Proces Životní prostředí pro Evropu

Proces „Životní prostředí pro Evropu“ představuje jedinečné fórum pro politiku životního prostředí členských států Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN). Jeho vznik inicioval v červnu 1991 Josef Vavroušek, ministr – předseda Federálního výboru pro životní prostředí tehdejší České a Slovenské federativní republiky.

Cílem procesu je posílení mezinárodní spolupráce členských zemí EHK OSN a dalších partnerů (např. průmyslu a obchodu, dopravy, nevládních organizací, aj.) v oblasti tvorby a implementace politik životního prostředí a podpory udržitelného rozvoje. Součástí tohoto procesu jsou konference ministrů životního prostředí členských zemí EHK OSN a jejich partnerů, které se konají zhruba v intervalu dvou až pěti let. Dosud proběhlo šest ministerských konferencí: Dobříš 1991, Luzern 1993, Sofia 1995, Aarhus 1998, Kyjev 2003, Bělehrad 2007, Astana 2011. Další konference proběhne v r. 2015.

První konference, která se uskutečnila v roce 1991 na zámku v Dobříši, si stanovila za cíl posilování spolupráce při zlepšování podmínek životního prostředí a podporu udržitelného rozvoje v regionu. Byly projednány dlouhodobé strategie směřující k programu životního prostředí pro Evropu. Závěry konference byly shrnuty do jednoho dokumentu s názvem Conclusions of the Dobris Conference (PDF, 99,5 kB).

V rámci procesu byla přijata celá řada právně závazných dokumentů:

  • 4. ministerská konference v červnu 1998 v Aarhusu přijala Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), Protokol o těžkých kovech a Protokol o persistentních organických polutantech k Úmluvě o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přesahující hranice států.
  • 5. ministerská konference v květnu 2003 v Kyjevě přijala Protokol o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí k Úmluvě o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek k Aarhuské úmluvě, Protokol o občanské odpovědnosti a náhradě za škodu způsobenou účinky průmyslových havárií přesahujícím hranice států na vody přesahující hranice států k Úmluvě o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer a Úmluvě o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států, Rámcovou úmluvu o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (Karpatská úmluva).

Významnými dokumenty, které mají doporučující charakter a byly přijaty na ministerských konferencích:

  • Akční program pro životní prostředí střední a východní Evropy (Environmental Action Programme for Central and Eastern Europe, EAP) přijatý na 2. ministerské konferenci v dubnu 1993 v Luzernu. K jeho implementaci byly založeny dvě instituce: EAP Task Force se sekretariátem v OECD, jenž měl podpořit provádění reforem a budování kapacit v oblasti životního prostředí ve státech s transformující se ekonomikou a Výbor pro přípravu projektů (Project Preparation Committee, PPC) zaměřený na podporu investičních projektů k řešení environmentálních problémů těchto zemí.
  • Pan-evropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti přijatá na 3. ministerské konferenci v říjnu 1993 v Sofii.
  • Strategie pro životní prostředí východní Evropy, Kavkazu a střední Asie přijatá na 5. ministerské konferenci v květnu 1995 v Kyjevě.

Proces inicioval provádění pravidelných hodnocení pokroku v implementaci politik životního prostředí v regionu EHK OSN:

6. ministerská konference „Životní prostředí pro Evropu“, která se konala ve dnech 10. – 12. října 2007 v Bělehradě, nepřijala žádné právně závazné dokumenty. Jejím úkolem bylo posoudit dosavadní vývoj stavu životního prostředí v pan-evropském regionu a zhodnotit plnění závazků předchozích ministerských konferencí. Její závěry byly zahrnuty do plně negociované ministerské deklarace (PDF, 68,5 kB), kterou doplnilo shrnutí předsedy (PDF, 135 kB).

Na konferenci bylo však dohodnuto, že podmínkou dalšího pokračování procesu bude jeho reforma. Přípravou reformního plánu byl pověřen Výbor pro politiku životního prostředí, který ho schválil po náročných vyjednáváních v první polovině roku 2009 během českého předsednictví v Radě EU. Podle schválené reformy zůstává proces i nadále pan-evropskou platformou a měl by se věnovat těm prioritám, které poskytnou přidanou hodnotu pro všechny zúčastněné státy, avšak nebudou pokryté jinými instrumenty a procesy. Změní se podoba přípravy a formát ministerských konferencí. Ke zlepšení stavu implementace závazků přijatých v rámci procesu by měl přispět vznik nových partnerství, zejména se soukromým sektorem.

V návaznosti na přijetí reformy se v kazašské Astaně ve dnech 21.–23. září 2011 uskutečnila 7. ministerská konference EHK OSN. Hlavními tématy
Funkci sekretariátu zajišťuje v rámci EHK OSN Divize pro životní prostředí a lidská sídla. Trvání konference bylo v souladu se závěry reformy vymezeno na 2,5 dne. Konference proběhla za účasti zástupců soukromého sektoru a představitelů nevládních neziskových organizací a byla zaměřena na 2 hlavní témata. Hlavní výstup konference, tzv. ministerská deklarace, byla, rovněž v souladu s reformou, omezena na 2 stránky a byla zaměřena na konkrétní opatření ve vybraných tematických okruzích, kterými byly udržitelná správa vodních zdrojů a vodních ekosystémů a začleňování aspektů ochrany životního prostředí do ekonomiky. Témata konference byla vybrána s ohledem na nejpalčivější problémy regionu (vztah životního prostředí a ekonomického rozvoje) a sub-regionu střední Asie (vodní zdroje). Vedle ministerské deklarace byla na konferenci přijata řada dalších významných dokumentů (rozšíření Systému monitoringu ŽP - SEIS - na státy střední Asie, tzv. analýza hodnocení ŽP ve 2 tematických oblastech konference, Astana Water Action s konkrétními závazky členských států EHK OSN, iniciativa Kazachstánu Green Bridge, rozhodnutí o pokračování Úkolové skupiny pro plnění environmentálního akčního plánu pro země Východní Evropy, Kavkazu a střední Asie nebo rozhodnutí o započetí 3. cyklu Environmentálního hodnocení EHK OSN).

Informace k Astanské konferenci, včetně všech výstupů jsou k dispozici zde.

Více informací o výsledcích konference naleznete zde (PDF, 48 kB ) a také na stránkách EHK OSN a Švýcarské federální kanceláře pro životní prostředí (FOEN).