Ochrana ozonové vrstvy

Ochrana ozonové vrstvy je předmětem mezinárodních úmluv, konkrétně Vídeňské úmluvy a Montrealského protokolu. Předepsaná opatření směřují především k ukončení výroby a spotřeby těchto látek. Evropská unie upravuje tuto oblast hlouběji a stanovuje další povinnosti s ohledem na prevenci emisí těchto látek ze zařízení, která jsou ještě v provozu, a i ze zařízení a výrobků které mají svou dobu životnosti již za sebou.

Součástí rubriky jsou informace o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a o některých dalších látkách, které se ve velké míře používají jako jejich náhrady, avšak nemalou měrou přispívají ke globálnímu oteplování (fluorované skleníkové plyny). Obě skupiny látek jsou halogenované uhlovodíky a mají obdobné použití jako chladící média, hasiva či rozpouštědla a obě patří mezi tzv. skleníkové plyny. Základním rozdílem mezi nimi je absence jiných halogenů v molekulách fluorovaných skleníkových plynů. Zatímco látky poškozující ozonovou vrstvu obsahují zejména chlor (způsobující poškozování ozonové vrstvy), případně fluor nebo brom (taktéž), fluorované skleníkové plyny obsahují pouze fluor a k poškozování ozonové vrstvy tudíž nepřispívají.

S oběma skupinami látek jsme se mohli a můžeme setkat zejména v oblasti chlazení a klimatizace, v oblasti požární ochrany, v chemickém průmyslu, v aerosolech, v tepelných čerpadlech, v izolačních hmotách, v laboratořích nebo v přípravcích pro léčbu astmatických onemocnění (MDI). Fluorované skleníkové plyny se navíc používají také jako rozpouštědla nebo tvoří inertní atmosféru ve vysokonapěťových spínacích zařízeních.

Předcházení emisím fluorovaných skleníkových plynů vyplývá ze závazků Kjótského protokolu a Rámcové úmluvy o změně klimatu. Předepsaná opatření směřují především k předcházení emisím těchto látek jejich znovuzískáním z vyřazených zařízení, prováděním pravidelných měření úniků těchto látek ze zařízení a stanovení kvalifikace potřebné k servisním úkonům, které jsou na zařízeních prováděny.