Evropsky významné lokality

Povinností každého členského státu EU je vytvořit na svém území soustavu Natura 2000. Součástí soustavy Natura 2000 jsou evropsky významné lokality, vyhlašované pro typy přírodních stanovišť přílohy I a druhy přílohy II směrnice o stanovištích. Evropsky významné lokality jsou členskými státy navrhovány v podobě národních seznamů a následně jsou jednotlivé národní seznamy překlápěny do tzv. evropského seznamu.

Evropsky významné lokality jsou do národního seznamu v souladu s § 45a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, zařazovány nařízením vlády. Platný národní seznam je shrnut v nařízení vlády č. 318/2013 Sb. o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit, ve znění nařízení vlády č. 73/2016 Sb. Nařízení vlády z roku 2013 nahradilo a shrnulo předchozí nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, ve znění novelizací č. 301/2005 Sb. a č. 371/2009 Sb.

Celkový počet EVL českého národního seznamu je 1 111 o rozloze 78,8994 km2, což představuje 10% území ČR.

Národní seznam, příp. jeho doplnění, je předkládán Evropské komisi, která evropsky významné lokality přijímá v podobě rozhodnutí Evropské komise do tzv. evropského seznamu. Dnem publikace rozhodnutí v Úředním věstníku EU začíná běžet šestiletá lhůta k zajištění ochrany v souladu s čl. 4.4 směrnice o stanovištích. Na národní úrovni jsou po publikaci rozhodnutí Evropské komise o přijetí evropských seznamů, vyhlášeny všechny evropsky významné lokality zařazené na evropský seznam nařízením vlády dle § 45c odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a to ve lhůtě 90 dnů. Evropsky významné lokality, které jsou v evropských seznamech, jsou na národní úrovni vyhlášeny nařízením vlády č. 208/2012 Sb., o vyhlášení evropsky významných lokalit zařazených do evropského seznamu, ve znění novelizace č. 93/2014 Sb.

Platný národní seznam byl vytvořen ve více etapách. Každý národní seznam totiž po prvním přijatém návrhu prochází hodnocením z hlediska úplnosti (kvality a počtu lokalit) na tzv. biogeografických seminářích. Jedná se proces sloužící k revizi navržených národních seznamů z hlediska jejich dostatečnosti v souladu s kritérii směrnice o stanovištích, tzn., že členský stát má za povinnost navrhnout všechny vhodné lokality pro daný druh nebo přírodní stanoviště.

Národní seznam je fakticky rozdělen do dvou částí podle tzv. biogeografických oblastí, do nichž ČR zasahuje: panonské (pokrývající převážnou část Jihomoravského a část Zlínského kraje) a kontinentální (96 % území ČR). Po prvním návrhu přijatém v roce 2005, proběhly biogeografické semináře samostatně pro panonskou (Maďarsko, 2005 a kontinentální (ČR, 2006) biogeografickou oblast. Po doplněních národního seznamu dle výsledků z obou seminářů proběhlo hodnocení dostatečnosti na bilaterálním jednání Evropské komise a ČR v podobě minibiogeografického semináře (Průhonice, 2011). V roce 2016 vláda schválila třetí doplnění národního seznamu.