Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech (2001)

Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants, 2001

logo Stockholmská úmluva

Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech (dále „Úmluva“) byla přijata v květnu roku 2001 v rámci Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a vstoupila v platnost na základě svého článku 26 odst. 1 dne 17. května 2004. Tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku. Úmluva poskytuje rámec, který je založen na zásadě předběžné opatrnosti a je určen k odstranění výroby, použití, dovozu a vývozu perzistentních organických polutantů (resp. perzistentních organických znečišťujících látek, dále „POPs“) uvedených v Úmluvě, vede k jejich bezpečnému nakládání a zneškodnění a u nezáměrně vyráběných POPs má za cíl odstranění nebo snížení jejich úniků.

Jako POPs se označují organické látky, škodlivé pro organismy a životní prostředí, které přetrvávají v prostředí po dlouhou dobu, kumulují se v živých organismech prostřednictvím potravních řetězců a jsou přenášeny na velké vzdálenosti. Tyto látky jsou nebo byly používány jako pesticidy, průmyslové chemikálie nebo vznikají tzv. nezamýšlenou výrobou, např. při spalovacích procesech či jako nežádoucí vedlejší produkty chemické výroby. Původní seznam dvanácti látek Úmluvy se postupně rozšiřuje o další látky, o čemž rozhoduje zasedání Konference smluvních stran, které se koná každé dva roky. Dalšími hlavními tématy zasedání jsou pak hodnocení účinnosti Úmluvy na základě údajů o výskytu POPs v životním prostředí, finanční a technická pomoc smluvním stranám, rozpočet a synergie tj. spolupráce a konsolidace práce s dalšími relevantními úmluvami.

Každá smluvní strana musí vypracovat a pravidelně aktualizovat tzv. národní implementační plán (dále „NIP“), prostřednictvím kterého plní své závazky vůči Úmluvě. V ČR probíhá plnění NIP za pomoci Národního centra pro toxické látky, jehož činnost je koordinována meziresortní Radou Národního centra pro toxické látky, která na svých jednáních plnění NIP vyhodnocuje a navrhuje další kroky. Informace o plnění NIP a jeho aktualizace jsou rovněž předkládány vládě ČR. Národní centrum pro toxické látky sídlí v Centru pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity v Brně společně i s Regionálním centrem Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií pro region střední a východní Evropy.

Nové látky jsou do Úmluvy zařazovány na základě doporučení Výboru pro hodnocení perzistentních organických polutantů (POPRC), který je vědeckým podpůrným orgánem Úmluvy. Vedle hodnocení rizikovosti látek se POPRC zabývá i socio-ekonomickými dopady, které by mělo zařazení dané látky na smluvní strany. Společně se zařazením některých látek může konference smluvních stran rozhodnout o zvláštních výjimkách či přijatelných účelech, které stanoví podmínky, za kterých se mohou látky po zařazení dál omezeně vyrábět či používat. Smluvní strany, které určité výjimky či účely chtějí uplatňovat pro tu danou látku, je musí registrovat u sekretariátu Úmluvy. Registry jsou volně přístupné na webových stránkách Úmluvy. Zvláštní výjimka na rozdíl od přijatelného účelu je časově omezena zpravidla pěti lety a v případě, že žádná strana nepožádá rok před zasedáním konference smluvních stran konajícím se před jejím vypršením o prodloužení, automaticky končí a není možné, aby ji někdy ještě jakákoliv smluvní strana využila. U přijatelných účelů se registrace nemusí obnovovat, přijatelné účely však podléhají procesu revize, který hodnotí jejich další potřebnost. Doba využití účelů je pak závislá na finančních možnostech smluvních stran a dostupnosti bezpečných alternativ. Legislativa Evropské unie implementuje Stockholmskou úmluvu především nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS.

Aktuality