Legislativní zajištění Protokolu SEA v ČR

Legislativní zajištění v ČR:

Příslušný legislativní nástroj představuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, který nahradil původní zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Dále se na Protokol SEA přímo vztahuje vyhláška 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, upravuje hodnocení důsledků plánů a programů (u nás koncepcí) na evropsky významné lokality a ptačí oblasti (soustava Natura 2000).

Legislativní, strategická a koncepční opora pro plnění Protokolu na úrovni EU:

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2001/42/EC, o hodnocení účinků určitých plánů a programů na životní prostředí, a dále Protokol o strategickém posuzování životního prostředí (SEA Protokol). Předmětem této směrnice jsou plány a programy na národní, regionální nebo místní úrovni, připravované v oblasti zemědělství, lesnictví, rybolovu, energetiky, průmyslu, dopravy, hospodaření s odpady, vodního hospodářství, telekomunikací, turistiky, územního plánování nebo využívání půdy, a které zároveň stanoví rámec pro budoucí souhlas k realizaci projektů uvedených v přílohách I a II směrnice 85/337/EHS (EIA směrnice) nebo u nichž nutnost posouzení, s ohledem na možný vliv na území, vyplývá ze směrnice 92/43/EHS (směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin).

Plány a programy, které stanoví využití menších oblastí na místní úrovni nebo jejich menší změny vyžadují posouzení vlivu na životní prostředí pouze tehdy, stanoví-li jednotlivé členské státy, že mohou mít závažný vliv na životní prostředí. Členské státy dále mohou určit, zda plány a programy neuvedené ve směrnici, které ale stanoví rámec pro budoucí souhlas k realizaci projektů, mohou mít závažný vliv na životní prostředí. Toto určení je možné provést buď přezkoumáním jednotlivých případů (zjišťovací řízení) nebo stanovením specifických druhů plánů a programům popřípadě kombinací obou přístupů.

Dle směrnice je posuzování nutné provést během přípravy plánu nebo programu a před jeho přijetím nebo předáním do legislativního procesu. Součástí posuzování je vypracování zprávy o životním prostředí („dokumentace SEA“) a konzultace s příslušnými orgány v oblasti životního prostředí a s veřejností. V případě, že připravované plány či programy mohou mít významnější dopady na území jiného členského státu, jen nutné v rámci posuzování konzultovat s tímto státem (či státy) o možných přeshraničních dopadech realizace plánu či programu a o opatřeních ke snížení nebo eliminace těchto dopadů.