Zákon
č. 309/1991 Sb., ve znění změn a doplňků, o ovzduší, § 14, odst. 3, stanoví:
„Emisní limity stanovené pro stávající zdroje znečišťování
ovzduší vycházejí z nejnižších dosažitelných emisí na daných technických zařízeních
při dodržení podmínek stanovených pro jejich provoz. Orgány ochrany ovzduší
stanoví tyto limity do 31. prosince 1994 a současně stanoví, od kdy musí být
dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování. Tato
doba musí být stanovena s ohledem na používané technologie a musí skončit nejpozději
do 31. prosince 1998. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.“
Ze skutečnosti, že většině stávajících zdrojů znečišťování
ovzduší byly tyto (přechodné) emisní limity určeny a vyměřena lhůta k dosažení
emisních limitů pro nové zdroje, lze odvodit, že 31. prosinec 1998 je oprávněně
považován za datum všeobecného vstoupení emisních limitů pro nové zdroje v účinnost,
byť to takto výslovně neuvádí. Nesplnění povinnosti dodržovat stanovené emisní
limity lze podle jiného ustanovení zákona o ovzduší postihnout sankcemi.
Stav naplnění požadavku zákona
Ze šetření České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vyplynulo,
že celkově se emise radikálně snížily, i když s jistými rozdíly. Ve skupině
velkých i středních zdrojů znečišťování převažují soukromé průmyslové společnosti,
přičemž problematičtější je skupina středních zdrojů. Problémy lze očekávat
v rezortech ministerstev obrany, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy,
vnitra a ve sférách komunální a bytové.
Podle odhadu inspektorů České inspekce životního prostředí
je nebezpečí, že z celkových počtů výše uvedených velkých a středních zdrojů
znečišťování ovzduší nesplní emisní limity cca 90 až 120 zdrojů velkých a cca
200 až 300 zdrojů středních.
Přehled postupu České inspekce životního prostředí
23. února 1996 odbor ochrany ovzduší MŽP poprvé požádal Českou
inspekci životního prostředí, aby doplnila plán práce o úkol Monitorování procesu
přechodu zdrojů na emisní limity pro zdroje nové, včetně signalizace případů,
kdy je plnění zákona ohroženo.
3. prosince 1996 předala ČIŽP Ministerstvu životního prostředí
jmenné seznamy provozovatelů stávajících velkých a středních zdrojů znečišťování.
15. ledna 1997 předala ČIŽP Ministerstvu životního prostředí
seznam provozovatelů stávajících zdrojů znečišťování ovzduší, u nichž usoudila,
že pravděpodobně limity nesplní.
21. února 1997 ČIŽP předala MŽP seznamy vybraných provozovatelů
stávajících zdrojů znečišťování ovzduší tzv. veřejného sektoru, které pravděpodobně
nesplní rozhodnutí ČIŽP v termínu stanoveném inspekcí.
Duben 1997 - Česká inspekce životního prostředí na návrh
Ministerstva životního prostředí upozornila vybrané provozovatele zdrojů znečišťování
ovzduší sféry veřejného sektoru na nebezpečí, že pravděpodobně ve stanoveném
termínu nedodrží emisní limity nových zdrojů znečišťování ovzduší.
Postup ČIŽP po 31. prosinci 1998
Skutečný stav plnění emisních limitů zdrojů znečišťování
ovzduší bude znám až po provedení předepsaného měření emisí. Provozovatelé zdrojů
znečišťování ovzduší jsou podle § 8 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 117/1997 Sb., kterou
se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů
a znečišťování a ochrany ovzduší, povinni provést měření emisí do 6 měsíců od
data plnění povinnosti dodržet emisní limity stanovené citovanou vyhláškou MŽP,
tj. nejpozději do 30. června 1999.
Za nedodržení emisních limitů uloží Česká inspekce životního
prostředí pokutu podle § 18 odst. 6 zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší
před znečišťujícími látkami, ve znění pozdějších předpisů. Výše pokuty je zákonem
stanovena v rozpětí 10 000 Kč až 10 000 000 Kč. Pokud jde o stanovení výše pokuty,
je orgán ochrany ovzduší vázán ustanovením § 19 citovaného zákona, který říká:
„Při stanovení výše pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k množství a obsahu
emitovaného znečištění a závažnosti porušení povinnosti.“
Dojde-li v době uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní
moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za kterou
již byla uložena pokuta, a provozovatel nesplnil ve lhůtě pokyny ke zjednání
nápravy stanovené orgánem ochrany ovzduší podle citovaného zákona, orgán ochrany
ovzduší uloží pokutu až do výše dvojnásobku výše uvedené částky a může nařídit
odstavení zdroje znečišťování nebo omezení jeho provozu.
Česká inspekce životního prostředí je oprávněna a povinna
podle § 12 odst. 2 písm. b) citovaného zákona nařídit omezení nebo zastavení
provozu zdroje znečišťování, pokud provozovatel velkého nebo středního zdroje
znečišťování nedodržel emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře a nezjednal
nápravu uloženou k odstranění znečišťování ovzduší, tj. dosažení stanovených
emisních limitů.
Rozhodnutí, zda při opakovaném překročení emisních limitů
bude Česká inspekce životního prostředí postupovat opakovaným ukládáním pokut,
nebo zda při druhém zjištění překročení emisních limitů kromě dalšího uložení
pokuty nařídí omezit nebo zastavit provoz zdroje, závisí na tom, zda zdroj znečišťování
ovzduší překračuje emisní limit nepřetržitě, nebo jen ve výjimečných případech.
Dále pak na tom, zda je zařízení zdroje na takové technické úrovni, aby emisních
limitů stanovených pro nové zdroje znečišťování ovzduší mohl dosáhnout bez náročných
úprav spočívajících v rekonstrukci zařízení, popřípadě vybavení čištěním spalin.
V případě, že by k překročení emisních limitů došlo vždy
v krátkém časovém úseku a pouze v důsledku nedodržení technických podmínek provozu
zařízení zdroje a zařízení je na takové technické úrovni, že při běžném provozu
je schopno emisní limity dodržet, je zdůvodnitelné opakované ukládání pokut,
a to až do maximální výše, tj. v případě opakování v jednom roce až do výše
20 mil Kč.
V případě, že zařízení zdroje znečišťování ovzduší je na
nízké technické úrovni, že za provozovaného stavu není v žádném případě možné
dodržení emisních limitů a provozovatel zdroje znečišťování ani přes výzvu České
inspekce životního prostředí nezjednal nápravu a emisní limity překračuje neustále,
je důvod k tomu, aby bylo nařízeno odstavení zdroje nebo omezení jeho provozu.