Staré ekologické zátěže, resp. kontaminovaná místa

Za starou ekologickou zátěž považujeme závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které došlo nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami v minulosti (zejména se jedná např. o ropné látky, pesticidy, PCB, chlorované a aromatické uhlovodíky, těžké kovy apod.). Zjištěnou kontaminaci můžeme považovat za starou ekologickou zátěž pouze v případě, že původce kontaminace neexistuje nebo není znám.

Kontaminovaná místa mohou být rozmanitého charakteru – může se jednat o skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních odpadů představující závažná rizika.

Odbor environmentálních rizik a ekologických škod rovněž zastřešuje gesci a koordinaci postupu MŽP podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.

Tato rubrika shrnuje veškeré kompetence oddělení sanace odboru environmentálních rizik a ekologických škod. Na prvním místě jsou předkládány informace o jednotlivých oblastech, ve kterých MŽP, resp. oddělení sanace v rámci procesu odstraňování starých ekologických zátěží aktivně působí. Vzhledem k tomu, že tento proces není financován z centrálního zdroje, a že i další resorty tuto problematiku řeší samostatně, z tohoto pohledu je úloha MŽP v rámci celé ČR především metodická. V dalších úrovních této rubriky lze proto nalézt seznam metodických pokynů, příruček, doporučení a metodických pomůcek pro řešení problematiky odstraňování starých ekologických zátěží, resp. managementu kontaminovaných míst.

Nedílnou součástí těchto aktivit je také poskytování informací o konkrétních lokalitách, sběr údajů a prezentace těchto dat. Hlavním zdrojem těchto informací je evidence starých ekologických zátěží, resp. kontaminovaných míst, a to veřejně přístupná databáze Systém evidence kontaminovaných míst (SEKM).