ČR a Evropská unie

V oblasti životního prostředí existuje podle primárního práva EU po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nadále sdílená pravomoc Unie a členských států. V praxi to znamená, že od našeho vstupu do Evropské unie 1. května 2004 vzniká většina české legislativy v oblasti životního prostředí transpozicí komunitárního práva EU. Tato skutečnost reflektuje nejen přeshraniční charakter ochrany životního prostředí, ale i potřebu sjednotit environmentální standardy v podmínkách jednotného trhu Unie.

Sdílená pravomoc znamená, že ČR samozřejmě může přijímat i svou vlastní legislativu, ale ta nesmí být v rozporu s komunitárním právem EU. Stručnou analýzu všech dopadů Lisabonské smlouvy na agendu životního prostředí v rámci EU naleznete zde. Konkrétní podobu jednotlivých nařízení a směrnic má Česká republika šanci ovlivnit jako člen Rady Evropské unie a zároveň prostřednictvím svých europoslanců.

V jednotlivých rubrikách naleznete aktuální návrhy iniciované Evropskou komisí , informace o stavu jejich projednávání v Evropském parlamentu a v Radě EU, priority a výsledky aktuálních i předchozích předsednictví, informace o aktivitách Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) a sítě Implementation and Enforcement of Environmental Law (IMPEL) či informace o bilaterální spolupráci s ostatními evropskými státy.

Nejužší spolupráce probíhá se sousedními státy např. v rámci Česko-německé společné komise pro životní prostředí, Česko-polské mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci, Visegrádské skupiny pro životní prostředí, pracovních skupin pro ochranu ovzduší, ochranu vod, ochranu přírody a odpadové hospodářství či při jednáních o konkrétních smlouvách.

ČR aktivně spolupracuje i s ostatními zeměmi EU a s kandidátskými zeměmi, kde se soustředí především na twinningové projekty (PDF, 17 kB ), výměnu expertů či předávání zkušeností týkající se přípravy vstupu ČR do Evropské unie nebo výkonu předsednictví.

Na zacatek stranky