Evropská komise: Snížení emisí skleníkových plynů o 20 % nebude EU stát tolik, kolik se předpokládalo

Evropská komise ve středu 26. května zveřejnila analýzu nákladů a přínosů snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 30 % oproti úrovni roku 1990 (namísto stávajícího 20% cíle). Komise tak naplnila svůj závazek z klimaticko-energetického balíčku, že vyhodnotí dopad výstupů Kodaňské konference na konkurenceschopnost energeticky náročných odvětví. Sdělení zároveň reaguje na žádost Rady z března 2010, aby Komise posoudila dopady podmíněného přechodu na 30% snížení emisí.

Náklady na přechod k nízkouhlíkovému hospodářství: Podle Komise se od roku 2008 absolutní náklady na dosažení 20% cíle do roku 2020 snížily ze 70 miliard eur ročně na 48 miliard eur (0,32 % HDP) ročně, a to z následujících důvodů: v důsledku nižšího hospodářského růstu se snížily emise, kvůli vysokým cenám energie se zlepšila energetická účinnost a snížila poptávka po energii a cena CO2 poklesla pod úroveň, z níž se vycházelo v roce 2008, protože kvůli recesi nebylo potřeba tolik povolenek. Toto snížení absolutních nákladů však zároveň nastalo v okamžiku krize, v jejímž důsledku mají podniky v krátkodobém horizontu mnohem menší kapacitu pro investice potřebné k modernizaci. Náklady na dosažení 30% cíle jsou nyní odhadovány na 81 miliard eur ročně do roku 2020 – dosažení 30% cíle by tedy stálo o 33 miliard eur (0,2 % HDP) více, než by podle dnešních odhadů stálo 20% snížení.

Možnosti dosažení 30% cíle: Největší potenciál vidí Komise v sektorech zařazených do EU ETS – strop by se musel snížit na hodnotu o 34 % nižší oproti úrovni emisí v roce 2005; schválený klimaticko-energetický balíček počítá s poklesem o 21 %. V ostatních sektorech (non-ETS) by bylo třeba emise snížit o 16 %, přičemž balíček počítá s poklesem o 10 %. Z geografického hlediska vidí Komise největší redukční potenciál v chudších státech Unie, proto zvažuje nasměrování finančních prostředků směrem k ekologickým investicím v rámci politiky soudržnosti.

Únik uhlíku (hrozba přemístění výroby z EU do zemí s méně přísnými pravidly pro emise CO2): Vzhledem k nezávaznému charakteru Kodaňské dohody (není jisté, zda mezinárodní konkurenti opravdu budou snižovat své emise), jsou současná opatření proti úniku uhlíku i nadále opodstatněná. Z analýzy vyplývá, že zvýšení cíle na 30 % by mělo z hlediska úniku uhlíku jen omezený dopad, pokud EU bude nadále využívat stávající opatření, tedy bezplatné povolenky a přístup k mezinárodním kreditům. Mezi možná opatření, která si zaslouží další pozornost, patří podle Komise i rozšíření systému EU ETS o dovozy z třetích zemí, které nepodnikají kroky ke snižování emisí. Kvůli riziku nekompatibility se závazky EU v rámci WTO však Komise zavedení uhlíkového cla, navrhovaného Francií a Itálií, výslovně nepodpořila.

O analýze diskutovali ministři životního prostředí EU na Radě EU 11. června. Oni a následně i hlavy vlád a států na Evropské radě 17. června sdělení přivítali a požádali Evropskou komisi o doplnění dopadů případného navýšení redukčního závazku na jednotlivé členské státy.