Zákon č. 309/1991 Sb., ve znění změn a doplňků, o ovzduší, § 14, odst. 3, stanoví:
    „Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování ovzduší vycházejí z nejnižších dosažitelných emisí na daných technických zařízeních při dodržení podmínek stanovených pro jejich provoz. Orgány ochrany ovzduší stanoví tyto limity do 31. prosince 1994 a současně stanoví, od kdy musí být dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování. Tato doba musí být stanovena s ohledem na používané technologie a musí skončit nejpozději do 31. prosince 1998. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.“
    Ze skutečnosti, že většině stávajících zdrojů znečišťování ovzduší byly tyto (přechodné) emisní limity určeny a vyměřena lhůta k dosažení emisních limitů pro nové zdroje, lze odvodit, že 31. prosinec 1998 je oprávněně považován za datum všeobecného vstoupení emisních limitů pro nové zdroje v účinnost, byť to takto výslovně neuvádí. Nesplnění povinnosti dodržovat stanovené emisní limity lze podle jiného ustanovení zákona o ovzduší postihnout sankcemi.
    Stav naplnění požadavku zákona
    Ze šetření České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vyplynulo, že celkově se emise radikálně snížily, i když s jistými rozdíly. Ve skupině velkých i středních zdrojů znečišťování převažují soukromé průmyslové společnosti, přičemž problematičtější je skupina středních zdrojů. Problémy lze očekávat v rezortech ministerstev obrany, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra a ve sférách komunální a bytové.
    Podle odhadu inspektorů České inspekce životního prostředí je nebezpečí, že z celkových počtů výše uvedených velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší nesplní emisní limity cca 90 až 120 zdrojů velkých a cca 200 až 300 zdrojů středních.
    Přehled postupu České inspekce životního prostředí
    23. února 1996 odbor ochrany ovzduší MŽP poprvé požádal Českou inspekci životního prostředí, aby doplnila plán práce o úkol Monitorování procesu přechodu zdrojů na emisní limity pro zdroje nové, včetně signalizace případů, kdy je plnění zákona ohroženo.
    3. prosince 1996 předala ČIŽP Ministerstvu životního prostředí jmenné seznamy provozovatelů stávajících velkých a středních zdrojů znečišťování.
    15. ledna 1997 předala ČIŽP Ministerstvu životního prostředí seznam provozovatelů stávajících zdrojů znečišťování ovzduší, u nichž usoudila, že pravděpodobně limity nesplní.
    21. února 1997 ČIŽP předala MŽP seznamy vybraných provozovatelů stávajících zdrojů znečišťování ovzduší tzv. veřejného sektoru, které pravděpodobně nesplní rozhodnutí ČIŽP v termínu stanoveném inspekcí.
    Duben 1997 - Česká inspekce životního prostředí na návrh Ministerstva životního prostředí upozornila vybrané provozovatele zdrojů znečišťování ovzduší sféry veřejného sektoru na nebezpečí, že pravděpodobně ve stanoveném termínu nedodrží emisní limity nových zdrojů znečišťování ovzduší.
    Postup ČIŽP po 31. prosinci 1998
    Skutečný stav plnění emisních limitů zdrojů znečišťování ovzduší bude znám až po provedení předepsaného měření emisí. Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou podle § 8 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů a znečišťování a ochrany ovzduší, povinni provést měření emisí do 6 měsíců od data plnění povinnosti dodržet emisní limity stanovené citovanou vyhláškou MŽP, tj. nejpozději do 30. června 1999.
    Za nedodržení emisních limitů uloží Česká inspekce životního prostředí pokutu podle § 18 odst. 6 zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů. Výše pokuty je zákonem stanovena v rozpětí 10 000 Kč až 10 000 000 Kč. Pokud jde o stanovení výše pokuty, je orgán ochrany ovzduší vázán ustanovením § 19 citovaného zákona, který říká: „Při stanovení výše pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k množství a obsahu emitovaného znečištění a závažnosti porušení povinnosti.“
    Dojde-li v době uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za kterou již byla uložena pokuta, a provozovatel nesplnil ve lhůtě pokyny ke zjednání nápravy stanovené orgánem ochrany ovzduší podle citovaného zákona, orgán ochrany ovzduší uloží pokutu až do výše dvojnásobku výše uvedené částky a může nařídit odstavení zdroje znečišťování nebo omezení jeho provozu.
    Česká inspekce životního prostředí je oprávněna a povinna podle § 12 odst. 2 písm. b) citovaného zákona nařídit omezení nebo zastavení provozu zdroje znečišťování, pokud provozovatel velkého nebo středního zdroje znečišťování nedodržel emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře a nezjednal nápravu uloženou k odstranění znečišťování ovzduší, tj. dosažení stanovených emisních limitů.
    Rozhodnutí, zda při opakovaném překročení emisních limitů bude Česká inspekce životního prostředí postupovat opakovaným ukládáním pokut, nebo zda při druhém zjištění překročení emisních limitů kromě dalšího uložení pokuty nařídí omezit nebo zastavit provoz zdroje, závisí na tom, zda zdroj znečišťování ovzduší překračuje emisní limit nepřetržitě, nebo jen ve výjimečných případech. Dále pak na tom, zda je zařízení zdroje na takové technické úrovni, aby emisních limitů stanovených pro nové zdroje znečišťování ovzduší mohl dosáhnout bez náročných úprav spočívajících v rekonstrukci zařízení, popřípadě vybavení čištěním spalin.
    V případě, že by k překročení emisních limitů došlo vždy v krátkém časovém úseku a pouze v důsledku nedodržení technických podmínek provozu zařízení zdroje a zařízení je na takové technické úrovni, že při běžném provozu je schopno emisní limity dodržet, je zdůvodnitelné opakované ukládání pokut, a to až do maximální výše, tj. v případě opakování v jednom roce až do výše 20 mil Kč.
    V případě, že zařízení zdroje znečišťování ovzduší je na nízké technické úrovni, že za provozovaného stavu není v žádném případě možné dodržení emisních limitů a provozovatel zdroje znečišťování ani přes výzvu České inspekce životního prostředí nezjednal nápravu a emisní limity překračuje neustále, je důvod k tomu, aby bylo nařízeno odstavení zdroje nebo omezení jeho provozu.