Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Úmluva o vodách) byla předložena k podpisu 17. března 1992 a v platnost vstoupila dne 6. října 1996. Úmluvu o vodách ratifikovalo 34 států v oblasti EHK OSN. Česká republika tak učinila 12. června 2000. Zasedání smluvních stran se konají jednou za tři roky. Na třetím zasedání smluvních stran dne 28. listopadu 2003 v Madridu byly přijaty změny článků 25 a 26 Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Listina o přijetí změn Úmluvy Českou republikou, podepsaná prezidentem republiky dne 16. ledna 2008, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 29. ledna 2008. Změny Úmluvy vstoupily v platnost na základě svého článku 21 odst. 4 Úmluvy dne 6. února 2013 a tím je umožněno přistupovat k Úmluvě i státům OSN, které nejsou členy EHK OSN.

Cílem Úmluvy o vodách je zajistit ochranu a racionální využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Požadavky současných generací mají být plněny bez omezování generací budoucích. Úmluva o vodách směřuje k podpoře únosného hospodaření s vodními zdroji, k monitorování a vyhodnocování stavu hraničních vod, ke vzájemné výměně informací, k vypracování postupů hlásné havarijní a povodňové služby a k další mezinárodní spolupráci. Spolupráce dle zásad Úmluvy o vodách má být realizována především prostřednictvím smluv a dohod, které jsou uzavírány státy sdílejícími hraniční vody, nebo které upravují spolupráci zainteresovaných států v ucelených povodích.

V současné době existují čtyři hlavní programové oblasti Úmluvy o vodách:

  • prosazování Úmluvy o vodách a jejích aktivit a konzultační služby
  • integrované řízení vodních zdrojů a souvisejících ekosystémů
  • monitoring a hodnocení
  • voda a lidské zdraví

Plný text Úmluvy o vodách v českém jazyce je k dispozici zde (PDF, 346 kB ).