Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, Espoo, Finsko, 1991
Convention on Environmental Impact Assessment in a Transboundary Context, Espoo, Finland, 1991

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států byla sjednána 25. 2. 1991 ve městě Espoo ve Finsku. Cílem Úmluvy je přijetí všech vhodných a účinných opatření k prevenci, snížení a omezení vážných negativních vlivů činností přesahujících hranice států (především v sektoru průmyslu, energetiky, dopravy) na stav životního prostředí a v konečném důsledku tak i na zdraví obyvatelstva. Úmluva zakládá povinnost smluvních stran vyhodnotit dopad těchto činností v co nejranějším stádiu jejich přípravy, a to především formou vzájemných oznámení a konzultací navrhovaných činností.

K Úmluvě byly přijaty dvě změny. První změna úmluvy rozšiřuje definici pojmu „veřejnost“ v čl. 1 písm. x) Úmluvy, aby bylo zřejmé, že veřejnost, která se může podílet na postupech podle Úmluvy, zahrnuje občanskou společnost, a zejména nevládní organizace, a umožňuje, aby po schválení na schůzi stran k Úmluvě přistoupily státy, které nejsou členy EHK. Tyto státy mohou k Úmluvě přistoupit v případě, že si to přejí, ovšem za podmínky předchozího souhlasu zasedání stávajících smluvních stran. Rozšíření působnosti pojmu „veřejnost“ i otevření úmluvy státům mimo region Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) představují zásadní nástroje pro zabezpečení veřejného povědomí o otázkách životního prostředí a prosazování širšího provádění a uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí. První změna úmluvy tak přispívá k posílení politik v oblasti ochrany životního prostředí a jejich větší účinnosti. Změna též podpoří harmonizaci legislativy států EHK OSN s dalšími státy (např. jižního Středomoří a Blízkého východu) a budování kapacit na podporu implementace Úmluvy.

Druhá změna úmluvy umožňuje smluvním stranám, aby se podílely na stanovení oblasti působnosti, reviduje seznam činností uvedených v příloze I Úmluvy a zabývá se mezinárodními otázkami podle Úmluvy, jako je například přezkum dodržování Úmluvy, pravomoci v rámci schůze stran a vstup změn v platnost. Cílem této změny bylo posílení aplikace Úmluvy vzhledem k tomu, že od jejího přijetí uplynulo dnes již 15 let a vývoj v této oblasti v rámci EU šel velmi kupředu. Změny v článcích Úmluvy jsou vesměs formálního nebo upřesňujícího charakteru. Změny přílohy I obsahující seznam činností podléhajících Úmluvě jsou ovšem jak formální, tj. např. rozdělení jednoho bodu do více položek pro zvýšení přehlednosti, tak věcné. Rozšiřuje se seznam činností z původních 17 bodů na 22.