Přívalové povodně

Přívalovými povodněmi se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přívalové povodně vznikají nejčastěji následkem rychlého povrchového odtoku způsobeného přívalovými srážkami, který se v členitém terénu rychle koncentruje do říční sítě. Škody způsobené přívalovými srážkami v extravilánu včetně eroze zemědělských ploch a následným transportem sedimentů do zastavěných oblastí jsou považovány za součást přívalových povodní. Průběh povodně je charakterizovaný vlastním druhem povodně, hodnotou kulminačního průtoku, tvarem a objemem povodňové vlny a ročním obdobím výskytu.

Předpokládaný územní a časový rozsah

Přívalové letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity, které zasahují obvykle malá území, se mohou se vyskytnout kdekoliv na malých vodních tocích. Katastrofální důsledky mívají zejména na sklonitých vějířovitých povodích. Projevují se velmi rychlým vzestupem hladiny a následně i velmi rychlým poklesem. Kromě vysoké intenzity srážek sehrává velmi důležitou roli schopnost půdního povrchu vsakovat a zadržovat srážkovou vodu v podobě typu vegetačního pokryvu či protierozních opatření a také aktuální stav nasycení půdního povrchu předchozími srážkami.

Katastrofální důsledky přívalových letních povodní byly registrovány zejména na sklonitých podhorských povodích o ploše 5-250 km2(např. Stěnava, Bělá, Jílovský potok, Dřevnice, Jičínka aj.). Nejdynamičtější průběh a největší ztráty na životech působí tyto povodně obvykle v povodích o velikosti cca 1-20 km2 s dobou koncentrace méně než 1 h.

V minulosti se vyskytly i přívalové povodně velkého plošného rozsahu zasahující území o velikosti stovek až tisíců km2. Nejznámějším historickým případem je povodeň z května 1872 na dolní Berounce, nověji pak povodeň v červnu 2006 na horní Dyji.

Přívalové povodně se mohou vyskytnout v ČR prakticky kdekoli, a to i mimo síť trvalých vodních toků. Proto pro orientační vymezení lokalit, kde mohou přívalové srážky mít obzvláště nepříznivé důsledky pro zastavěná území, byly identifikovány tzv. kritické body, jako zdroje nebezpečí povodní z přívalových srážek. V rámci říční sítě jsou potom zranitelné zejména toky o velikosti povodí do 100 km2 s členitým reliéfem povodí.

Možné příčiny vzniku

Některé meteorologické situace jsou mnohem příhodnější pro vznik a vývoj bouřkových procesů. Na území ČR v letní polovině roku pobíhá velký počet bouřkových událostí při západním přenosu vlhkého vzduchu z Atlantiku, případně z východního směru, kdy se kolem středu tlakové níže nad Středozemním mořem dostává do střední Evropy vzduch nasycený vodní parou ze Středomoří nebo z Černého moře.

Rizikovými faktory pro vznik přívalové povodně jsou:

  • intenzita srážek v bouřce,
  • rychlost pohybu bouřek - čím pomalejší pohyb, tím větší riziko,
  • řetězový efekt - přechod několika bouřek v těsném sledu přes jedno povodí; tyto bouřky nemusí být extrémně silné,
  • synergie pohybu bouřek se směrem odtoku vody v povodí - postupují-li bouřky po směru odtoku vody z povodí, je riziko povodně vyšší než při jejich opačném pohybu,
  • výskyt nepropustných a málo propustných povrchů, nebo velké předchozí nasycení území podporující rychlý odtok,
  • konfigurace terénu s velkou svažitostí, úzkými říčními údolími.
Možnosti predikce

Možnosti předpovídání přívalových povodní jsou velmi omezené, a to vzhledem k prudké dynamice vývoje konvekční oblačnosti, ze které pocházejí přívalové srážky. I když meteorologické podmínky pro vznik silných přívalových srážek můžeme poměrně úspěšně předpovídat, přesnou lokalizaci výskytu, trvání a intenzitu přívalových srážek a tím i konkrétní ohroženou lokalitu predikovat v podstatě nelze.

Indikátory vzniku a rozvoje

Z hlediska predikce vývoje je důležité sledovat indikátory zveřejňované ČHMÚ:

  • indikátor přívalových povodní – ukazatel je provozován od dubna do října a reprezentuje odhad aktuální nasycenosti území vodou k 8. hodině místního času. Červené odstíny v mapě, zveřejňované ČHMÚ, představují území s nedostatkem vody, zelené odstíny území s vláhovým přebytkem. Vysoká nasycenost představuje potenciální riziko zvýšeného povrchového odtoku. To je v rámci ukazatele vyjádřeno i hodnotou vypočteného limitního úhrnu srážek o délce trvání 1, 3 a 6 hodin, které mohou v dané situaci vyvolat rychlý a potenciálně nebezpečný odtok z povodí. Vůči těmto limitům lze porovnávat aktuálně měřené srážky v síti ČHMÚ, nebo v instalovaných lokálních výstražných systémech.
  • riziko přívalových povodní - aktuální riziko přívalové povodně pro obce s rozšířenou působností je odvozováno na základě odhadu spadlých a předpovídaných srážek (nowcasting) pozorování meteorologického radaru, výpočtu odhadu odtoku na plochách o jednotné velikosti 3x3 km, (pomocí kterého se vyhodnocuje míra rizika lokálního zatopení) a výpočtu odhadu odtoku v soustavě hydrologicky propojených povodí, (pomocí kterého se vyhodnocuje obecné riziko přívalové povodně, a to i na území, které nebylo přímo zasaženo srážkami).