Nejčastější dotazy k problematice zákona o ekologické újmě

Jak je v zákoně podchycena „objektivní odpovědnost“ provozovatelů vybraných rizikových činností za ekologickou újmu?

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy vychází z principu objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) s možností liberace poukazem na události nebo činnosti, na něž se zákon výslovně nevztahuje (§ 1 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb.). Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající právní úpravě je, že podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést preventivní nebo nápravné opatření postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy (§ 4 zákona č. 167/2008 Sb.); nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Zákon č. 167/2008 Sb. vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít na základě právně kvalifikované události mající původ v prováděné provozní činnosti. Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet těch provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (bez ohledu na porušení právního předpisu nebo povolení vydaného na jeho základě). Pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích, která byla provozovatelem způsobena provozní činností neuvedenou v příloze č. 1, je povinnost k prevenci a nápravě ekologické újmy založena na porušení právních předpisů (§ 5 zákona č. 167/2008 Sb.).

Kdo a na základě jakých kritérií posoudí, jedná-li se o ekologickou újmu? Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou nepříznivou změnu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje (chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a půda). Aby se jednalo o ekologickou újmu, na kterou se zákon vztahuje, musí být prokázány: - závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů a stanovišť (v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích), ·- závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v případě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo - ·závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj (v případě ekologické újmy na půdě). Kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a stanovišť jsou v příloze č. 3. K posuzování vzniku ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby bude docházet: - ve správním řízení (zahájeném podle § 8 z moci úřední nebo na základě žádosti) - příslušný orgán provede důkazy podle správního řádu, např. si vyžádá odborná vyjádření odborných subjektů (např. AOPK, VÚV, CHMÚ) a uloží preventivní opatření/nápravná opatření; k zjištění vzniku ekologické újmy na půdě bude docházet na základě analýzy rizik, jejíž zpracování zajistí příslušný orgán existuje-li důvodné podezření, že v důsledku provozní činnosti uvedené v příloze č. 1 došlo k ekologické újmě (§ 11), - mimo správní řízení - zákon stanoví povinnosti k provádění preventivních opatření/nápravných opatření provozovatelům přímo (§ 6 odst. 1 a § 7 odst. 1), provozovatel, resp. příslušný orgán na základě informací poskytnutých provozovatelem a po příp. konzultaci s odborným subjektem (např. AOPK, ČHMÚ, VÚV) dojdou ke zjištění, že se jedná o ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu; příslušný orgán má v takovém případě vyzvat provozovatele k provedení preventivních opatření/nápravných opatření a uložit mu pokyny k jejich provádění (§ 6 odst. 4 a § 7 odst. 4).

Ekologická újma dle ustanovení § 2 písm. a) zákona může být jak přímo hrozící, tak ekologická újma již vzniklá. Pokud je zjištěna ekologická újma, je pro potřeby aplikace zákona rozhodná doba jejího vzniku? Zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu vzniklé před nabytím účinnosti zákona (tj. před 17.8.2008). Podle § 22 odst. 1 zákona se povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření nebo nést náklady podle tohoto zákona neuloží, pokud jde o ekologickou újmu způsobenou událostí nebo emisí, k níž došlo před nabytím účinnosti tohoto zákona, nebo po nabytí jeho účinnosti jako důsledek provozní činnosti, která byla prokazatelně ukončena před tímto dnem. Doba vzniku ekologické újmy je rozhodná pro ukládání vyrovnávacích nápravných opatření, jejichž účelem je vyrovnání tzv. přechodných ztrát, které nastaly ode dne, kdy došlo k ekologické újmě, do doby, dokud primární nebo doplňková nápravná opatření nedosáhnou účinku (viz příloha č. 4).

Z jakých kritérií se bude vycházet při posuzování ekologické újmy na vodách nebo její bezprostřední hrozby? Za ekologickou újmu na povrchových nebo podzemních vodách považuje zákon č. 167/2008 Sb. takovou nepříznivou měřitelnou změnu povrchových nebo podzemních vod (nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí), která má závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál. Zákon č. 167/2008 Sb. (stejně tak jako směrnice 2004/35/ES) neobsahuje žádné kritéria pro posuzování ekologické újmy na vodách. Rozhodující pro posouzení ekologické újmy na vodách budou zejména odborná vyjádření pověřených odborných subjektů provádějících monitoring stavu vod podle § 21 zákona č. 254/2001 Sb. (ČHMÚ, VÚV, správci povodí). Za účelem zajištění činností souvisejících s přípravou, zpracováním, zavedením a prováděním programů monitoringu vod a podáváním zpráv Evropské komisi podle směrnice 2000/60/ES a k naplňování ustanovení § 21 zákona č. 254/2001 Sb. byl vydán Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí a odboru vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství pro monitorování vod (publikován ve Věstníku MŽP č. 3/2007).

Řízení prací při havárii podle vodního zákona přísluší vodoprávnímu úřadu. Kdo, kdy a na jakém základě při havárii rozhodne, že se bude postupovat v případě ukládání nápravných opatření podle tohoto zákona (§ 21 odst. 4) a ne podle § 42 vodního zákona (uvést na příkladu, jaký bude postup). Pakliže dojde k havárii podle § 40 zákona č. 254/2001 Sb. (havárií podle zákona č. 254/2001 Sb. se přitom rozumí pouze nepříznivá změna jakosti vod, nikoli změna ekologického nebo množstevního stavu či ekologického potenciálu podle zákona č. 167/2008 Sb.), budou probíhat bezprostřední opatření podle § 41 zákona č. 254/2001 Sb. Vodoprávní úřad si v daném případě může vyžádat vyjádření příslušného orgánu podle § 21 odst. 4 zákona č. 167/2008 Sb., zda se jedná o ekologickou újmu či nikoliv. Příslušný orgán podle zákona č. 167/2008 Sb. může rovněž zahájit řízení o uložení nápravných opatření z moci úřední (pakliže se dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě) nebo na základě žádosti dotčených osob podle § 8 zákona č. 167/2008 Sb. Pakliže vodoprávní úřad zahájil řízení o uložení nápravných opatření podle § 42 zákona č. 167/2008 Sb., přeruší jej pokud bylo před tím zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona č. 167/2008 Sb. Nápravná opatření podle § 42 zákona č. 254/2001 Sb. vodoprávní úřad neuloží, pokud bylo k nápravě ekologické újmy na vodách uloženo nápravné opatření podle zákona č. 167/2001 Sb. (§ 126 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb.).

K dotazům týkajícím se finanční zabezpečení dle § 14 zákona č. 167/2008 Sb. Nabytí účinnosti § 14 zákona č. 167/2008 Sb. bylo odloženo až k 1.1.2013 (viz § 29 zákona č. 167/2008 Sb.), tzn. že do té doby není třeba zabezpečovat finanční zajištění k náhradě nákladů na preventivní nebo nápravná opatření a plnit další povinnosti stanovené v § 14 zákona č. 167/2008 Sb. Bližší podrobnosti zabezpečování finančního zajištění stanoví prováděcí nařízení vlády č.295/2011 o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění ze dne 14.9.2011, které nabylo účinnosti 1.1.2012. Podle § 14 odst. 5 zákona č. 167/2008 Sb. vláda stanovila způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních nebo nápravných opatření.

Jsou dostačující opatření ve smyslu tohoto zákona současná opatření jako Havarijní plány, Provozní řády apod.?Není potřeba provádět hodnocení rizik dle EIA? Lze rozlišovat preventivní opatření všeobecné povahy, která musí být přijímaná provozovatelem v době, kdy ještě neexistuje bezprostřední hrozba vzniku ekologické újmy (např. havarijní plány zpracovávané podle § 39 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. nebo podle § 20 zákona č. 78/2004 Sb., popř. opatření vzešlá z posuzování vlivu záměru na životní prostředí (EIA) prováděného podle zákona č. 100/2001 Sb.), a speciální preventivní opatření, která musí být přijímaná provozovatelem v době, kdy zjistí bezprostřední hrozbu vzniku ekologické újmy. Tato preventivní opatření by měla být přijímána v důsledku události, jednání či opomenutí vedoucích k bezprostřední hrozbě ekologické újmy a jejich cílem by mělo být předejít vzniku ekologické újmy nebo ji minimalizovat (§ 2 písm. j) zákona č. 167/2008 Sb.).

Postup podle zákona č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě při nakládání s geneticky modifikovanými organismy

Nakládání s (GMO) je jednou z činností (bod 12 přílohy č. 1), na které se vztahuje zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o újmě“).

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění (dále jen „nařízení vlády“) stanoví způsob hodnocení rizik ekologické újmy.

Zákon č. 78/2004 GMO Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (dále jen „zákon o GMO“) rozlišuje tři způsoby nakládání s GMO. Aplikace zákona o újmě závisí na způsobu nakládání s GMO.

Uzavřené nakládání s GMO

Uzavřené nakládání s GMO podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o GMO je každá činnost, při níž jsou organismy geneticky modifikovány nebo při níž jsou geneticky modifikované organismy pěstovány, uchovávány, dopravovány, ničeny, zneškodňovány nebo jakýmkoli jiným způsobem používány v uzavřeném prostoru, nejde-li o geneticky modifikované organismy schválené pro uvádění do oběhu. K uzavřenému nakládání s GMO je nutné oprávnění. Oprávnění pro uzavřené nakládání 1. a 2. kategorie rizika (nízké riziko) vzniká na základě oznámení, podaného Ministerstvu životního prostředí. Oprávnění pro nakládání 3. a 4. kategorie vzniká na základě povolení vydaného ve správním řízení podle zákona o GMO.

Postup podle zákona o újmě:
Oznamovatel, případně žadatel, o uzavřené nakládání s GMO provede hodnocení rizik ekologické újmy podle přílohy č. 1 nařízení vlády, v případě stávajícího oprávnění do 1. ledna 2013, v případě nového oznámení, popřípadě žádosti, současně s hodnocením rizika podle zákona o GMO.

Uvádění GMO do životního prostředí

Uvádění GMO do životního prostředí je nakládání s nimi mimo uzavřený prostor, nejde-li o GMO schválené pro uvádění do oběhu. (Odpovídá části B směrnice 2001/18/EC „Záměrné uvolňování GMO pro jiné účely, než je uvedení na trh“.) Povolení pro uvádění GMO do životního prostředí vydává MŽP ve správním řízení podle zákona o GMO.

Postup podle zákona o újmě:
Žadatelé o uvádění GMO do životního prostředí provedou hodnocení rizik ekologické újmy podle přílohy č. 1 nařízení vlády současně s hodnocením rizika podle zákona o GMO, a to pro pozemek, kterého se žádost týká.Držitelé povolení k uvádění GMO do životního prostředí provedou hodnocení rizik ekologické újmy podle přílohy č. 1 nařízení vlády 295/2001 Sb., před 1. lednem 2013 a poté vždy v případě změny pozemku, na kterém pokus probíhá.

Uvádění do oběhu

Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o GMO se uváděním GMO do oběhu rozumí jejich úplatné nebo bezúplatné předání jiné osobě.

Postup podle zákona o újmě:
Provozovatelé, kteří skladují, zpracovávají a přepravují GMO za účelem jejich uvedení do oběhu, provedou hodnocení rizik ekologické újmy podle přílohy č. 1 nařízení vlády. V případě přepravy GMO provede provozovatel hodnocení rizik pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu.

Upozornění:
Na konečné uživatele GMO schválených pro uvedení do oběhu (farmář, který koupí GM osivo, pěstuje GM odrůdu a skladuje sklizené GM zrno pro svou potřebu, dále zemědělec, který krmí GM krmivem, spotřebitel) se bod 12 přílohy č. 1 zákona o újmě nevztahuje, neboť se nejedná o nakládání s GMO ve smyslu definice uvádění do oběhu.

Výklad k pojmu „provozovatel“ a „provozní činnost“ podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.
Které subjekty podřadit pod pojem „provozovatel“ a jak chápat pojem „provozní činnost“ ve smyslu definic uvedených v § 2 písm. h) a i) zákona č. 167/2008 Sb. (dále jen „ZEU“)? Příspěvkové organizace, organizační složky státu, bytová družstva, SVJ - spadá jejich činnost pod činnost „hospodářskou“ ve smyslu definice ZEU? Jsou provozovateli podle ZEU?


Vzhledem k obšírnosti odpovědi, je tato uvedena v samostatné příloze (PDF, 116 kB )