do Vratislavi. Stal se vůdcem protestantů ve Slezsku. Po potlačení povstání českých pánů na Bílé hoře -- ohrožen represemi, které požadoval předseda vratislavské císařské komory Karl Hannibal von Dohna -- dokázal zachránit svůj život i majetek díky přímluvě saského kurfiřta Johanna Georga a v roce 1621 znovu složil císaři přísahu věrnosti. I přes silné svazky s císaři nepřátelskými protestanty Hans Ulrich Schaffgotsch získal od Ferdinanda II. značná privilegia. V roce 1627 mu povolil spojit všechny slezské majetky v jeden dědičný statek (fideikomis) a udělil mu dědičný titul „Hochwohlgeboren“, náležející říšským hrabatům, a také titul „Semperfrei des Heiligen Römischen Reiches“ -- barona Svaté říše římské, podléhajícího bezprostředně císaři.
       Nadále se však projevoval jako evangelík tím, že jeho panství poskytlo útočiště českým pobělohorským exulantům. Ti se usazovali v severním podhůří Krkonoš, rozhojnili zdejší obyvatelstvo a dokonce založili několik vlastních malých osad,
       jako např. Przesieku nebo Borowice.
        

EKODISK (archiv obrázků) Hrad Chojnik, rodové sídlo Schaffgotschů až do jeho požáru, způsobeného bleskem v roce 1675
        

       Od roku 1626 Hans Ulrich Schaffgotsch vstoupil do císařových vojenských služeb. Zpočátku se věnoval verbování dragounů, rejtarů a arkebuzníků. Pod Valdštejnovým velením (s tím se spojil v létě 1627) válčil mimo jiné s Dány a Výmarskými.
       Na jaře 1630 a pak ještě v roce 1632 sbíral žoldnéřské vojsko, roku 1633 již jako generál jezdectva osvobodil od Švédů města Złotoryje, Chojnów a Grodziec a spolu s Valdštejnem porazil švédská vojska u Chobiena. Ještě v témž roce byl jmenován vrchním velitelem císařských vojsk ve Slezsku. Věrná služba císaři a těsná spolupráce s Valdštejnem ho rozdělila se souvěrci. Kritickým okamžikem, který rozhodl o jeho dalším osudu, bylo 12. ledna a znovu 20. února 1634 podepsání tzv. Plzeňského reversu; dokumentu, ve kterém spolu s dalšími vojevůdci přísahal věrnost Valdštejnovi, bez ohledu na další vývoj války.
       Plzeňský revers byl pro císaře Ferdinanda podkladem k obvinění Schaffgotsche ze zrady a spiknutí s Valdštejnem proti svému právoplatnému vládci. Generál, jehož počínání bylo tajně sledováno, byl uvězněn 24. února, tedy den před tragickou smrtí Valdštejna v Chebu. Nejprve ho přivezli do Kladska, poté do Vídně, kde byl vyslýchán. Později vězně převezli přes České Budějovice do Řezna, kde podstoupil hlavní výslechy. Hans Ulrich obvinění popíral, avšak byl podroben mučení (kromě jiného lámáním kloubů u rukou) a nakonec se ke všemu přiznal. Jenže císař všechny jeho omluvy a prosby o milost (včetně dvojnásobné přímluvy polského krále Jana Kazimíra) zamítl. Rozsudek smrti stětím byl stanoven na 5. 7. 1635. Vlastní exekuce se uskutečnila o osmnáct dní později, tedy
       23. června 1635, a na vlastní přání odsouzeného byla veřejná. Tělo Hanse Ulricha byly nazítří pochováno vedle kostela Svaté trojice v Řezně. Generálův věrný sluha Konstantin von Wegerer po popravě od kata vykoupil meč, kterým byl jeho pán sťat, a převezl ho do Teplic. Tam byl jako jedna z nejcennějších rodinných památek přechováván společně s jedním exemplářem Plzeňského reversu.
        

EKODISK (archiv obrázků) Popravčí meč, kterým byl v roce 1635 v Řezně Hans Ulrich Schaffgotsch sťat. Dnes je majetkem Národního muzea ve Vratislavi
 

       Téměř ihned po generálově uvěznění a po ohlášení konfiskace jeho majetku započalo rabování jeho nemovitostí správci i císařskými vojsky. Dokonce ani císař se neubránil pokusu přivlastnit si schaffgotschovské rodinné klenoty. Po smrti Hanse Ulricha se o osiřelé děti stejně jako dřív starala jejich
       teta. Zanedlouho však bylo přikázáno převézt je na vychování k jezuitům do Olomouce. Tam, pravděpodobně v roce 1636, přestoupily ke katolické víře. Když nejstarší ze synů Christoph Leopold dovršil plnoletost a dokončil studia, dostal zpět část majetku, náležícího kdysi otci. Na konci třicetileté války vstoupil do císařské armády a později udělal skvělou úřednickou kariéru. Ve službách císaře několikrát navštívil Polsko, kde se mimo jiné zúčastnil volby krále Michala Korybuta Wiśniowieckého. Získal zpět většinu ztracených privilegií i statků, s výjimkou dědictví żmigrodského a Kowar. Krátce před svou smrtí v roce 1703 získal titul hraběte.
       Druhý syn, Hans Ulryk, sloužil od roku 1647 v císařské armádě a také u dvora polského krále Władyslawa IV. Zemřel r. 1662 v Gdaňsku.
       Nejmladší syn Gotthard Franz si zvolil kariéru duchovního. Ve věku osmnácti let se stal kanovníkem vratislavským a o pět let později farářem tamější katedrály. Zemřel roku 1668.
       Jediná dcera Anna Elisabeth se provdala za Jakoba von Weiher, generála v polských službách. Jejich svatba se konala za přítomnosti císaře, uherského krále a dalších osobností sotva 15 měsíců po popravě jejího otce v téže katedrále v Řeznu. Anna Alžběta skonala v roce 1650. Zbylí dva synové zemřeli v mladém věku.
       Bouřlivé události života Hanse Ulricha Schaffgotsche se dočkaly podrobné pozornosti historiků -- ale i širších vrstev společnosti -- zvláště po obsazení Slezska Prusy v roce 1741.Šlo o plánovitou propagandistickou akci nového pána země.V četných vydáních generálova životopisu byla podtrhována nevinná smrt protestantského aristokrata věrného svému vládci a také nevděčnost rakouského katolického císaře. Tato náhlá popularita se projevila například i vznikem legend, založených na podkladě jeho rušného života.
       Jedna z pověstí vypráví o proroctví týkajícím se okolností smrti hraběte Schaffgotsche: Jednou se na hradě Chojniku velkolepě slavily narozeniny Hanse Ulricha. Mezi hosty byl i pastor Andreas Thieme z Podgorzyna, který se vyznal ve hvězdách. Když zábava pokročila a rozhovor se stočil i na téma astrologie, byl duchovní požádán, aby se zeptal hvězd, co říkají o skvěle se rýsující budoucnosti urozeného oslavence. Pastor, zahleděvše se na oblohu, s úlekem odpověděl, že zanedlouho zhyne náhlou smrtí „chladným železem“. Aby přerušil ticho, které po těchto slovech nastalo, Hans Ulrich věštci přikázal, aby předpověděl, jaký osud čeká jehně, právě bečící na hradním nádvoří. Pastor po chvíli odvětil, že bude sežráno vlkem. Po těch slovech, aby věštbu usvědčil ze lži, dal hradní pán zvíře zabít a ještě toho večera ho předložit na hodovní stůl. Po nějakém čase přiběhl kuchař třesoucí se strachem a oznámil, že jehně, již napíchnuté na rožni, sežral na hradě chovaný ochočený vlček. Tak rychlé vyplnění věštby ohromilo přítomné i samotného Schaffgotsche. Zakrátko se splnila i předpověď týkající se jeho osoby.
        
       Andrzej Paczes
       překlad -dak-
       reprofoto K. Hník a E. Witecki