Ochrana druhů

Ochrana druhů v ČR se dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. realizuje dvěma hlavními způsoby – formou zvláštní a obecné ochrany druhů.

Zvláštní druhová ochrana představuje problematiku ochrany tzv. zvláště chráněných druhů, tedy výběrem druhů určených speciální vyhláškou se stanovenými zákonnými podmínkami ochrany. Specifickým nástrojem pro zajištění ochrany nejvíce ohrožených druhů jsou záchranné programy, komplexní soubory opatření odstraňující nebo zmírňující známé ohrožující faktory a zlepšující podmínky pro přirozený vývoj druhů ohrožených vyhynutím. Významným koncepčním dokumentem jsou tzv. programy péče, které představují komplexní koordinovaný přístup k ochraně vybraných druhů z důvodu jejich konfliktů se socioekonomickými zájmy lidské společnosti.

Pro efektivní zajištění ochrany druhů jsou orgány ochrany přírody, ale i neziskovými organizacemi nebo výzkumnými ústavy zpracovávány metodiky, odborné publikace či tematické webové stránky. Vybrané kvalitní odborné podklady shrnuje rubrika odborné podklady a metodiky druhové ochrany.

Pro efektivní rozvoj aktivních nástrojů druhové ochrany byl Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem financí a donorskými státy Norskem, Lichtenštejnskem a Islandem připraven v rámci EHP fondů 2009-2014, tzv. Norských fondů dotační program Malé grantové schéma Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy II (realizace 2014-2016), zaměřený na uskutečnění stávajících a přípravu nových záchranných programů a programů péče a doplnění informací nezbytných k ochraně vybraných zvláště chráněných druhů.

Obecná ochrana druhů se vztahuje na všechny druhy rostlin a živočichů, které chrání před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Speciálně se zabývá také ochranou volně žijících druhů ptáků, které vyplývá ze směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“).

Péči o zraněné a handicapované jedince se věnují záchranné stanice, jejichž činnost je povolována podle § 5 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Ochranu jedinců všech volně žijících zvířat (zejm. obratlovců) se mimo zákon o ochraně přírody a krajiny zajišťuje také zákon č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat pro týrání. V gesci Ministerstva životního prostředí je zejména rozhodování o schvalování projektů pokusů na volně žijících zvířatech.

Specifickou oblastí, která úzce souvisí s ochranou biologické rozmanitosti jako celku i ochranou jednotlivých druhů a společenstev je problematika nepůvodních invazních druhů rostlin a živočichů.