Protokoly přijaté v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Protokoly, sjednané k Úmluvě, jsou nástrojem, prostřednictvím kterého je realizováno smluvní omezování znečišťování ovzduší. Zatím byly k Úmluvě sjednány tyto protokoly:

Protokol o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP). EMEP je nástrojem mezinárodního rozdělení nákladů na monitoring znečištění ovzduší podle dohod o redukci emisí. V současnosti se Programu EMEP v regionu Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) účastní asi 100 monitorovacích stanic. Protokol vstoupil v platnost v roce 1988.

Protokol o snížení emisí síry přecházející hranice států nejméně o 30 % (1. protokol o síře)
Tzv. 1. protokol o síře vstoupil v platnost v roce 1987 a jeho cílem je snižování emisí jednoho z největších polutantů. Dá se říct, že prostřednictvím ustanovení tohoto protokolu byl dosažen cíl snížit emise síry o nejméně 30 %.

Protokol o snižování emisí těkavých organických látek (protokol VOC)
Protokol byl přijat v roce 1991 za účelem snižování emisí těkavých organických látek, které způsobují tvorbu přízemního ozonu. Vstoupil v platnost 29. září 1997.

Protokol o dalším snížení emisí síry (2. protokol o síře)
Tzv. 2. protokol o síře byl přijat v roce 1998 v Aarhusu a vstoupil v platnost 5. srpna 1998. Dále rozvíjí nástroje na redukci emisí síry, což v důsledku vedlo k diferenciaci závazků k redukci emisí pro jednotlivé smluvní strany protokolu.

Protokol o těžkých kovech
Protokol o těžkých kovech se zaměřuje na 3 obzvláště škodlivé kovy: kadmium, olovo a rtuť a ustanovuje pravidla pro jejich redukci a omezení jejich emisí z průmyslových zdrojů, spaloven odpadu a procesů, při nichž dochází ke spalování látek. Protokol ukládá přísné limity na emise těchto látek ze stacionárních zdrojů a navrhuje nejlepší dostupné techniky (BAT), jako např. speciální filtry. Protokol tak po smluvních stranách vyžaduje postupné vyřazení benzínu s příměsí olova.

Protokol o persistentních organických polutantech (Protokol o POPs)
Protokol se zaměřuje na 16 látek, které byly vyčleněny podle smluvených rizikových kritérií. Tyto látky zahrnují 11 pesticidů, 2 průmyslové chemikálie a 3 znečišťující látky. Konečným cílem je eliminovat jakékoli emise, vypouštění a ztráty POPs. Protokol zakazuje výrobu některých z nich přímo, u jiných stanovuje lhůtu na jejich eliminaci a například u DDT, HCH a PCBs přísně omezuje jejich výrobu.

Protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu (Göteborgský protokol).
Protokol stanovuje emisní stropy pro rok 2010 pro čtyři základní polutanty: síru, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak. Počítá se s tím, že jakmile budou ustanovení protokolu zcela implementovány, emise síry se v Evropě sníží o 63 %, emise dusíku o 41%, emise těkavých organických látek o 40% a emise amoniaku o 17% ve srovnání s r. 1990. Protokol byl přijat Výkonným orgánem Úmluvy 30. listopadu 1999.

Protokol o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států
Protokol byl uzavřen v Sofii v roce 1988 a předpokládá dvoufázové snižování emisí oxidů dusíku k referenčnímu roku, kterým byl zvolen rok 1987 (výjimku tvoří USA s referenčním rokem 1978).

Stav ratifikace jednotlivých Protokolů najdete zde.