OCHRANA ATMOSFÉRY

ÚVOD

9.1. Ochrana atmosféry představuje široké a mnohorozměrné úsilí, zahrnující různá odvětví ekonomických činností. Doporučuje se zvážit možnosti a opatření popsané v této kapitole a podle vhodnosti je implementovat ze strany vlád a jiných orgánů v rámci jejich úsilí chránit atmosféru.

9.2. Je uznáváno, že řadou problémů obsažených v této kapitole se zabývají rovněž mezinárodní dohody, jako jsou Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy z roku 1985, doplněná o dodatek / Montrealský protokol o látkách vyčerpávajících ozonovou vrstvu z roku 1987, úmluva OSN o prevenci změn klimatu z roku 1992 a další mezinárodní a regionální nástroje. Pokud jde o aktivity spadající do rámce těchto dohod, doporučení obsažená v této kapitole nezavazují žádnou vládu k opatřením překračujícím opatření těchto právních nástrojů. Vlády však mohou, v rámci implementace této kapitoly, bez omezení implementovat další opatření konzistentní s těmito právními nástroji.

9.3. Dále se uznává, že činnosti zaměřené na dosažení cílů této kapitoly by měly být integrovaným způsobem koordinovány se sociálním a ekonomickým rozvojem, s cílem předcházet nepříznivým dopadům na ekonomický rozvoj, přičemž je třeba brát plně v úvahu legitimní priority rozvojových zemí, pokud jde o dosažení udržitelného růstu a vymýcení chudoby.

9.4. V tomto kontextu je zde také uveden zvláštní odkaz na programovou oblast A kapitoly 2 Agendy 21 (Podpora udržitelného rozvoje prostřednictvím obchodu).

9.5. Tato kapitola obsahuje následující čtyři programové oblasti:
(a) Snižování či řešení nejistot: zdokonalování vědecké základny pro rozhodování;
(b) Podpora udržitelného rozvoje:
(i) rozvoj, efektivnost a spotřeba energie;
(ii) doprava;
(iii) průmyslový rozvoj;
(iv) rozvoj suchozemských a mořských zdrojů a využití území;

(c) Prevence vyčerpávání stratosférické ozonové vrstvy;
(d) Znečištění atmosféry přesahující hranice států.

PROGRAMOVÉ OBLASTI

A. Snižování či řešení nejistot: zdokonalování vědecké základny pro rozhodování

Východiska opatření

9.6. Zájem o otázky změny a variability klimatu, znečištění ovzduší a vyčerpávání ozónové vrstvy vyvolal novou poptávku po vědeckých, ekonomických a sociálních informacích, umožňujících snížit stávající nejistoty v těchto oblastech. Nutné je lepší pochopení a předvídání různých vlastností atmosféry a jí ovlivňovaných ekosystémů, jakož i dopadů na zdraví a jejich interakcí se socio-ekonomickými faktory.

Cíle

9.7. Základním cílem této programové oblasti je zlepšit pochopení procesů, které ovlivňují atmosféru Země, a jsou jí ovlivňovány, v celosvětovém, regionálním a místním měřítku, včetně, mimo jiné, fyzikálních, chemických, geologických, biologických, oceánských, hydrologických, ekonomických a sociálních procesů; vytvořit potenciál pro mezinárodní spolupráci a tuto spolupráci rozšířit; zlepšit pochopení ekonomických a sociálních důsledků atmosférických změn a opatření pro zmírnění těchto změn a reakci na ně.

Činnosti

9.8. Vlády by měly, na vhodné úrovni, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a se soukromým sektorem:
(a) podporovat výzkum související s přírodními procesy ovlivňujícími atmosféru a s přírodními procesy atmosférou ovlivňovanými a s kritickými vazbami mezi udržitelným rozvojem a atmosférickými změnami, včetně dopadů na lidské zdraví, na ekosystémy, na ekonomická odvětví a na společnost;
(b) zajistit vyváženější geografické pokrytí globálního systému pozorování klimatu a jeho složek, včetně globálního pozorování atmosféry, usnadněním, mimo jiné, zakládání a provozování dalších stanic pro systematické pozorování, a přispíváním k rozvoji, využívání a přístupnosti těchto databází;
(c) podporovat spolupráci při:
(i) rozvoji systémů pro včasnou detekci změn a fluktuací v atmosféře;
(ii) vytváření a zdokonalování schopností pro předpovídání takovýchto změn a fluktuací a pro posuzování výsledných environmentálních a socio-ekonomických dopadů;

(d) spolupracovat při výzkumu zaměřeném na vývoj metodologií a na identifikaci prahových úrovní znečišťujících látek v atmosféře a na identifikaci úrovní koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, které by vedly k nebezpečnému antropogennímu porušování klimatického systému a životního prostředí jako celku, a na identifikaci rychlosti změn s tím souvisejících, které by neumožnily přirozenou adaptaci ekosystémů;
(e) podporovat a spolupracovat při výměně vědeckých dat a informací, spolupracovat při vytváření vědeckého potenciálu, usnadňovat účast na školení odborníků a technického personálu, především z rozvojových zemích, v oblasti výzkumu, shromažďování, sběru a posuzování dat, a podporovat systematické pozorování související s atmosférou.

B. Podpora udržitelného rozvoje

1. Rozvoj, efektivita a spotřeba energie

Východiska opatření

9.9. Energie je esenciální pro ekonomický a sociální rozvoj a zlepšenou kvalitu života. Velká část světové energie se však v současné době vyrábí a spotřebovává způsobem, který není možno udržet, pokud se nebudou rozvíjet technologie a pokud se podstatně zvýší její celkové množství. Potřeba omezovat emise skleníkových a jiných plynů a látek do atmosféry bude muset být ve stále větší míře založena na efektivitě výroby, dopravy, distribuce a spotřeby energie a na stále větším využívání environmentálně šetrnějších energetických systémů, především nových a obnovitelných zdrojů energie {1}. Všechny zdroje energie bude nutno využívat způsobem respektujícím atmosféru, lidské zdraví a životní prostředí jako celek.

9.10. Je třeba odstranit stávající překážky bránící zvyšování environmentálně šetrnějších dodávek energie, umožňující směřování k udržitelnému rozvoji, zejména v rozvojových zemích.

Cíle

9.11. Základním a konečným cílem této programové oblasti je snížit škodlivé účinky energetického sektoru na atmosféru podporováním vhodné politiky nebo programů pro zvýšení podílu environmentálně šetrnějších a nízkonákladových energetických systémů, především nových a obnovitelných, prostřednictvím méně znečišťující a efektivnější výroby, dopravy, distribuce a využívání energie. Tento cíl by měl odrážet potřebu spravedlnosti, potřebu přiměřených zdrojů energie a zvýšení spotřeby energie v rozvojových zemích a měl by brát v úvahu situaci zemí, které silně závisí na příjmech z výroby, zpracování a exportu anebo spotřeby fosilních paliv a souvisejících energeticky náročných produktů anebo z využívání fosilních paliv, což v těchto zemích vyvolává značné obtíže při přechodu k alternativám, a rovněž by měla být brána v úvahu situace zemí snadno zranitelných škodlivými účinky klimatických změn.

Činnosti

9.12. Vlády by na vhodné úrovni měly, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) spolupracovat při identifikaci a rozvíjení ekonomicky životaschopných, environmentálně šetrnějších zdrojů energie a podporovat tak dosažení vyšší nabídky energie na podporu úsilí o udržitelný rozvoj, zejména v rozvojových zemích;
(b) podporovat na národní úrovni rozvoj vhodných metodologií pro integrované rozhodování o energii, životním prostředí a hospodářské politice ve prospěch udržitelného rozvoje, mimo jiné, prostřednictvím posuzování vlivů na životní prostředí (EIA);
(c) podporovat ve všech relevantních sektorech výzkum, rozvoj, transfer a využití zdokonalených energeticky efektivních technologií a postupů, včetně využívání endogenních technologií, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat asanaci, regeneraci a modernizaci energetických systémů, se zvláštním zřetelem na rozvojové země;
(d) podporovat výzkum, rozvoj, transfer a využití technologií a postupů pro environmentálně šetrnější energetické systémy, včetně nových a obnovitelných systémů, se zvláštní pozorností zaměřenou na rozvojové země;
(e) podporovat rozvoj institucionálního, vědeckého, plánovacího a manažerského potenciálu, zejména v rozvojových zemích, za účelem vyvíjení, vyrábění a využívání stále efektivnějších a méně znečišťujících forem energie;
(f) přezkoumat současnou strukturu nabídky energie a určit, jak by bylo možné ekonomicky efektivně zvýšit podíl environmentálně šetrnějších energetických systémů jako celku, především nových a obnovitelných systémů, přičemž je třeba vzít v úvahu specifické sociální, fyzikální, ekonomické a politické charakteristiky jednotlivých zemí a, kde je to vhodné, prostudovat a implementovat opatření umožňující překonat překážky jejich rozvoje a využití;
(g) v případech, kde je to aplikovatelné, koordinovat energetické plány na regionální a subregionální úrovni, a studovat a přezkoumat proveditelnost efektivní distribuce environmentálně šetrnější energie z nových a obnovitelných zdrojů;
(h) v souladu s národním socio-ekonomickým rozvojem a prioritami životního prostředí, vyhodnocovat a podle vhodnosti podporovat nákladově efektivní politiky a programy, včetně administrativních, sociálních a ekonomických opatření, za účelem zvýšení energetické účinnosti;
(i) vytvářet potenciál pro energetické plánování a řízení programů v oblasti energetické účinnosti a pro rozvoj, zavádění a podporování nových a obnovitelných zdrojů energie;
(j) na národní úrovni podporovat vhodné normy a doporučení pro energetickou efektivitu a emise, {2} zaměřené na rozvoj a využívání technologií minimalizujících nepříznivé dopady na životní prostředí;

(k) na místní, národní, subregionální a regionální úrovni podporovat vzdělávací a osvětové programy, týkající se energeticky účinných a environmentálně šetrnějších energetických systémů;
(l) vytvořit nebo zdokonalit programy označování výrobků, které by tvůrcům rozhodnutí a spotřebitelům poskytovaly informace o energetické účinnosti - v případech, kde to bude vhodné, ve spolupráci se soukromým sektorem,.

2. Doprava

Východiska opatření

9.13. Sektor dopravy sehrává esenciální a pozitivní úlohu, pokud jde o ekonomický a sociální rozvoj, a potřeba přepravy nepochybně poroste. Protože je však sektor dopravy také zdrojem emisí do atmosféry, je nutné přezkoumat stávající dopravní systémy a vytvořit efektivnější systémy dopravy a provozu a jejich řízení.

Cíle

9.14. Základním cílem této programové oblasti je vytvářet a podporovat nákladově efektivní politiky a programy, podle vhodnosti určené k omezení, snížení nebo kontrole či řízení škodlivých emisí do atmosféry a dalších nepříznivých environmentálních účinků sektoru dopravy, přičemž jsou brány v úvahu priority rozvoje a specifické místní a národní podmínky a bezpečnostní aspekty.

Činnosti

9.15. Vlády by měly na vhodné úrovni, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) vytvářet a podporovat, pokud to bude vhodné, nákladově efektivní, účinnější, méně znečišťující a bezpečnější dopravní systémy, především integrovanou venkovskou a městskou hromadnou přepravu, jakož i environmentálně šetrnější silniční sítě, přičemž jsou brány v úvahu potřeby priorit udržitelného sociálního a ekonomického rozvoje, zejména v rozvojových zemích;
(b) na mezinárodní, regionální, subregionální a národní úrovni usnadňovat transfer a přístup k bezpečným, efektivním, i zdrojově efektivním a méně znečišťujícím dopravním technologiím, především pro rozvojové země, včetně implementace vhodných školících programů;
(c) vhodně posilovat své úsilí o sběr, analýzu a výměnu relevantních informací o vztahu mezi životním prostředím a dopravou, se zvláštním důrazem na systematické pozorování emisí a rozvoj dopravní databáze;
(d) v souladu s národním socio-ekonomickým rozvojem a prioritami životního prostředí, vyhodnocovat a podle vhodnosti podporovat nákladově efektivní politiky a programy, včetně administrativních, sociálních a ekonomických opatření, za účelem podpory využívání druhů dopravy, které minimalizují škodlivé dopady na atmosféru;
(e) vytvořit nebo zdokonalit, pokud to bude vhodné, mechanizmy integrace strategií plánování dopravy a strategií městského a regionálního plánování sídel, s cílem snížit dopady dopravy na životní prostředí;
(f) prostudovat, v rámci OSN a jejích regionálních komisí, možnosti svolávání - uskutečňování regionálních konferencí o dopravě a životním prostředí.

3. Průmyslový rozvoj

Východiska opatření

9.16. Průmysl je pro výrobu zboží a poskytování služeb esenciální a je hlavním zdrojem zaměstnanosti a příjmů; samotný rozvoj průmyslu je esenciální pro hospodářský růst. Průmysl je současně hlavním spotřebitelem zdrojů a materiálů a průmyslové aktivity následně vedou k emisím do atmosféry a do životního prostředí jako celku. Ochranu atmosféry lze posílit, mimo jiné, zvyšováním účinnosti využívání zdrojů a materiálů v průmyslu, zaváděním nebo zdokonalováním technologií snižujících znečištění a nahrazováním chlorofluorokarbonů (CFC) a dalších látek vyčerpávajících ozónovou vrstvu vhodnými alternativními látkami, jakož i snižováním produkce odpadů a vedlejších produktů.

Cíle

9.17. Základním cílem této programové oblasti je podpořit průmyslový rozvoj minimalizující nepříznivé dopady na atmosféru, mimo jiné zvýšením efektivity výroby a spotřeby všech zdrojů a materiálů v průmyslu, prostřednictvím zlepšování technologií snižujících znečištění a vývojem nových environmentálně šetrnějších technologií.

Činnosti

9.18. Vlády by měly na vhodné úrovni ve spolupráci s relevantními orgány OSN a -podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) v souladu s národním socio-ekonomickým rozvojem a prioritami životního prostředí, vyhodnocovat a podle vhodnosti podporovat nákladově efektivní politiky a programy, včetně administrativních, sociálních a ekonomických opatření, za účelem minimalizace průmyslového znečišťování a minimalizace škodlivých dopadů na atmosféru;
(b) motivovat průmysl ke zvýšení a posílení jeho potenciálu pro vývoj technologií, produktů a procesů, které by byly bezpečné, méně znečišťující a které by efektivněji využívaly všechny zdroje a materiály, včetně energie;
(c) spolupracovat při vytváření a transferu takovýchto průmyslových technologií a při rozvoji potenciálu pro řízení a využívání těchto technologií, především s ohledem na rozvojové země;
(d) rozvíjet, zdokonalovat a uplatňovat posuzování vlivů na životní prostředí na podporu udržitelného rozvoje průmyslu;
(e) podporovat efektivní využívání materiálů a zdrojů, přičemž je třeba brát v úvahu celé životní cykly produktů, za účelem realizace ekonomických a environmentálních přínosů efektivnějšího využívání zdrojů a produkce menšího množství odpadů;
(f) podporovat zavádění méně znečišťujících a efektivnějších technologií a procesů do průmyslu, přičemž je třeba brát v úvahu specifický potenciál přístupnosti energií v jednotlivých oblastech, zejména bezpečných a obnovitelných zdrojů energie, s cílem omezit průmyslové znečišťování a škodlivé dopady na atmosféru.

4.  Rozvoj suchozemských a mořských zdrojů a využití území

Východiska opatření

9.19. Politiky využívání území a politiky využívání zdrojů ovlivňují změny atmosféry a jsou těmito změnami ovlivňovány. Některé postupy, které souvisí se suchozemskými a mořskými zdroji a s využitím území, mohou snížit propady (tj. místa kde dochází k pohlcování / absorpci) skleníkových plynů a zvýšit emise do atmosféry. Ztráta biodiverzity může snížit odolnost ekosystémů vůči změnám klimatu a škod ám způsobeným znečištěním ovzduší. Atmosférické změny mohou mít důležité dopady na lesy, biodiverzitu a na sladkovodní a mořské ekosystémy i na ekonomické aktivity, jako je např. zemědělství. Cíle v jednotlivých sektorech se mohou často lišit a bude nutné je pojednávat či řešit integrovaným způsobem.

Cíle

9.20. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) podpořit využívání suchozemských a mořských zdrojů a vhodné metody územního využití, které přispívají:
(i) ke snižování znečištění atmosféry anebo k omezování antropogenních emisí skleníkových plynů;
(ii) k uchovávání, udržitelnému řízení a posilování -tam kde je to vhodné- všech činitelů pohlcujících skleníkové plyny;
(iii) k uchovávání a udržitelnému využívání přírodních a environmentálních zdrojů;

(b) zajistit, aby současné i potenciální atmosférické změny a jejich socio-ekonomické a environmentální dopady byly brány plně v úvahu při plánování a implementaci politik a programů, týkajících se využívání suchozemských a mořských zdrojů a metod využívání území.

Činnosti

9.21. Vlády by měly, na vhodné úrovni, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) v souladu s národním socio-ekonomickým rozvojem a prioritami životního prostředí, vyhodnocovat a v případě vhodnosti podporovat nákladově efektivní politiky nebo programy, včetně administrativních, sociálních a ekonomických opatření, za účelem stimulování environmentálně šetrnějších metod využívání územních zdrojů;
(b) implementovat politiky programy, které budou odrazovat od nevhodných a znečišťujících metod územního využití a podpoří udržitelné využívání suchozemských a mořských zdrojů;
(c) zvážit podporu rozvoje a využívání suchozemských a mořských zdrojů a metod využívání území, které budou odolnější vůči atmosférickým změnám a fluktuacím;
(d) podporovat udržitelné hospodaření a spolupráci při vhodném uchovávání a vhodném posilování činitelů pohlcujících skleníkové plyny a zásobníků těchto plynů, včetně biomasy, lesů a oceánů a dalších vnitrozemských, pobřežních a mořských ekosystémů.

C. Prevence vyčerpávání stratosférické ozónové vrstvy

Východiska opatření

9.22. Analýza aktuálních vědeckých dat potvrdila rostoucí obavy z pokračujícího vyčerpávání stratosférické ozónové vrstvy Země, způsobovaného reaktivním chlórem a brómem, pocházejícím z člověkem produkovaných CFC, halonů a příbuzných látek. Přestože Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvy z roku 1985 a Montrealský protokol o látkách vyčerpávajících ozónovou vrstvu z roku 1987 (ve znění dodatků z roku 1990, Londýn) představovaly důležité kroky mezinárodních aktivit, celkové zatížení atmosféry chlórem a látkami vyčerpávajícími ozónovou vrstvu nadále rostlo. Tento stav je možné změnit dodržováním omezujících opatření identifikovaných v uvedeném Protokolu.

Cíle

9.23. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) realizovat cíle stanovené Vídeňskou úmluvou a Montrealským protokolem a jeho dodatky z roku 1990, včetně toho, že tyto nástroje budou respektovat speciální potřeby a podmínky rozvojových zemí a dostupnost alternativ k látkám, které vyčerpávají ozónovou vrstvu. Je třeba podporovat technologie a přírodní produkty, které snižují poptávku po těchto látkách;
(b) vypracovat strategie zaměřené na zmírnění nepříznivých účinků ultrafialového záření dopadajícího na povrch Země v důsledku vyčerpávání a modifikace stratosférické ozónové vrstvy.

Činnosti

9.24. Vlády by měly, na vhodné úrovni, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) ratifikovat, přijmout nebo schválit Montrealský protokol a jeho dodatky z roku 1990; zaplatit urychleně své příspěvky do Vídeňských / Montrealských svěřeneckých fondů a do prozatímního multilaterálního ozónového fondu; přispět vhodným způsobem k úsilí probíhajícímu v rámci Montrealského protokolu a mechanizmů jeho implementace, včetně zabezpečení alternativ za CFC a za další látky vyčerpávající ozón a usnadnění transferu odpovídajících technologií do rozvojových zemí, s cílem umožnit jim splnit cí le Protokolu;
(b) podporovat další rozšíření globálního systému pro pozorování ozónu usnadňováním vytváření a provozu dalších stanic pro systémové pozorování, zvláště v tropickém pásu a na jižní polokouli - prostřednictvím bilaterálního a multilaterálního financování;
(c) aktivně se účastnit na nepřetržitém posuzování vědeckých informací a zdravotních a environmentálních účinků, jakož i technologických / ekonomických implikací vyčerpávání stratosférického ozónu; zvážit další opatření, která se na základě těchto posouzení ukáží být odůvodněná a proveditelná;
(d) na základě výsledků výzkumu účinků zvýšeného ultrafialového záření dopadajícího na povrch Země zvážit přijetí vhodných nápravných opatření v oblasti lidského zdraví, zemědělství a mořského prostředí;
(e) nahradit CFC a další látky vyčerpávající ozón, v souladu s Montrealským protokolem, na základě poznatku, že vhodnost náhražek musí být posuzována holisticky a nikoli jen na základě toho, že přispívá k řešení jednoho atmosférického nebo environmentálního problému.

D. Znečištění atmosféry přesahující hranice států

Východiska opatření

9.25. Znečištění ovzduší přesahující hranice států má nepříznivé dopady na člověka a má i další nežádoucí dopady na životní prostředí, jako je úbytek stromů a lesů a acidifikace vod. Sítě monitorující zeměpisné rozložení atmosférického znečištění jsou rozloženy nerovnoměrně a rozvojové země jsou v tomto systému velmi nedostatečně zastoupeny. Nedostatek spolehlivých dat o emisích mimo oblast Evropy a Severní Ameriky je hlavní překážkou měření znečištění ovzduší přesahujícího hranice států. Neexistuje rovněž dostatek informací o environmentálních a zdravotních účincích znečištění ovzduší v jiných regionech.

9.26. Úmluva o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP) z roku 1979 a její protokoly vytvořily v Evropě a v Severní Americe regionální režim, založený na procesu přezkoumávání a na programech spolupráce, určených pro systematické pozorování znečištění ovzduší, posuzování a výměnu informací. V těchto programech je nutno pokračovat, zdokonalit je a získané zkušenosti sdílet s ostatními regiony světa.

Cíle

9.27. Tato programová oblast má následující cíle:
(a) vytvořit a uplatňovat kontrolu a omezování znečištění a technologie měření stacionárních i mobilních zdrojů znečišťování ovzduší a vyvinout alternativní environmentálně šetrnější technologie;
(b) systematicky pozorovat a posuzovat zdroje a rozsah znečištění ovzduší přesahujícího hranice států, způsobeného přírodními procesy a antropogenními aktivitami;
(c) posílit schopnosti a potenciál - zejména rozvojových zemí - měření, modelování a posuzování znečištění ovzduší přesahující hranice států a jeho dopadů, prostřednictvím, mimo jiné, výměny informací a školení odborníků;
(d) rozvinout schopnosti posuzování a zmírňování znečištění ovzduší přesahujícího hranice států způsobeného průmyslovými a jadernými nehodami, přírodními katastrofami a úmyslným anebo náhodným poškozením přírodních zdrojů;
(e) podporovat vytváření nových a implementaci stávajících regionálních dohod o omezování znečištění ovzduší přesahující hranice států.
(f) vypracovat strategie zaměřené na snížení emisí způsobujících znečištění ovzduší přesahující hranice států a jeho účinků.

Činnosti

9.28. Vlády by měly, na vhodné úrovni, ve spolupráci s relevantními orgány OSN a podle vhodnosti s mezivládními a nevládními organizacemi a soukromým sektorem:
(a) vytvořit anebo posílit regionální dohody o kontrole /řízení /omezení znečištění ovzduší přesahujícího hranice států a spolupracovat, především s rozvojovými zeměmi, v oblasti systematického pozorování a posuzování, modelování, vývoje a výměny technologií omezování emisí pro mobilní a stacionární zdroje znečištění ovzduší. V této souvislosti by měl být kladen větší důraz na řešení rozsahu, příčin, zdravotních a socio-ekonomických dopadů ultrafialového záření, acidifikace životního prostředí a fotooxidačního poškozování lesů a jiné vegetace;
(b) vytvořit nebo posílit systémy včasného varování a mechanizmy protiopatření pro znečištění ovzduší přesahující hranice států způsobeného průmyslovými nehodami a přírodními katastrofami a úmyslným anebo náhodným poškozením přírodních zdrojů;
(c) usnadnit vytváření školících příležitostí a výměnu dat, informací a národních anebo regionálních zkušeností;
(d) spolupracovat na regionální, multilaterální a bilaterální bázi při posuzování znečištění ovzduší přesahujícího hranice států, a vypracovat a implementovat programy pro identifikaci specifických akcí vedoucích ke snížení atmosférických emisí a k řešení jejich environmentálních, ekonomických, sociálních a jiných účinků.

Prostředky implementace

(a) Mezinárodní a regionální spolupráce

9.29. Stávající právní nástroje vytvořily institucionální struktury, které souvisejí s účelem těchto nástrojů, přičemž relevantní práce by měly primárně pokračovat v těchto kontextech. Vlády by měly pokračovat ve spolupráci a rozšířit spolupráci na regionální a celosvětové úrovni, včetně spolupráce v rámci systému OSN. V tomto kontextu se odkazujeme na doporučení uvedená v kapitole 38 Agendy 21 (Mezinárodní institucionální uspořádání).

(b) Vytváření potenciálu

9.30. Jednotlivé země by měly, ve spolupráci s relevantními orgány OSN, mezinárodními dárci a s nevládními organizacemi, mobilizovat technické a finanční zdroje a usnadňovat technickou spolupráci s rozvojovými zeměmi, za účelem posílení jejich technického, manažerského, plánovacího a administrativního potenciálu, s cílem podpořit udržitelný rozvoj a ochranu atmosféry ve všech relevantních sektorech.

(c) Rozvoj lidských zdrojů

9.31. Ve všech relevantních sektorech je třeba zavést a posílit vzdělávací a osvětové programy, týkající se podpory udržitelného rozvoje a ochrany atmosféry, na místní, národní a mezinárodní úrovni.

(d) Financování a vyhodnocení nákladů

9.32. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v programové oblasti A na přibližně 640 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

9.33. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností čtyřdílného programu v rámci programové oblasti B na přibližně 20 miliard USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

9.34. Sekretariát Konference odhadl průměrné celkové roční náklady pro období 1993-2000 na implementaci činností v programové oblasti C na 160-590 miliónů USD hrazených mezinárodním společenstvím formou grantů nebo úlev. Toto je pouze indikativní a řádový odhad nákladů, který dosud nebyl přezkoumán vládami. Skutečné náklady a finanční podmínky, včetně takových, které nespočívají úlevách, budou záviset, mimo jiné, na specifických strategiích a programech, o jejichž implementaci rozhodnou vlády.

9.35. Sekretariát Konference zahrnul náklady na technickou pomoc a zkušební programy do odstavců 9.32 a 9.33.